Anketa: Zvládá stát řešit ekonomické důsledky pandemie?

Vládní opatření se mění takřka ze dne na den. Jak se k ekonomickým řešením koronavirové krize staví odborníci a odbornice?

1. Jaké skupiny obyvatel jsou podle vás nejvíce ohrožené opatřeními souvisejícími s pandemií koronaviru?

2. Považujete dosavadní kroky vlády za dostatečné? V čem selhává a co naopak zvládá dobře?

3. Existují nějaké příklady kvalitní zahraniční sociální nebo ekonomické politiky v koronavirové době?

Jan Bittner (ekonom a publicista)

1. Vládní opatření jsou mimořádně tvrdá, ale potřebná. Regulace ohrožují některé skupiny obyvatel ekonomicky, zato chrání zdraví všech, především pak osob starších a nemocných, lidí se zhoršenou imunitou či jinou indispozicí. Ekonomické těžkosti je možné „léčit“ daleko snáz.

Pokud jde ale o mikroekonomické dopady vládních omezení, okamžitý dopad sledujeme u podniků a jejich zaměstnanců v odvětvích, která byla ze dne na den uzavřena bez jasné vidiny, co bude za týden nebo za měsíc.

Za velmi ohrožené bych považoval ty, jejichž dosavadní příjmy neumožňovaly vytvářet si polštář z úspor. Člověk nemusí být dvakrát zkušený prognostik, aby odhadl dopad recese na zhruba čtvrtinu českých domácností, které si ani na vrcholu ekonomické konjunktury nemohly dovolit nečekaný jedenáctitisícový výdaj nebo ně rostoucí ceny bydlení představovaly neúnosnou finanční zátěž.

2. Současná recese není jako ty v minulosti. Tahle je z velké části uměle vytvořená vládou. Pokles ekonomické činnosti v zemi je momentálně to nejúčinnější opatření na ochranu veřejného zdraví. Lidé ale potřebují cítit jistotu.

Vláda by měla primárně pomoci zasaženým firmám a lidem zajistit dostatečné příjmy na překlenutí těžkého období. Hlavním kritériem má být rychlost, což se minimálně u programu kurzarbeitu podařilo. Dodání likvidity může pomoci firmám, které by neměly tolik propouštět. Dočasné uspání ekonomiky tak snad nepovede k přílišnému rozpouštění zaměstnaneckých vazeb a o to mírnější budou střednědobé ekonomické ztráty v celé ekonomice. Úspěch ale záleží na rychlosti, s jakou si poradíme s virem jako takovým.

Proti logice nutných rychlých a krátkodobých opatření jde naopak třeba návrh na zrušení daně z nabytí nemovitosti. Ministři (potažmo ministryně) by si neměli v krizové situaci plnit své osobní sny, protože tím neřeší akutní ekonomické problémy, ale naopak mohou vyvolat jen těžko předvídatelné změny na trhu s nemovitostmi. Na jeho „rozhýbání“ i na obecnější debatu o daňové reformě není teď ten správný čas.

3. Tato doba odhaluje křehkost ekonomik, které se nedokázaly zotavit po finanční a hospodářské krizi po roce 2008. Vlády dnes trpce litují každého „ušetřeného“ eura nebo třeba libry kvůli úsporným opatřením ve zdravotnictví nebo sociálních službách. Naopak země s robustním systémem veřejných služeb zajistily lidem existenční rezervu, která jim dodala jistotu i v prvních týdnech pandemických opatření. Je zřejmé, že tento klid se pozitivně odrazí v očekávání firem i domácností a návrat k normálu bude o to snazší.

Všechny země se dnes již snaží zplošťovat nejen epidemické křivky, ale i ty recesní. Konkrétní opatření se v jednotlivých zemích liší spíše praktickým provedením a alokovanými částkami, než že by některá přišla se zázračným receptem. Vyzdvihnout lze vlastně každé preventivní opatření, které potenciálně sníží budoucí ekonomická rizika. Mezi taková patří třeba vytvoření německého fondu pro případné majetkové vstupy státu do strategických firem nebo jejich částečné zestátnění. Větší prostor pro inovace ve tvorbě politik ale vznikne až po překonání nynější akutní fáze. Až potom se ukáže, kdo je připravený využít „destrukci“ ke skoku v rozvoji udržitelné ekonomiky, která bude lépe vyvažovat mezi prevencí a riziky.

Josef Středula (předseda ČMKOS)

1. Lidé, kteří se kvůli svým příjmům pohybují na hranici a pod hranicí chudoby. Ani tato krize nemůže změnit směr odborů ke zvyšování minimální mzdy a zvyšování mezd.

2. Jsme rádi, že řada našich návrhů byla v programu Antivirus zohledněna, jenže to nestačí. Všichni teď jen mluví o OSVČ – ale co zaměstnanci, kteří upadnou do nezaměstnanosti? Podpora je nedůstojná a její zvýšení by mělo být dalším krokem.

3. Příkladem by mohlo být s námi blízce srovnatelné Rakousko. Zpracovali jsme „Přehled ekonomických opatření jednotlivých vlád v EU a mimo EU“, najdete je na našem webu ČMKOS.

Kateřina Smejkalová (politoložka)

1. Vzhledem k obecně velmi nízké úrovni příjmů u nás a při výši mnoha nejzákladnějších výdajů dosahujících v podstatě západoevropské úrovně je spíš málo skupin obyvatel, které by nijak ohroženy nebyly. Mnohé ze skoro milionu exekucí jdou na vrub tomu, že lidé se svými příjmy nezvládají pokrýt zcela běžné výdaje, a mnozí z těch, kterým se dosud zadlužení ve formě spotřebních půjček vyhnout podařilo, vycházejí z měsíce na měsíc a nemají jakýkoli polštář pro výpadek příjmů. Na minimální důstojnou mzdu, která by všechny běžné výdaje a alespoň malé úspory umožnila, u nás nedosáhne zhruba polovina lidí. Další rozsáhlé skupiny lidí mají vysoké hypotéky, na které mnohdy padne celý čistý příjem jednoho z páru. Nejdrsněji tedy krize samozřejmě dolehne na ty úplně nejslabší, zadlužené nebo samoživitele a samoživitelky – faktem ale je, a odborníci a odbornice už dlouho varovali, že v podstatě naše celá společnost je vlivem nízkých příjmů ohromně nestabilní a zřejmě by stačil šok násobně menší, aby se to vyjevilo v celé nahotě. Všechna opatření, která se nyní přijímají, pak tyto nízké příjmy nutně zrcadlí – například hovoří-li se o na první pohled celkem štědré náhradě mzdy ve výši 80 procent, jenže ani její plná výše nebyla k žití…

2. Obecně mám pocit, že opatření české vlády jak rychlostí jejich přijímání, tak svým záběrem i (relativní) výší celkem drží krok s tím, jak postupují jiné vyspělé země, které mám možnost zevrubněji sledovat, například Německo. V detailu by se určitě mnoho věcí kritizovat dalo, na druhou stranu je třeba uvědomit si podmínky, ve kterých řešení vznikají: mnoho z nich by v normálních dobách vzniklo po měsících konzultací a vyjednávání mezi resorty, která slouží právě k tomu, aby se pokud možno vychytaly všechny nezamýšlené negativní důsledky a vše se nastavilo co nejefektivněji. Stát je zkrátka velmi komplexní organismus.

To se nyní všechno musí zvládnout v řádu dnů. Úřady státní správy jsou kromě toho oslabené jak dlouhodobě (nízkými platy, ale i morálně – neustálou kritikou úřednictva), tak nyní bezprostředně vlivem aktuálního dění (nemocnost, ošetřování vlastních dětí, home office). Bylo by tedy ideální najít rovnováhu mezi ostražitostí a oprávněnou kritikou na jedné straně a určitým pochopením pro polní podmínky, ve kterých nyní všechno probíhá, na straně druhé. Emotivní výkřiky typu „Vláda hází přes palubu živnostníky“ jsou sice v obtížné individuální situaci pochopitelné, ale jinak zbytečné. V bezprecedentní situaci jsme teď koneckonců všichni, včetně těch, na které spoléháme, že nás z ní dostanou. A bylo by fatální, kdybychom z krize zbytečně vyšli s ještě větší nedůvěrou v politiku a stát.

3. Německu se v minulých krizích velmi osvědčil nebyrokratický a ve své výši štědrý model tzv. kurzarbeitu, kdy mzdu na zkrácenou pracovní dobu dorovnává stát místo propuštění. Cílem přitom není jen uchování pracovního místa jako takového, ale zabránění velkému poklesu životní úrovně. Aktualizovaná německá kurzarbeit pro koronavirovou krizi zahrnuje nově kupříkladu i agenturní zaměstnance.

Zaujala mě též německá debata o podpoře dětí z chudých rodin, kterých jsou i v blahobytném Německu podle tamních měřítek až tři miliony. Mnozí správně poukazují na to, že při zavření škol pro tyto děti naráz chybí možnost často jediného teplého jídla denně, o sociální a kulturní participaci nebo možnosti jejich rodičů je adekvátně domě vzdělávat nemluvě. To mi v české debatě, kde často rozdílné startovní šance přehlížíme, zatím hodně chybí.

Zajímavé také bude sledovat další německou diskusi o úlevách pro ty, kteří bydlí v nájmu – u nás jich sice není tolik jako jinde na Západě, ale mnohdy patří k těm nejzranitelnějším. Jde o lidi, kteří často nemají hypotéku zkrátka proto, že na ni nedosáhli. I v Německu dočasně přestalo neplacení nájmu být právně platným důvodem vypovězení z nájmu, jak to u nás navrhlo Ministerstvo pro místní rozvoj tento týden. To sice pořád neřeší otázku, kde na několik nájmů naráz nájemníci mají vzít po skončení tohoto moratoria, ale i to už je v Německu v řešení – zákaz vypovězení z nájmu tam vnímají jako první, nejurgentnější krok, aby se získal čas na promyšlení dalších. I my bychom mohli okno příležitosti konečně taky využít k pořádné regulaci jak krátkodobých turistických (ve smyslu přísného omezení na několik desítek dní v roce), tak regulérních dlouhodobých nájmů (ve smyslu důsledné ochrany nájemníků) po vzoru většiny západoevropských zemí.

David Klimeš (ekonomický komentátor a novinář)

1. Už před krizí bylo zjevné, že z konjunktury všechny skupiny společnosti netěží stejně. Na rozevírání nůžek – příjmových, sociálních či regionálních – nás upozorňovaly opakovaně i mezinárodní instituce. Krize tento trend jen prohloubí a naše dosavadní neschopnost reformovat sociální systémy, exekuce, insolvence či zdanění práce proto pravděpodobně vyústí ve větší postih těch, kteří už před krizí byli ve společnosti relativně méně úspěšní.

Nicméně bez finální sady ekonomických a sociálních opatření se nedá nic říct s jistotou. Teoreticky by například včasná a široká aktivizace dávek v hmotné nouzi – včetně mimořádné okamžité pomoci – mohla lépe chránit před krizí ty nejchudší. A jde i o živnostníky ve střední třídě, kteří ze dne na den mají zavřený krám, stálé vysoké provozní náklady a od státu jednorázovou dávku ve výši dvaceti pěti tisíc. Bude tedy velmi záležet na finálním provedení.

2. Za pozitivní považuji, že vláda v této krizi od počátku jasně deklarovala, že je ochotna ekonomice a tím pádem lidem pomoci značným fiskálním stimulem. To mělo svůj stabilizační efekt. Bohužel velmi rychle vyprchal při představování jednotlivých opatření, která jsou nelogická, nefunkční a neprovázaná. Je dobře, že je schválený kurzarbeit, ale je po mém soudu příliš plošný a bez vazby na propad tržeb podniku a velikost subjektu. Pomoc živnostníkům, kteří jsou páteří české ekonomiky, je zcela směšná. Úvěrové moratorium je nedomyšlené a mnohá opatření skončí jen druhotnou platební neschopností.

Vláda se vzpírá tomu nejjednoduššímu konceptu: nabídnout dotace na kurzarbeit, levné úvěry a odpuštění pojistného podmíněně celé šíři ekonomických subjektů a ex post pomoc hodnotit dle budoucího propadu tržeb – kdo se ekonomicky zvedne, ten při příštím placení daní část podpory doplatí, kdo bude mít stále ekonomické potíže způsobené pandemií, a přesto se bude snažit dál podnikat a udržet zaměstnanost, tomu se dlužné daně a úvěry výrazně sníží.

3. Na to jsou dvě odpovědi. Jednou skupinou zemí jsou ty, které mají dobře reformované sociální systémy a trhy práce či bydlení a dokáží na krizi relativně snadno reagovat. Přitom systémy pomoci mohou být různě postavené, viz např. Německo a Švédsko. Druhou odpovědí může být vyzdvižení zemí, které bez ohledu na kvalitu jejich sociálních systémů zareagovaly sadou nových opatření relativně smysluplně. Zde bych zmínil třeba i Slovensko. Podpora podniků je limitovaná nějakým stropem, aby vše nešlo jen velkým firmám, stát částečně sanuje ztráty firem i živnostníků dle jejich skutečného poklesu tržeb, a tedy rozlišuje míru zasažení krizovou situací. Ve všech evropských státech občané už tuší, že míra státní pomoci nejspíš nebude vzhledem k rozsahu krize dostatečná, ale situace se výrazně zhoršuje, pokud pomoc není alespoň elementárně spravedlivá a logická.

Petr Gočev (ekonom)

1. Stejné skupiny, které na tom byly špatně už předtím. Prekariát, domácnosti bez majetku a finančních rezerv.

2. Vláda je často oprávněně kritizována, že stále vede předvolební kampaň. Často to přeroste až do komické polohy, kdy se ministři na sociálních sítích handrkují o to, jaké si kdo připíše zásluhy při distribuci nedostatkového materiálu. Problém je také v tom, že jednání vlády nevidíme pod pokličku. Na rozdíl od mnoha jiných zemí nebyl zveřejněn epidemiologický model, o který se vládní opatření opírají, takže je těžké posuzovat jejich přiměřenost a harmonogram uvolňování. Vláda komunikuje zmateně a nedomyšleně.

3. V USA bude minimálně jednou rozeslán všem občanům šek na 1200 dolarů (při vyšších příjmech se částka snižuje, pro děti jde o 500 dolarů). U nás sice bylo navrženo podobné opatření, ovšem pouze pro OSVČ, které musí splnit všemožné podmínky, aby přislíbenou částku 25 tisíc Kč získaly. Je vidět, že česká ministerstva bez důrazného vedení nedokážou přepnout z úsporné mentality odrazování žadatelů, která je v situaci nadcházející ekonomické krize kontraproduktivní. Nejde totiž jen o to, že podobná opatření mají pomoci nejpotřebnějším, ale jejich cílem má být i to, aby se nezhroutila poptávka domácností a tím i ekonomická aktivita (nad rámec odstávek vynucených opatřeními na podporu veřejného zdraví). Vláda si bez problému může na dluhopisovém trhu vypůjčit stovky miliard se záporným reálným úrokem. Tyto prostředky může využít na realizaci opatření, která minimalizují nezaměstnanost a propad maloobchodního prodeje, a brání kaskádě druhotné platební neschopnosti.

Tato opatření musí být rychlá a spolehlivá, a tedy bez složitých podmínek a administrativy, aby s nimi domácnosti mohly počítat a ze strachu a nejistoty nepřiškrtily veškeré výdaje. Kalouskovo skrblení motivované nesmyslnou ideologií austerity za minulé krize způsobilo, že Česko si na rozdíl od okolních států recesi o několik let prodloužilo. Doufejme, že tento scénář se nebude tentokrát opakovat, pokud bude vláda ochotna naslouchat kvalifikovaným odborníkům. Nemusíme znovu objevovat Ameriku, řadu opatření typu kurzarbeit nebo základní příjem lze převzít ze zahraničí, kde teď řeší totožné problémy. Náš aktuálně nízký státní dluh v poměru k HDP bezpochyby výrazně vzroste, hraje se teď o to, jestli růst tohoto poměru bude způsoben náklady rozumných proticyklických opatření, anebo hlubokým propadem produktu, ze kterého bychom se vzpamatovávali dalších deset let.

Šárka Homfray (právnička)

1. Svým způsobem jsou ohroženi všichni – zejména s tím, jak opatření trvají déle a déle, a navíc se mění v čase, takže zasahují další a další subjekty. Hned „první na ráně“ jsou ale ti, kteří jednak pracují v některé z prekérních forem práce, ať už je to švarcsystém, některá z dohod nebo úplně načerno, a zároveň nejde o nějaké velmi vytížené odvětví, jako je třeba obchod. Myslím, že lidé z gastra nebo z turismu budou mít i velký problém si opět něco najít, až vše skončí.

2. Nešťastné je zejména jejich načasování a průběžně se měnící podoba. Navíc řada opatření zřejmě pomůže jen menší části postižených. Program Antivirus sice má potenciál širokého pokrytí, což je dobře, ale třeba zatím navržená podpora OSVČ nebo i úvěry nabízené MPO asi takový dosah mít nebudou. Zdá se, že vláda má jen omezený přehled o tom, na kolik lidí a firem její opatření vlastně dopadnou a jak.

3. Zřejmě žádný stát nebyl na rychlé šíření nákazy a dramatický vývoj celé situace připraven, a bylo by teď jednoduché (i když je to zároveň žádoucí) vládu kritizovat za to, co podcenila, ať už jde o nákup pomůcek nebo opatření ve vztahu k LDN a domovům důchodců. Teď je ale neméně důležité přemýšlet o tom, co bude „den poté“, a jak zacílit opatření směřující k vyrovnávání zásahu do pracovního trhu. Pochopitelně nechceme, aby počet propuštěných zaměstnanců a zkrachovalých podnikatelů byl větší, než je nezbytně nutné, a měli bychom myslet na to, že podpora jejich udržení v ekonomické aktivitě bude výhodnější než následné čerpání ze sociálních systémů. Tady může být inspirací třeba Německo.

Osobně se obávám zejména snah o následné bezhlavé šetření ve veřejných rozpočtech. Pokud se vláda zalekne schodku, bude složité vybalancovat možnosti šetření a jejich dopady jednak na sociální systém, jednak na ty obory, které se aktuálně ukazují jako klíčové, ať už jde o zdravotnictví, školství nebo složky IZS. Tady bychom se měli skutečně inspirovat zeměmi, které touto riskantní cestou nepůjdou.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies