Havlíčkův plán: Místo zelené budoucnosti stavme hladové zdi z železa a betonu

Premiér Babiš a „superministr“ Karel Havlíček se nás snaží uprostřed jedné krize přesvědčit o nesmyslnosti krize druhé. Řešení následků pandemie se ale s podporou klimatických opatření nevylučuje.

Kdyby po druhé světové válce vládli Babiš s Havlíčkem, chtěli by v rámci Marshallova plánu stavět obří parní stroje. Nebo by ho raději odmítli. Oba se rozhodli zneužít koronavirus k útoku na plán učinit Evropskou unii do roku 2050 uhlíkově neutrální a ekologicky udržitelnou. Tedy na plán, který má zmírnit už tak hrozivý průběh globálního oteplování.

Babiš v rámci své pověstné verbální inkontinence pravil: „Evropa by měla zapomenout na ,green deal‘ a soustředit se na koronavirus.“ Karel Havlíček se v Deníku rozpovídal šířeji: „Natvrdo říkám, že musíme přestat myslet na ambici naplňování green dealu, tedy zeleného údělu, a zdroje, které na něj chce Evropská komise poskytnout. Vraťme se všichni zpátky na zem a opusťme představy, které stejně nebyly naplnitelné, mám na mysli snížení emisí skleníkových plynů v roce 2030 na 55 procent oproti hodnotám z roku 1990. Obrovské částky, jež na to měly být vyčleněny z evropských strukturálních fondů, vezměme a alokujme je na posílení ekonomiky, která je napadena koronavirem. My to budeme dělat naprosto brutálně a nebudeme Evropské komisi ustupovat.“

Před více než sedmdesáti lety jsme udělali tu chybu, že jsme se odmítli připojit k Marshallovu plánu a vydali se na cestu úpadku. Havlíček s Babišem navrhují tuto chybu zopakovat. Neměli bychom jim to za žádnou cenu dovolit.

Havlíčka se přitom na to, co si myslí o zelené politice Unie, nikdo neptal. Novinářka Kateřina Perknerová použila v otázce slovo „deal“ v jiném kontextu a Havlíček spustil volnou asociaci. Pro všechny by asi bylo lepší a bezpečnější, kdyby tento workoholik raději šestnáct hodin denně brutálně spal než pracoval.

Investujme do betonu a páry

V současné situaci se lidé začali sdružovat do svépomocných skupin a šijí si doma ochranné roušky pro sebe, své blízké, nemocnice či hospice. To vše proto, že zmínění dva rozumbradové nezvládli situaci včas a preventivně řešit. Teď se nechávají slyšet, že nebudou včas řešit ani klimatickou krizi. Je pak otázka, na co přesně máme vládu, která nedokáže přemýšlet za horizont jednoho dne.

Dopady klimatické krize nelze zastavit tiskovou konferencí, kde bude Babiš štěkat náhodná obvinění, kdo za co může a co on sám už všechno udělal. Ani tím, že bude bránit Hamáčkovi postavit se do čela Ústředního krizového štábu, jako to udělal teď, neschopen snést, že by nestál v centru mediální pozornosti.

Když před nedávnem udeřila na lesy oslabené globálním oteplováním kůrovcová kalamita, mohli jsme jen nevěřícně pozorovat, jak se nám naše krajina mění před očima. Na všechno už bylo pozdě a nebylo a stále není v ničí moci destrukci lesů zastavit. Takové jsou důsledky desetiletí pasivity a odkládání řešení klimatické krize. Nelze je zvrátit vyhlášením nouzového stavu, stejně jako jím není a nebude v budoucnu možné vrátit vodu do řek a do studní. Jednat musíme okamžitě. Místo toho premiér a jeho oblíbený ministr navrhují uprostřed jedné krize ignorovat druhou.

Když nám vládnou nemehla

Česká společnost je přitom na potřebné kroky připravená. Podle březnového průzkumu agentury Stem si 84 procent lidí myslí, že nás ohrožují klimatické změny. 90 procent lidí má za to, že bez snižování emisí naší krajinu neochráníme. Jinými slovy, devět z deseti obyvatel chápe to, co nechápe Havlíček s Babišem. A na rozdíl od nich jim také není jedno, kde žijí, kde žít budou a co s naším světem bude.

Řešení útlumu ekonomiky a podpora klimatických opatření se přitom nevylučují. Můžeme ekonomice pomoci investicemi do budoucnosti, jak plánuje Evropská unie, nebo do betonu a parních strojů, jak by chtěl Karel Havlíček. Před více než sedmdesáti lety jsme udělali tu chybu, že jsme se odmítli připojit k Marshallovu plánu a vydali se spolu s celým východním blokem na cestu úpadku, z které se stále vzpamatováváme. Havlíček s Babišem navrhují tuto chybu zopakovat. Neměli bychom jim to za žádnou cenu dovolit.

Selhání státu, který nebyl schopen zajistit lidem ochranné prostředky, nakoplo občanskou společnost. Lidé zjistili, že oni jsou tento stát. „Chudina u PC“ nezahálí a bojuje s epidemií. Najednou nám totiž došlo, že jsme šikovný národ, kterému bohužel vládnou nemehla. Až vyřešíme epidemii, zkusíme zvládnout i klimatickou změnu. Jak se ale ukazuje, s Babišem a jeho partou diletantů žádnou skutečnou krizi zvládnout nelze. To je cenné ponaučení.

Autor je publicista.

 

Čtěte dále