Foto Evropský parlament, Wikimedia Commons (CC BY 2.0)
V neděli 1. prosince převzala funkci předsedkyně Evropské komise německá politička Ursula von der Leyen. Za nejdůležitější bod své agendy pro prvních sto dní ve funkci si vytkla prosazení takzvané Evropské zelené dohody (European Green Deal). Součástí tohoto souboru opatření by mělo být prosazení evropské klimatické neutrality do roku 2050, zavedení uhlíkové daně a zřízení Evropského klimatického paktu. Tento pakt by se měl stát motorem dobrovolných závazků v ochraně klimatu v regionech, místních komunitách, občanské společnosti, průmyslu či ve školách. Pro Evropskou investiční banku chce Ursula von der Leyen prosadit také investice ve výši jednoho bilionu eur do roku 2030.
Klimatická nouze a klimatická neutralita
Vědecké podklady pro rozhodování o této agendě jsou nabíledni – máme-li zabránit katastrofálním scénářům vývoje klimatické krize, musí země OECD včetně ČR opustit uhlí do roku 2030 a do roku 2050 se stát uhlíkově neutrální. Snaha o zelenou politiku Evropské komise odráží i politickou realitu v Evropě, tedy „zelenou vlnu“ v evropském parlamentu z letošního května. Ta ukázala, že velká část občanů evropských zemí chápe klimatickou změnu jako výrazný problém, který mají podle nich politici vyřešit.
Evropský parlament proto také v listopadu 2019 vyhlásil stav klimatické nouze. Jde o formální rozhodnutí, které konstatuje, že dosavadní přijatá opatření k řešení klimatické krize nejsou dostatečná. Vzhledem k tomu, že evropské státy už se k řešení klimatické krize zavázaly v prosinci 2015 podepsáním Pařížské dohody, lze současné usnesení Evropského parlamentu považovat za konstatování, že tyto závazky jsou nedostatečné a musejí být aktualizovány, pokud mají vést ke skutečnému řešení klimatické krize.
Evropská komise by podle DiEM 25 měla v rámci „zeleného“ přístupu k současným problémům „odvrhnout dogma nekonečného růstu a zaměřit se na přímé řešení problémů chudoby a nejistoty rostoucích po celém kontinentu“.
Tímto řešením je podle Pařížské dohody „udržení nárůstu globální průměrné teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí“. A cestou k tomuto řešení je právě klimatická neutralita. Veškerá produkce škodlivých emisí různých plynů by se podle ní měla vyvážit zavedením mechanismů na jejich odstraňování. Evropská unie by se tak v polovině tohoto století měla stát první plně dekarbonizovanou ekonomikou na světě.
Přestože detaily Zelené evropské dohody ještě nejsou známé, plán Ursuly von der Leyen hned po jeho ohlášení a úniku připravovaného znění dohody kritizovala environmentální organizace Greenpeace, která varuje, že „návrhy plánů Evropské zelené dohody by měly minimální dopad na zhoršující se klima a mimořádné ekologické situace.“ Podle tiskové mluvčí Greenpeace pro Zelenou evropskou dohodu Franzisky Achterberg jde o silný politický program, který je výrazným odklonem od předchozí deregulační politiky Junckerovy komise. „Když se však na věc podíváte v širším kontextu, uvidíte, že některá navrhovaná opatření jsou příliš slabá a nedomrlá, jiná zase úplně chybějí. Reakce na klimatické a ekologické krize vyžaduje zásadní přehodnocení ekonomického systému, který po celá desetiletí produkuje znečištění, ničení životního prostředí a lidské vykořisťování. Tento plán stěží půjde pod povrch.“
Je plán příliš konzervativní?
Greenpeace varuje, že podle vědců by současné závazky EU ke snižování emisí vedly ke globálnímu oteplování více než o 3 °C, což by vedlo k nevratným změnám v celém klimatickém systému. Návrh zvýšit cíl do roku 2030 na 50 nebo 55 procent proto není ani v souladu s Pařížskou dohodou a jejím cílem omezit globální oteplení pod 2 °C a co nejblíže k 1,5 °C. Greenpeace a další organizace zabývající se životním prostředím proto požadují do roku 2030 cíl ve výši nejméně 65 procent ve srovnání s rokem 1990.
Za „hluboké zklamání“ označilo její plán také levicové hnutí DiEM25. V otevřeném dopisu Green New Deal pro Evropu označují její plány za příliš pomalé a málo ambiciózní. Podle DiEM25 znamená klimatická neutralita až v roce 2050 rozsudek smrti pro miliony lidí ze všech světadílů. „Evropská unie musí jít příkladem vzhledem k tomu, jak pokročilými technologiemi disponuje, i vzhledem ke své historické zodpovědnosti za vypouštění oxidu uhličitého.“ 100 miliard eur investic ročně považuje DiEM25 za „pouhý zlomek zdrojů potřebných pro transformaci evropského průmyslu a zemědělství směrem k nezávislosti na fosilních palivech“. Evropská investiční banka podle nich může a musí udělat mnohem víc.
Hlavní problém plánu předsedkyně Evropské komise však DiEM25 vidí v jeho vazbách na „ekonomický model, který nadřazuje růst HDP nad bezpečí obyvatel a nedbá na rozsah evropských sociálních krizí a utrpení nejohroženějších oblastí.“ Podle DiEM 25 se byrokratické instituce EU snaží asimilovat návrhy občanských iniciativ a přeměnit je v sérii bezzubých opatření, která nijak neohrozí destruktivní systém, který současnou situaci zplodil.
Evropská komise by podle DiEM 25 měla v rámci „zeleného“ přístupu k současným celosvětovým problémům „odvrhnout dogma nekonečného růstu a zaměřit se na přímé řešení problémů chudoby a nejistoty rostoucích po celém kontinentu“. Proto hnutí zpracovalo svůj vlastní alternativní Green New Deal for Europe. Podle jeho koordinátora Pawela Wargana „není odstoupení od fosilní ekonomiky jen technickým problémem“. Podle DiEM25 je úkolem nutné zelené transformace proměnit strukturu celé ekonomiky. Wargan k tomu říká: „Naše strategie neřeší pouze ekologickou krizi, ale má ambici vypořádat se s hlubokou společenskou nerovností a postupující devastací demokratických mechanismů uvnitř EU.“
Autor je mediální koordinátor uhelné kampaně Greenpeace.