Přesně před 82 lety, 14. května 1938, museli hráči fotbalového týmu Anglie před zápasem v Berlíně povinně zahajlovat během německé národní hymny. Stalo se tak na příkaz britského ministerstva zahraničí. Angličané nejdříve odmítli, ale britský velvyslanec Neville Henderson a sekretář fotbalové asociace a pozdější prezident FIFA Stanley Rous jim to přímo nařídili, protože pozdrav měl posloužit k utužení vztahů mezi Německem a Anglií. Nacistický pozdrav odmítl jediný hráč, Stan Cullis, který kvůli tomu nemohl do zápasu nastoupit.
„Všichni hráči úplně zuřili a stavěli se proti tomu, včetně mě,“ říká Stanley Matthews, jeden ze střelců gólu. „Eddie Hapgood, obvykle vyrovnaný a oddaný kapitán, ukázal jednomu z úředníků prostředník, ať si ten nacistický pozdrav strčí tam, kde slunce nesvítí.“ Jenže po Hendersonově nátlaku se tým musel podvolit. Před zraky stodesetitisícového davu, v němž byli přítomni vrcholně postavení nacisté včetně Hermanna Göringa, Rudolpha Hesse, Josepha Goebbelse nebo Joachima von Ribbentropa, následně Anglie porazila Německo 6:3. Pro německý tým šlo o poslední utkání před Světovým pohárem ve Francii, do té doby neprohrál šestnáct zápasů v řadě.
Toto gesto anglického fotbalového týmu souviselo s dlouhodobou snahou západních mocností zlepšit vztahy s hitlerovským Německem. O čtyři měsíce později podepsal britský premiér Neville Chamberlain spolu s Édouardem Daladierem, Benitem Mussolinim a Adolfem Hitlerem Mnichovskou dohodu, jež Hitlerovi umožnila anexi Sudet. Chamberlain byl přesvědčen, že odvrátil hrozící válku a po návratu do Británie ho občané přivítali oslavným potleskem. Tehdy pronesl proslulý projev, v němž s tragickou ironií zaznělo, že se vrátil „s mírem pro naši dobu“.