Díky nedávné bezpečnostní chybě Facebooku se mimo jiné prokázalo spojení Tykačovy energetické korporace Sev.en s platformou Greenpiss, kterou v minulosti společnost popírala. Facebookový profil elektrárny Chvaletice i stránku Greenpiss spravuje novinář Radek Kovanda, který by se podle svých slov pod příspěvky na stránkách Greenpiss klidně i podepisoval – což ale udělal až ve chvíli, kdy kauza praskla. Každopádně za svou pseudoobčanskou aktivitu na internetu „občas pošle fakturu“. Svým způsobem titěrná, domácí facebooková kauza dobře ukazuje metody dezinformační války, kterou s drobnými odlišnostmi v taktice vedou fosilní korporace už několik dekád. A zdaleka nejde jen o hejtování na Facebooku.
„Kampaně mají podobné schéma. Citují falešné experty, kladou nesmyslné požadavky na vědce, účelově vybírají data, zpochybňují integritu jednotlivých vědců a vědeckého procesu, a odvolávají se na konspirační teorie. Vyvolávají v publiku dojem, že je stále mnoho nevyřešených otázek a že vědcům by se nemělo věřit,“ popsali metody korporacemi financovaného dezinformování pro Guardian autoři studie Amerika uvedená v omyl. Dlouhodobým cílem těchto kampaní přitom není jednoznačně přesvědčit veřejnost o tom, že globální oteplování neexistuje a dokonce ani o tom, že globální oteplování na Zemi nezpůsobuje lidská aktivita, byť i tato tvrzení jsou součástí balíčku. Nejde totiž o vědecký spor – v něm by totiž popírači neměli šanci vyhrát. Fosilní korporace vnímají spor politicky a tomu taky přizpůsobují taktiku. Jejich cílem je vyvolávat permanentní zpochybnění vědy a jejích výsledků.
Dokument Merchants of Doubt ukazuje, jak pomocí obrovské sítě think-tanků a dalších „nezávislých“ institutů dokáže fosilní průmysl neustále vytvářet další a další kampaně, a další a další experty, kteří vytvářejí „protinázor“ k vědeckému poznání, a kteří dostávají v debatě prostor jako relevantní strana. Cílem je vyvolat dojem, že „nic není černobílé“, a znemožnit tak politickou akci založenou na celospolečenském konsensu. K tomu je potřeba nejen tlačit na politiky, ale získat na svou stranu i část veřejného mínění na mnoha úrovních. Zpochybnění samotné vědy i konkrétních vědců je jen jednou částí propracované dezinformační války.
Profesionálové v oboru zpochybňování vědy se nezrodili s debatou o klimatické změně. Tento obor se v USA vynořil už s dřívější polemikou o následcích kouření. Rozšíření internetu ale dodalo dezinformacím nový rozměr.
Nikdo ani přesně neví, kolik miliard dolarů fosilní průmysl nalil do účelového dezinformování veřejnosti, které je jen jednou ze součástí PR kampaně vedené na mnoha frontách. Jen na reklamu, která se dá relativně snadno dohledat, vydalo ve Spojených státech pět největších fosilních korporací mezi lety 1985 a 2015 přes tři a půl miliardy dolarů. Obsahem reklamního sdělení nebyl konkrétní produkt nebo služba, ale vytváření dojmu, že fosilní průmysl je nezbytný pro fungování společnosti, jak ji známe, a umí se taky nejlépe vypořádat s environmentálními problémy. Na lobbování u zákonodárců ve prospěch fosilního průmyslu pak byly v USA v letech 2000–2016 vydány více než dvě miliardy dolarů. A tok peněz pokračuje dál. Podle 2019 Influence Map Report nalily korporace (ExxonMobil, Royal Dutch Shell, Chevron, BP a Total) ve třech letech po podpisu Pařížské dohody další miliardu dolarů do vytváření „zavádějícího brandingu a lobbování v souvislosti s klimatem“. Toto jsou všechno poměrně nesourodá čísla z různých oblastí a z různých období, ale vzhledem k sumám, které jsou fosilní společnosti ochotné utrácet kvůli vědeckým poznatkům klimatologů, můžeme říct, že se nacházíme ve stavu občanské dezinformační války, kterou proti nám vedou fosilní korporace.
Propaganda, trolling a podkopání důvěry
O ruské propagandě a jejím vlivu se v českých i světových médiích píše hodně. Vliv ruských trollů na volby v USA, Brexit, české protiimigrační hnutí, ale i francouzské hnutí Žlutých vest se podrobně rozebírá. Ruskému dezinformačnímu vlivu se pravidelně věnují také výroční zprávy tajných služeb. BIS považuje ruskou dezinformační taktiku za součást hybridní války, přičemž tvorba dezinformací je podle BIS spíše kouřovou clonou pro jiné konkrétnější cíle v Česku.
Experti na ruské dezinformace se vesměs shodují, že cílem ruského trollingu a metod typu fake news není vytváření ucelené alternativní interpretace reality tak, aby byla více nakloněná zájmům Ruské federace. Hlavním cílem je spíš podkopání důvěry občanů v média a demokratické instituce. Trollové nemají žádnou pevnou politickou linii, které by se drželi. Dezinformátoři využívají existující společenské konflikty, které potom za pomoci falešných účtů, botů, placených diskutérů i vytváření nového obsahu šíří po internetu a sociálních sítích, a tak konflikty přiživují a vyhrocují. Spíš než o propagandu jde o šíření dezinformací, jejichž hypotetickým cílem je nastolení situace, kdy nikdo nemůže nikomu věřit.
Zprávy bezpečnostních agentur už několik desítek let v různé intenzitě jako bezpečnostní riziko uvádějí také změny klimatu. První zmínky o nutnosti připravit se na klimatické změny se v amerických vládních dokumentech objevují už v pozdních osmdesátých letech. V té době se tématem začala vážně zabývat OSN a tehdejší britská premiérka Margaret Thatcherová vyzývala ke společné, globální akci. Administrativa George Bushe staršího chápala klimatickou krizi jako bezpečnostní riziko. V roce 2003 přijal Pentagon zprávu o klimatické krizi, ve které se mimo jiné uvádí, že „zvyšující se rizika vyplývající z klimatické krize by měla být řešena už nyní, protože se takřka určitě zhorší, pokud se zpozdíme“.
Dnes jsme ale v situaci, kdy popírač vlivu člověka na klimatickou změnu sedí přímo v Bílém domě. Dá se říct, že se jedná o dlouhodobé vítězství fosilní lobby, za kterou stojí desítky let tvrdé práce. Donald Trump udělal dokonce z bývalého CEO obří ropné společnosti ExxonMobil svého prvního ministra zahraničí. A USA v tom nejsou samy – změny klimatu popírá i brazilský prezident Jair Bolsonaro, který jde na ruku těžařům, i australský premiér Scott Morrison, který má víc než těsné vztahy s tamními i globálními uhlobarony.
Znalosti a dezinformace
Jedna z největších fosilních korporací na světě, americký ExxonMobil (od roku 1999 po fúzi gigantů Exxon a Mobil, dříve Standard Oil) má díky svému vědeckému oddělení informace o dopadu spalování fosilních paliv na klima už od druhé poloviny sedmdesátých let. Vědci Exxonu v roce 1978 předpokládali, že zdvojnásobení přítomnosti CO2 v atmosféře může způsobit oteplení klimatu o jeden až tři stupně Celsia a na pólech pak až o deset stupňů. Informace Exxon nezveřejnil a ignoroval. V letech 1979–1983 se představitelé Exxonu scházeli s vědeckými pracovníky i z dalších velkých ropných společností jako Mobil, Amoco, Phillips, Texaco, Shell a další. Všechny tyto korporace tedy informace o souvislostech mezi spalováním fosilních paliv a globálním oteplováním měly už tenkrát a tuto situaci taky řešily v interních dokumentech, podle nichž si byly vlastní zodpovědnosti dobře vědomy. V roce 1988 vznikl při OSN mezivládní klimatický panel IPCC sdružující světové klimatology a vydávající pravidelné zprávy o stavu klimatu. O rok později založil Exxon a další přední fosilní korporace tzv. Globální klimatickou koalici (GCC), která měla za úkol poskytovat novinářům a zákonodárcům vědecký background o tom, že „role skleníkových plynů v klimatické změně není úplně vyjasněná“. Když v roce 1990 vydal IPCC svoji první zprávu, mediální protireakce už byla připravená.
Korporace se v osmdesátých letech mohly zachovat i jinak. Přestože ještě nebyly k dispozici technologie, které by umožnily transformaci energetiky tak snadno jako dnes, dalo se stále předejít nevratným změnám. Tato možnost je dnes už jen teoretická. Společnost Shell, která už několik dekád každoročně posílá desítky milionů dolarů organizacím zpochybňujícím vliv člověka na změny klimatu, v roce 1991 zveřejnila dokumentární film o vlivu člověka na oteplování a varovala před budoucím vývojem. Přestože tento film předpověděl z dnešního pohledu růst teplot a jeho důsledky pro lidi i přírodu poměrně přesně, Shell se svými vlastními doporučeními nikdy neřídil. I když obří energetické korporace investují nemalé částky také do vývoje obnovitelných zdrojů, vsadily na to, že produkci fosilních paliv udrží tak dlouho, jak jen to půjde.
Podkopávání konsensu
Od samého počátku klimatických dezinformačních kampaní spojily fosilní korporace na Západě síly s ideologií volného trhu a požadavkem minimálních státních intervencí, které jim byly z pochopitelných důvodů vlastní. Jedněmi z nejvýraznějších donorů popírání vlivu člověka na změnu klimatu jsou američtí finančníci Charles a David Kochové. Tito přesvědčení libertariáni investovali velké prostředky do propagace „volnotržní“ ideologie, tedy teorie, která obhajuje aplikaci tržního principu na spravování veřejných statků. Jsou to členové Montpelerinské společnosti, sdružující ultraliberální a libertariánské influencery, kteří tuto ideologii prosazují, kde se dá. Od devadesátých let je členem i Václav Klaus, který často létá na konference think-tanků financovaných (nebo v případě Kato institutu přímo založených) bratry Kochovými. Jejich firmy mají na svém vroubku dlouhý seznam konfliktů se zákonem a porušování environmentálních, pracovních a bezpečnostních zákonů. To vše bylo pravděpodobně výsledkem cílené firemní politiky. Jejich bezbřehá aktivita částečně ochladla poté, co dostali pokutu 296 milionu dolarů, když jejich vědomě zanedbaná infrastruktura zabila texaskou dívku Danielle Smalley.
Libertariánské think-tanky založené či financované Kochovými používají, co se debaty o změnách klimatu týče, stejnou taktiku jako Exxon a další korporace. „Vytvářejí nekonečnou řadu ,institutů‘, ,center‘ a ,nadací‘, jejichž zkratky se vzájemně pletou, a tato síť je schopná produkovat ,permanentní proud komentářů‘,“ napsal enviromentální veterán Andrew Simms (který se zúčastnil řady debat se zástupci těchto organizací) v článku věnovaném vlivu pravicových think-tanků na britskou pravici a politiku. Celosvětově jsou volnotržní think-tanky sdruženy do Atlas Network, jeho členy najdeme více než v devadesáti zemích světa. Mezi donory těchto think-tanků patří finančníci, uhlobaroni a ropný a tabákový průmysl. Volný trh je pro ně stejně důležitý jako odpor vůči osvětě o dopadech klimatických změn.
