Dohodáři a mnozí další, na které populistická vláda zapomněla

Kompenzace pro lidi postižené karanténou a výpadkem příjmů se netýkají lidí, kteří pracují na takzvané dohody. Z pomoci vypadli i lidé, kteří kombinují živnost a pracovní úvazek. 

Když se začínalo diskutovat o pomoci lidem, kteří v důsledku koronavirové krize přišli o výdělky, nikoho asi nenapadlo, jak moc důležité bude, ke které skupině člověk patří. Nějakou pomoc dostali lidé pracující na živnostenský list, ať už tak pracovali dobrovolně, nebo z donucení, když nebyli schopni získat zaměstnanecký poměr. Je tu ovšem další skupina lidí, takzvaní dohodáři, kteří pracují na základě dohody o provedení práce (DPP) nebo dohody o provedení činnosti (DPČ), a těm jako skupině nepřiznala vláda vůbec nic. Přitom jsou mezi nimi lidé, jak opakovaně zdůrazňuje poslankyně Olga Richterová (Piráti), kteří platí odvody i daně. Podle jejích propočtů by se pomoc adresovaná těm, kdo daně a odvody platili, týkala asi 150 tisíc lidí. I mezi dohodáři jsou ti, kteří si takový způsob života zvolili, stejně jako ti, kteří šli na dohodu proto, že je nikdo nezaměstnal. Často se jedná o samoživitelky, studenty, invalidy, případně lidi před důchodem či v důchodovém věku. Ať už je důvod toho, že nejsou zaměstnanci, jakýkoli, je jejich vyjmutí z adresné pomoci velká nespravedlnost.

Od vlády je vrcholně nezodpovědné činit takový rozdíl mezi různými skupinami lidí, kteří pracují, platí odvody i daně.

Aby situace byla ještě trochu složitější, odhlasovala Poslanecká sněmovna pozměňovací návrh, v jehož důsledku nemají na pomoc nárok ani ti živnostníci, kteří mají někde malý úvazek, anebo právě pracují na dohodu. Lidé, kteří své výdělky různě kombinují, tak přicházejí opět zkrátka. Do velmi tíživé situace se v tomto období mohou dostat i osoby bez zdanitelných příjmů, kterým vláda nechce odpustit placení zdravotního pojištění. Přitom jsou to lidé, kteří mají velmi nízké příjmy a také o ně v době karantény často přišli. Východiskem z jejich situace je možnost stát se živnostníkem po tu dobu, kdy je živnostníkům placení záloh na zdravotní pojištění odpuštěno. To ale může být pro některé z nich složité, případně o té možnosti nemusí ani vědět.

Levicová vláda?

Podle českých médií je současná vláda spíše levicová. Když se ale podíváme na to, jak jednotlivé strany hlasují, vidíme, že v tomto konkrétním případě jsou nejasociálnější ANO, ČSSD a KSČM. Těžko říct, zda je za odmítáním pomoci pouhý nezájem, anebo kalkul, že dohodářů, kterým by byla pomoc vyplacena, je málo. A tím pádem nejsou zajímavou voličskou skupinou. Přes opakovaná ujištění vlády to nakonec dopadlo tak, že si mají zažádat o takzvanou MOPku, tedy dávku mimořádné okamžité pomoci.

Kdo se trochu vyzná v české sociální džungli, ví, že Úřady práce velmi nerady tuto dávku přiznávají. Úředníci většinou hledají všechny možné důvody, aby ji nemuseli vyplácet, včetně těch, které nemají oporu v zákonech. K vyplacení dávky je potřeba doložit řadu papírů, a spojí-li se tato procedura s lety zaběhnutou neochotou dávku vyplácet, podporovanou vedením Úřadu práce, je její získání náročné, ne-li nemožné. To se sice v poslední době trochu zlepšilo, ale stále je úspěšnost asi padesátiprocentní. Ještě víc šokující než neochota dávku přiznávat je její výše. Většina žadatelů ji podle údajů Úřadu práce dostala ve výši 49 až 2999 korun. Devět žadatelů dokonce dostalo v období od března do května 2020 méně než 49 korun.

Jakkoli by bylo dobré, kdyby do budoucna lidé mohli být zaměstnanci, a těžit tak z výhod i v případě nečekané události, jako je tato, je to v tuto chvíli spíše utopie. Člověk nemusí být vědma, aby mu bylo jasné, že nás v následujícím období nečeká právě konjunktura a že prekérní práce bude spíše přibývat. V současné době se navíc nedá ani říct, že by hlavním generátorem prekarizované práce byl nadnárodní kapitál. Lidé, kteří pracují na dohodu nebo kombinují živnost s malým úvazkem či dohodou, často vykonávají velmi bohulibé aktivity, jež máme tak rádi a o které bychom nechtěli přijít. Ta příjemná levná kavárnička, kam rádi chodíme, dětský klub, kam chodí naše děti, divadlo a další počiny v brutálně podfinancované kultuře, mnozí pedagogičtí asistenti a další pracovníci v rovněž podfinancovaném školství – to všechno jsou lidé, kterých se výpadek příjmů týká. Bez jejich nejisté a velmi levné práce by nám toho mnoho chybělo.

Od vlády je vrcholně nezodpovědné činit takový rozdíl mezi různými skupinami lidí, kteří pracují, platí odvody i daně. Je to nepochopitelná nespravedlnost, která se společnosti vymstí a zesílí rozkoly, které v ní jsou. Odkázat dohodáře na nízkou a nejistou dávku je výsměch nehodný jakékoli vlády. Ať už jí říkáme levicová anebo populistická. Protože i populistická vláda může mít nějaká rezidua sociálního cítění. Škoda, že to není případ té naší.

Autorka je redaktorka Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies