Foto Anja, Pixabay
Čím dál více evropských politiků i vlád říká, že státní pomoc pro firmy zasažené pandemií koronaviru by neměla směřovat ke společnostem se sídlem v daňových rájích. Čeští politici přitom ve středu promarnili příležitost přijmout zákon zakazující právě takovým firmám podávat pomocnou ruku.
Z evropských politiků se k tomuto tématu naposledy vyjádřil třeba francouzský ministr financí Bruno Le Maire. Ve čtvrtek v rádiu France Info prohlásil: „Je samozřejmé, že když firma sídlí nebo má pobočky v daňových rájích – a to bych chtěl zdůraznit –, nemůže dostat státní finanční podporu.“ Belgický ministr financí zase v úterý řekl , že zvažuje podobnou novelu jako Dánsko. Také italští politici chtějí k zákonu na záchranu ekonomiky přidat výjimku o daňových rájích. Prvními státy, které se rozhodly z veřejné pomoci tyto firmy vyloučit, byly Polsko a Dánsko.
Jurečkův pozměňovací návrh měl zajistit, aby stát neručil za půjčky pro firmy se sídlem v zemích vyjmenovaných na seznamu, které jsou využívány jako daňové ráje.
V Česku s takovým návrhem přišel předseda KDU-ČSL Marian Jurečka. „Myslím si, že je nevhodné, aby tyto firmy žádaly o podporu v České republice, ať si zažádají v zemích, kde mají sídlo,“ řekl Jurečka Alarmu. Jurečkův pozměňovací návrh k zákonu o ručení státu za půjčky firmám v rámci vládních záchranných programů upřesňoval, kdo může o úvěr žádat. Měl zajistit, aby stát neručil za půjčky pro firmy se sídlem v zemích vyjmenovaných na seznamu, které jsou využívány jako daňové ráje. Ve druhé části Jurečkova návrhu pak bylo napsáno, že firmy se sídly ve vyjmenovaných zemích nesmí dostávat státní příspěvky z vládního programu Antivirus na výplaty pro dočasně nepracující zaměstnance.
Návrh byl zamítnut, hlasovalo pro něj 46 poslanců z 51 potřebných. Proti návrhu hlasovalo 23 poslanců, všichni z hnutí ANO. Pro návrh byla většina opozičních stran (všichni přihlášení z ODS, Pirátů, TOP 09 i SPD a až na jednu výjimku také všichni z KDU-ČSL). Zdrželo se několik poslanců ČSSD, všichni přihlášení komunisté a z nezařazených například Václav Klaus mladší. Ministryně financí Alena Schillerová k návrhu před hlasováním vyjádřila nesouhlasné stanovisko. Ve sněmovně je ale nijak neodůvodnila a na dotaz Alarmu, z jakých důvodů tak učinila, neodpověděla. Poslanecká sněmovna sice poté přijala takzvaná „doprovodná ustanovení“, ve kterých se píše, že by mezi firmami, za jejichž půjčky bude stát ručit, neměly být ty se sídlem v daňových rájích, doprovodná ustanovení jsou ale spíše jen doporučením nebo výzvou a na praxi nejspíš nebudou mít dopad. „Právě to považuji za pokrytectví, že to kolegové odhlasovali v rámci doprovodných ustanovení, a když to mohlo být přímo v zákoně, tak to neodhlasovali,“ řekl Jurečka.
Přestože mnohé země schválily podobné zákony, zaznívá v nich kritika, že jde jen o „kosmetické opatření“. Problém je v definici daňového ráje. Francouzský ministr Le Maire to v rozhovoru pro France Info nijak nespecifikoval, ale jeho úřad později uvedl, že měl na mysli seznam Evropské unie, na němž je dvanáct zemí včetně Panamy a Kajmanských ostrovů, ale už ne členské země EU jako Lucembursko, Irsko, Malta, Kypr nebo Nizozemsko, jejichž daňové režimy někteří francouzští politici v minulosti kritizovali. Podle Chiara Potatura, odborníka na daňové ráje z občanské organizace Oxfam, by EU měla právě tyto země na seznam přidat.
Země s volnějšími daňovými pravidly uvnitř EU jsou citlivé téma, jak píše například server Politico. Vědci z Kalifornské univerzity ve spolupráci s dánskými vědci z univerzity v Kodani například spočítali, že 84 procent příjmů, o které Itálie přijde na daních, jde do jiných evropských zemí. Žebříčku přitom vévodí právě Lucembursko, Irsko a Nizozemsko. Žádná z těchto evropských zemí nebyla ani v Jurečkově seznamu. Daňové ráje a odliv financí do zahraničí jsou v České republice dlouhodobým problémem, který neřešily žádné předchozí vlády. Tax Justice Network upozorňoval v roce 2012, za vlády ODS, TOP 09 a Lidem (původně Věci veřejné), že na českém vládním serveru jsou zveřejňovány návody a doporučení, jak obejít daňové povinnosti pomocí daňových rájů.