V poslední době se stále častěji ve veřejné debatě objevují informace o léčebném využití látek zvaných psychedelika. Tyto substance byly od sedmdesátých let tvrdě kriminalizovány z politických důvodů a jejich výzkum byl zakázán. Renesance psychedelického výzkumu souvisí s tím, že současná konvenční léčba naráží na své limity. Počet lidí s psychickými problémy se totiž neustále zvyšuje. V současnosti padají rigidní maloměšťácká tabu a možná se nacházíme na prahu psychiatrické revoluce.
Výsledky zatím stále ještě byrokraticky perzekvovaných klinických studií naznačují například nesmírný potenciál psilocybinu a ketaminu v léčbě depresí, úzkostí a dalších psychických problémů. Jednou z látek, jejíž léčebné účinky jsou nyní prozkoumávány intenzivně, je MDMA neboli 3,4-methylendioxymethylamfetamin, účinná látka drogy obvykle nazývané extáze.
Psychiatrická antibiotika?
Současný vědecký výzkum se zaměřuje na využití MDMA jako terapeutického katalyzátoru při léčbě nebezpečné postraumatické stresové poruchy, která se projevuje somatizovanými úzkostmi, nespavostí, nočními můrami a paměťovými flashbacky navracejícími nezpracovaný traumatický zážitek (typicky například znásilnění či válečné trauma).
Léčba posttraumatické stresové poruchy vykazuje takovou efektivitu, že už v roce 2017 byla MDMA americkou vládní agenturou zabývající se kontrolou léčiv udělen status „průlomové léčby“ a v lednu tohoto roku byly povoleny zkušební studie na více než deseti místech USA. Vědci a lékaři, jako například psychiatr dlouhodobě se zabývající výzkumem těchto látek Ben Sessa, dokonce hovoří o některých psychedelicích jako o psychiatrických antibiotikách. Bylo by samozřejmě nebezpečné považovat MDMA za látku, která pomůže při lecjaké diagnóze, například PTSD je však případem poruchy, při jejíž léčbě může podle výsledků studií pomáhat.
Čím dříve vystavíme rozsáhlou síť terapeutických center, kde budou moci lidé pod vedením specializovaných odborníků užívat v regulovaném režimu kvalitní psychedelika, tím méně bude trvale poškozených uživatelů, kteří v důsledku systémové šikany užijí tyto látky nesprávně.
Další studie proběhnou v Izraeli a v neposlední řadě také v České republice, kde průkopnickou roli hraje Národní ústav duševního zdraví, který nedávno získal na testování MDMA povolení Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Zkoumání léčebného využití psychedelik není novou záležitostí, datuje se již do padesátých a šedesátých let 20. století, kdy byli právě čeští vědci důležitou součástí mezinárodního trendu, na který nyní jejich následovníci navazují.
Pointou nového využití psychedelik je kromě nových zobrazovacích metod při výzkumu také harmonické propojení farmak a psychoterapie: samotná látka není zázračnou pilulkou, ale spíše katalyzátorem potlačených emočních a duševních stavů, které pomáhají moderovat specializovaní terapeuti. Léčebný proces probíhá mnoho týdnů a samotná terapeutická aplikace MDMA je jen jednou ze součástí komplexního celku.
Odkázaný na černý trh
V současné době bohužel není možno terapii podstoupit legální cestou, protože MDMA je stále ještě kriminalizována. Jedním z lidí, kteří látku užili s terapeutickým záměrem, je třicátník Tomáš z Ostravska, který se rozhodl svou zkušenost pod slibem anonymity sdílet.
„Už delší dobu jsem vnímal, že něco ve mně není úplně v pořádku. Emoční zploštělost se dá připsat náročné práci a všeobecné vyprázdněnosti naší toxické společnosti, ale že bych měl situaci řešit, mně došlo v situaci, kdy mi manželka tvrdě ukázala, jak strašně chlastám. Uvědomil jsem si, že těch dvanáct piv za víkend není v pořádku a někde bude zřejmě problém. Když jsem pití limitoval, neměl jsem abstinenční příznaky, ale objevil jsem v sobě jisté zvláštní puzení či bažení po vykročení ze střízlivé reality. Ve stejné době jeden můj dobrý kamarád procházel těžkou atakou psychospirituální krize, a já se tak dostal ke knihám Stanislava Grofa, zakladatele transpersonální psychologie. Grof líčí alkoholismus jako pulzující niternou touhu po spiritualitě, která vyplývá často z nezpracovaných úzkostí či traumat a zmiňuje, že pomocí LSD měli s léčením alkoholismu velkou úspěšnost.“
Tomáš, který se pohybuje v akademickém prostředí, si pomocí internetu obstaral informace o možnostech, potenciálu a nebezpečí psychedelických látek a nakonec se rozhodl právě pro MDMA.
„Nejprve jsem zkoušel kontaktovat terapeuty, kteří se psychedelickou zkušeností zabývají, ale všichni museli zdůraznit, že z právních důvodů takovou terapii nenabízejí. Na černém trhu jsem byl nakonec schopen koupit z psychedelik pouze extázi,“ krčí rameny Tomáš a zmiňuje, že si byl vědom rizika, protože na černém trhu nikdy nevíte, kolik účinné látky tableta obsahuje.
Hojně medializované případy úmrtí totiž často vycházejí z informace, že si dotyčný či dotyčná vzali extázi, avšak studie ukázaly, že na černém trhu se nacházejí často nebezpečné pilulky, které obsahují nebezpečné příměsi a s MDMA toho mají jenom málo společného. Podobně se na černém trhu vyskytují produkty, které naopak MDMA obsahují příliš. Obyčejný uživatel tak nemá možnost posoudit přiměřené dávkování a vystavuje se tak velkému riziku.
Jenom jsem hleděl do ohně
„Asi tři měsíce jsem četl na internetu všechno možné, ale pokud bych neuměl anglicky, asi bych byl hodně ztracený. Naplánoval jsem si vhodné prostředí, půjčil jsem si od známého klíče od chalupy v horách. Kolem byla příroda, les, hory. Vesnice, kdyby byl problém, byla nedaleko. Vzal jsem si týden dovolenou, ať můžu zážitek dobře zpracovat. Informoval jsem kamarády, manželka za mnou měla přijet později,“ líčí Tomáš pečlivé přípravy, kdy se snažil přesně podle načtených doporučení ideálně zorganizovat tzv. set (stav psychiky), setting (prostředí užití látky) a záměr. Podcenění těchto klíčových aspektů psychedelické zkušenosti může vést k „bad tripům“ či případně k rozvinutí některých psychických potíží, protože práce s nevědomými obsahy v nevhodném kontextu může být nebezpečná.
„Protože jsem nevěděl, kolik MDMA tableta obsahuje, začal jsem čtvrtinou a postupně přidával. MDMA začíná působit až po půl hodině až hodině, takže to zabralo skoro celé dopoledne, než jsem něco ucítil. Prostředí hrálo důležitou roli, koukal jsem do krbu, díval se na vločky za oknem a snažil se být co nejvíc otevřený. Jako záměr jsem si hodil „otevřít se spirituální zkušenosti“, a tak mě nesmírně překvapilo, co se doopravdy začalo dít,“ popisuje Tomáš, jak látka začala působit jinak, než očekával. MDMA je totiž někdy zařazována mezi empatogeny a působí skrze stimulaci produkce serotoninu, noradrenalinu a dopaminu. Původně vyvinutá jako terapeutický prostředek, otevřela zcela jinou dimenzi.
„Pocítil jsem stoupání energetického tepla ze zápěstí až do spánku a do temene hlavy. Jako by ze mě spadly se zachřestěním řetězy nevědomé úzkosti. Najednou jsem vnímal svoje staré stresované ego jako neexistující objekt nahlížení. V záchvatu euforie a štěstí se mi vybavily noční můry, ve kterých ztrácím identitu a rozpouštím se a přešly v jisté zážitky dětství, které ve mně zřejmě způsobovaly sociální fobii či strach z lidí. Hleděl jsem do plamene a smál se tomu, jak ze mě odplouvaly nánosy bizarních úzkostí. Nechápal jsem, jak jsem se mohl někdy bát či cítit stres. A ono to všechno jelo samo! Já jen hleděl na oheň.“
Vytáhnout špunt bolesti a traumat
Podle odborníků je pravděpodobný efekt MDMA v tom, že zablokuje úzkostnou produkci mozkové části jménem amygdala, která je spojená s pamětí a emocemi, přičemž zřejmě aktivizuje převážně pozitivní emoce. Právě amygdala jako centrum emoční úzkosti způsobuje pravděpodobně to, že lidé nejsou schopni popsat své traumatické zážitky. Pod vlivem MDMA dokážou nahlédnout na svá traumata a následně o nich otevřeně mluvit. Látka jako by vytáhne špunt bolestí a umožní potlačeným emocím léčebně proudit.
Tomáš zde nevědomky zkopíroval postup doporučené terapie, kdy je léčený nejprve ponechán sám sobě a svému niternému vnímání pocitů a důraz je kladen na schopnosti samoléčby. Prvotní proces terapeut nenarušuje, nechává člověka hluboce prožívat vnitřní stavy a maximálně doporučuje nesnažit se proces cíleně řídit vůli, ale namísto toho uvolněně dýchat a nechat procesu volnost. Následně za ním přijela jeho manželka a došlo k verbalizaci zkušenosti.
„Skoro okamžitě jako zázrakem zmizelo ono podvědomé bažení po opilosti. Dal jsem si třeba jedno pivo na chuť a další už jsem nepotřeboval. Skoro jsem se nepoznával. Během dalších tří týdnů se mi vracely dávno ztracené emoce, měl jsem barevné a zvláštní sny a rozjely se zvláštní náhody, kterým Jung říká synchronicity, ale o těch tady mluvit nechci, ještě mě někdo bude mít za blázna,“ snaží se Tomáš zdůraznit, že si celou dobu vedl vědecký deník a observativně zaznamenával své stavy.
Zatímco Tomáš očekával spirituální probuzení, látka začala otevírat potlačené úzkosti a disociovanou sociální fobii skrze prožitek hluboké lásky k sobě samému. Během zážitku probíhá tzv. proteosyntéza – nově vybavená vzpomínka je znovu uložena, avšak tentokrát již bez bolesti či úzkosti.
Dokážu si představit, že to může dopadnout špatně
Zkušenost se rozhodl ještě jednou opakovat, tentokráte s tzv. sitterem, tedy střízlivým společníkem, který je v zážitku partnerem či opatrovníkem. Empatogenní charakter MDMA se zde projevil v plné síle.
„Jednalo se o toho kamaráda, který úspěšně prošel psychospirituální krizí. Vytvořili jsme skoro magické empatické propojení, přestože on pil maximálně nealkoholické pivo. Když jsme vyšli na vrchol jedné hory a společně spatřili slunce, poprvé jsem poznal mystický zážitek propojení s kosmickým bytím, ale to se nedá moc slovy popsat.“
Psychiatři testující psychedelika používají v této souvislosti termín „oceánská bezbřehost“. Jedná se o spirituální stav, kdy mizí pocit izolovanosti a člověk se cítí být neoddělitelnou součástí všehomíra. Právě překonání izolovanosti může stát za léčivými procesy při překonání posttraumatické stresové poruchy.
„Po nějaké době od zážitku se znormalizuji, ale cítím, že jsem nějak pozměněný. Už vůbec nemám puzení se opít. Jinak do sebe vpouštím emoce, přítomný okamžik cítím v pozornosti chrámu vědomí, neumím to jinak popsat. Všímám si víc i negativních emocí, nechávám je proplouvat, ony pak mizí. Jeden z největších zážitků v životě, to potvrzuji. Rozhodně bych však něco takového nedoporučil každému. Já sám jsem si o tom načítal asi tři měsíce a snažil se minimalizovat všechna rizika. Umím si představit, že pokud to někdo neinformovaný použije v nějakém stresovém stavu v kombinaci s dalšími drogami na technopárty, může to dopadnout hodně špatně,“ varuje nakonec Tomáš před lehkovážným zacházením s těmito látkami.
Legalizujme psychedelika, chraňme uživatele
Dokonce i Tomáš, načítající studie v angličtině, se totiž nedokázal při vší snaze vyhnout všem rizikům, vyplývajících z policejní restrikce. Poněkud riskantní bylo využití tablety z černého trhu. I když správně zkoušel účinnost látky po čtvrtinách, stejně se nemohl vyhnout případným negativním účinkům, kdyby látka nebyla kvalitní. Nehledě na fakt, že postupné dobírání MDMA není doporučeným prostředkem, protože působnost se pak snižuje. Stejně tak asi mohl zvolit někoho i na první sezení a podrobněji si projít manuál doporučené terapie.
Na Tomášově příkladě se ukazuje možné rozšíření potenciálu MDMA i na další psychické problémy, závislosti či osobní rozvoj, ale také absurdita současné kriminalizace látek s prokazatelně efektivními terapeutickými a léčivými účinky. Kombinace dostupnosti vědeckých informací a byrokratické zatvrzelosti perzekučního systému, který tyto látky kriminalizuje, vytváří nebezpečně výbušnou směs.
Lidé, kteří se k terapeutickým látkám chtějí dostat, jsou odkázáni na nevypočitatelný a nebezpečný černý trh a jsou nuceni si veškeré informace složitě obstarávat. Nezvládnuté a amatérské užívaní psychedelik může vést k rozvoji určitých psychických krizí či potíží, což zase paradoxně dodává munici zastáncům tvrdé linie. Je to podobná situace, jako by někdo z „morálních důvodů“ zakázal antibiotika a lidé si je museli kupovat na černém trhu, aniž by znali dávkování. Následně by si aplikovali špatná antibiotika na špatné nemoci ve špatných dávkách, což by přesvědčilo stát, že je nutné zesílit represi, protože antibiotika přece škodí.
S tímto souvisí možná i poněkud nepřesné užívání kategorie „drogy“ ve veřejném prostoru, evokující zotročující závislost, fyzickou devastaci a drastické obrazy zfetovaných trosek na ulici. V realitě však závislost na klasických psychedelicích podle dostupných informací není z různých důvodů možná, stejně tak jejich toxický efekt na tělo je naprosto minimální (na rozdíl například od legálního alkoholu či tabáku).
Je absurdní se domnívat, že informace o mohutném terapeutickém účinku psychedelik lze v prostředí nárůstu psychických nemocí a globálního internetu regulovat. Narůstající zájem o tyto látky, které se pomalu stávají mainstreamovým trendem, již nemůžeme zastavit. Nyní je nutné vytvořit dostatečný politický tlak, aby se rychleji rozvolnila zkostnatělost institucí a rozboural moralizující škleb některých „bojovníků proti feťákům“.
Čím dříve vystavíme rozsáhlou síť terapeutických center, kde budou moci lidé pod vedením specializovaných odborníků užívat v regulovaném režimu kvalitní psychedelika, tím méně bude trvale poškozených uživatelů, kteří v důsledku systémové šikany užijí tyto látky nesprávně. A buďme netrpěliví. Takových lidí totiž přibývá každým dnem.
Autor se zajímá o výzkum psychedelik.