„Průmyslového zemědělství máme dost!“ skandovaly desetitisíce lidí na berlínské demonstraci

Na víkendové demonstraci v Berlíně požadovali protestující ukončení používání chemie v zemědělství a přechod na ekologický typ hospodaření, který by podporoval produkci šetrnou k přírodě, lidskému zdraví i klimatu.

Foto Tomáš Uhnák

Na desátém ročníku demonstrace s heslem Máme dost průmyslového zemědělství! se v Berlíně v sobotu sešlo více než 27 tisíc lidí. Byli mezi nimi konvenční i ekologičtí zemědělci, spotřebitelé, včelaři, chovatelé, kuchaři, pekaři, desítky organizací zastupujících ornitology, malé zemědělce a výrobce potravin. Shromáždili se zde lidé různého věku z celého Německa i dalších evropských států. Účastníci požadovali ukončení používání chemie, transformaci zemědělské politiky tak, aby podporovala zemědělství šetrné ke zdraví veřejnosti i životnímu prostředí. Demonstrace proběhla v době konání Die Internationale Grüne Woche Berlin (největšího zemědělského veletrhu na světě, který byl založen už v roce 1926) a u příležitosti mezinárodního summitu ministrů zemědělství.

Pokles biodiverzity pozorujeme kontinuálně po celé Evropě. Nejpatrnější je to u hmyzu a ptactva, které jsou vázané na zemědělskou krajinu. Naopak stoupá procento půd ohrožených erozí a dopady klimatických změn dnes pociťuje každý zemědělec. Tyto problémy mají řadu příčin, jednou z hlavních je podle vědců průmyslový způsob hospodaření, závislý na fosilních palivech, anorganických hnojivech a chemii.

Ačkoli na přírodě a zemědělcích závisí naše budoucnost, až příliš často jsou na okraji pozornosti.

V průběhu posledních deseti let se ovšem také vytvořilo silné hnutí za kvalitní potraviny a zemědělství šetrné k přírodě. Stále více zemědělců mění metody hospodaření, minimalizuje používání pesticidů nebo hospodaří zcela ekologicky. Narůstá počet občansko–spotřebitelských iniciativ, které omezují plýtvání jídlem, vytvářejí krátké distribuční sítě a ukazují, že změna je možná.

Požadavek na systémovou transformaci zemědělství

Organizátoři demonstrace požadovali politickou a finanční podporu pro reformu zemědělství, aby došlo ke skutečné, strukturální změně. Z pódia bylo řečeno, že klima, welfare zvířat a životní prostředí lze chránit pouze v případě, že budou veřejné dotace použity na podporu farmářů usilujících o změnu svého hospodaření, aby se jim investice do šetrného způsobu hospodaření vyplatila. Na demonstraci také zaznělo, že pokud chceme chránit klima a práva a důstojnost farmářů ze zemí globálního Jihu, musíme vetovat obchodní smlouvu MERCOSUR mezi Evropskou unií a Jižní Amerikou, která přispívá k ničení deštných pralesů, omezování lidských práv a zabíjení místních obyvatel. V neposlední řadě se účastníci demonstrace postavili proti „falešným řešením“, například patentování semen a anorganickým pesticidům. Požadovaná zemědělská reforma podle řečníků určí, zda miliardy eur v dotacích přispějí k proměně zemědělství směrem k hospodaření šetrnému k lidem a životnímu prostředí, nebo jestli urychlí klimatickou změnu či úbytek hmyzu a biodiverzity. „Klimatická nouze nesmí být dále ignorována. Čas rychle letí, ale politická reprezentace stagnuje a rozhodnutí ovlivňující miliony lidí se dělají za zavřenými dveřmi,“ stojí ve výzvě k demonstraci.

Na demonstraci promluvila také Vandana Shiva, významná indická environmentální aktivistka, která se již od devadesátých let snaží o transformaci indického zemědělství. Také díky jejím aktivitám dnes už sedm indických států zcela opustilo používání chemie a hospodaří na principu agroekologie, tedy podle sociálně–environmentálního modelu.

Na pódiu před Braniborskou branou Shiva připomněla, že masivní rozvoj chemického průmyslu doprovázel průmysl válečný. Po skončení druhé světové války nalezla válečná chemie nové uplatnění v zemědělství. Používání výdobytků války pro ní představuje pokračování genocidy života. Tento experiment na lidech a přírodě prý musí skončit. Ve svém projevu také upozornila na to, že průmyslové zemědělství a výroba potravin jsou zodpovědné za padesát procent emisí skleníkových plynů, a naprosto zásadním způsobem tak přispívají ke klimatické změně. V příštím desetiletí podle ní rozhodneme o budoucnosti lidstva na této planetě. Vyzvala proto ke kompletnímu utlumení používání chemických prostředků v zemědělství do roku 2030. Podle Shivy je snaha veřejnosti a farmářů o dosažení kompletní nezávislosti na chemii nejvyšším aktem občanské neposlušnosti. Plodiny můžeme, tvrdí Shiva, dlouhodobě a šetrně pěstovat pouze na základě partnerství s půdou a půdním životem, s důrazem na ochranu biodiverzity.

Zemědělci zatracovaní i oslavovaní

Další řečníci z řad zemědělců, environmentálních organizací a univerzit ze všech koutů Evropy a světa se shodli na tom, že farmáři jsou pro přežití společnosti naprosto klíčoví. A to jak z hlediska poskytování potravin, tak v souvislosti s řešením klimatické krize. Farmáři jsou ti, kteří mohou být mezi hlavními činiteli v tlumení klimatické krize, protože mohou ukládat antropogenní uhlík pocházející z atmosféry do půdy. Takto uložený uhlík je navíc také klíčem k úrodnosti půdy. To ale vyžaduje využívání agroekologických metod, které jsou z dlouhodobé perspektivy stabilnější a výnosnější než metody závislé na externích, anorganických vstupech.

Mají-li být farmáři nositeli těchto veřejných a ekosystémových služeb, bude zcela klíčová jejich ekonomická stabilizace. Pokud jde o příjmy, zemědělství je nejméně rentabilní sektor, ačkoli se cena potravin pro spotřebitele neustále zvyšuje. Stejně tak se totiž zvyšují výdaje zemědělců, zatímco výkupní ceny pro zemědělce na mnoha místech Evropy stagnují již od sedmdesátých let. Na demonstraci proto pod heslem „Jídlo je politické“ zazníval požadavek na transformaci potravinových a zemědělských systémů, strategií a politiky. Protože jde 38 procent evropského rozpočtu do zemědělství, je pro možnou transformaci důležité přenastavení role dotací ze společné zemědělské politiky. Třebaže se toto procento v novém období s velkou pravděpodobní sníží, stále jde o velké prostředky, které by podle řečníků měly být z větší části použity právě na stabilizaci situace zemědělců. Měly by kompenzovat ty, kteří hospodaří v systému ekologického zemědělství a kromě potravin zajišťují uchování ekosystémových služeb přírody. Ekologické zemědělství totiž jako jediné garantuje, že se do půdy a životního prostředí nedostává chemie. Zazněl také požadavek na realizaci Green New Dealu pro Společnou zemědělskou politiku.

Akce se odehrála jen den po jiné demonstraci, které se zúčastnily tisíce nespokojených konvenčních zemědělců v několika německých městech. Jsou rozhořčeni, že jsou zemědělcům dávány za vinu ztráta biodiverzity, degradace půdy a znečišťování životního prostředí. Cítí se být pod silným tlakem nejen ze strany spotřebitelů a nevládních organizací, ale i ze strany vlády a Evropské komise, která signalizuje další „ozeleňování“ Společné zemědělské politiky po roce 2021. Podle nich znamenají přísnější ekologická opatření menší výnosy, menší zisky a v konečném důsledku konec jejich činnosti. Fakt je ten, že zemědělců kontinuálně ubývá – v dalších deseti letech přijdeme podle odhadů až o 4,5 milionu farmářů.

Vize nového zemědělského a potravinového systému

Je zřejmé, že paradigma průmyslového zemědělství se rozpadá. Vzhledem k výzvám, které s sebou přináší zdravotní stav společnosti, klimatická krize a degradace ekosystémů, byl formulován požadavek na zásadní redefinici společenské a environmentální role zemědělství.

Zároveň je zřejmě, že si nemůžeme dovolit přijít o žádné zemědělce a je nutné vytvářet mosty mezi konvenčními a ekologickými farmáři tak, aby nevznikaly spory o odlišných způsobech hospodaření. Zemědělci na obou demonstracích se obávají především o vlastní přežití. Toho bychom se ovšem měli obávat všichni. Jsou to právě zemědělci, zejména ti ekologičtí, kdo zajišťuje veřejné zdraví a poskytuje ekosystémové služby. To bychom si měli uvědomit a nezapomínat na to.

Jak uvedla Vandana Shiva, „skutečná změna začíná od lidí. Musíme začít vytvářet komunity farmářů i spotřebitelů vyhýbajících se pesticidům. Musíme být nositeli té změny, kterou chceme vidět. Tato změna však nenastane, pokud o sobě budeme uvažovat jako o izolovaných aktérech, kteří mezi sebou nekomunikují“. Formulování nové dlouhodobé vize pro zemědělství a potravinové systémy by tak mělo zohledňovat potřeby všech aktérů, zejména přírody a zemědělců. A ačkoli na přírodě a zemědělcích závisí naše budoucnost, až příliš často jsou na okraji pozornosti. Sobotní událost v Berlíně tak vlastně ukázala, že budování důvěry mezi výrobci a spotřebiteli je základním předpokladem pro důstojnou existenci lidí i přírody.

Autor je doktorand České zemědělské univerzity v Praze.

 

 

 

 

 

 

Foto Tomáš Uhnák

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies