Foto pexels.com
Na Novém Zélandu dodá vláda do škol menstruační pomůcky pro ty, kdo si jejich nákup nemohou dovolit. Tamní premiérka Jacinda Ardern uvedla, že podle odhadů až devadesát tisíc dívek ve věku od devíti do osmnácti let zamešká část vyučování proto, že se do školy nevypraví kvůli nedostatku menstruačních pomůcek. Jak premiérka uvádí, jde o jeden z dalších konkrétních kroků na cestě ke snížení dětské chudoby, spolu například s obědy zdarma nebo levnější lékařskou péčí. Nový Zéland je tak po Skotsku další zemí, která se v nedávné době rozhodla reagovat na tuto životní situaci. Cílem je vyrovnat znevýhodnění, která menstruace zejména sociálně slabým přináší.
Menstruace je zkrátka zátěž a zejména sociálně slabým může způsobit celou řadu znevýhodnění.
S menstruací jsou samé starosti. Ať už jde o nedostatek pomůcek nebo to, že veřejné toalety nejsou vždy v dosahu. K tomu připočítejme bolest, někdy změny nálad, chudokrevnost. Omezení některých aktivit, výsměch spolužáků při „protečení“, hloupé narážky kolegů v práci a tak dále.
Menstruace je zkrátka zátěž a zejména sociálně slabým může způsobit celou řadu znevýhodnění. Koneckonců pravidelně zameškané hodiny prospěchu příliš nepřidají. Na důležitosti školní docházky snad panuje shoda, proto by bylo logickým krokem zabývat se vyhledáváním možných bariér v důsledném vzdělávání.
Menstruace je zcela přirozený biologický děj. Nicméně i tak okolo ní panuje stále řada nedorozumění, nevědomostí a tabu. O tom, jak zkresleně vnímá část veřejnosti povahu menstruačních potřeb, jsem psala nedávno. Podobně ji ale bohužel vnímá i česká daňová legislativa.
Luxusní zboží
I když se na trhu již objevily opakovaně použitelné menstruační potřeby, stále se nejvíc používají ty jednorázové – vložky a tampony. Za jeden cyklus se spotřebuje okolo 25 jednorázových pomůcek, to je za celý život deset až jedenáct tisíc kusů. Vložky, tampony a další menstruační potřeby se u nás daní v základní sazbě, tedy 21 procent. Z každé prodané vložky tak stát utrží nejméně korunu. V tomto ohledu se ale Česká republika stává pomalu raritou, v řadě zemí je daň z přidané hodnoty mnohem nižší – pět až sedm procent. Mimo Evropskou unii jsou i země, kde se z těchto produktů neodvádí vůbec žádná daň. Snížení DPH by mohlo menstruační potřeby zlevnit, zejména ve spojení se spotřebitelským tlakem na to, aby se tato změna nepromítla do vyšších marží prodejců.
Ministerstvo financí se ale opakovaně vyjádřilo, že v tomto ohledu žádnou změnu nechystá. Snahou je prý využívat výjimky ze základních pravidel systému DPH co nejméně a jen v odůvodněných případech tak, aby byl celý systém DPH co možná nejtransparentnější a co nejméně komplikovaný. Navíc prý nebylo k takové změně dostatek podnětů a nebyla obsažena v programovém prohlášení vlády. Je otázka, proč se stejných pravidel ministerstvo nedrží například u piva.
Je to vůbec potřeba?
Jak rozšířená je u nás vlastně menstruační chudoba? Není pochyb, že pro řadu osob, například lidí bez domova, jsou prostředky osobní hygieny nedostupné. Vypovídají o tom i žádosti příslušných neziskových a charitativních organizací při různých sbírkách. Odhady, jak velkou část školní docházky zameškají dívky kvůli menstruaci, u nás ale dostupné nejsou. Minimálně toto zjištění by nám mělo ukázat cestu k prvním systematickým krokům.
Podle dostupných informací již existují školy, které z vlastní iniciativy menstruační pomůcky poskytují. Bylo by logické se těchto škol na jejich zkušenosti zeptat. Teprve po zjištění rozsahu problému může být přijato systémové a zacílené opatření. Ano, bude to něco stát. Ale každé znevýhodnění, které se nepokusíme vyrovnat, nás jako společnost bude stát ještě více. Nedělám si ale iluze, že se tato otázka v dohledné době začne řešit. Memento „obědů zdarma“ je koneckonců příliš živé. A to obědvají všechny děti, kdežto menstruuje maximálně polovina.
Autorka je právnička a publicistka.