Diktátor Orbán a článek 33: nejde jen o trans* lidi, ale ti změnu zákona pocítí nejvíc

Viktor Orbán vede kampaň proti všem genderovým tématům a krize využil, aby nikomu nemusel skládat účty. Situace trans* lidí se s novým zákonem stává neúnosnou.  

Během Mezinárodního dne transgender viditelnosti bychom měli mluvit zejména o přínosu trans* lidí pro společnost a zvyšovat také všeobecné povědomí o diskriminaci, které trans* lidi všude ve světě stále čelí. Tento rok však místopředseda maďarské vlády Zsolt Semjén udělal pravý opak a ve zmíněný den předložil návrh zákona, jehož obsah legitimizuje transfobii. V kontroverzním článku 33 se uvádí právní změna, která maďarský termín „nem“ (pohlaví) mění na „szuletesi nem“ neboli pohlaví přiřazené při narození. Tato na první pohled drobná, lingvistická změna bude mít ve skutečnosti dramatické následky pro trans* komunitu v Maďarsku, které v důsledku nového zákona už nebude povoleno úředně si změnit pohlaví.

Mobilizace proti genderové ideologii se vytváří prostřednictvím vládních orgánů a s využitím médií vlastněných státem.

Jde zřejmě o jeden z dalších útoků na lidská práva, k nimž se čím dál častěji uchylují nedemokratické vlády střední a východní Evropy nejen během mimořádného pandemického stavu. Viktor Orbán navíc dokázal využít Covid-19 k získání pravomocí vládnout na dobu neurčitou, a nemusí se tak radit se zákonodárci před přijetím politických rozhodnutí. To znamená, že ačkoli převážná část maďarské společnosti podporuje přístup trans* lidí k legálnímu uznání změny pohlaví, odpor vůči zákonu je prakticky nemožný.

Doufali, že jde o aprílový vtip

Pokud se podíváme do maďarské trans* historie, narazíme v její předorbánovské době na lepší časy – lidé si zcela bezpečně a rychlé mohli úředně změnit pohlaví. Ještě v roce 2004 nemusela osoba podstoupit kromě psychiatrické diagnózy žádné jiné lékařské procedury, jako je třeba sterilizace nebo operace pohlavních orgánů. Potřeba organizovat se v této době skutečně nebyla na pořadu dne, což potvrzuje i fakt, že první trans* nezisková organizace byla v Maďarsku založena až v roce 2011, jeden rok po Orbánově nástupu, který situaci dramaticky zhoršil.

„V Maďarsku je teď možné téměř všechno. I když jsme stále v šoku, nikdo z nás nebyl překvapen. Přáli jsme si, aby to byl aprílový vtip,“ líčí Tina Kolos z maďarské neziskové organizace Transvanilla v živém přenosu, který organizoval feministický kolektiv CLARA. Příběhy trans* lidí se do maďarských mainstreamových médií nedostanou, pokračuje Kolos, jejich příběhy málokoho zajímají a trans* aktivisté míří k rezignaci. I když krátce po zveřejnění návrhu na sociálních sítích proběhla mobilizace pod hashtagem #toroljeka33ast a #drop33, Maďarsko se jinak bohužel nedočkalo žádného většího a nápaditějšího odporu proti článku 33. To jenom dokazuje skutečnost, že mobilizovat se jako trans* osoba v Maďarsku vyžaduje nadměrné kapacity času a emocí, které v důsledku vyhoření a každodenního emočního náporu nejsou trans* lidé schopni vložit do veřejného prostoru.

Semjénův návrh, o kterém vláda bude hlasovat mezi 4. a 7. květnem, vyloženě útočí na malou, menšinovou a již teď zranitelnou komunitu, která v zásadě nepředstavuje hrozbu pro společnost ani z perverzní konzervativní perspektivy. Pevně dané „pohlaví při narození“ bude zaneseno v občanském rejstříku, a promítne se tak do všech úředních dokumentů. Nepříjemných situací, kdy je osoba nucena předložit cestovní pas, občanský nebo řidičský průkaz, je samozřejmě hodně.

Vláda tím pádem donutí občany a občanky, aby u sebe měli dokumenty, které nejsou v souladu s jejich identitou, vzhledem a genderem, s nimiž se ztotožňují. Zákon by takto zvýšil diskriminaci a netoleranci vůči trans* lidem a do jejich každodenní reality by vstoupilo ještě větší nebezpečí v podobě předsudků a byrokratického útlaku než dosud. Šikana se v tomto případě nebude projevovat jen formou nepřímých urážek či mikroagresí, jako jsou například „deadnaming“ (používání původního rodného jména osoby, která si jméno změnila) nebo „misgendering“ (záměrné nebo náhodné označování lidí nesprávným rodem). K eskalaci diskriminace pravděpodobně dojde i během každodenních situací, jako je ucházení se o zaměstnání nebo hledání pronájmu bytu. Podle Ivett Ördögg, trans* ženy žijící v Budapešti, nový zákon donutí spoustu trans* lidi natrvalo odejít ze země, ve které se už teď necítí bezpečně. Exil jim sice umožní větší bezpečí, ale o úřední změnu pohlaví si budou moci zažádat, teprve až se stanou občany či občankami nové země.

Orbán a genderová ideologie

Genderová politika maďarské vlády se omezuje na rodinnou politiku, čímž se vylučují otázky, které nesouvisí přímo s rodinnými záležitostmi a které by mohly přehodnotit vztah mezi státem a trhem. Rodinná politika je zase omezená na demografickou politiku, čímž se vylučují problémy, které se netýkají demografie – například vzdělávací systém pro děti, otázka dětí žijících v chudobě, právní postavení homosexuálních a lesbických párů nebo péče o seniory. Demografická politika se chápe výlučně jako politika plodnosti: jejím cílem je zvýšit kapacitu žen z vyšší nebo střední třídy, které mohou mít děti (to znamená neromské ženy). Ve svém projevu Orbán ohlásil nový balíček rodinné politiky na podporu rodin, které „žijí pro své děti“, a ne „mimo své děti“ (znova implicitní poznámka k romské komunitě). Třídní rozměr a etnické vyloučení jsou nejvýraznější prvky systému rodinné politiky, který je založen na finančních stimulech. Muži nejsou vůbec zmiňováni, jako by se narození dítěte stalo výhradním problémem žen.

Jak popsaly situaci v Maďarsku expertky, jako jsou Weronika Grzebalska, Andrea Pető či Eszter Kováts, genderová politika je klíčovým prvkem současné restrukturalizace maďarského státu, přičemž nenávistné kampaně útočící na „pohlaví“ nebo „gender“ se staly určujícím prvkem Orbánova režimu. Ačkoli je politizace takzvané genderové ideologie součástí mezinárodního fenoménu, který odborníci definují jako sítě nebo lobby antigenderových hnutí, použití kampaně placené z veřejných zdrojů a založené na nenávisti k údajným nepřátelům, ať už to jsou imigranti, George Soros nebo trans* lidé, je charakteristickým znakem Orbánova politického systému. Výraz „genderová ideologie“ se v Maďarsku objevuje denně s veřejným financováním nenávistné propagandy určené k polarizaci společnosti a udržování příběhu o nepřátelích maďarského národa. Koncept „pohlaví“ se stal nepřátelským obrazem od podzimu 2016, kdy vláda a její spřátelené organizace vytvořily opozici vůči údajné hrozbě takzvané genderové ideologie. Na rozdíl od většiny zemí, kde se proti tzv. progresivním změnám zpočátku mobilizovaly lokální a náboženské organizace poukazující na „genderovou ideologii“, v Maďarsku se tomuto „nebezpečí“ postavila samotná vláda, která se přitom prezentuje jako ochránce země. Mobilizace proti genderové ideologii se tedy vytváří prostřednictvím vládních orgánů a s využitím médií vlastněných státem. První velké kampaně organizované vládou se zaměřily na odmítnutí ratifikace Istanbulské úmluvyzrušení genderových studií na Středoevropské univerzitě v Budapešti. Jak už bylo uvedeno výše, vláda rovněž transformovala rodinnou politiku na demografickou a ta byla poté prezentována jako alternativa k migraci a k údajně liberálnímu řešení „demografické krize“ v Evropské unii.

Lidská práva à la Křeček

Drakonické zákony neprospívající trans* lidem nejsou žádnou novinkou ani v Česku. Podle vyjádření Evropského soudu pro lidská práva je současná podmínka českého zákona, tedy nutnost podstoupit sterilizaci, která je právně potřebná k dosažení úřední změny pohlaví, v rozporu s Dohodou pro ochranu lidských práv a základních svobod.

V roce 2018 ombudsmanka Anna Šabatová navrhla změnu legislativního zákona, který požaduje pro dosažení změny pohlaví povinný chirurgický zákrok. Šabatová tehdy svůj návrh vysvětlila tím, že je nutné se na právní postavení trans* lidí dívat i s náležitým ohledem na konkrétní osobní situace: „Důsledkem této právní úpravy jsou zejména praktické problémy v životě trans* lidí, kteří chirurgický zákrok z vážných či osobních důvodů podstoupit nemohou či nechtějí, a úplné úřední změny pohlaví tudíž nemohou dosáhnout.“ Anna Šabatová také podporovala kampaň Trans*Parent, zaměřenou na podporu trans* lidí, šíření osvěty směrem veřejnosti a usilující o zastavení povinné sterilizace.

S nástupem Stanislava Křečka na post ombudsmana můžeme s jistotou zapomenout na jakékoli zlepšení situace trans* lidi v Česku, jak to ostatně sám potvrdil jedním ze svých mnoha šílených výroků. V agendě nového ombudsmana zjevně není místo pro ty nejohroženější společenské skupiny. Křeček se stal nebezpečným maskotem konzervativních haterů a generátorem náhodných bigotních výroků a očividně bude usilovat o zvrácenou sémantickou reformu termínu lidská práva. Ta se nakonec stanou terčem posměchu a v rozporu se svým původním účelem budou ničit životy lidí, které už žádná legislativa nezachrání.

Další oběti koronavirové krize

Orbán je často kritizován za své prohlášení směrem k etnickým a sexuálním menšinám nebo za omezování svobody slova a projevu. V těchto analýzách zpravidla chybí kritický pohled na Orbánovu sociálně-ekonomickou politiku. Maďarská vláda sice během koronavirové krize očekává rapidní nárůst nezaměstnanosti, odmítla ale návrh na vydávání dávek v nezaměstnanosti. Maďarsko tak nadále bude poskytovat podporu v nezaměstnanosti ve výši zhruba 5000 korun po dobu maximálně tří měsíců, což je nejkratší doba v Evropské unii. Víc než polovina maďarských domácností má úspory maximálně na dva až tři měsíce. Orbán však sám vyhlásil, že „neexistují žádné volné peníze“, a když člověk nepracuje, neměl by od státu dostávat vůbec nic. 10. dubna vláda bez jakékoli debaty upravila zákon o přesčasech, a umožnila tak zaměstnavatelům jednostranně uplatnit ještě flexibilnější pracovní čas. Situace je tak ještě horší než po přijetí nechvalně známého maďarského „otrokářského zákona“.

Až jednou bude konečně po koronavirové pandemii, budeme na ni vzpomínat všelijak. Pro mnoho z nás pravděpodobně bude znamenat přelomový moment, ve kterém se otevřeně neživá struktura ekonomie začala polidšťovat („Musíme ji zachránit!“) a živý lid naopak dehumanizovat, buď lhostejnými anebo agresivními rozhodnutími vlád, a to jak v Evropě, tak i za jejími hranicemi. Jak už bylo řečeno, sociálně-ekonomické prvky jsou s genderovou ideologií úzce spojeny a bylo by zjednodušující chápat Orbánův útok na trans* lidi jako jednu z „kulturních válek“ o liberální hodnoty. Nicméně budou to právě trans* lidé, kdo bude v důsledku článku 33 trpět nejvíc. Budoucnost je v rukou sociálních hnutí a občanské společnosti. Uvidíme, zda se pokusí bránit nejzranitelnější skupiny před Orbánovým režimem. Rozhodně to nebude lehký úkol.

Maja Vusilović je členka kolektivu SdruŽeny. Mina Baginová je antropoložka a feministická aktivistka.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies