Když v sobotu 22. února proběhla v mostecké kavárně The Most café veřejná přednáška a diskuse na téma třída Budovatelů, netušili jsme ještě, že přijde koronavirová krize a všechno se změní, dokonce i plány na rozvoj Mostu. Debata se týkala hlavní třídy táhnoucí se středem města, jejího významu, současného stavu a plánů na její rekonstrukci, pro niž měla být 31. března 2020 vyhlášena architektonická soutěž.
Setkání tehdy v zimě uvedla Jana Jungmannová, představitelka Veřejné kulturní iniciativy Most, pod jejíž hlavičkou byla akce uspořádána. Samotné přednášky se pak chopilo mostecké sourozenecké duo – architektka Veronika Ryšavá a její bratr Lukáš, student územního plánování a urbanismu. Připravena zodpovědět dotazy byla také architektka a odbornice na revitalizaci sídlišť Jana Kubánková, která je mimo jiné spoluautorkou publikace a projektu Sídliště, jak dál? a společně s ateliérem Tečka byla také organizátorkou samotné architektonické soutěže na „Budovatelku“.
Prostor pro lidi, nikoli jen pro auta
Záměr na vyhlášení architektonické soutěže na prostor třídy Budovatelů oznámilo město Most minulý rok a její výsledky měly být původně známy v září tohoto roku. Kdekdo očekával, že se v souladu s evropskými trendy bude jednat o výraznější změnu, která Budovatelku více zpřístupní lidem a vytvoří z ní prostor, jež nebude sloužit pouze pro průjezd aut, ale ve kterém bude více bujet život. „Je to navíc ulice, která je tím hlavním, co po příjezdu do našeho města člověk vidí. Už proto by se k ní jako k určitému reprezentačnímu prostoru, kde je architektonická soutěž nezbytnou podmínkou, mělo přistupovat,“ říká Lukáš Ryšavý a osvětluje důvody, které občanskou iniciativu k uspořádání besedy vedlo. „Vzhledem k tomu, že je Budovatelka hlavní rozvojovou osou Mostu a že její rekonstrukce bude zásadním zásahem do prostoru našeho města, považovali jsme za důležité nabídnout Mostečanům osvětu a diskusi, která jim pomůže se v problematice více zorientovat,“ dodává.
Pokud chceme, aby se město rozvíjelo správným směrem, bude nutné k tvorbě vizí a koncepcí zvát odborníky a nenechávat na výsost odborná rozhodnutí na politicích.
Zrod akce se každopádně neobešel bez komplikací. Její koncept byl původně plánován jako projížďka tramvají, ve které měla proběhnout přednáška s diskusí, a tak byla také původně událost na Facebooku ohlášena. Ačkoli měli organizátoři u Dopravního podniku pro tuto akci již dopředu rezervovanou tramvaj, byla jízda ze strany Odboru dopravy města Mostu dodatečně a s poukazem na blíže nespecifikované technické problémy, zrušena. Dopravní podnik organizátorům posléze nabídl možnost uspořádat akci v tramvaji, která by nebyla vyhrazena čistě pro tento účel a ve které by se nacházeli běžní cestující, což pořadatelé z pochopitelných důvodů odmítli: „Akce by se těžko plánovala, nemohli bychom garantovat jakýkoliv počet míst a také jsme nechtěli rušit občany, kteří na přednášku s diskusí nemají pomyšlení,“ vysvětluje Ryšavý, proč se nakonec se svými kolegy raději rozhodli nabídnout lidem virtuální projížďku v pohodlí místní komunitní kavárny, což se nakonec ukázalo jako dobrá volba, neboť tento formát organizátorům poskytl mnohem více prostoru pro výklad a hlavně pro diskusi s publikem.
Akci podle Ryšavého uspořádali organizátoři nejen v souvislosti s budoucím vývojem mostecké hlavní třídy, ale chtěli také povyprávět o tom, proč tehdejší architekti Budovatelku naprojektovali právě v takovéto podobě. „Lidé si totiž v souvislosti s Mostem často vybaví pouze Central a paneláky a mají tendenci naše město vnímat jako nevzhledné, šedivé a poplatné komunismu. Nicméně jeho koncepce je velmi kvalitní a vychází z modernismu, jež byl v té době světovým trendem a vznikl v reakci na neutěšené podmínky dělnických čtvrtí,“ vysvětluje Ryšavý. Modernisté se podle něj skrze architekturu snažili pozvednout životní úroveň lidí, přičemž kladli důraz na zmíněné hygienické parametry, jako jsou teplo, světlo, sociální zázemí, ale také na dostatečné veřejné prostranství.
