Foto Michal Klajban, Wikimedia (CC BY-SA 3.0)
Když se řekne exekutor, představí si dnes už řada lidí člověka, který žije z neštěstí a bídy druhých. Takového novodobého drába. Málo se ale ví, že na těch nejnemorálnějších exekucích se zpravidla podílí jen zlomek exekutorů. Velké exekutorské úřady, které vyhrávají soutěž o klienty svou extrémní tvrdostí vůči dlužníkům, mají ohromné výdělky. Jejich tvrdost se projevuje zejména při vykonávání takzvaných mobiliárních exekucí. To znamená, že přijdou k dlužníkovi domů, oblepí mu domácnost a psychologickým nátlakem ho donutí, aby jim splácel takzvané dobrovolné splátky nad rámec toho, co mu srážejí každý měsíc z příjmu. Nezabavitelné minimum je už tak příliš nízké na to, aby se z něj dalo žít, a když k tomu připočteme další nedobrovolně dobrovolné splátky, většinou to znamená, že se dlužník dále zadlužuje.
I tak se to vyplatí (skoro) všem
Současný stav vyhovuje velkým hráčům, jako jsou ty největší exekutorské úřady, velcí věřitelé a velké advokátní kanceláře, které s exekutory spolupracují. Aby se zamezilo soutěži o klienty, která zákonitě vede k tomu, že se vymáhá i tam, kde reálně nic není, mluví se už dlouhé roky o teritorialitě exekutorů. Teritorialita by pro dlužníky znamenala, že by měli jednoho svého exekutora, a tím pádem mnohem lepší přehled o svých závazcích. Pro exekutory by to zase znamenalo, že by už nemuseli soutěžit v tom, jestli jsou z někoho, kdo nemá nic, schopni výhrůžkami vymámit peníze, které si ten člověk opět musí půjčit. Ulevilo by se jak dlužníkům, tak většině exekutorů. A v konečném důsledku by se zdravější prostředí vyplatilo i věřitelům.
Jistě, bylo by mnohem rozumnější, kdyby se děti oddlužily plošně a hned. Kdyby někdo přišel a bouchl do stolu s tím, že toto přeci není možné a je třeba to od základu změnit.
V tuto chvíli se připravují dvě novely zákonů, které změní exekuční řád. K úplné teritorialitě zjevně není ve sněmovně dostatečná politická vůle, zřejmě i proto, že lobby velkých exekutorů je pořád silná. Existuje tu ale návrh, který si za svůj vzal poslanec Patrik Nacher (ANO). Podle tohoto návrhu se volný výběr exekutora odvíjí od výše dlužné jistiny. U dluhů do 50 tisíc korun, kterých je přibližně osmdesát procent, by exekutora vybíral nezávislý soud podle bydliště dlužníka. U dluhů nad tuto částku by si mohl věřitel vybírat nadále exekutora sám, ale musel by být v kraji dlužníka a mohl by to udělat pouze tehdy, pokud by dlužník neměl jiné exekuce. Návrh zohledňuje skutečnost, že marné vymáhání velkého dluhu je větší ztrátou než marné vymáhání dluhu malého.
Radši postupně než vůbec
Proti tomuto návrhu napsal komentář Jan Moláček pro Deník N. Podle Moláčka je to paskvil, který je horší než současný stav, protože nelze mít jiná pravidla pro menší a větší dluhy a návrh má velký korupční potenciál. Jistě, při vymáhání velkých dluhů prostor pro korupci zůstane, přesto je tato částečná teritorialita krok správným směrem. Můžeme na ni nahlížet jako na přechodový stav, než se zavede plná teritorialita. Menší exekutorské úřady, kterých je přibližně osmdesát procent, budou mít aspoň čas se připravit na větší počet exekucí, protože v tuto chvíli jich mají do tisícovky ročně.
Všechny změny strašlivého stavu na poli exekucí se dějí postupně. Jistě, bylo by mnohem rozumnější, kdyby se děti oddlužily plošně a hned, nebo kdyby insolvence byla tříletá s jistým výsledkem, i když dlužník splatí méně než třetinu dluhu. Kdyby někdo přišel a bouchl do stolu s tím, že toto přeci není možné a je třeba to od základu změnit. Ale třeba povinnost slučovat exekuce, snížení odměn advokátům nebo i změny, které přispěly k větší kultuře půjčování peněz, jako povinnost prověřovat bonitu klienta, to všechno pomohlo konkrétním lidem.
Bagatelní teritorialita pomůže typicky člověku, který v nějakém období svého života třeba jezdí načerno a pak z toho má šest různých exekucí u šesti různých exekutorů. Protože tak to bohužel zatím obvykle je: nová exekuce znamená pro dlužníka dalšího exekutora, a spolu s tím i větší hromadu problémů, které už nelze řešit. Pomůže všem těm, kterým velké dluhy vyrůstají z malých. Je to kompromis, ale když si představíme všechny dlužníky, pro které bude situace přehlednější a jejich problémy snáze řešitelné, má i tato částečná změna hluboký smysl.
Autorka je redaktorka Alarmu.