Foto Petr Zewlakk Vrabec
Podle zprávy o kvalitě ovzduší Evropské agentury pro životní prostředí, zemře v České republice každý rok předčasně v důsledku znečištěného ovzduší 10 190 obyvatel. Ve všech zemích Evropy jde o 538 tisíc lidí. A v celém světě podle WHO o sedm milionů lidí. Tato čísla zůstávají v poslední dekádě prakticky stejná a většinou je čteme, aniž by nás nějak vzrušovala. Letos však budou podle všeho o něco vyšší. Několik studií totiž ukazuje, že vysoká míra znečištění ovzduší může souviset s mírou úmrtí na plicní nemoc covid-19. Spolupachateli koronaviru, zodpovědného za největší pandemii od dob španělské chřipky a tisíce mrtvých, jsou podle těchto studií kromě malých polétavých částic PM2,5 také oxid dusičitý (NO2), který vzniká při spalování v dieselových motorech a také v uhelných elektrárnách.
Nejvíce mrtvých v nejznečištěnějších regionech
„Výsledky naznačují, že dlouhodobá přítomnost této znečišťující látky může být jedním z nejdůležitějších faktorů přispívajících k úmrtnosti způsobené koronavirem,“ řekl deníku Guardian autor výzkumu Yaron Ogen, z Univerzity Martina Luthera v Halle-Wittenbergu v Německu. „Znečištění ovzduší způsobuje otravu v tělech, a když dojde ke chronickému respiračnímu onemocnění, jeho schopnost bránit se před infekcemi je omezená.“ Ogen upozorňuje, že například Pádská nížina v Itálii či Madrid ve Španělsku jsou obklopené horami, které pomáhají koncentrovat znečištění a podobně je to v provincii Chu-pej v Číně, kde pandemie koronaviru začala. Podle jeho výzkumu se 78 procent úmrtí na nemoc covid-19 vyskytlo v pěti nejvíce znečištěných regionech Itálie, Španělska, Francie a Německa. Ogen zároveň říká, že jeho analýza je schopna prokázat pouze silnou korelaci, nikoli příčinnou souvislost. „Nyní je třeba prozkoumat, zda přítomnost počátečního zánětlivého stavu souvisí s reakcí imunitního systému na koronavirus.“
Pandemie koronaviru ukázala jednu důležitou věc. Státy mají nástroje, jak řešit problémy, jsou-li v sázce životy jejich obyvatel. Teď jde jen o to, aby zemřelí v důsledku znečištění ovzduší získali v očích společnosti stejnou hodnotu, jako oběti nemoci covid-19.
K podobným výsledkům však došla i samostatná studie italských vědců, kteří zkoumali korelaci znečištění ovzduší a úmrtnosti na covid-19 v severní Itálii. A také třetí studie, která vznikla na Harvardově univerzitě v USA, kde už koronavirus zabil víc lidí než válka ve Vietnamu. „Výsledky naznačují, že dlouhodobé vystavování se znečištění ovzduší zvyšuje zranitelnost vůči nejtěžším následku covid-19,“ píše se v ní. „Zjistili jsme statisticky významný důkaz, že zvýšení dlouhodobého výskytu prachových částic PM2,5 o jeden gram na metr krychlový je spojen se zvýšením úmrtnosti na covid-19 o 15 procent.“ Mikroskopické prachové částice PM2,5 (o průměru menším než 2,5 mikrometru) vznikají spalováním fosilních paliv, jako je například hnědé uhlí. Už v minulosti byl dáván do souvislosti s předčasnými úmrtími na infarkt, plicní problémy a různé druhy rakoviny.
Co mohou dělat státy
Všechny tyto studie ovšem mají své limity. Ogenova například nebere v potaz věkové rozdíly pacientů, harvardská zase nepracovala s dostatkem dat na to, aby mohla vzít v úvahu nedostupnost lékařské péče u některých skupin obyvatelstva. Obě však jednoznačně prokazují triviální skutečnost – znečištění ovzduší nás zabíjí. Jaké si z nich tedy můžeme vzít poučení? Tým harvardských vědců ve své studii píše: „Výsledky analýzy ukazují důležitost tlaku na regulace znečištění ovzduší v zájmu ochrany lidského zdraví během i po krizi covid-19.“
Karanténa a zastavení dopravy po celém světě vedly k razantnímu, ale krátkodobému snížení znečištění ovzduší. Na zdraví to však podle všeho nebude mít velký vliv, protože zdravotní problémy jsou způsobeny dlouhodobým vystavením znečištěnému vzduchu. Pandemie koronaviru však ukázala jednu důležitou věc. Státy mají nástroje, jak řešit problémy, jsou-li v sázce životy jejich obyvatel. Teď jde jen o to, aby zemřelí v důsledku znečištění ovzduší získali v očích společnosti stejnou hodnotu, jako oběti nemoci covid-19. Rozhodnutí je na nás.
Autor je mediální koordinátor Greenpeace ČR.