Foto Youtube / The Telegraph
Ve Velké Británii pomalu dohořívá koronavirová aféra premiérova šéfporadce Dominica Cummingse. O jeho cestě na sever Anglie k rodičům v době celostátně nařízené izolace informovaly 22. května deníky Guardian a Daily Mirror. Požár, který se následně rozšířil napříč politickým spektrem a médii, byl nečekaně prudký. Po týdnu stupňujícího se tlaku na Cummingsovo odstoupení a jeho vytrvalém hájení premiérem se zdá, že „otec brexitu“ kauzu ustojí. Co však obsese přečinem, jehož závažnost neodpovídá rozsahu stávajícího společenského rozhořčení, vypovídá o současném stavu země?
Krátkozraké pivo
Celá kauza se točí kolem zhruba dvoutýdenního období na přelomu března a dubna, kdy Cummings spolu s manželkou Mary Wakefield prodělali koronavirus. To není samo o sobě vzhledem k nakažení Borise Johnsona nebo ministra zdravotnictví Matta Hancocka ve stejnou dobu nikterak překvapivé. Problém je, že média shromáždila důkazy o opakovaném porušení zákazu cestování, kterého se pár v dané době dopustil. Po prvních příznacích nemoci u Mary Wakefield manželé spolu s čtyřletým synem odjeli na statek Cummingsova otce na severu Anglie, kde se od zbytku rodiny měli izolovat v odděleném domě. Toto rozhodnutí šefstratég vlády zdůvodnil obavou o dítě, o které by se v případě hospitalizace rodičů neměl v Londýně kdo postarat. V Durhamu se mohly péče ujmout Cummingsovy neteře, kterým nehrozil těžký průběh nemoci.
Zatímco běžným Britům nezbývalo než se tvrdým opatřením podřídit, členové establishmentu k opatřením přistoupili s rezervou.
K porušení přísného zákazu vycházení ovšem došlo v době karantény páru ještě několikrát. Obzvlášť velké pobouření veřejnosti vzbudila výprava rodiny do městečka Barnard Castle. Svůj výlet na oblíbené turistické místo se Cummings pokusil zaobalit do nepravděpodobného příběhu o nutném otestování svého zraku, prý poškozeného koronavirem, před pětihodinovou cestou zpět do Londýna. Pivovar Brewdog v reakci na historku už stačil přijít s novým pivem „Barnard Castle Eye Test“ s podtitulem „Krátkozraké pivo jako dělané pro báchorky“.
Většina Britů (přesněji řečeno 71 procent) považuje Cummingsova vysvětlení za výmluvy a bouří se proti tomu, co vnímá jako měření dvojím metrem. Zatímco běžným Britům nezbývalo než se tvrdým opatřením podřídit – v mnoha případech za cenu ztráty kontaktu s blízkými, kteří onemocněli či dokonce covidu podlehli –, členové establishmentu k opatřením přistoupili s rezervou. Hromadně například odjížděli na venkov do svých víkendových sídel. Výjimkou nebyl ani Cummings. Na druhou stranu svým počínáním objektivně neohrozil nikoho dalšího. Jeho pochybení je spíše principiální.
Cummingsův vlak
Rozsah propírané kauzy nicméně vypovídá o daleko závažnějších problémech, které ovlivňují britskou politiku, než je Cummingsova arogance. Cummings se stal jednou z nejdůležitějších postav britské politické scény v roce 2016, kdy s pomocí populistických nástrojů dovedl k vítězství kampaň za vystoupení země z EU. Poté, co s Johnsonem loni v červenci konečně vystrnadili Theresu May z Downing Street, se podle mnohých komentátorů stal mozkem celé vlády.
Že se jedná o extrémně bezskrupulózního a oportunního člověka, je zřejmé. Na druhou stranu hraje s kartami, které rozdali jiní. Jeho výhodou je, že pravidla partie pochopil dřív a lépe než ostatní. Nízkopříjmoví voliči zdeptaní lety rozpočtových škrtů a důchodci neorientující se v rychle se měnícím světě prostě jen čekali, až u nástupiště zabrzdí vlak, který je zaveze na místo, kde „bude líp“. Cummingsův vlak (nebo vlastně autobus) přisupěl jako první.
Souboj o brexit se odehrál ve standardním prostředí parlamentní demokracie, která sice není učebnicová, ale ve srovnání s jinými zeměmi, které jsou rovněž považovány za demokratické, je vlastně příkladná. Pokud má někdo nést odpovědnost za stav, ve kterém se britská společnost nachází, je to právoplatně zvolená exekutiva – tedy Johnson a jeho ministři, nikoliv poradce, ať už je důležitý, jak chce. Je proto jen těžko pochopitelné, proč se média spolu s politiky více než týden zabývají detaily osobního života Dominica Cummingse ve chvíli, kdy se počet obětí koronaviru v zemi blíží 37 tisícům (což je druhé nejvyšší číslo po Spojených státech), zdravotníci stále nemají dostatek ochranných pomůcek a poptávka po službách potravinových bank vzrostla o závratných 325 procent.
Bulvarizace veřejného prostoru
Nepřiměřené pozornosti médií se nedávno dostalo také prominentnímu epidemiologovi Neilu Fergusonovi. Ten zákaz vycházení porušil, aby navštívil svou milenku. Medializace přispěla k jeho rezignaci z funkce vládního poradce, což je dobře, zároveň však stejně jako v případě Cummingse odvedla pozornost od Johnsonova prohlubujícího se diletantismu, a to je v době tak rozsáhlé krize neakceptovatelné. V mediálním diskurzu, přesyceném sledováním pohybu vládních poradců, totiž například zaniká plíživý návrat rozpočtových škrtů. Westminster už nyní místním správám odmítl proplatit část výdajů spojených s bojem proti koronaviru, za které se přitom před několika týdny zaručil. Města se tak každým týdnem stále více zadlužují. Plány na znovunastartování ekonomiky jsou také nejasné.
Na aférách Cummingse a Fergusona je dobře pozorovatelný fenomén bulvarizace veřejného prostoru. Britský bulvár je rozsahem svého vlivu známý, často se však stává, že se mu na nafouknuté kauzy podaří nalákat i seriózní tisk a ten následně přinutí politiky postavit se k tématu. K rezignaci tak tento týden Cummingse kromě opozice vyzvalo také čtyřicet poslanců Konzervativní strany, kteří doufají, že šefstratég vlády pohltí veškerou kritiku veřejnosti směřovanou k vládě.
Výsledkem je však situace, kdy se židle houpe pod člověkem, který vládu svým zákulisním působením udržuje aspoň v nějakém chodu. Boris Johnson se v posledních měsících propadá do čím dál větší bezradnosti. Jeho flagrantní nekompetentnost se znovu projevila tento týden při slyšení styčného parlamentního výboru, kterému se má premiér zpovídat zhruba třikrát ročně. Od nástupu do funkce v létě se před výborem objevil poprvé a zcela nepřipraven.
Bez Cummingse v zádech se tak v současnosti snižuje pravděpodobnost úspěšného doklopýtání vlády jak ke konci pandemie na ostrovech, tak k dohodě s Evropskou unií. John Crace ve středečním komentáři pro Guardian parafrázoval slavné přirovnání vojáků a generálů bojujících v první světové válce ke lvům a oslům. Britové jsou podle něj nadále statečnými lvy. V největší zdravotní krizi, kterou země pamatuje, je ale podle něj teď na porážku vedou mrtví osli. Pokud tomu tak je, Britové by měli co nejvíce zbystřit a věnovat pozornost životně důležitým tématům. Boj s morální pokleslostí elit, reprezentovanou v posledních dnech Cummingsem, počká na později.
Autorka je historička a politická komentátorka.