Tomáš Vích (Piráti) byl do letošního ledna na Praze 1 uvolněným zastupitelem, předsedou komise pro územní rozvoj a komise pro životní prostředí. Začátkem roku se však koalice ve vedení městské části rozpadla. Podle Vícha to bylo kvůli skupině Penta, které minulá koalice komplikovala záměry požadavkem splnění Zásad územního rozvoje (viz strana 15 tohoto dokumentu) ukládajících developerovi vystavět čtvrť příjemnou pro život a respektující okolní zástavbu. Koaliční hnutí My, co tady žijeme místo dosavadních koaličních partnerů podepsalo smlouvu s ODS a ANO, rozšířilo se o členy TOP 09 a odhlasovalo sesazení starosty Pavla Čižinského (Praha 1 sobě). Krátce na to Penta požádala o územní řízení, které navzdory nesplněným Zásadám územního rozvoje dopadlo v její prospěch. Proti projektu se nepostavilo ani vedení města Prahy. Se společností podepsalo memorandum, ve kterém se Penta zavázala k výstavbě bytů, a výměnou za to se může pustit do první fáze výstavby projektu. Vích, který je občanským povoláním architekt, spolu s dalšími šesti sty signatáři nesouhlasné petice upozorňuje, že v sousedství Florence vznikne z větší části komerčně administrativní distrikt s mamutími bloky domů, který přinese zisk investorům, ale životní prostředí obyvatel Prahy zhorší.
Když si představíte, že stojíte mezi budovami navrženými ateliérem Zahy Hadid, které dnes vidíme na vizualizacích, jak to působí? V čem je podle vás problém?
Bude tam jeden 210 metrů dlouhý objekt, přetržený v půlce jako žížala. Naproti v ulici tuto délku vyplňuje devět domů, které se stavěly v průběhu dvou set let a které spoluvytváří charakter Nového Města. Až v osmdesátých letech čtyři domy nahradila disproporční 110 metrů dlouhá budova Rudého práva, kterou v roce 2014 vystřídalo Florentinum. Problém je většině citlivých lidí zřejmý: má zde vzniknout kolos, který totálně popře měřítko památkové rezervace – formou i funkcí.
V tomto městě je prostě permanentně zhasnuto, zavřeno. V devadesátkách se zhaslo a ještě to neskončilo, jsou to přetrvávající normalizační móresy.
S kolegy architekty se většinou shodujeme, že ta druhá volná strana ulice je zastavitelná. Dříve tam sice byly zahrady a pár domků, které nahradilo nádraží, ale už za první republiky byla snaha protáhnout ulici od Obecního domu směrem do dnešních ulic V Celnici a Na Florenci. Jsou i názory, že by tam měl být park, který by propojil Vrchlického sady s Vítkovem a s Těšnovem, jak požadují i Zásady územního rozvoje. V analýze Brány Prahy, kterou pro Prahu 1 v roce 2019 vypracoval profesor Karel Maier, nám vycházel zelený prstenec parků podél bývalých hradeb a dnešní magistrály. V ulici Na Florenci by byla skvělá alej. Základ je ale držet měřítko. Správně tam mělo vzniknout zrcadlově to, co je na druhé straně ulice, ideálně sedm domů, každý od jiného investora a jiného architekta. Mohla se uspořádat mezinárodní architektonická soutěž a vznikla by ukázková ulice demokracie 21. století. Architektonická soutěž mohla objevit i novou českou hvězdu a dostat Prahu na mapu současné světové architektury. To se nepovedlo. Místo toho máme triviální návrh od Zahy Hadid, která byla slavná v osmdesátých letech. Dnes už její ateliér jede jako fabrika jen na kvantitu. Já mám moderní architekturu rád, ale tohle je pro město prohra.
Není Zaha Hadid známá spíš solitérními projekty než navrhováním celých částí města?
Její kancelář dělá mamutí projekty, u kterých je jedno, jestli jsou určené pro Baku nebo pro Bratislavu. Bohužel to města ničí – mrakodrapy na výšku či naležato, to je fuk. Co byl dříve městský blok složený z dvaceti domů, je dnes jeden monoblok. Já mám rád zdravé město a přirozené prostředí. Dům dlouhý 200 metrů vás děsí z podstaty. Vidíme to názorně v Karlíně, který je dnes sice populární trendy čtvrť, ale po Rohanském nábřeží, kde sviští auta a co dům to monoblok za miliardu nebo dvě, lidé nechodí. Lidi přitahuje Sokolovská a Křižíkova, kde jsou staré fabriky, pavlače, dvory, střechy s lofty a s malebnými výhledy, ne ta megalomanie u řeky.
Já jsem se odstěhoval ze sídliště do centra, protože jsem v té anonymní noclehárně znal jen dva lidi z bytů nade mnou a vedle mne a stále někam dojížděl. Když jsem přišel, hned jsem poznal devět rodin z domu, s některými lidmi jsem si začal tykat. Teď už jsme tu ale jenom tři, ostatní byty po privatizaci prodali, odstěhovali se a jsou z toho Airbnb a investiční byty…
O tom, že vedle Florence bude čtvrť od Zahy Hadid, se veřejnost dozvěděla v roce 2016. V čem je podle vás hlavní problém prezentovaného projektu? Měla si Praha využití tohoto cenného území definovat sama a až poté zapojit developery, jak upozorňovalo mnoho odborníků?
Ano, přesně tak. Člověk by si myslel, že to je normální. Mě pozvala Penta už v roce 2013 během výstavby Florentina jako místního občanského stakeholdera, abychom se pobavili, co si o tom myslím. Tři hodiny jsme si s Paličkou a Dospivou a dalšími povídali. Kolega jim tehdy říkal: „Kdybyste tu udělali jako Na Poříčí nebo Na Příkopech opravdovou pestrou ulici s domy a střešní krajinu, tak vám všichni zatleskají.“ Upozorňoval jsem je na problém s dopravou – už teď je tam horko, prach a málo kyslíku, a bude to ještě horší. Radil jsem jim, že nejlepší by tam byly studentské koleje: tisícovka studentů, co by tam bydlela, chodila pěšky do škol a v okolí na pivo nebo pracovala někde v kavárnách, místo aby pendlovala ráno a večer jako dnes na Jižák.
Tři roky na to ukázali na vizualizacích Zahu Hadid a tvrdili, že si pozvali do soutěže i Liebeskinda a Fostera a nevím koho, ale nikdo jsme ty návrhy neviděli, což je trochu divné. Podobně neveřejnou soutěž developera z Intercontinentalu teď vyhrál Marek Tichý. Prý se jí účastnili také světoví architekti, ale jejich práce je také utajená. A město dělá už léta mrtvého brouka. Já říkám pořád to samé: výstavba by především měla být v souladu se Zásadami územního rozvoje, ty jsou zárukou, že se město rozvine do krásy. Zásady existují už od roku 2009 a jsou nadřazené územnímu plánu. Pro Masaryčku je v nich 11 jednoduchých podmínek a čtyři úkoly, které mají zabezpečit logický a zdravý rozvoj města. A ukládají i to, aby se celé území řešilo jako celek.
Co mohla Praha od roku 2016 dělat? Jak mohla postupovat, aby na tom místě vznikla čtvrť, která by byla v souladu se Zásadami?
Praha mohla konat už v roce 2004, kdy došlo k podivnému tendru drážních pozemků za úplně směšnou cenu. V tomto městě je prostě permanentně zhasnuto, zavřeno. V devadesátkách se zhaslo a ještě to neskončilo, jsou to přetrvávající normalizační móresy. V roce 2016 přišel developer už se studií – záměrem. To ještě zdaleka nebylo územní rozhodnutí, o to požádal až teď v lednu 2020, a až to je směrodatné. Když v roce 2016 přišli s první studií, mělo jim město rovnou říct: když splníte 11 podmínek a čtyři úkoly Zásad územního rozvoje, nebudete mít problém. Ale to se prostě nestalo. A právě to je klíčové a alarmující! Když jsme na to Hlaváčka a Institut plánování a rozvoje hl. města Prahy (IPR) roky upozorňovali, odmítali nás vzít na vědomí. Jsou buď slabí nebo kopou za Pentu, jiné vysvětlení není.
V roce 2018 jsme s Piráty osm měsíců před volbami zorganizovali debatu, kam jsme pozvali Pentu i Krnáčovou, která za sebe poslala tehdejší radní Kolínskou, a dále profesory Šváchu, Maiera, Sýkoru. Tiskovka, která z toho vznikla, měla titulek „Město nemá vizi, developeři ano“. To už jsme dva roky koukali na vizualizaci s baráky, co připomínají rozvařené špagety. Kdykoliv přitom mohla Praha říct: „Zásady územního rozvoje platí.“ V Evropě by to bylo město, kdo by organizoval a dirigoval hráče. Samo by vypsalo urbanistickou a architektonickou soutěž a vytendrovalo několik developerů, kteří by soutěžili o cenu a předháněli se v kvalitě. Jenže my místo toho máme obrdům a monopol Penty, která shrábne všechen zisk. A pak vám v hospodě řeknou: „Vždyť je to soukromý pozemek, co tam město může diktovat?“ Ale přece třetina pozemků ve městě někomu patří a územní plán je kvůli tomu nevyzmizíkuje. Není to tak, že plán platí jen pro městské a státní pozemky. Věc soukromého rozhodnutí majitele parcely to není nikde na světě! V demokracii jsou tyto věci veřejně projednávané s veřejným souhlasem.
V tom ale veřejnost nemá jasno. Koneckonců PR strategie Penty spočívá v tom, že skupina zdůrazňuje například nová veřejná prostranství a nová propojení, která na místě vzniknou, i když to bychom měli očekávat automaticky…
Penta se tím chlubí, ve skutečnosti ale dělá opak. Spojení ulice Pernerovy do ulice Na Florenci, které bylo vždycky v plánu, tam najednou není. Přijde Zaha Hadid a je fuč. Nebo parky: v parcích jsou stromy s kořeny do rostlého terénu, které vytahují spodní vodu na povrch a tou pak ochlazují okolí. Ale když dáte keříky do truhlíků na terase nad Masarykovým nádražím, jak vidíme na vizualizacích, tak to prostě žádný park není. Já jsem se přel i s Jakubem Cíglerem, architektem Florentina, který tvrdil, že ve Florentinu je náměstí, že tam všichni můžou. Říkal jsem mu: „To není náměstí, to je soukromé nádvoří, po zavíračce tam stáhnou rolety a nikdo tam nesmí.“ Termíny se neuvěřitelně ohýbají, až to jsou nakonec lži. Místo parku a náměstí máte terasu a nádvoří! A co střešní krajina v památkové rezervaci? „Praha stověžatá“, to jsou různé střechy a stříšky, štíty, komíny, věžičky, bobrovky, měď, břidlice, malebnost sama. A tady bude plochá střecha, ze které na jednom konci vylézají zlaté tyče. Střešní krajina Dubaje.
Další problematický bod je magistrála. Kritici projektu vyčítají, že by ji neměl fixovat, ale Petr Palička z Penty v rozhovoru pro Český rozhlas Plus uvádí, že to je až otázkou další fáze projektu, že to zatím ani není na stole.
V Zásadách územního rozvoje jsou úkoly, které říkají, že to území se má řešit jako celek, oni to ale dělají touto salámovou metodou. Řeknou, že tohle se bude řešit „až potom“, a porcují medvěda, který ještě běhá po lese. Magistrála nemá fixovat bariéru, kterou vytváří. Jak to vyřeší Penta? Založí web s názvem Masaryčka spojuje. Geniální – je to, jako když namalují terasu a říkají tomu park. Jedna fabulace za druhou – dejte nám razítka a ať do toho nikdo nekecá…
Vy máte za to, že koalice na Praze 1 vedená Pavlem Čižinským skončila právě kvůli projektu Penty.
Ano, myslím si to. My jsme si v komisi pro územní rozvoj v roce 2019 odhlasovali, že uděláme analýzu území, protože nám chyběla podrobnější územně plánovací dokumentace požadovaná v ZÚR. Pamatuju si, že v pátek 13. prosince 2019 nám Karel Maier poslal finální verzi analýzy Brány Prahy a já si říkal: „Super, to je dobrý, to bychom měli.“ A hodinu nato za námi přišel do kanceláře Michal Caban z My, co tady žijeme s tím, že na příštím zastupitelstvu nám vypoví koaliční smlouvu. Náhoda? Penta požádala o územní řízení v lednu hned druhý den po převratu. To už určitě náhoda nebyla. To si už mohli být jistí, že Petr Hejma, starosta a developer, jim nebude dělat žádné problémy. Zatímco když byl starostou Čižinský a já předsedou komise pro územní rozvoj, tak stejně jako jsme Pentě připomínkovali hotel v Hybernské, i zde bychom chtěli, aby to bylo v souladu se Zásadami. Mrzí mě že i když jsou Zásady ze zákona nástroj tvrdého kalibru, lidem, kteří pak mají o projektu hlasovat, najednou uletí včely a zpochybňují, jestli jsou Zásady územního rozvoje územnímu plánu vůbec nadřazené. Ale to je věc, o které nesmí být pochyb a každý radní to musí vědět. A ne, že se domluví memorandum, plácnou si a je po Zásadách.
Jakou roli v tom podle vás hraje radní pro územní rozvoj Petr Hlaváček?
Je to zejména jeho zodpovědnost. On teď říká, že je všechno dávno rozhodnuté a že už se nedá nic dělat, ale v letech 2015 a 2016, kdy Penta soutěžila se studií, byl šéfem IPRu. A když se řekne, že má výstavba splňovat předem dané podmínky, nevidí, neslyší a odvádí řeč jinam. Neoliberální přístup k plánování ve stylu „ať si každý dělá co chce a silnější vyhrává“ není ani zodpovědný, ani demokratický, když všichni ti lidé žijící okolo, mají smůlu. Když tam investor vydělá miliardy a současně způsobí nárůst smogu, horka, dopravy a kazí životní prostředí, které už dnes nemá zdravé parametry. To je konečná jak pro udržitelný rozvoj, tak pro demokracii.
Jak se stalo, že Penta všechny potřebné dokumenty získala?
Prostě se zhaslo. Vadná jsou vyjádření magistrátních odborů památkové péče, životního prostředí a územního rozvoje. Byla šance je při územním řízení nechat přezkoumat, jenže 15. ledna, druhý den po pádu koalice na Praze 1, si Penta zažádala o územní rozhodnutí, které bylo vydáno stavebním úřadem Prahy 1 k námitkám jen na doručenky, bez vyvěšení na úřední desku. Pět dní na to jsme měli komisi územního rozvoje, kde jsem se už jako řadový člen ptal, co je s Masaryčkou nového. Tajemník komise Brabec i starosta Hejma v době, kdy už běžela patnáctidenní lhůta na námitky, odpověděli, že o ničem neví. Tím, že se to zapřelo, se k tomu komise Prahy 1 nikdy nevyjádřila a nikdo to nepřipomínkoval.
Když jsem stavěl tuhle půdu, kde teď spolu mluvíme, oznámení viselo automaticky na úřední desce, jak má. Všichni sousedé i lidé, co žijí okolo, se mohli vyjádřit, jestli jim to nevadí, jestli jim například nebudu koukat do okna, a to byla stavba za dva a půl milionu. Masaryčka je, jak říkají, za deset miliard. A oni pošlou patnácti lidem doručenku! A co ta další tisícovka lidí, která bude zasažena prašností, hlukem, dopravou, až tu místo typické novoměstské ulice bude mamutí barák? Ti jsou z řízení vyřazeni úplně, stejně jako spolky Arnika, Automat nebo Klub Za starou Prahu, které byly účastníky řízení EIA. Původně bylo totiž v plánu postavit takovou hokejku až za roh v ulici Na Florenci, jak je vidět z vizualizací. To bylo ale v rozporu s územním plánem, který předepisoval propojení do Pernerovy ulice do Karlína. Penta byla nucena projekt zmenšit a zůstala už jen ta přetržená nudle. To se nicméně stalo záminkou, jak se zbavit spolků – s tím, že se údajně jedná o jiný záměr. Stejně jsou ale dopady enormní, s hokejkou i bez ní. Až se to celé bude stavět, najedou tam tisíce náklaďáků a prašnost bude násobná, než kdyby se stavěl postupně jeden dům za druhým. Vyřazením spolků se vyřadili i všichni lidé, kteří tím budou zasaženi a jejichž zájem spolky hájí.
Také Rada hlavního města Prahy vydala souhlas navzdory Zásadám územního rozvoje.
Ano. Když došlo k přeorání koalice a my jsme odešli, bylo jasné, že Hejma Pentě jen popřeje hodně štěstí a nebude nic chtít. Mě ale mrzí, že se to stalo i v Radě HMP, kam jsme celá opozice v zastupitelstvu poslali výzvu, ať se Praha odvolá a požaduje splnění Zásad. To vidím jako ostudu. Naši tři Piráti hlasovali za odvolání, ale Praha sobě výzvu nevyslyšela. Celá rada naletěla Pentě s tím, že je lepší mít v další etapě 40 procent bytů místo toho, aby se splnilo všechno, co se splnit má. Ten projekt je v úvodní fázi, v územním řízení, teď byl ideální okamžik říct Pentě, že podmínky Zásad nikdo nezrušil a že platí. Nechápu, jak Petr Zeman nebo Lenka Burgerová, kteří v hnutí Praha sobě mají v gesci územní plánování, mohli zavřít oči a nevidět, že Masaryčka není v souladu se zákonem.
Primátor ovšem říká, když to trochu zkrátím, že víc toho udělat nešlo, že naposledy se dalo v roce 2017 hlasovat o koeficientech, kdežto teď už Praha prostor nemá.
Objem zástavby, který koeficienty určují, ani není předmětem jedenácti podmínek Zásad územního rozvoje. Problém spočívá v celkovém nedodržení postupů, což povede k tomu, že si poničíme památkovou rezervaci. Pentě se to dalo vrátit kdykoliv. IPR mohl kdykoliv říct, že Zásady z roku 2009 nikdo nezrušil a že je bude nutno splnit. Bude ještě zajímavé, co k tomu řekne ministerstvo. Národní památkový úřad se konečně ohradil k Ministerstvu pro místní rozvoj, že magistrátní odbor památkové péče vydává jiné stanovisko než NPÚ.
Kdo by ještě mohl do věci promluvit kromě památkářů?
Jsem zvědavý, jestli se podaří spolkům odvolat a někdo je vezme konečně na vědomí. To by byla práce pro ombudsmana – je to obdobné jako s Šantovkou v Olomouci. Penta to vede jako bitvu, když zjistí, že je někdo může ohrozit, tak ho nějakou lstí vyřadí ze hry nebo se ho aspoň pokusí zastrašit. Mně také přišla od jejich právníka výzva, že mám zanechat „protiprávního jednání“ a že mám smazat svůj blog, kde píšu, že Penta získala pozemky pod cenou, dělá si na drážní pozemky monopol a že to je celé špatně…
Nabízí se srovnání s územím Bubny-Zátory, které je rovněž ve vlastnictví developerů a pro které Praha v létě představila územní studii.
Bubny pro nás byly výzva a vzor, že když se chce, tak to jde. Praze 7 se postupně během let 2014 až 2019 díky Richardu Biegelovi a Kateřině Vídenové povedlo udělat základní regulační opatření, aby se ten divoký urbanismus, který tam léta hrozil, podchytil a ukáznil a aby tam vznikl kus zdravého města. My jsme se obdobně pustili do analýzy Brány Prahy s urbanistou Karlem Maierem, protože jsme chtěli mít zadání pro územní studii a pak i pro regulační plán pro celé území od Vltavské po Muzeum. Chtěli jsme rozkreslit, kde budou ulice, kudy pojede vlak, zda po zemi či pod zemí, jaká bude výška domů, zda by tu nemohla být knihovna, tržnice či muzeum archeologie. Chtěli jsme určit, kde budou biokoridory, jak budeme řešit klimatickou otázku s ohledem na horko a co bude s magistrálou. Kdyby se územní studie na Bubny-Zátory protáhla o dva kilometry jižněji, mohli jsme mít územní studii i na to „naše“ území. Kdyby…