Síť konzervativních think-tanků, kterou začaly korporace zakládat a masivně podporovat, získala v USA během osmdesátých a devadesátých let obrovský vliv. Ten se rozšířil i do Británie a odtud dál do Evropy. Pevnou součástí jejich agendy se stalo i zpochybňování vlivu člověka na ohřívání planety a klimatickou změnu. Boj proti jakékoli klimatické akci je v rámci ideologie volného trhu součástí odporu proti vládním intervencím a klimatičtí aktivisté jsou tak vykreslováni jako nepřátelé svobody. U nás to velmi dobře známe z rétoriky Václava Klause, který zelenou ideologii opakovaně označil za nebezpečnější než komunismus.
Manipulace jako byznys
V jednom rozhovoru v dokumentu Merchants of Doubt se filmař za kamerou ptá lobbisty a výkonného ředitele George C. Marshallova Institutu Billa O’Keefa, zda by lobboval za Greenpeace, kdyby si ho najala, aby prezentoval klimatickou změnu jako závažný problém. „Nemůžou si mě dovolit,“ odpoví pobaveně O’Keefe, který je zároveň registrovaným lobbistou pro Exxon Mobil.
Profesionálové v oboru zpochybňování vědy se nezrodili s debatou o klimatické změně. Tento obor se ve Spojených státech vynořil už s dřívější vzrušenou veřejnou debatou o následcích kouření. Přestože vědecké výsledky byly od padesátých let průkazné, tabákovým společnostem a jejich různě roztroušeným PR oddělením maskujícím se jako nezávislé instituty se podařilo legislativu pozdržet skoro o padesát let. Tabákové korporace o účincích tabáku záměrně lhaly a zpochybňovaly jeho škodlivost i v době, kdy už měly k dispozici fakta dokazující opak. I když nakonec soudy rozhodly v neprospěch tabákových firem, které musely přiznat svůj díl zodpovědnost, jejich úspěšná dezinformační kampaň posunula politickou akci o desítky let. Jako vedlejší efekt se zrodil nový druh PR expertů, zaměřených na diskreditaci vědy. Ti se zdaleka neuplatnili jen v tabákovém a fosilním byznysu, ale jejich služby byly a jsou využívány i dalšími zájmovými skupinami, které potřebují vytvořit kouřovou clonu kolem konkrétních vědeckých výsledků.
Minimálně od zvolení Donalda Trumpa se v debatě o dezinformacích a „fake news“ pozornost zaměřila především na internet a sociální sítě. Právě na sociálních sítích si své negativní renomé vysloužily ruské trollí farmy. Stejně jako PR profesionálové, schopní překrucovat vědecké pravdy, se ruské trollí farmy proměnily ve výnosný byznys. Dnes je možné si u nich objednat celou škálu služeb cenově odstupňovaných na speciálních sazebnících a jejich služby se tak nemusí omezovat jen na proruskou dezinformační válku. Trollí farmy také zdaleka neprovozuje jen ruská vláda, ale řada dalších zemí včetně Izraele, Jižní Korey a Ukrajiny.
Úplně nový rozměr pak debata o manipulování veřejnosti dostala s aférou okolo společnosti Cambridge Analytica. A to přesto, že data o svých podporovatelích využívala v minulosti i kampaň Baracka Obamy. Tyto metody se však stále posouvají. Díky využití metadat ze všech myslitelných digitálních stop, které po sobě současný člověk nechává prakticky každým virtuálním i fyzickým pohybem, je možné modelovat různé cílové skupiny a vytvářet pro ně speciální sdělení takřka na tělo. Stejná věc (zboží, služba, politický kandidát, názor, nebo ideologie) se pak uživatelům nabízí s ohledem na jejich jiné preference, přičemž jde i o detaily jako volby jednotlivých slov nebo zvolenou barvu obrázku. I metadata je možné si od společností koupit a využít je k ovlivňování veřejností.
Fake news a manipulace samozřejmě nejsou vynálezem posledních desítek let a neobjevily se na světě zčistajasna až s vynálezem internetu. Největším dezinformačním úspěchem sovětských tajných služeb byl hoax o tom, že za epidemií AIDS jsou přímo odpovědní Američané. Britské tajné služby ve spolupráci s BBC dokonce za druhé světové války provozovaly fake rozhlasovou stanici určenou pro německé vojáky, která se tvářila, že vysílá z německého území, a měla za úkol podkopat morálku vojáků wehrmachtu. Sociální sítě ale vytvořily pro fake news vděčnou a především extrémně rychlou platformu. Jakýkoli factchecking je v prostředí Facebooku pramálo relevantní a po mnoha týdnech či měsících vyvrácené hoaxy už publikum většinou nezajímají. Jednou z nejúspěšnějších diverzních akcí „klimaskeptiků“ byla tzv. Climategate. Těsně před klimatickým summitem v Kodani byla na základě několika ukradených mailů a z nich účelově vytržených vět vytvořena fake news o tom, že vědci přifukují údaje o klimatické změně. I když později hned několik nezávislých vyšetřování prokázalo, že se toto tvrzení nezakládalo na pravdě, povědomí o falšujících klimatolozích zůstalo a odkaz na tuto kauzu jako argument proti kredibilitě vědy se dosud čas od času vynoří. V souvislosti s letošními požáry v Austrálii se i na českém Facebooku objevil meme o ekolozích, kteří jsou prý zodpovědní za rozsah požárů tím, že blokují zakládání pravidelných přirozených požárů. Tuto informaci dementují australští vědci každý rok, ale stejně se vždy znovu objeví.
Americký prezident Donald Trump byl po svém zvolení v médiích obviněný hned z dvojí internetové nekalosti. V jeho prospěch měli působit putinovští trollové a boti šířící obsah pomlouvající jeho demokratickou protikandidátku Hillary Clinton. Zároveň ale také využil i služeb Cambridge Analytica, společnosti, která nelegálně sbírala data na Facebooku, a ty pak využívala k lepšímu zacílení potencionálních Trumpových voličů. I když je jednoduché hodit vinu za zvolení Trumpa právě na manipulaci a není příliš pravděpodobné, že Trump vyhrál volby právě díky těmto nástrojům, obojí ukazuje, jaké možnosti pro digitální dezinformační války internet vytváří.
„Svoboda“ proti klimatu
Antiekologické postoje jsou od samého začátku součástí neoliberálního posunu ve světové politice, který do Česka přišel v devadesátých letech a je spojen zejména se zakladatelem ODS Václavem Klausem. Filosofie volného trhu a osekání sociálního státu byla v USA a ve Velké Británii na vrcholu a po pádu železné opony se rozšířila i na Východ. Podle historika Philippa Thera vedlo právě přijetí neoliberalismu v „nové Evropě“ k jeho akceptování také ve staré Evropě, která byla do té doby spíše skeptická. Spolu s rétorickým příklonem k radikální transformaci vtiskl Václav Klaus české pravici i silný antiekologický akcent. V devadesátých letech se ekologické neziskovky ocitaly na seznamech extremistů a jako na nebezpečné „ekoteroristy“, případně od reality odtržené „žabičkáře“ se je podařilo takřka vyřadit z veřejné debaty. Nebyla to samozřejmě jen zásluha Václava Klause. V českém prostředí se k němu přidaly i levicové strany. V náhledu na ochránce přírody jako na potížisty a brzdiče rozvoje navázala devadesátá léta plynule na normalizační názor, že ekologové mají čistit potoky, a ne se motat do politiky.
Samotné zpochybňování vědy, které stojí v základu dezinformační války proti vědeckému konsensu o globálním oteplování, se do Česka dostává jako import a čeští popírači jen přebírají zahraniční produkci. To ale neznamená, že by česká uhelná lobby nepoužívala proti svým oponentům stejnou taktiku. Čeští uhlobaroni provozují některá média a skrze PR agentury neváhají financovat také pseudoobčanské iniciativy jako Greenpiss. Roli pseudoexpertů hrají třeba ekonom Václav Klaus nebo blogger a překladatel Vítězslav Kremlík. Ti potom vytvářejí nebo pro domácí kontext adaptují opoziční vědecké názory. Sem patří například starší petice 31 tisíc vědců nebo dopis pěti set odborníků zástupcům Evropské unie, které sice nejsou z hlediska vědy nikterak relevantní, ale vytvářejí dojem vědeckého nesouladu. Používají k tomu stejný mix pravd jako „klimaskeptici“ po celém světě. Blogger Kremlík například zároveň tvrdí, že za oteplení planety nemůže člověk, že se planeta možná ani neotepluje, že se oteplovala vždycky a taky že oteplení nevadí a že za něj mají být lidé rádi, protože teplo znamená blahobyt. K tomu se ještě přidává názor, že se s klimatem stejně nedá nic dělat. Buď kvůli tomu, že by transformace energetiky byla příliš ekonomicky nákladná, nebo že už je na změny jednoduše pozdě a nezbývá než se adaptovat. Jedeme dál.
Dnes už máme za sebou několik desetiletí klimatického modelování. První modely s ohledem na růst CO2 vznikaly už v sedmdesátých letech. A jak jsou přesné? Dost. Všechny přibližně trefily trend vývoje globálních teplot. Takže pokud není taková věda důvěryhodná, pokud jsou vědci zkorumpovaní, pokud je klima moc komplikované pro předpovědi, jak to, že klimatičtí vědci již několik desetiletí správně odhadují vývoj globální teploty? Nedávno vyšel článek, který zpětně hodnotil predikce „otce klimatického alarmismu“ Jamese Hansena, které pronesl před americkým senátem v roce 1988. Jeho třicet dva let starý odhad je víceméně správný, byť přecenil působení metanu. Před víc než třiceti lety tak měla veřejnost k dispozici model, který se naplnil, a přesto se dnes stále debatuje o samotné existenci klimatických změn.
Přes drtivou evidenci důkazů ve prospěch vlivu člověka na klima máme dnes stále více profesionálních i amatérských klimaskeptiků. Takovým profesionálem je třeba i Radek Kovanda, PRista pracující pro Sev.en. V jeho případě se dá zároveň říct, že obsahu, který publiku předkládá, sám aspoň částečně i věří. Proti klimatologům dnes stojí hromady „klimaskeptiků“, kteří každou chvíli ohlašují příchod malé doby ledové jako třeba konspirační teoretik Petr Hájek před devíti lety. S odvoláním na autoritu americké NASA o malé době ledové informoval i web televize Nova. Samotná NASA ovšem nic takového netvrdí. Naopak říká, že výkyvy slunečního záření mají na změny teplot na Zemi minimální vliv. V této fázi se může zdát, že PR fosilních korporací zvítězilo, ve veřejnosti panuje zmatek a podceňování nastávajícího klimatického rozvratu.
Pro současnou geologickou epochu se vžilo označení antropocén. Tento termín odkazuje k tomu, že člověk jako biologický druh se stal jedním z nejvýraznějších faktorů působících na zemskou atmosféru. V takovém případě se i informační válka stává součástí geologických faktorů. Vzdělání a výchova ke kritickému myšlení tak může být do budoucna stejně důležitá jako ochrana biotopů. Desítky let dezinformační války ukázaly, že balamucení ohledně změn klimatu neskončí ani ve chvíli, kdy máme jeho katastrofické následky přímo okolo sebe. Hodnota boje o klima neklesne, až se planeta oteplí o další stupeň Celsia. O podobu budoucnosti se bude bojovat i v budoucnosti.
Autor je redaktor Alarmu.