Zelená dohoda je prostředek, jak z krize ven. V Evropě to na rozdíl od Babiše vědí

Premiér Babiš říká, že máme na evropská klimatická opatření zapomenout. Podle zahraničních politiků i odborníků jsou ale právě ona nástrojem, jak ze současné krize vyjít co možná nejlépe.

Když v Evropě naplno vypukla koronavirová krize a vlády začaly postupně zavádět více či méně striktní nařízení, bylo jen otázkou času, kdy tuto situaci někdo využije jako přihrávku ke shození nové ekologické politiky. Balíček opatření směřujících k udržitelnějšímu hospodářství pod názvem Zelená dohoda pro Evropu představila Evropská komise teprve na konci minulého roku a mezi jeho největší kritiky patří země Visegrádské čtyřky, které se stále opírají především o uhelnou energetiku. Jejich zástupci byli proto podle očekávání mezi prvními, kdo se do kritiky balíčku pustili hned po prvních opatřeních proti šíření viru COVID-19.

„Je čas si přiznat, že Green Deal 2030 se stává utopií,“ nechal se slyšet český vicepremiér a ministr dopravy, průmyslu a obchodu Karel Havlíček po prvních pár dnech karantény. Podle premiéra Babiše by Evropa na dohodu měla rovnou zapomenout. Janusz Kowalski z polského ministerstva státního majetku zase přispěchal s požadavkem, aby Unie v rámci boje s ekonomickými následky krize zrušila systém obchodování s emisemi, nebo z něj aspoň vynechala Polsko. Prominutí daně, kterou musí už teď znečišťovatelé platit za uhlíkové emise, by ale znamenalo skok rovnýma nohama zpátky do minulého století. K řešení dnešní krize by to jistě nepřispělo.

Dvě mouchy jednou ranou

Jestli jde ze strany Babiše a Havlíčka o počátek vážně míněného útoku na evropskou klimatickou politiku, nebo jen odvádění pozornosti od akutních problémů, které se české vládě nedaří řešit, je v tuto chvíli těžké poznat. Jak ve své trefné glose pro Respekt zmiňoval Marek Švehla, ohledně tak komplexních záležitostí s dlouhodobým dopadem, jako je zelený balíček, nelze dělat ukvapená rozhodnutí po pár dnech krize. Z Evropské komise už ostatně zaznívají hlasy, že zmírňování nově zavedených ekologických opatření není na pořadu dne. Unie sice oznámila, že představení některých dokumentů, jako je strategie pro biodiverzitu, bude mít pár týdnů zpoždění, ale nemělo by jít o nic dramatického.

Scénář, podle něhož státy po překonání koronaviru napumpují investice do těžby, létání a dalších sektorů, které přispívají ke krizi klimatu, není nerealistický. V dlouhodobém výhledu se ale fosilní průmysl krizi stejně nevyhne.

Předminulý týden navíc ještě EK stihla vydat novou strategii pro oběhové hospodářství a mluvčí pro Zelenou dohodu novináře ubezpečila, že ekologická opatření zůstávají jednou z priorit EU i během stávající krize. Přímo na slova českého premiéra nesouhlasně reagovala rakouská spolková ministryně pro životní prostředí, mobilitu, technologie a inovace Leonore Gewessler: „Klimatická změna je existenční hrozba, které se dá postavit ekonomickým programem, jako je Zelená dohoda,“ řekla serveru Euractiv s tím, že je odpovědností politiků nabízet lidem dlouhodobá řešení. „Musíme začít plánovat už teď,“ dodala.

„Máme příležitost udělat z této krize příležitost pro klima – pojďme se jí chopit,“ prohlásil nedávno francouzský europoslanec Pascal Canfin z Macronovy frakce Obnova Evropy. V současné temné atmosféře, kdy zprávy každodenně přinášejí počty zemřelých, není snadné zahlédnout světlou budoucnost. Canfin ale není jediný optimista, který věří, že masivní celospolečenská krize může paradoxně přispět ke zmírňování klimatické změny a jejích dopadů. Viceprezidentka Světového institutu pro zdroje Helen Mountford, která působila i ve vedení environmentálního ředitelství Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), věří, že právě teď nastane příležitost, která nám umožní rychleji přejít k udržitelnějšímu hospodářství.

Cestu vidí primárně v tom, že po zvládnutí zdravotnické krize by měly přijít masivní investice hlavně do nízkouhlíkových technologií a infrastruktury. Obnova ekonomiky má jít ruku v ruce s řešením hrozeb souvisejících s klimatem. „Myslím, že Zelená dohoda a obecně přístup, který spojuje nízkouhlíkovou ekonomiku, odolnou ekonomiku a způsoby, jak chránit a podporovat společenský rozvoj, je přesně to, co potřebujeme, abychom se z této krize dostali,“ shrnuje svůj postoj.

Fosilní průmysl se hlásí o slovo

Za stejnou páku jako Andrej Babiš s Karlem Havlíčkem a jejich polskými kolegy velmi rychle zatáhl i letecký a těžařský průmysl. Helen Mountford ale výslovně varuje před tím, aby se ekonomické dopady pandemie koronaviru řešily rezignací na environmentální politiku. „Znamená to zbavovat se jedné krize a zároveň oživovat ekonomiku tím, že se ženeme do jiné, zdravotní, která se znečištěním a tedy i změnou klimatu souvisí,“ vysvětluje.

Minimálně v USA požadavky průmyslu, kterého by se měla klimatická opatření dotknout, padají v posledních dnech na úrodnou půdu. Prezident Trump oznámil, že stojí plně za sdružením amerických leteckých dopravců, které požádalo o kompenzaci ve výši 58 miliard dolarů za ztráty způsobené koronavirem. S šokujícím požadavkem přišel i svaz amerických těžařů: usiluje o zrušení nebo snížení části poplatků, které musí odvádět. Patří mezi ně příspěvky na rekultivaci opuštěných uhelných dolů, ale například i daň určená na podporu horníků s plicními onemocněními. Na koronavirové odpustky by tak doplatili ti, kteří mají svých problémů dost a navíc jsou vůči nákaze velmi zranitelní.

Jak se k fosilnímu průmyslu postaví Evropa, zatím není úplně jasné. Že se možná nacházíme na bodu zlomu, si uvědomuje více než 150 organizací sdružených do sítě Stay Grounded. Ta evropským ministrům dopravy před jejich virtuálním jednáním minulou středu poslala otevřený dopis, ve kterém žádá, aby leteckému průmyslu neposkytovali ničím nepodmíněnou finanční injekci. Už teď mají aerolinky nadstandardní podmínky, které je zvýhodňují před jinými způsoby dopravy. Letecké palivo je osvobozené od daně a existují i výjimky, díky kterým aerolinky nemusí platit daň z přidané hodnoty. Podle uniklé zprávy Evropské komise by přitom samotné standardní zdanění kerosinu snížilo emise letecké dopravy o 11 procent, aniž by mělo negativní dopad na ekonomiku.

S rozvahou ven

Zatímco Evropu nejspíš to nejhorší teprve čeká, v Číně koronavirová krize začíná pomalu opadat. I tamní průmysl tak řeší, co bude dál, a na stole je i možnost, že budou zmírněny stávající emisní limity. Současná situace, kdy podle analytiků informačního portálu Carbon Brief čínské emise klesly meziročně až o čtvrtinu, by se tak nejspíš bleskově vrátila do normálu. Generální tajemník OSN Antonio Gutiérrez už varoval před přeceňováním současného poklesu emisí: „Nebudeme se změnou klimatu bojovat pomocí viru.“ Autoři zmíněné zprávy se nicméně obávají „jojo efektu“, kvůli němuž by celkové emise v Číně mohly převýšit předvirovou úroveň. Zmírnění pravidel by navíc mohlo ještě urychlit pokles cen ropy a ohrozit konkurenceschopnost obnovitelné energie. Analytici Mezinárodní energetické agentury již nyní očekávají osmiprocentní pokles v přípravě nových solárních elektráren.

Scénář, podle něhož státy na všech kontinentech po překonání koronaviru napumpují investice do těžby, létání a dalších sektorů, které přispívají ke krizi klimatu a způsobují masivní znečištění ovzduší, není nerealistický. V dlouhodobém výhledu se ale fosilní průmysl krizi stejně nevyhne. Přesně z toho důvodu ale zůstává ve hře i Zelená dohoda jako rámec, který nám může pomoct vyjít z krize s rozvahou a dlouhodobou vizí. O tom, kterým směrem se vydáme, a jestli současná krize nebude zárodkem změny paradigmatu v uvažování o blížící se klimatické krizi, se rozhodne v následujících měsících.

Například behaviorální ekonom David Comeford ze skotské Stirling University je poměrně optimistický. „Byl bych překvapen, kdyby se neobjevily alespoň nějaké případy, kde to způsobí obrovské změny,“ tvrdí. Ačkoliv média ve snaze přinášet alespoň nějaké dobré zprávy informují o tom, jak pandemie ulevuje životnímu prostředí, hledat v nich skutečná pozitiva je krátkozraké. Bezpochyby nás čekají krušné časy. Jak ale říká ředitel Mezinárodní energetické agentury Faith Birol, „koronavirová krize už po celém světě způsobuje značné škody. Než prohlubovat tragédií tím, že dovolíme zastavit přechod na čistou energii, je lepší chopit se příležitosti, abychom přechod urychlili.“

Autor je sociolog.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies