David Lynch si ve vtipném kraťasu pro Netflix pohrává s filmovými konvencemi

Režisér v roli detektiva vyslýchá ploskonosou opici jménem Jack, která byla viděna, jak „se bratříčkuje s kuřaty“. V její výpovědi je řada zjevných mezer.

V posledních letech streamovací služba Netflix několikrát dokázala, že umí potěšit i zaryté cinefily. Třeba když poskytla prostor Alfonsu Cuarónovi, Martinu Scorsesemu nebo Šionu Sonovi. Mimo tradiční formát celovečerních filmů a seriálů pak stál klip Paula Thomase Andersona pro Thoma Yorka nazvaný Anima. A právě ten připomíná novinka autorského provokatéra Davida Lynche ze všech nejvíc. What Did Jack Do? je zhruba čtvrthodinová, černobílá a extrémně vtipná hříčka, vypuštěná do mezinárodní distribuce v den režisérových sedmdesátých čtvrtých narozenin.

Snímek What Did Jack Do? by vlastně v žádném ohledu neměl dávat smysl, ale přesto je dokonale jasný.

Zápletka je prostá – detektiv vyslýchá podezřelého z vraždy. Je jím opice jménem Jack. V jedné temné místnosti vlakového nádraží se tak odehrává značně komorní, ale chytře vystavěný dialog plný nesmyslů, který je paradoxně dokonale srozumitelný. Někteří kritici jej neváhali připodobnit k Lynchově brilantně znepokojivé Mazací hlavě – především pro černobílý obraz a přítomnost filmového zrna –, avšak paralela může být o něco nosnější v ironické reflexi žánrových nebo obecně filmových konvencí vyprávění. Nabízí se tedy otázka, jak takovou absurdní hříčku chápat?

Kriminálka s opicí z čeledi malpovitých od režiséra, jehož jméno na Netflixu působí trochu nemístně, se dá v první řadě sledovat jako nonsensová komedie. Přese všechny své sitcomy totiž služba pravděpodobně nenabízí zábavnějších sedmnáct minut. Desítky nesmyslných otázek podrážděného detektiva (v hereckém podání samotného Lynche) a ještě nesmyslnějších odpovědí opičáka s lidskými ústy mohou skutečně imponovat divákům tzv. divných komedií. Pojďme ale toto čtení doplnit i o rovinu žánrovou.

Hra s konceptem výslechu

Filmový výslech je poněkud specifický typ scény s vlastními soubory pravidel. Exaltovaná hra s projevem plným rapidních tonálních posunů a rétorických taktik se řídí vlastním rytmem. Výslech může eskalovat, ale také se u jednoho tématu na nějakou chvíli zacyklit, aby odhalil mezery ve výpovědích. Ty mají výsadní pozici v narativu, protože zužitkovávají všechny doposud známé informace, aby je rekontextualizovaly a nabídly novou perspektivu. Jsou narativním zlomem. A když je z onoho kontextu vytrhneme, mohou působit nesmyslně, až absurdně. Přidejme do toho klasického noirového detektiva vrhajícího temné stíny, zatímco se mu z úst dere kouř cigarety a mnohdy i nesrozumitelná hantýrka, a místo kriminálníka či femme fatale ploskonosou opici – a výsledkem je uvědomělá hra s konceptem výslechu.

David Lynch jako by odpovídal na otázku, co se stane, když všechny tyto dílčí bizarnosti nahromadíme v jednom filmu a výslech složíme jen a pouze z hantýrky a metafor, které dekontextualizujeme od zbytku vyprávění, takže budou naším jediným zdrojem informací o postavách a ději. Snímek What Did Jack Do? by vlastně v žádném ohledu neměl dávat smysl, ale přesto je dokonale jasný. Přes všechnu absurditu se drží pravidel filmových výslechů, takže se nikdy neroztříští do série nesrozumitelných plků. Jeho síla spočívá v osahávání hranic filmových konvencí, navíc vrcholně zábavný.

A víš něco o ptácích, Jacku?

Autor je filmový publicista.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies