Když minulý týden začal v New Yorku soud s filmovým producentem Harvey Weinsteinem, zpráva sice prolétla českými médii, ale i ta veřejnoprávní jí bohužel věnovala spíše bulvární pozornost (čest všem výjimkám). Weinsteinovo jméno je v českém prostředí neodmyslitelně spjato s kampaní #MeToo, o níž většina českých novinářů stále nedokáže informovat bez emocí a věcně. Česká televize například pozvala do pořadu Události, komentáře bývalou ministryni a právničku Danielu Kovářovou a spisovatelku Petru Hůlovou. Otázky moderátorky Marcely Augustové ovšem většinu času vůbec nesměřovaly k samotnému soudu s Weinsteinem, ale povzbuzovaly obě pozvané ženy k výměně názorů právě na kampaň #MeToo.
Dozvěděli jsme se tak například, že „ženy mají krásu a sex“ a muži „moc a peníze“ – a je přece zcela normální, že to mezi s sebou „směňují na trhu“. Moderátorka pak desetiminutovou diskusi, v níž nepadla jediná faktická či nějak podložená informace k soudnímu procesu, který měl být jejím hlavním tématem, zakončila otázkou: „Nebojíte se, že by mládež tedy mohla přijít o takové to hezké namlouvání?“
Komická figurka?
Z České televize a většiny českých médií by člověk mohl získat dojem, že Weinstein je v lepším případě komická figurka a v horším případě chudák a oběť honu na čarodějnice. Fakt, že člověk, kterého celá stovka žen obviní ze sexuálního násilí a obtěžování, musí odstoupit z vedení své firmy, je například pro Danielu Kovářovou porušením principu presumpce neviny. Weinsteina přitom čeká standardní, pouze bedlivě mediálně sledovaný soudní proces. Jeho případ je podstatný nejenom díky tomu, že do celého světa rozšířil hnutí #MeToo, ale i proto, že velká část americké veřejnosti vnímá probíhající soudní líčení jako rozhodující pro další přístup k sexuálnímu násilí ve společnosti. V debatě okolo tématu také stále zůstává hořká pachuť po jmenování Bretta Kavanaugha soudcem Nejvyššího soudu.
Kavanaughovo obvinění ze znásilnění zvýraznilo všechny otázky, které se do debaty o sexuálním násilí neustále vracejí – může být někdy (a po jak dlouhé době) promlčené? Pro koho jsou důvěryhodné oběti a pro koho obvinění a proč? Jak můžeme posuzovat důvěryhodnost obětí u zločinu, který je extrémně traumatizuje a u něhož málokdy bývají svědci? Kde je hranice presumpce neviny ve chvíli, kdy se část společnosti cítí ohrožená a nedostatečně chráněná existující legislativou? To, co se v českém prostředí bohužel stále smrskává na nesmyslné výkřiky a zbytečné debaty o tom, zda si „o to říkala“ a zda „můžeme holky prostě plácat po zadku“, které by už měly být dávno za námi, je ve skutečnosti mnohem komplexnější společenský problém vymezování, nastavování a posouvání hranic toho, co považujeme za přijatelné, co považujeme za bezpečné a vlastně i toho, co považujeme za „normální“.
Dvě plus čtyři obvinění
Pokud bychom měli shrnout fakta: Weinsteina obvinilo ze sexuálního násilí různého druhu více než stovka žen včetně celebrit jako Gwyneth Paltrow nebo Angeliny Jolie. V současné chvíli ale stojí u soudu kvůli dvěma konkrétním případům obvinění ze znásilnění, z let 2006 a 2013. V den, kdy poprvé dorazil do soudní místnosti v New Yorku, v pondělí 6. ledna, se rozhodl státní zástupce v Los Angeles poslat k tamnímu soudu další čtyři případy. Aktuálním soudním líčením tedy rozhodně Weinsteinova kauza neskončí a je možné, že další obvinění se ještě k soudu dostanou. Weinstein je obviněn z několika druhů trestných činů na stupnici mezi obtěžováním, násilím a znásilněním a nejvyšší možný trest, který mu hrozí, je doživotní vězení.
Úspěšný producent a jeden z nejmocnějších mužů v Hollywoodu je symbolem světa, ve kterém právo silnějšího určuje podobu mezilidských vztahů. Hlavní otázka tak zní: projde mu to?
Obviněný a jeho právní zástupce všechna obvinění popírají a tvrdí, že veškeré fyzické kontakty, které Weinstein s ženami měl, byly konsenzuální. S desítkami dalších žen uzavřela jeho produkční společnost The Weinstein Company mimosoudní dohodu a vyplatí jim 6,2 milionu dolarů. Jak ale upozorňují reportérky New York Times Megan Twohey a Jodi Kantor (které jako první na podzim 2017 vynesly celou kauzu na veřejnost rozsáhlou reportáží), žádná z nich nedostane více než 500 tisíc dolarů (některé z nich přitom tvrdí, že jim konfrontace s Weinsteinem v podstatě zničila kariéru).
Weinsteinova obhájkyně, právnička Donna Rotunno, několikrát médiím zopakovala, že využije všechny možné a dostupné legální cesty, jak dosáhnout stažení všech obvinění. Během prvního týdne soudního líčení se mimo jiné pokusila protlačit návrh na odložení celého procesu – argumentovala tím, že kvůli současně probíhajícímu případu v Los Angeles je okolo celé kauzy příliš velká mediální pozornost a není tak možné sestavit nestrannou porotu ze zástupců veřejnosti. Zatím bylo povoláno 120 lidí, kteří by nakonec mohli skončit ve dvanáctičlenné porotě – zájem médií přitahuje například fakt, že jednou z nich je supermodelka Gigi Hadid (která ale má zároveň vystudovanou psychologii se zaměřením na trestní právo).
Silnější vyhrává?
Weinsteinovi zastánci se v podstatě snaží tvrdit, že debata okolo celého případu je tak emociální, že není v tuhle chvíli vůbec možné najít někoho nestranného a většina lidí už má z jedné či druhé strany příliš mnoho informací (o kauze existují dokumentární filmy, knihy a samozřejmě nepřeberné množství článků v médiích). Soudce James Burke námitky odmítá a soudní líčení nepřesunul. Rotunno na něj mezitím ještě podala další stížnost, údajně za nevhodné chování k obviněnému, kterého Burke příkře napomenul, že během líčení posílá zprávy z mobilu. Očekává se, že intenzivní výběr porotců začne tento čtvrtek a soud se tak posune do další fáze.
Weinsteinovo zatvrzelé odmítání viny i nepokorné chování v soudní síni (kromě porušení zákazu používat telefon se například pokusil ze soudní síně vyhodit slavnou právničku Glorii Allred, která reprezentuje některé jeho oběti) napovídá, že momentálně nejslavnější sexuální predátor na světě je přesvědčen o oprávněnosti svého chování. Výsledek soudního líčení je naprosto zásadní – jak shodně upozorňují komentátoři mnoha amerických médií, po Weinsteinově „kariéře“ zůstaly stovky žen, které čekají nejenom na spravedlnost, ale také na uzavření případu, které bude zprávou o postoji společnosti vůči lidem, jako je Weinstein. Bývalý úspěšný producent a jeden z nejmocnějších mužů v Hollywoodu je symbolem světa, ve kterém právo silnějšího určuje podobu mezilidských vztahů. Hlavní otázka tak zní – projde mu to? Chceme v takovém světě ještě žít? Ve světě, kde silnější vždycky vyhrává, i když není v právu? Kde se moc kumuluje u jednotlivců, proti kterým pak nikdo nic nezmůže? Dá se tomu vůbec zabránit? A jak?
Odhalit se veřejnosti
Při sledování dostupných svědectví o celé kauze, třeba dokumentárního filmu Untouchable: The Rise and Fall of Harvey Weinstein, který loni vypustila do světa BBC, člověka nejvíc mrazí, když se postupně odhaluje jednoznačný vzorec chování, který se u producenta neustále opakoval – vyhlédnutí oběti, která je vůči němu v závislé pozici, herečky na začátku kariéry, asistentky produkce, někoho v zásadě bezbranného, kdo zároveň má důvody mu vyhovět, protože na tom může záviset jeho živobytí. Nejdřív jemné náznaky, pak přitvrzování a nakonec útok. Výpovědi všech žen, které byly Weinsteinovi nucené čelit, se navzájem nápadně podobají – nejenom v tom, že se v nich často opakuje žádost o masáž nebo že se odehrávají ve stejných hotelech a pod stejnými záminkami, ale především tím, jak se oběti samotné cítily v danou chvíli paralyzované.
„Bála jsem se, že když se budu bránit, udělá mi něco horšího. Bála jsem se, že když to někomu řeknu, nikdo mi nebude věřit, byl to přece Harvey, všichni ho znají, všichni s ním pracují. Bála jsem se, že když mu nevyhovím, tak jsem v Hollywoodu skončila.“ A tak pořád dokola. Podobné výpovědi zároveň osvětlují, proč tolik žen přistoupilo na mimosoudní vyrovnání, které mnoho lidí pobuřuje a vede k závěrům, že si ženy, které nahlas promluvily, pouze chtěly „namastit kapsu“. Za všechny to shrnuje herečka Annabella Sciorra, která obvinila Weinsteina z toho, že ji znásilnil před více než 25 lety, na začátku její kariéry. „Když teď půjdu třeba do restaurace nebo na nějakou akci, lidé se na mne budou dívat a budou vědět, že jsem to zažila. Jsem člověk, který si velmi hlídá své soukromí – tohle je ale věc, kterou musíte udělat před celou veřejností.“ Odvážit se pod svým jménem promluvit o zkušenosti se sexuálním násilím v nejsledovanější mediální kauze současnosti prostě znamená obnažit velmi intimní a bolestivou zkušenost celému světu a žít s tím pak napořád.
Nedotknutelný
Možná ještě více zneklidňující než neměnný vzorec Weinsteinova jednání je ovšem fakt, že se jednalo v podstatě o veřejné tajemství. V roce 2013 o něm vtipkoval během předávání Oscarů moderátor Seth MacFarlane: „Dámy, už nemusíte předstírat, že vás Harvey Weinstein přitahuje.“ Podle anonymního zaměstnance Weinsteinovy firmy nebylo jeho predátorské chování přechodnou záležitostí. „Nešlo o nárazovou věc. Bylo to neustálé predátorské chování k ženám – ať už souhlasily nebo ne,“ cituje jej investigativní reportér Ronan Farrow v článku pro The New Yorker z října 2017, který společně se zmiňovanou reportáží New York Times kauzu podrobně popsal. (Celý rozsáhlý text je stále dostupný na webu, obsahuje desítky výpovědí a jsou za ním měsíce pečlivé novinářské práce. Je škoda, že ho nejspíš nečetl nikdo z českých novinářů ani komentátorů, kteří se ke kauze vyjadřují.) Režisér Quentin Tarantino, pro kterého Weinstein produkoval většinu jeho filmů včetně kultovního Pulp Fiction, se v rozhovoru pro New York Times přiznal, že o jeho chování věděl, nebo přinejmenším tušil, že se něco podobného děje, ale nepřipouštěl si to. Teď si vyčítá, že nejednal.
Odpověď na otázku, jak je možné, že to Weinsteinovi vše procházelo, je ale překvapivě jednoduchá – všemocný producent nebyl žádnou výjimkou nebo abnormalitou. Byl a je produktem systému nerovných mocenských vztahů, ve kterých je vykořisťování v takové nebo onaké formě na každodenním pořádku. Pojmenování pro tenhle systém je mnoho (třeba patriarchát, chcete-li) ale ve Weinsteinově kauze zdaleka nejde jenom o genderovou nerovnost, i když právě tu – naštěstí – zdůraznilo hnutí #MeToo. Je to přesně ten systém, který popisuje Daniela Kovářová, když říká, že vztahy mezi muži a ženami přece nejsou nic jiného než směna na trhu. Výsledek soudního líčení s Weinsteinem, ale i reakce veřejnosti a médií na něj buď mohou tomuto systému pomoci přežít – anebo nám mohou ukázat, že pokud několik málo jedinců profituje a stovky dalších trpí, měli bychom začít přemýšlet a jednak jinak. V zájmu nás všech.
Autorka je sociální antropoložka a publicistka.