Foto Barbora Janauerová
V Česku je tři čtvrtě milionu lidí v exekuci, což už je dnes celkem známá věc. Díky médiím a občanským organizacím, které se dluhy zabývají, známe často i příběhy lidí, kteří se do exekucí dostali, a dokonce i mechanismy, které je do svízelné situace přivedly. Méně známé jsou ale okolnosti, které se týkají oddlužení. Slýcháme často, že „dluhy se mají platit“. Jenže takzvané oddlužení má mnohá úskalí a jedním z nich je kromě nízké částky nezabavitelného minima i smutný fakt, že při insolvenci zůstává dlužníkovi ještě méně peněz.
Stává se, že dlužník zůstane po podání návrhu na exekučně nezabavitelném minimu, ze kterého musí hradit ještě náklady insolvenčního správce.
Úskalí insolvence lze demonstrovat na případu pana Karla, který má velmi ztížené postavení na trhu práce kvůli nízké kvalifikaci a nedůvěře zaměstnavatelů k Romům. Pan Karel byl dlouho v evidenci úřadu práce a měl maximálně krátkodobé brigády. Nemá dobrou startovací pozici, žádnou rodinu, která by ho podpořila, stabilní bydlení ani sociální kapitál, který by využíval. Vyrostl v dětském domově a je pro něj těžké žít mimo institucionální péči. V dospělosti se vrátil ke své matce, které pomáhal a žil s ní na jedné ubytovně, dobře vycházel s lidmi, pomáhal jim a postupně se zde usadili. V tu dobu se mu i stalo, že byl z evidence sankčně vyřazen, a vznikl mu tak dluh na zdravotním pojištění. Měl také dvě nevyřešené pokuty za jízdu vlakem načerno, protože na zaplacení pokuty neměl peníze. Další dluhy mu vznikly z krátkodobé půjčky, kterou nabízeli na ubytovně, kde bydlel, a z nezaplacených faktur za telekomunikační služby, k jejichž využití se zavázal, aby získal mobil, po kterém toužil. Dluhy nebyly vysoké, ale v exekucích se vyšplhaly do takové výše, že už je nedokázal zvládat.
V roce 2018 se mu podařilo najít si práci za minimální mzdu v oblasti úklidu. Velmi se osvědčil, zaměstnavatel je s ním spokojený a pracovní smlouvu mu prodloužil. V tu dobu se pan Karel rozhodl po konzultaci se sociálními pracovníky požádat soud o povolení oddlužení. Svou žádost prostřednictvím IQ Roma servis, která návrh zpracovávala, podal v říjnu 2019.
Finanční prostředky, které do té doby zaměstnavatel srážel na základě exekučního příkazu a zasílal příslušným exekutorským úřadům, zaměstnavatel deponoval, což je jeho zákonná povinnost. Pan Karel tedy dále pobíral své exekučně nezabavitelné minimum a čekal, jak soud rozhodne. Do dvou měsíců soud vydal Usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení a byla mu přidělena insolvenční správkyně. Její kancelář v lednu 2019 vyzvala pana Karla na základě bodu VII, písmeno a) s odkazem na výrok v bodě IX Usnesení, aby začal s úhradami měsíčních zálohových plateb, nákladů na hotové výdaje a DPH – tedy celkem 1089 Kč.
Horší než s exekucí
Protože panu Karlovi zůstávala jen nezabavitelná částka při přednostní pohledávce, což bylo 8160 Kč (od ledna 2020 je to 8446 Kč), znamenalo by to pro něj tak velký zásah do rozpočtu, že by ohrožoval zajištění jeho základních potřeb. Pan Karel žije velmi skromně na ubytovně, v současnosti už nemá telefon ani internet, přesto však potřebuje jízdenky na cestu do práce, jídlo, nějaké hygienické prostředky. Kontaktoval proto se svou sociální pracovnicí kancelář insolveční správkyně s dotazem, jak má postupovat. Insolveční správkyně projevila velké pochopení a lidský přístup, nemohla ale zajistit příkaz zaměstnavateli, aby tyto platby uvolnil z deponovaných prostředků – ty budou totiž rozděleny mezi věřitele. Takový příkaz zaměstnavateli může dát jen soud. Insolvenční správkyně souhlasila, že počká, jak rozhodne soud, jejž pan Karel požádá o rozhodnutí.
Pan Karel se tedy obrátil na insolvenční soud – popsal, jaké jsou jeho příjmy a výdaje a jaký dopad pro něj bude mít nutnost hradit náklady insolvenčního správce. Byl by na tom ještě hůř, než kdyby měl exekuci.
Insolvenční soud rozhodl, že pan Karel zatím nemá nic hradit – určil, že záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů bude hrazena po rozhodnutí o schválení oddlužení z prostředků získaných srážkami ze mzdy dlužníka, nyní deponovaných zaměstnavatelem.
Podle insolvenční správkyně ale není takové rozhodnutí samozřejmé a stává se, že dlužník, který má exekuce pro přednostní pohledávku (tedy je mu sráženo více než na nepřednostní pohledávce), zůstane po podání návrhu na exekučně nezabavitelném minimu, ze kterého musí hradit ještě náklady insolvenčního správce.
Jaká má situace řešení? Byla by jím novela příslušných mzdových předpisů, které by umožňovaly z deponované části mzdy úhradu 1089 korun insolvenčnímu správci pro případ, že by bylo ohroženo vyplacené životní minimum dlužníka a ohrožena výše nezabavitelné částky.
Silvie Elsnerová je sociální pracovnice, Květoslava Slaměná je právnička.