Foto BriYYZ, Flickr (CC BY-SA 2.0)
„Proč ne my?“ Tuto otázku našli v pátek čtenáři na stránkách významných periodik v záhlaví celostránkového inzerátu, pod kterým jsou podepsány společnosti Smartwings a České aerolinie. Inzerát byl pokračováním agresivní kampaně „Vraťte nám křídla“, kterou PR oddělení Smartwings zahlcovalo veřejný prostor již delší čas. Ke všeobecnému zmatku delší dobu přispívali i různí vládní činitelé. Sobota ovšem přinesla rozuzlení celého pseudodramatu. Jako deus ex machina vstoupil do dění Hrad – možná proto, aby připomněl nedávný slogan o tom, že nám vládnou nemehla. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, jehož kroky stále více připomínají konání Brouka Pytlíka podlehnuvšího iluzi, že je Ferdou Mravencem, navštívil poradní sbor prezidenta republiky a hovořil o problematice Smartwings i se samotným Zemanem. Z jeho vyjádření před Lánským zámkem vyplynulo, že je vše vyřešeno. Smartwings budou zachráněny, s nimi i poněkud cinklé rodinné stříbro ČSA a stát se může ubírat vstříc růžovým zítřkům. Co tedy nešťastný ministr, který strávil tolik času odvoláváním slibovaného a slibováním odvolávaného, sdělil veřejnosti?
Hrdost na ČSA?
Za částku 500 až 900 milionů korun formou státní záruky se mají Smartwings přejmenovat na ČSA, na což prý můžeme být hrdí. Budou zachována pracovní místa a podnik nebude vyplácet dividendy majitelům, kteří by se měli na záchraně společnosti podílet částkou 1,6 miliardy korun. Státní záruka je ovšem z hlediska občanů tou nejhorší formou podpory, protože nezaručuje žádný vliv na chod společnosti a odsuzuje stát do role víceméně pasivního pozorovatele vzájemné interakce Smartwings a vybraných bank. Ve skutečnosti se nejedná o nic jiného než o trochu pozměněnou aplikaci známého principu socializace případných ztrát privátních subjektů. A ztráty jsou v tomto případě prakticky jisté. Za pozornost stojí i ministrova informace o tom, že stát prý bude mít klíčové místo ve věřitelském výboru. Jednak je věřitelský výbor institutem insolvenčního řízení, které dosud nebylo vyhlášeno a jednak stát nemá žádný vliv na jeho složení, protože to určuje v případě insolvence soud.
Ve skutečnosti se nejedná o nic jiného než o trochu pozměněnou aplikaci známého principu socializace případných ztrát privátních subjektů. A ztráty jsou v tomto případě prakticky jisté.
A hrdost na ČSA? Jistě na ně mohou být hrdí například rodiče, ke kterým se nedostala pomoc v ošetřování, protože nebyli schopni včas dodat potvrzení o uzavření školy. A stejně tak drobní podnikatelé, kteří nedosáhli na podporu programu Antivirus, protože v nepřehledném dotazníku nevyplnili vlevo dole kolonku s datem podpisu smlouvy o bankovním účtu, který již 25 let prokazatelně používají, či OSVČ, které z programů podpory diskvalifikoval zlomkový pracovní úvazek. Ti všichni nyní budou moci zpovzdálí přihlížet tomu, jak letadla se znovuzrozeným logem ČSA vydělávají soukromé firmě, a budou moci být hrdí. Obavám, že ani tato hrdost ale nebude mít dlouhého trvání. Nahrávají tomu všechny analýzy o budoucím vývoji letecké dopravy, ve kterém Smartwings ani s pomocí státu ani s pomocí čínského bezmála polovičního akcionáře své místo nemá, tak jako ho nemá celá řada dalších okrajových aerolinií.
Česká cesta z devadesátých let
Pokoronavirový svět projde řadou otřesů a v tomto procesu nebudou platit žádné kouzelné průpovídky o tom, jak to „prostě zařídíme“. Podívejme se, jak to dělají jinde. Smartwings ve svém inzerátu uvádějí jako příklad státní podporu německé Lufthansy, která se potýká se stejnými problémy, ale přístup německé vlády k pomoci je naprosto odlišný. Stát v ní získá za 300 milionů eur prostřednictvím svého Fondu pro hospodářskou stabilizaci (proč česká vláda takovou instituci dosud nezřídila?) dvacetiprocentní podíl na akciích s hlasovacím právem a poskytne dalších 5,7 miliardy eur jako kapitálový podíl bez hlasovacích práv, který Lufthansa může prakticky kdykoliv vrátit státu. Tento tichý podíl bude úročen podobně jako bankovní úvěr sazbami na úrovni čtyř procent pro letošní a příští rok a od roku 2023 se bude úročení zvyšovat až na 9,5 procenta ročně v roce 2028.
Další úvěrové prostředky do výše tří miliard eur získá Lufthansa od státní banky KfW a komerčních bank na tržní bázi. Stát obsadí dvě místa v představenstvu Lufthansy, a bude tak mít jednak přímý vliv na její rozhodování a jednak nepřímý vliv prostřednictvím věřitelského postavení. Ozdravení Lufthansy bude mít i své poražené, počítá se s propuštěním cca 16 procent zaměstnanců a se snížením mezd, odbory však již vyjádřily pro tento krok určité pochopení. Příslušný souhlas Evropské komise již Němci za cenu uvolnění řady slotů dostali. Celý plán by měl být definitivně schválen na valné hromadě Lufthansy 25. června. Oproti tomuto plánu vyvolává postup nastíněný ministrem Havlíčkem pouze nechtěné reminiscence na poměry panující za „české cesty“ devadesátých let, tentokrát až s patafyzickými rysy.
Čínská zeď mezi osobním majetkem a Smartwings
Lufthansa se ovšem liší od Smartwings nejen velikostí a nejen tím, že na ni mohou být Němci opravdu hrdí. Je to také společnost obchodovaná na burze, což samo o sobě neznamená nic převratného, ale ve srovnání s komplikovanou strukturou kolem Smartwings to zaručuje alespoň elementární transparentnost. Rozplést vztahy kolem Smartwings (respektive všech subjektů, které se na jejich aktivitách podílejí) je téměř nadlidský úkol. Hybateli Smartwings, kteří stojí za jejich původně úctyhodným rozvojem, jsou v současné době tři české fyzické osoby – pánové Šimáně, Šmejkal a Vik. Ti časem vytvořili pomocí řady různě propojených subjektů (včetně několika holandských společností) složité předivo komplikovaných vztahů, které nemají s vlastní činností Smartwings coby leteckého dopravce nic společného. Zato jsou vítanou houštinou, ve které se jednak rozpouštějí a skrývají daňové povinnosti, jednak zřejmě slouží k vystavění „Čínské zdi“ mezi osobním majetkem zmíněné trojice a skomírajícími Smartwings.
Třešničkou na dortu těchto složitých konstrukcí je existence tzv. uzavřeného investičního fondu Unimex Group. V tomto fondu jsou s velkou pravděpodobností soustřeďovány a zhodnocovány osobní majetky hybatelů Smartwings. Vtip je v tom, že zisky fondu jsou zdaňovány pouze pětiprocentní daní z příjmu, zatímco běžné podnikání je v ČR zdaněno sazbou 19 procent. V rámci fair play je ovšem třeba uvést, že naše daňové předpisy tuto možnost umožňují a podílníci fondu pouze využívají toho, co jim náš stát nabízí. Zajímavou podrobností je, že celkový kapitál hlavních společností, které jsou z české strany napojeny na Smartwings, představuje více než čtyři miliardy korun – a tato částka je pouhou polovinou příběhu. Čeští hybatelé totiž ovládají dohromady 50,08 procenta akcií Smartwings. Zbylých 49,92 procenta vlastní – opět různými cestami a opět také prostřednictvím společností v daňových rájích – čínská CITIC Group Corporation, jejíž finanční možnosti jsou nepochybně na úrovni nesrovnatelně vyšší. Společná kapitálová síla a možnosti celého vlastnického konglomerátů jsou tedy takové, že by jim nemělo činit potíže sanovat společnost z vlastních zdrojů, pokud věří v její úspěšnou budoucnost.
Smartwings nemají pro stát strategickou hodnotu
Kromě tohoto základního důvodu existuje i mnoho dalších odpovědí na otázku, proč Smartwings ne. Smartwings nepatří podle obratu a počtu zaměstnanců ani mezi stovku největších společností v ČR. Jejich případný zánik neohrozí žádné jiné odvětví a nevyvolá žádnou řetězovou reakci negativních jevů v ekonomice. Nedisponují žádným specifickým know-how, které by mohlo být strategickým zájmem státu. Nemají prakticky žádný majetek, se kterým by mohly samostatně hospodařit. Jejich případný odchod z trhu tak bude nepochybně téměř okamžitě zacelen jinými dopravci, a to pravděpodobně i včetně převzetí mnoha zaměstnanců. Smartwings nemají ani dostatek práv k tomulétat linkové spoje do zajímavých a lukrativních destinací, tzv. slotů, které by z nich dělaly opravdové aerolinie. Smartwings prostě pro stát nemají žádnou strategickou hodnotu. A to se bohužel týká i tzv. národního dopravce ČSA, který je z 97,4 procenta majetkem Smartwings.
Smartwings samotné provozují flotilu asi 50 letadel, z nichž je ovšem 44 ve vlastnictví cizích leasingových společností. Nemají prakticky žádný majetek, kterým by mohly ručit za úvěry a základem jejich dosavadního postavení na trhu byly a jsou především charterové lety s dovolenkáři a obratný přepronájem letadel mimo dovolenkové období. Majiteli oněch 44 letadel jsou netransparentní společnosti se sídlem nejčastěji v daňovém ráji Irsku, společnosti, o nichž nejsou ve veřejných registrech prakticky žádné relevantní údaje. Zvláštní pozornost zasluhuje v tomto směru adresa Molesworth Street 32, Dublin, kde je registrována stovka nejrůznějších firem, nejen z oblasti letectví, a zhusta se jedná o tzv. trustee, tedy zmocněnce, jejichž jediným účelem je zakrýt identitu opravdových majitelů a zbavit je tak daňových povinností.
Poněkud jinak jsou na tom ČSA, které provozují 13 letadel, z nichž jedno vlastní. Čtyři další jsou ve vlastnictví společnosti B.aircraft, která je – aby se to nepletlo – součástí státního holdingu Letiště Praha. B.aircraft je jediná společnost, u které se dá do jisté míry uvažovat o legitimním a racionálním zájmu na záchraně ČSA, nikoliv ovšem celého Smartwings. Čistě pragmaticky nahlédnuto totiž mohou ČSA existovat i po případném krachu Smartwings, dokonce by pro stát bylo nepochybně levnější a transparentnější vyčkat insolvence Smartwings a ČSA případně odkoupit, je-li tedy skutečně zájem na existenci národního dopravce tak silný. Jediné letadlo provozované ČSA na dálkových tratích vlastní Korean Air a zbylých sedm vrtulových letadel opět různé irské společnosti a jedna společnost z Kajmanských ostrovů.
Dokonce i ministryně financí Schillerová odmítla pomoc Smartwings jako nesystémovou a bude zajímavé pozorovat vývoj jejího postoje ve světle sobotních událostí. Ministryně si je vědoma, že státní rozpočet je tak jako tak devastován, a zřejmě se oprávněné obává, že tento riskantní projekt skončí neúspěchem. Její obavy ovšem mohou být jenom drobným ornamentem na širokém plátně netransparentních zájmů v pozadí. Otázka, kdo a z jakých důvodů může mít zájem na sanaci soukromé netransparentní společnosti za státní prostředky, zůstává nezodpovězena. Prozatím.
Autor je ekonom.