Cancel culture v srdci Evropy? Češi se zruší možná tak v hospodě

Jednou za čas do Česka z angličtiny doputuje milý pojem, který není možné ani pořádně přeložit, ale nejde na něj nemít názor. Tím posledním je cancel culture.

Tenhle import ze Spojených států označuje představu, ve které se po sebemenším veřejném prohřešku proti politické korektnosti zvedne rozzuřený dav, nechá pachatele-oběť vyhodit z práce a nejspíš by ho i ukamenoval, kdyby se mu chtělo vstát od Twitteru. Tahle „kultura rušení“ podle pestré směsi různě slavných lidí – snad každý zná autorku Harryho Pottera J. K. Rowling, na kterou byli lidé kvůli její transfobii nedávno oškliví na internetu – zašla tak daleko, že jim nezbylo než se proti ní vymezit v otevřeném dopise.

V USA a u nás

Dopis v tradičně přežvýkané formě proletěl českými médii a čtenáři zaujali patřičně kritický postoj – což je samozřejmě jednoduché, když má člověk z etnicky homogenní země, kde i muž ve funkci nazvané Veřejný ochránce práv tvrdí, že rasismus neexistuje, hodnotit kulturní prostředí, které zná především z článků na iDnesu a filmů s Brucem Willisem. Nenechali jsme si vzít gentlemanské držení dveří, nenecháme si ani vzít právo na svobodný názor!

Takový Petr Kukal se okamžitě se pasoval do role disidenta, který je perzekvován za to, že říká, co si myslí. Terčem veřejné kritiky se tak nestal Kukal samotný, ale „radikálové“, kteří tady prý div nezavádějí padesátá léta.

Diskuse probíhající ve Spojených státech je pochopitelná. Ke kritizovanému „rušení“ (které se reálně projevuje tak, že se velká část Twitteru výjimečně na něčem shodne) skutečně dochází. Reálně však nedopadá na miliardáře typu Rowlingové, ale na „obyčejné lidi“, které vyhodí z práce třeba za rasistický příspěvek na sociálních sítích. Jak ale podotýká web Current Affairs, problém je to hlavně proto, že v USA se může zaměstnavatel zaměstnance zbavit kdykoliv kvůli čemukoliv: „Americká pracoviště jsou diktatury. Pokud jste byť jen trochu kontroverzní, šéf vás s klidem prostě vyrazí, aby si ušetřil nepříjemnosti.“

V Česku je ovšem situace diametrálně odlišná. Cancel culture tu patří mezi hromadu věcí, u kterých by bylo fajn, kdyby to, co o nich tvrdí konzervativci, byla aspoň trochu pravda. Snad jediné skutečně medializované vyhození z práce „za názor“ byl případ prodavačky z knihkupectví Kanzelsberger, která se na svém Twitteru neváhala doznávat k vlastnímu rasismu na pracovišti.

Naši noví disidenti

Kdo to v Česku schytal dál? Třeba Petr Kukal, mluvčí pražské filozofické fakulty, který v deníku Metro publikoval svůj vlhký sen o ženách v rouškách připomínajících perské princezny, ale taky Tomáš Tožička, pirátský kandidát na senátora na Teplicku, v minulosti na Twitteru nevybíravě kritizující Izrael s použitím hákového kříže.

Zatímco levicového Tožičku Piráti po trapných tahanicích z kandidátky nakonec stáhli, takže českou politiku prozatím přímo ovlivňovat nebude, Kukalův případ ukazuje, co si u nás lidé o cancel culture většinou myslí a co se s jejími „obětmi“ stává. Přestože mluvčí podle všeho nebyl „zrušen“ za svůj text, ale mimo jiné za označování studentek fakulty za „děvčátka“, okamžitě se pasoval do role disidenta, který je perzekvován za to, že říká, co si myslí. Terčem veřejné kritiky se tak nestal Kukal samotný, ale „radikálové“, kteří tady prý div nezavádějí padesátá léta. V jakém neomarxistickém pekle se Kukal ocitl, ostatně dokazuje to, že ho prakticky okamžitě zaměstnala Národní knihovna.

Kritika cancel culture se ve Spojených státech zaměřuje na progresivní levici. Představa, že po „cancelování“ v Česku volají především příslušníci téhle skupiny, je však zcestná. Bilance české cancel culture v posledních dnech: zatímco umělkyně Toy Box vyzvala k bojkotu pražského sociálního bistra Střecha, protože je jeden z tamních družstevníků členem komunistické strany, na Twitteru se pravičáci bouří proti externímu angažmá Apoleny Rychlíkové v názorové rubrice Českého rozhlasu Plus. Slovy Jana Paličky z Info.cz je totiž „hlasatelkou radikálního socialismu“.

Těšit nás může snad leda to, že pokusy o „canceling“ zprava tu s největší pravděpodobností pohoří stejně jako jakákoliv kritika z levicových nebo feministických pozic. Ať je zkrátka v Česku někdo sebevíc kontroverzní, zruší se přinejlepším v hospodě, kde pak bude po třetím pivu nadávat na utahování šroubů politické korektnosti.

Autor je publicista.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies