Ilustrace JosephineRN28, Wikimedia Commons (CC-BY-SA-4.0)
Zatímco ministryně Schillerová svá rozhodnutí o pomoci OSVČ mění podle toho, kolik jí kdo napíše dopisů, ministr vnitra Hamáček postupuje promyšleněji. Dva týdny od vyhlášení nouzového stavu se poprvé setkal jeho expertní poradní tým, který má celkem ambiciózní cíle. Jeho záměrem je hledat způsoby, jak se vyrovnat s dlouhodobými ekonomickými dopady, a navrhovat opatření, která by mohla mít podobu současného „Marshallova plánu“. Tým má celkem dvanáct členů a v jeho čele stojí Jan Švejnar. Zastoupení žen je však standardně mizerné. Celkem se do výběru expertů probojovaly jen dvě: rektorka Mendelovy univerzity Danuše Neradová a ekonomka Ilona Švihlíková.
Předchozí zkušenosti s ekonomickou krizí ukazují, že je snadné ženy odsunout na vedlejší kolej. Vzpomeňme na státní záchranu automobilek, v nichž pracují převážně muži, a zmrazení platů ve státní správě, kde jsou naopak zaměstnány většinou ženy.
Pandemie Covid-19 bohužel není genderově neutrální. Na onemocnění umírají více muži než ženy. Ani dopady celé krize nepůsobí stejně na ženy a muže. Naopak ještě prohlubují stávající nerovnosti. Proto je potřeba k opatřením přistupovat citlivě. Pokud chceme co nejvíce omezit škody, nesmíme být genderově slepí. Vysvětlovat, proč je podstatné, aby ve veřejném prostoru i v rozhodovacích pozicích byly více méně rovnoměrně zastoupeny ženy, začíná být únavné. Věčné připomínání i bojkotování all-male panelů ale částečně přineslo ovoce. Můžeme to tedy zkusit ještě jednou s ohledem na pandemii.
Ženy mají odlišnou zkušenost
V rozhodovacích pozicích jsou ženy důležité z mnoha důvodů. Hlavním je ten, že mají většinou odlišnou životní zkušenost než muži. V drtivé většině případů zůstávají doma na rodičovské a pečují o děti. Vykonávají většinu domácích prací, nákupů a péče. Jestli se pak podílejí nebo nepodílejí na směřování země, má reálný dopad. Poznat je to i třeba na takové zdánlivé drobnosti, jako jsou restrikce uvalené v době pandemie na kadeřnictví. Australský premiér Scott Morrison totiž povolil kadeřnictvím a holičstvím pokračovat ve své běžné práci. Omezil však dobu pobytu v kadeřnictví na třicet minut. Každá žena, která chodí do kadeřnictví, ví, že za takovou dobu se ženský sestřih opravdu nestihne.
Je potřeba se dívat na to, na koho jakým způsobem dopadají opatření zavedená s cílem omezit šíření nemoci COVID-19. Nejprve byly uzavřeny provozovny osobních služeb, restaurace a hotely. Podle anylýzy Sociologického ústavu jsou to místa, kde pracují především ženy. Například mezi průvodci a průvodkyněmi v cestovním ruchu je 80 procent žen, mezi recepčními v hotelích a dalších rekreačních zařízeních je 83 procent žen a jejich průměrná mzda dosahuje pouze 81 procent průměrné mzdy mužů, kteří tuto práci vykonávají. V kadeřnictvích a na kosmetikách pracují téměř výhradně ženy a v oblasti odborné rehabilitační péče je žen 89 procent. Přestože osoby samostatně výdělečně činné jsou častěji muži, ženy spíše než muži náhle rozhodnutím vlády přišly o příjem. Dlouhodobé dopady ekonomické recese pak pocítí muži i ženy.
Uzavření škol a školek opět dopadlo více na ženy. S malými dětmi doma někdo zůstat musí. Pokud ženy vydělávají průměrně o 22 procent méně než muži a jsou automaticky považovány za toho, kdo se více stará o děti, je přirozené, že to budou ony, nikoli muži, kdo zůstane doma. V případě, že byly zaměstnané, se jejich příjmy sníží o 40 procent, jelikož ošetřovné se tímto způsobem krátí. Zvláště zranitelnou skupinou jsou matky-samoživitelky, drobné podnikatelky a ženy zaměstnané na smlouvy typu dohody o provedení práce. Tento způsob práce jim umožňoval skloubit práci s péčí o rodinu, nyní jim však hrozí kompletní výpadek příjmu. Podle Sociologického ústavu je pravděpodobné, že se budou jen obtížně vracet na pracovní trh. Hrozí jim ztráta klientely, vypovězení nájmů či zadlužení.
V čem nám může pandemie prospět?
Bude ekonomický tým složený převážně z mužských odborníků brát ohled na specifickou situaci žen, které tvoří polovinu populace? Předchozí zkušenosti s ekonomickou krizí ukazují, že je snadné ženy odsunout na vedlejší kolej. Vzpomeňme na státní záchranu automobilek, v nichž pracují převážně muži, a zmrazení platů ve státní správě, kde jsou naopak zaměstnány většinou ženy.
Sledovat návrhy ekonomického poradního týmu bude určitě zajímavé. I proto, že například podle Tomáše Sedláčka, který je jeho členem, nám pandemie prospěje. Můžeme si totiž stejně jako on uvědomit, že jídlo se samo neuvaří. Toho si však miliony žen všímají každý den. Příležitost to ale je. Můžeme si uvědomit, že je už skutečně načase opustit model, kdy je muž považován za živitele a žena za pečovatelku. Péče, kterou ženy vykonávají v zaměstnání ženy jako vychovatelky, ošetřovatelky či zdravotní sestry, i neviditelná péče, již vykonávají v domácnostech, může konečně přestat být neoblíbeným výdajem a naopak se stát důležitou investicí, která má reálnou a vysokou hodnotu.
Autorka je zakladatelka spolku Konsent.