Strach ze dvou nebezpečí. Česká montovna jede i přes virus dál

Zaměstnanci v některých provozech mají jen podomácku vyrobené roušky, ale pracují dál. Nehrozí jim jen nákaza koronavirem, ale také nezaměstnanost.

„Každému pražskému hipsterovi, který se rozčiluje, že někoho viděl na liduprázdné ulici bez roušky, bych doporučila zkusit stát dvanáct hodin u pásu s doma spíchnutou plátěnou rouškou,“ píše dělnice z jednoho z mnoha českých výrobních provozů, které nebyly v souvislosti s koronavirovou nákazou uzavřeny. Podobných zpráv z celé republiky je celá řada – zatímco úřady fungují v režimu nutného minima a školy, divadla a kina jsou zavřené úplně, tisíce českých zaměstnanců a zaměstnankyň stále chodí do práce.

Prezident hospodářské komory Vladimír Dlouhý považuje finanční příspěvek ze zisků firem a manažerských odměn na řešení krize za nezodpovědnost – a to v době, kdy má spousta lidí ve výrobách strach se ozvat a požadovat alespoň zajištění solidnější ochrany ze strany zaměstnavatelů.

Práce v továrnách se nedá přepnout do režimu home office, navíc je většinou spojená se setkáváním až stovek lidí na jednom místě. Chybějící zdravotnické materiály se přitom do továren ve většině případů vůbec nedostávají, a zaměstnanci jsou tak ve velkém nebezpečí nákazy. Vláda sice uložila všem občanům povinnost nosit roušky, zároveň ale výslovně zmínila, že „neexistuje zde ale pro zaměstnavatele vyvstávající povinnost vybavit zaměstnance rouškami či jiným ochranným prostředkem dýchacích cest“. S výjimkou velkých továren, jako je mladoboleslavská Škoda, kde jsou slušné platy i silné odbory, mnoho zaměstnanců a zaměstnankyň českých továren pracuje za nízkou mzdu a o práci, kterou si nemohou dovolit ztratit, se bojí. Dostávají se tak do dvojího sevření: na jedné straně mají strach z blížící se krize a možné ztráty zaměstnání, na druhé pak stojí riziko nákazy sebe i blízkých.

Továrny by měla zavřít vláda

„Opatření kvůli koronaviru sděluje zaměstnancům mistr na dílně, a protože je tam hluk, stojí kolem něj asi třicet lidí v dost těsném hloučku. Roušky nikdo z nich nemá,“ popisuje situaci z minulého týdne zaměstnankyně jihlavské výrobny Bosch a odborářka Eva Nováková. Sama pracuje v oddělení logistiky a nebyl by problém, aby pracovala z domova. Jenže minimálně polovina lidí z jejího oddělení musí být podle nařízení vedení v práci. Během minulého týdne vedení poslalo zaměstnancům několik e-mailů, které se týkaly opatření proti koronaviru. Od minulého týdne firma zavedla několik opatření a zkrátila se pracovní doba tak, aby se pracovníci různých směn navzájem nepotkávali. Stejně se ale pořád potkávají v kantýně. O dalších změnách v provozu Nováková podle svých slov s vedením vyjednává.

Zmocněnec OS Kovo za kraj Vysočina, kam spadá i jihlavský Bosch, Roman Bence říká, že zavření provozů by mělo být otázkou vládního rozhodnutí, „Důvody zavření Škodovky a dalších provozů byly pragmatické. Nemají dodávky a nemůžou vyrábět. Lidi se ptají, proč někde výrobu zastavili a jinde ne. Ale to není jen kvůli koronaviru, ale kvůli přerušení dodávek,“ vysvětluje. Firmy se podle něj snaží dodělat objednávky, které dodělat mohou, a to i přes nákazu koronavirem. „Zákaz musí přijít od vlády, ta nemůže nechat firmy a lidi se v tom plácat,“ říká Bence s tím, že situace odborů v jednotlivých provozech nemusí být jednoduchá.

Předseda odborového svazu KOVO Jaroslav Souček požaduje kvůli koronaviru zastavení výroby na celém území republiky. „Žádám, aby alespoň na dva týdny zastavili výrobu, a splnili tak svou povinnost připojit se k boji proti pandemii. Dočasné ztráty jim v budoucnu jistě nahradí práce zdravé populace, která již nebude sužována strachem z potenciálně smrtelné nemoci. Tento strach je oprávněný,“ vyzval včera na TV Prima zaměstnavatele Souček. Proti tomu se ale staví svazy zaměstnavatelů. Například podle Ocelářské unie je situace v jejich oboru odlišná. „Hutní provozy se zásadně liší od provozů třeba v automobilkách tím, že ve směnném provozu pracuje relativně malý počet lidí ve velkém prostoru. Spolu s přijatými mimořádnými opatřeními to znamená, že riziko přenosu nemoci je výrazně nižší,“ řekl na webu svazu statutární ředitel Ocelářské unie Daniel Urban a dodal, že „zaměstnanci přímo v provozech jistě dokážou posoudit rizika pokračování výroby lépe než člověk z Prahy“.

Strach z viru

Ve Strakonicích museli před pár dny zavřít tamní polikliniku údajně kvůli nákaze několika lékařek koronavirem. V nedalekém provozu Vodňanského kuřete panuje proto mezi zaměstnanci strach, že nakažení mohou být přímo ve výrobě. Podobné informace a dohady nemusejí být pravdivé, ale ilustrují strach, kterému lidé čelí. Například ve Vodňanském kuřeti je nyní porušení povinnosti nosit roušky trestáno pokutou, a to přesto, že firma není schopná zaměstnancům ochranu zajistit.

Ve stejné době, kdy odbory volají po zastavení výroby aspoň na nejkrizovější týdny, zaměstnavatelé už brojí ve jménu zachování zisků a vyzývají k zodpovědnosti. Prezident hospodářské komory Vladimír Dlouhý považuje finanční příspěvek ze zisků firem a manažerských odměn na řešení krize za nezodpovědnost – a to v době, kdy má spousta lidí ve výrobách strach se ozvat a požadovat alespoň zajištění solidnější ochrany ze strany zaměstnavatelů. Je přitom pravděpodobné jisté, že letos vypukne krize a nejspíš poroste nezaměstnanost. Tlak na zaměstnance tedy neúměrně roste.

P. S.

Pokud máte osobní zkušenost z některého z českých provozů, napište nám na e-mail [email protected] nebo [email protected]. Už teď víme o několika lidech, kteří chodí v časech epidemie dál do práce, kde nefunguje skoro žádná ochrana, a mají pocit, že se na ně v čase krize všichni vykašlali. Rádi bychom nechali jejich příběhy zaznít, a to nejen jako protiváhu k výrokům manažerů a zástupců korporací, kteří vyzývají zaměstnance k „odpovědnosti“ – což neznamená nic jiného než odmítnutí podílet se na následcích krize.

Autor je redaktor Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies