Uprchlické tábory v Řecku: cynický přístup Evropy vede k vleklé humanitární krizi

Situace v řeckých uprchlických táborech se neustále zhoršuje. Evropská unie není schopná zajistit příchozím bezpečný pobyt. V přeplněných táborech je čeká zima a nedostatek oblečení i jídla.

Česká i evropská společnost si v podstatě už zvykla na katastrofální situaci v uprchlických táborech na řeckých ostrovech. Od roku 2015 se tato situace periodicky opakuje. Na podzim se začíná zhoršovat počasí, řečtí politici slíbí, že přesunou většinu lidí na pevninu a zlepší podmínky na ostrovech. V zimě sledujeme zpravodajství o tom, že zde lidé umírají, a Lékaři bez hranic vydají zprávu o naprostém nedostatku hygieny i lékařské pomoci. Na jaře se oteplí, situace se uklidní a někdy před letními prázdninami se dozvíme, že tábory se díky většímu počtu příchozích opět přeplňují a podmínky hraničí s humanitární katastrofou. A tak dokola už čtvrtý rok. Evropská unie dále posílá miliony eur na pomoc Řecku a čeští politici se čas od času pochlubí, že do Makedonie nebo Řecka vyslali skupinu policistů se psy a několik infračervených detektorů pro chytání migrantů v noci.

Není jen jedna Moria

Když se mluví o situaci na řeckých ostrovech, ve většině případů se zmiňuje Lesbos a tábor Moria. Ten je totiž největší, dlouhodobě přeplněný a je na něj zaměřena pomoc drtivé většiny neziskových organizací v regionu. Mimo nich jezdí do Morie také všechny politické i jiné delegace podívat se na hrozivou situaci uprchlíků. Stranou pozornosti naopak zůstává ostrov Chios, kde v táboře Vial živoří a přežívá mnoho tisíc uprchlíků. Sem mezinárodní organizace nepřivážejí kontejnery s pomocí a nefungují zde volnočasové dílny pro mládež ani jiné aktivity, které jinak dokážou zoufalou životní situaci alespoň trošku zpříjemnit.

Všude je bláto, špatné hygienické podmínky, nedostatek stanů, oblečení, bot, špatné jídlo. Bosých lidí nebo těch, kteří chodí obutí jen v žabkách, je obrovské množství. A stále přicházejí noví uprchlíci.

Nekritizuji zde činnost dobrovolníků a organizací na Lesbu – jejich pomoc tam je velice potřebná a užitečná. Chci však zaměřit pozornost k místu, které se vymyká čemukoliv, co z Evropy můžeme vůbec znát. Představte si městečko pro pět tisíc lidí, ve kterém není kanalizace, vodovod, škola, poliklinika, supermarket ani spolehlivé elektrické vedení. To je obraz jako ze středověké vesnice – jenže zde mluvíme o Evropské unii 21. století. O úmyslně zapomenutém místě jednoho ostrova, na který se z Prahy dostanete velice snadno autem.

Otřesnou situaci potvrzuje také Andrea Kaňkovská z Brna, která s několika dalšími matkami zorganizovala sbírku materiální pomoci pro uprchlíky v Řecku a založila platformu My je v tom nenecháme. Po delším vyhodnocování situace se dostaly až k informacím z Chiosu: „Postupně jsme komunikovaly s lidmi z terénu, kteří nám dávali tipy na potenciálně vhodné tábory. Nejprve jsme začaly komunikovat s táborem v Neá Kavála, kam jsme poslaly první dodávku. Mezitím se nám podařilo zkontaktovat i tábory na ostrovech Chios a Samos a podle aktuálních informací jsme se jednomyslně rozhodly pro Vial na Chiosu. Bylo jasné, že tam je situace nejhorší. A první cesta tam naše domněnky potvrdila.“ V táboře Vial, původně postaveném pro asi 900 lidí, kteří tam měli zůstávat pár týdnů, nyní dlouhé měsíce trpí přes sedm tisíc migrantů, často rodin s dětmi. Řecké úřady aktuálně objednávají azylové pohovory na rok 2021. V táboře funguje pouze jedna větší nezisková organizace Iris Center a potom někteří nezávislí dobrovolníci, kteří se snaží migrantům ukázat lidskou tvář a poskytnout ponožky a základní obuv, která na ostrově zoufale chybí.

Obydlí v táboře Vial. Foto Pomáháme lidem na útěku

Je tu i jiná Evropa?

A jak vypadá aktuální stav v táboře s přicházející zimou? „Tábor byl zasažen silnými dešti, skoro vyplaven. Všude je bláto, špatné hygienické podmínky, nedostatek stanů, oblečení, bot, špatné jídlo. Nálada v táboře je velmi výbušná. Nejhorší je situace v takzvané jungli. Bosých lidí nebo těch, kteří chodí obutí jen v žabkách, je obrovské množství. A stále přicházejí noví uprchlíci – často bez bot nebo s velmi tenkým oblečením – a teploty postupně klesají,“ dodává Kaňkovská, která se svou skupinou vyslala na Chios již tři dodávky plné vytříděného oblečení a bot především pro matky a jejich děti, a čtvrtá zásilka odjede kolem poloviny prosince.

Tato i další pomoc, která se čas od času na zapomenutý ostrov dostane, je velmi důležitá. Ale měli bychom si uvědomit, že celý tábor a podmínky v něm – stejně jako další tábory na dalších ostrovech – jsou pod přímou kontrolou řeckých úřadů a že Evropská unie posílá na zlepšení podmínek v táborech do Řecka desítky milionů eur. Řecká vláda často mluví o tom, že přesouvá tisíce lidí z ostrovů na pevninu (kde jsou podmínky mírně lepší), nezmiňuje však fakt, že počet přesunutých na pevninu je nižší než počet nově příchozích. V letošním roce přijelo na řecké ostrovy rekordní množství migrantů. Ke konci listopadu jich zatím bylo přes 53 tisíc, což je nejvyšší číslo od března 2016, kdy byla podepsána dohoda mezi EU a Tureckem. Turecký prezident Erdogan nyní hrozí opětovným otevřením hranic a my zatím sledujeme, jak evropské státy vědomě tolerují a umožňují existenci humanitární katastrofy na svém území a bojí se Erdoganovi jakkoli oponovat. Pokusme se uprchlíkům ukázat, že existuje i jiná Evropa než ta nehumánní – třeba tím, že pomůžeme dostat na Chios teplou bundu nebo boty.

Autor je analytikem spolku Pomáháme lidem na útěku.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies