Foto Gerd Altmann, pixabay.com
Očekávat v rozhovoru s pasákem nějaká hlubší moudra asi nemá smysl. Z nějakého podivného důvodu se ale některá média, pokud chtějí slyšet něco o prostituci, obracejí na „krále bordelu z Jižáku“ Igora Salomona. Dříve se objevil v rozhovoru v DVTV nebo třeba v Rozstřelu Idnes.cz. Podobně mu dal nedávno prostor spolek bývalých redaktorů časopisu Euro, a to rozhovorem v nově vzniklém týdeníku Hrot. „Viry, neviry, díra, nedíra, furt se natírá,“ pravil Igor Salomon pro Hrot. Pokud to měla být exkurze do duše nemorálního člověka, který si absolutně neváží žen, na kterých vydělává, povedlo se. Místo zúročení zkušeností a nabídky kvalitního čtení s přesahem a vyargumentovaným názorem, jak časopis při vzniku prezentoval šéfredaktor Vadim Fojtík, se ale spíš jedná o jednu velkou onanii.
Těžko říct, jestli Igor Salomon vůbec něco ví o lidech, na kterých vydělává. Těžko říct, kde bere drzost o nich mluvit s takovým pohrdáním. Možná ale jen cíleně manipuluje a lakuje obraz žen v prostituci narůžovo. V rozhovoru tvrdí, že jeho „holky“ žijí zahálčivým životem, dostatečně nedřou, pracují jednou za čtrnáct dní. Prodávat sex je pro ně podle jeho předchozích vyjádření hlavně zábava. Většinou to podle něj totiž dělají ženy líné, vysokoškolačky, nebo ženy, kterým nestačí partner, a tak si občas odskočí zašpásovat a vydělat pár korun. Zvláštní je, že pokud je to taková pohoda a zábava, nepracovaly jeho „holky“ před pandemií víc.
Téměř každá prostitutka má zkušenost s násilím během výkonu své práce. Kvůli stigmatu, které se s prostitucí pojí, ho ale téměř nikdy nehlásí na policii. A v době nouzového stavu může takového násilí přibývat.
V krizi způsobené koronavirem by ženám v prostituci podle něj stát nijak přispívat neměl. Můžou totiž jít pracovat třeba do Tesca nebo sázet stromky. Salomon také nevidí důvod, proč by stát měl přispívat na život zdravým ženám. Nedává to ale smysl, dnes stát mnohým zdravým ženám i mužům přispívá. Zajímavé ale je, že sám Salomon podle svých vlastních vyjádření pobírá invalidní důchod. Na jednu stranu se prezentuje jako úspěšný podnikatel – „já se řídím pravidlem, že člověk má být do 40 bohatý, do 50 zdravý a do 60 živý“ – když se ho ale jedna z jeho „holek“ snažila přimět k zodpovědnosti a platit na své dítě, tvrdil, že je chudý a nemohoucí invalida a odmítal se zúčastnit testu otcovství.
Samoživitelky, v exekuci i znasilňované
Skutečnost je taková, že více než polovina žen v prostituci jsou samoživitelky. Často se potýkají s exekucemi, některé mohou být zaviněné bývalými partnery. Prostituce je pro ně nejkrajnější možností, jak uživit sebe a děti. V Česku se v ní pohybuje zhruba 13 tisíc žen. Velmi často mají vedle prostituce ještě standardní práci. O lenosti se tedy dá mluvit jen těžko. Podle organizace Rozkoš bez rizika je prostitutkou typicky žena kolem třiceti let, rozvedená, s dvěma dětmi. Údaje ale podle vlastních tvrzení organizace mohou být zkreslené. V západních zemích s kvalitním sociálním systémem se prostitucí živí především migrantky. U nás je trend opačný a do prostituce se propadá čím dál víc Češek. Mezi jejich klientkami je jich nyní 82 procent oproti nedávným 60 procentům. Část žen, ale i mužů v prostituci jsou také drogově závislí.
Co se týče zábavy, za kterou nejen Salomon prostituci vydává, je potřeba zmínit některá fakta: téměř každá prostitutka má zkušenost s násilím během výkonu své práce. Kvůli stigmatu, které se s prostitucí pojí, ho ale téměř nikdy nehlásí na policii. A v době nouzového stavu, kdy se prostituce stahuje do ještě většího utajení a soukromí, může takového násilí přibývat. Počet klientů podle vyjádření žen v prostituci rapidně klesá a některé mají extrémní obtíže sehnat peníze alespoň na základní potraviny. Samy se bojí nákazy virem, zcela odmítat klienty si však většinou dovolit nemohou.
Na lidi v prostituci se velká část společnosti dívala s odsudkem už před pandemií. A není překvapivé, že teď nevolá po tom, aby jim stát pomohl. Přispívá k tomu rozšířený stereotyp prostitutky jako líné ženy, která se topí v rychle vydělaných penězích. Málokdo už vidí absenci jakékoli pracovně právní ochrany, nemluvě o nemocenské nebo placené dovolené. Ať už jsme pro legalizaci sexuální práce nebo ne, nyní vidíme, kam vede její ponechání v šedé zóně a zároveň tolerování toho, že se na ní obohacují lidé jako pan Salomon. Se sexem s prostitutkou má zkušenost každý desátý muž v Česku. Kde je jejich solidarita s lidmi, od kterých si sex kupovali, když ji postižené ženy nejvíce potřebují?
Autorka je zakladatelka spolku Konsent.