Když oligarcha Kellner dupne, radní Kňourek poslušně panáčkuje. Budete se divit

Home Creditu se nelíbilo, jak o něm mluví na Českém rozhlase. A bojovníci proti mediálnímu establishmentu se devótně sklánějí před nejbohatším Čechem Petrem Kellnerem.

Firma Home Credit, spadající do impéria PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera, si čím dál agresivněji kolíkuje prostor v českém veřejném prostoru. Po neúspěšném sponzoringu Univerzity Karlovy, kvůli kterému prasklo i nenápadné financování domácího pročínského think tanku, začal Home Credit vyhrožovat veřejnoprávnímu Českému rozhlasu. Kolegyně Apolena Rychlíková ve svém komentáři pro rozhlas napsala, že se jedná o predátorskou firmu, v důsledku jejíhož podnikání v Česku v minulosti trpěly a stále trpí desítky tisíc lidí, protože pohledávky z minulosti jsou stále vymáhány, a že nyní podobný byznys dělá firma v Číně.

Právo velkého kapitálu

Home Creditu sebevědomí rozhodně nechybí. Minulý rok v červenci nález Ústavního soudu konstatoval problematické jednání společnosti při poskytování úvěrů a zneužívání rozhodčích doložek. „Společnost postupovala vůči svému klientovi způsobem, který nese znaky zneužití práva. V případu se jednalo o to, že Home Credit uplatňoval své nároky proti svému klientovi z neplatné rozhodčí doložky, přičemž senát ÚS (…) dovodil, že tak činila přes vědomí o protiprávnosti svého postupu,“ shrnuje nález Ústavného soudu web Česká justice. Home Credit to ale nevzdává, a když někdo tento – nezákonný – typ podnikání pojmenuje jako „predátorský“ nebo „parazitický“, neváhá se ozvat, požadovat stažení komentáře, a pokud tak ČRo neučiní, vyhrožovat žalobou (dopis rozhlasu má být považován za předžalobní výzvu, pokud nebude komentář stažen).

Rada českého rozhlasu se neváhala přiklonit na stranu úvěrové firmy spíše než akademiků z Ústavu dálného východu Univerzity Karlovy, sdružených v Sinopsis.

Vedení rozhlasu ve spolupráci se svými právníky se Home Creditem nenechalo zastrašit a za komentář Rychlíkové se postavilo. „Téma sponzoringu takových institucí, jako jsou univerzity, včetně aktuálních příkladů, je prvořadým tématem veřejného zájmu a takový zájem musí, jak sami připouštíte, snést ve značné míře i významná právnická osoba, jako je Váš klient, která podniká v oboru spotřebitelských úvěrů,“ stojí v odpovědi Českého rozhlasu společnosti Home Credit. Tím mohlo ze strany ČRo všechno skončit a vidělo by se, jestli Home Credit předžalobní výzvou jen dělal ramena, nebo by to dotáhl až ke skutečné žalobě a k soudu.

Případu se ale chytila Rada českého rozhlasu, která poslala právnímu zástupci Home Creditu devótní dopis o tom, že si dá na autorku komentáře pozor. Nejhlasitěji pak proti Rychlíkové horlil do médií radní Tomáš Kňourek, který se jindy ze všeho nejvíce obával „totality politické korektnosti“. Tentokrát se ale postavil za práva velkého kapitálu nebýt dehonestován v médiu veřejné služby. Totality a hyperkorektnosti se jinak Kňourek bojí na stránkách Parlamentních listů minimálně jednou týdně. „Obávám se, že veřejná mediální dehonestace pochybovačů je pouhým začátkem nástupu informační a myšlenkové totality,“ napsal. Tímto způsobem často uvažuje o ohrožené svobodě slova, přičemž tentokrát takto komentoval snahy rozlišit fake news od pravdy.

Pokud vezmeme Kňourka vážně a přiznáme mu upřímnou snahu bojovat se všemi typy omezení svobody slova, jak je potom možné, že právě on srazí paty a dává zapravdu obří korporaci, které se nelíbí, jak o ní píše jedna novinářka? „Největším problémem současné nejen české žurnalistiky je až nehorázný dvojí metr a hyperkorektnost,“ stěžoval si přitom Kňourek v Parlamentních listech. Když mu ale vadí hyperkorektnost, jak to, že se tak rychle staví na stranu útlocitné korporace dotčené výrazy jako „predátorská“ a formulacemi typu „zničila desítky tisíc lidských životů“? Není právě toto hyperkorektnost? A není to dokonce ona totalita, které se Kňourek už několik let bojí, když se nesmí o někom, kdo se živí chudobou jiných, napsat „parazitický“? Koneckonců počet exekvovaných je jedním z největších problémů současného Česka, což se dá doložit i výzkumy.

Ve fázi předkrmu

Home Credit se rád odvolává na zprávu Člověka v tísni, podle které dnes poskytuje ve srovnání s podobnými společnostmi na trhu jedny z nejméně rizikových úvěrů. Co už ale Home Credit nedodává je, že podle téhož Člověka v tísni v minulosti patřily jeho úvěry k těm úplně nejhorším. A právě k tomu Rychlíková v komentáři odkazuje, když píše o predátorských úvěrech Home Creditu v České republice (a píše to v minulém čase). O pokračování tohoto modelu podnikání v Čínské lidové republice a spojení Home Creditu s lichvou v čínských médiích informoval server Sinopsis. Home Credit to pochopitelně popírá. Rada českého rozhlasu se však neváhala přiklonit na stranu úvěrové firmy spíše než akademiků z Ústavu dálného východu Univerzity Karlovy, sdružených v Sinopsis, jakkoli právníci ČRo konstatovali, že komentář je v pořádku a je ve veřejném zájmu zabývat se otázkami veřejného sponzoringu.

Radní Kňourek je, mimo jiné, mistrem sebestylizace do soudobého disidenta (kterého ovšem bující totalita záhadně vynesla až do funkce místopředsedy Rady Českého rozhlasu). Asi nikdo jiný ve svých textech tak často nezdůrazňuje svoje kacířství a to, jak statečně stojí proti mediálnímu mainstreamu, a neváhá předjímat, že „jsme ve fázi předkrmu k hlavnímu chodu, který má název cenzura a informační totalita“. Zbraní této tolality je údajně výše zmíněná hyperkorektnost. Ale nepodílí se na ní tentokrát sám Kňourek, když žádá korektní mluvu pro nadnárodní finanční skupinu? Samozřejmě, že ne. Hnusně se má mluvit o menšinách, o uprchlících, případně ještě o neomarxistech a případně o „pražské kavárně“, ale rozhodně ne o poskytovatelích úvěrů a superbohatých finančních skupinách.

Nezbývá než Tomáši Kňourkovi adresovat jeho vlastní slova, kterými reagoval na text na serveru lidovky.cz: „Nemilý anonyme, možná to nevíš, ale to už tady bylo. Dehonestace, nálepky, perzekuce, vyhazování z práce i fyzická likvidace. Sám často používáš krásná slůvka o demokracii, svobodě slova, západních hodnotách, kritickém myšlení. A teď nutíš lidi povinně se klanět tvé ideologii. Kdo tě nechce poslouchat, toho budeš zatím jen mediálně špinit. Trochu mi připomínáš třicátá léta minulého století v Německu. Zaškatulkovat ideozločince, definovat nepřítele. Zatím nemáme něco jako žlutou hvězdu na mantlu, ale se svými ‚majnstrýmovými‘ druhy pro nás pochybovače jistě nakonec vymyslíš jiné, vhodnější označení.“ Tak nápodobně, Tomáši.

Autor je redaktor Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies