Foto Joost, flickr.com (CC BY-NC-ND 2.0)
Debata o migraci je součástí dnešního politického a mediálního mainstreamu hlavně v souvislosti s krizí na Blízkém východě. Málokdo v České republice ovšem ví, že pár set kilometrů od nás paralelně probíhá migrační krize, jejíž důsledky se dotýkají více než 55 milionů lidí. Nejnovější zpráva Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) upozornila, že do třiceti let budou balkánské země Bosna a Hercegovina, Bulharsko a Rumunsko prakticky vylidněné.
Kořeny migrace na Balkáně sahají stovky let do minulosti – do dob turecké nadvlády. Hlavní emigrační vlna ovšem vznikla na konci šedesátých let minulého století. Statisícům pracovníků hlavně jugoslávského původu bylo umožněno vyjet do zemí západní Evropy v rámci tzv. gastarbeiterských programů. Navzdory původnímu záměru vydělat si v zahraničí peníze a pak se vrátit mnozí z nich v hostitelských zemích zůstali a založili rodiny.
V devadesátých letech pak přišla druhá vlna v souvislosti s válkou v rozpadající se Jugoslávii. Přes milion lidí především z Bosny a Hercegoviny přijaly evropské státy, Turecko, Kanada, USA a Austrálie. Česká republika tehdy přijala pět tisíc bosenských muslimů. I přes repatriační snahy však velká část uprchlíků v cílových zemích zůstala, nejvíce v Německu, Rakousku a Švédsku.
Z Balkánu lidé opravdu mizí – a pokud se vracejí, tak za příbuznými a známými, kteří zatím neodešli.
Současná třetí emigrační vlna je pak důsledkem špatné hospodářské situace, která na Balkáně vznikla ve spojitosti s poválečnou rekonstrukcí a obtížným přechodem ke kapitalismu. Ekonomická emigrace nejen že trvá dodnes, ale navíc významně se podílí na dramatickém úbytku obyvatelstva na Balkáně.
Odliv čtvrtiny mozků z Balkánu
Statistiky hovoří o kritické situaci. IOM zařadila Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko, Rumunsko a Bulharsko mezi dvacet zemí s nejvýraznější populační změnou v letech 2009–2019 na světě. Zhruba pětina Rumunů a Bulharů, a dokonce celá polovina Bosňanů dnes žije v zahraničí, přičemž Bosna je v poměru počtu emigrantů na obyvatelstvo na desáté příčce na světě a první v Evropě. Ani vyhlídky do budoucna zdaleka nejsou příznivé. Americká agentura Gallup odhaduje, že třetina obyvatel Bosny, čtvrtina Srbů a dvaadvacet procent Rumunů chce ze země v blízké době odejít.
Depopulace má řadu negativních následků, které hojně reflektují i lokální média. Televize a tisk často za nejvýznamnější společensko-ekonomickou hrozbu považují především ztrátu kvalifikovaných lidí, a tedy i investic spojených s jejich vzděláváním. Tzv. fenomén brain drain (odliv mozků) je podle analýzy veřejného mínění Balkan Barometer problém týkající se většiny balkánských států. Výzkum zároveň ukazuje, že se v posledních letech prudce zvýšila ochota odejít do zahraničí, a to hlavně u mladých lidí, jimž chybí dostatek pracovních příležitostí. Vedle mladých jsou ohroženou skupinou především lékaři. Podle IOM přišlo v roce 2015 Rumunsko o polovinu všech doktorů. Bosna a Hercegovina zaznamenala v roce 2016 ztrátu tří set lékařů.
Odvrácená strana evropské integrace
Odchod za prací do zahraničí zjednodušil místním občanům vstup jejich států do Evropské unie. Dnes jsou mezi členskými státy Bulharsko, Rumunsko a od roku 2013 také Chorvatsko. Z této Čechy hojně navštěvované destinace podle Chorvatské národní banky odešlo během čtyř let po vstupu do EU až 230 tisíc lidí, což je na zemi, jež má něco málo přes čtyři miliony obyvatel, obrovské číslo. Důvody ovšem nejsou jen vysoká nezaměstnanost či nízké mzdy. Spousta Chorvatů odchází do zahraničí také kvůli vysoké míře korupce, nepotismu a klientelismu, kteréžto nešvary jsou rozšířeny ve všech zemích bývalé Jugoslávie. Nulová angažovanost politických zástupců v řešení těchto záležitostí jen posiluje frustraci ze stavu společnosti a motivuje k odchodu za lepšími životními podmínkami v zemích západní Evropy.
Pokles obyvatelstva kromě emigrace značně ovlivňuje také nízká porodnost. Data Světové banky uvádí, že Bosna a Hercegovina je s 1,3 dítěte na jednu ženu devátá nejhorší na světě. Nižší porodnost než Česká republika vykazuje rovněž Chorvatsko (1,4) a Bulharsko (1,5). Tento trend je ovšem pro Evropu typický. Příliš nízká porodnost navíc souvisí se stárnutím populace, která bude v případě pokračujícího odlivu pracovní síly do zahraničí pravděpodobně představovat další z řady alarmujících problémů i v zemích jihovýchodní Evropy.
Mizivý potenciál návratu
Navzdory neblahým statistikám však existují také případy lidí, kteří se do balkánských zemí vrátili. V Bulharsku se osvědčily evropské investice do posilování regionálního průmyslu, které vytvořily nové pracovní příležitosti. Rostoucí možnosti uplatnění v Bukurešti zase přiměly spoustu mladých lidí s migrační zkušeností k návratu do Rumunska. Ačkoli přesná čísla o navrátilcích ze zahraničí chybí, výzkumy potvrzují, že někteří lidé se vracejí do rodné země na základě jiných než materiálních motivací. Mnozí zde našli lepší rovnováhu mezi svými životními preferencemi než v rozvinutějších státech.
Lejla (jména uvedená v článku byla z důvodu anonymity pozměněna – pozn. red.) pracuje v oboru IT a vrátila se z USA do rodného Sarajeva poté, co odmítla pracovní příležitost v Microsoftu: „Řekla bych, že jsem se vrátila, protože tu můžu mít balanc. Balanc je to slovo. A život, který je naplněný. Protože si myslím, že tady mám různé životní dimenze. A v každé z nich se tak nějak něco děje. Mám koníčky, mám tu přátele, rodinu, práci, můžu cestovat, cokoli. Zatímco v USA jsou některé dimenze maximalizované a jiné zase minimalizované. Myslím, že tady je to nějak vyrovnanější. To je ta rovnováha.“
Nicméně návrat do domovské země, obvykle s vidinou zlepšení místních poměrů, nebývá vždy úspěšný. Případ Seada, zaměstnaného na univerzitě v Banja Luce, naznačuje, že neutěšená politická situace v etnicky rozdělené Bosně a Hercegovině spíše motivuje k odchodu ze země: „Já jsem se především vrátil kvůli svým synům, abych jim dal možnost poznat Bosnu a Hercegovinu. Teď, když ji poznali, zůstávám tu, dokud se oni nevrátí. Z celého srdce podporuji emigraci z Bosny a Hercegoviny a nikomu nedoporučuji návrat. Sám se brzy opět stěhuji, protože nic horšího (než zdejší situace) není – kromě války.“
Boj o lidský kapitál a nejednotná Evropa
Vše ale nasvědčuje tomu, že návraty budou ve srovnání s rostoucí mírou emigrace na Balkáně marginálním jevem. Vedle ekonomických ukazatelů se na rozhodování o odchodu ze země podílejí především interní a externí politické vlivy. Na jedné straně je tedy lokální politika kritizována pro svou neefektivitu v boji proti korupci a nepotismu, zatímco na straně druhé rozvinutější země stále výrazněji usilují o přilákání kvalifikovaných pracovníků prostřednictvím vytváření výhodných příležitostí. Německo tak například začátkem příštího roku uvede v platnost zákon, který významně usnadňuje imigraci a zaměstnávání cizinců.
Dalším externím faktorem, který by pro odstěhovávání občanů balkánských států měl význam, je rozšiřování EU. V současnosti patří mezi kandidáty Severní Makedonie, Albánie, Srbsko a Černá Hora, zatímco Bosna a Hercegovina spolu s Kosovem mají status potenciálních kandidátů. Balkan Barometer uvedl, že navzdory opačnému jevu z posledních let je veřejná podpora vstupu do EU spíše příznivá a roste. Nedávné zablokování vstupních rozhovorů se Severní Makedonií a Albánií ze strany francouzského prezidenta Emmanuela Macrona však zpochybnilo stanovisko Evropské komise, pokud jde přijímání zemí západního Balkánu. Vývoj otázky evropské integrace států jihovýchodní Evropy je tedy spíše nejasný.
Jestli bude odliv populace z Balkánu pokračovat záleží hlavně na politicko-ekonomickém rozvoji v regionu a v Evropě. Dokud budou jednotlivé země pro své obyvatele neatraktivní, otevřené imigrační politiky v rozvinutých státech povedou k další pracovní emigraci a na Balkáně zůstanou pouze lidé v neproduktivním věku. Na druhou stranu existují i jedinci, kteří se do svých rodných zemí vrátili a jimž se daří vést uspokojivý život. Šance, že tyto případy odvrátí blížící se depopulační katastrofu, se zdá být ovšem zanedbatelná. Z Balkánu lidé opravdu mizí – a pokud se vracejí, tak za příbuznými a známými, kteří zatím neodešli. Brzy však možná nebude už koho navštěvovat, a přírodně rozmanitý Balkán se tak bohužel stane pouhou turistickou oblastí i pro ty, kteří se tam narodili.
Autorka je studentka mezinárodních teritoriálních studií se zaměřením na Balkán.