„Motivace poskytnout dostatečný prostor pro volnočasové využití a rekreaci je ostatně také důvodem, proč modernisté často projektovali vysokopodlažní domy, neboť se tím mohli vyhnout nadměrnému zastavování ploch ve městě,“ říká Ryšavý, který současný trend v oblasti revitalizace sídlišť, tedy snižování výšky budov a redukce počtu bytových jednotek, zdůvodňuje tím, že domy s příliš velkým počtem lidí se pojí s anonymitou a velmi těžko se zde buduje komunita. „Zároveň také dochází k dostavbám bytových domů do historicky přirozenější blokové zástavby, čímž dochází k redukci naddimenzovaného prostranství, které je náročné na údržbu. V každém případě platí, že naše město bylo navrženo kvalitními architekty a že jeho velkorysé proporce nám ostatní mohou závidět,“ pochvaluje si Ryšavý.
Město, které má potenciál
K pohledu Ryšavého je třeba doplnit, že ne nadarmo jezdí Most obdivovat architekti a umělci z celé republiky. Zní to možná paradoxně, ale rodilí Mostečané si už možná ani nemusejí uvědomovat, co vše nám město a jeho urbanistické řešení nabízí a v čem je výjimečné. Není divu, nikdo s námi totiž v minulosti o možnostech a potenciálu Mostu, tedy kromě občanských iniciativ, nediskutoval. I možná proto někteří přijali za svou představu, že Most je zkrátka jen ošklivé město bez potenciálu, jehož jediná hodnota spočívala v tisícileté historii, která nenávratně zmizela v prachu důlních šachet. Ostatně obdobné negativní hodnocení musel někdy slyšet snad každý Mostečan. A i právě proto jsou důležité akce jako Tramvají po Budovatelce nebo každoroční Den architektury, jejichž organizátoři nám pomáhají nahlédnout do mysli těch, kteří Most designovali, a uvědomit si, že hodnotné budovy nejsou jen ty, které mají na střeše věžičku a které zažily Rakousko-Uhersko, ale že i nové město je architektonicky a urbanisticky kvalitním dílem, jakkoli vzniklo v době totality. Most není nivelizovaná Škoda 120L nebo „embéčko“. A už vůbec ne nějaký komunistický Frankenstein. Je to nedoceněný unikát a stejně jako jakékoli jiné město potřebuje péči a citlivý přístup. Výše zmíněné veřejné diskuse pomáhají odkrýt potenciál, jímž město disponuje a který zatím vlastně neumíme využít.
Jako důkaz, že se nám to nedaří, může posloužit střed města, jehož možnosti absolutně zabila budova obchodního domu Central, kvůli které nyní všichni centrum města „obtékáme“, a kde se tedy život nemá šanci jakkoli uchytit. Výstavba nákupních center ve středu měst rovněž vysává lokální ekonomiku. Tam, kde v městských centrech nákupní domy nemají, je více malých živnostníků, jejichž působení nejen že přispívá ke vzniku komunitního života, ale navíc pomáhá udržet více peněz přímo ve městech. Živnostníci totiž, na rozdíl od nadnárodních korporací, jež rádi odvádějí kapitál do zahraničí, své peníze spíše zase pustí zpět do oběhového systému místní ekonomiky. Ne nadarmo u nás i ve světě uznávaný architekt Osamu Okamura nazývá stavbu nákupních domů v centru města „zločinem v bílých rukavičkách“. A nejen to, dokonce by za to „poslal politiky sedět“.
Nad neschopností využít potenciál Mostu každopádně nezbývá než povzdechnout. Most je totiž místem, které není svázáno pravidly památkové péče, a tudíž bychom si, při respektu k architektonické hodnotě místních budov, mohli dovolit, aby vize jeho rozvoje sahaly mnohem dále, než jak o tom mohou snít tam, kde památková ochrana bývá jistým omezením. Ostatně pro řadu architektů je Most lákavou výzvou. Je ale velmi důležité říct, že jakýkoli zásah do veřejného prostranství musí být proveden citlivě a odborně, což v ČR bohužel není samozřejmá věc. A už vůbec to není samozřejmá věc pro vedení města Mostu, které již v minulosti prokázalo velkou necitlivost k jedné z nejhodnotnějších staveb, které v Mostě máme, kulturnímu domu Repre, i k veřejnému prostoru vůbec.
Pokud chceme, aby se město rozvíjelo správným směrem, bude nutné k tvorbě vizí a koncepcí zvát odborníky a nenechávat na výsost odborná rozhodnutí na politicích. Architektonická soutěž je nástrojem, který skýtá objektivní přínosy a měl by být pro vedení města standardem, bez něhož by se plánování rozvoje nemělo obejít.
Pokud město nedisponuje lidmi, kteří by architektuře a urbanismu opravdu rozuměli, dokázali vhodně vypsat výběrová řízení a sehnat do komisí kvalitní odborníky, je podle architekta Víta Holého architektonická soutěž jedinou bezpečnou cestou ke kvalitnímu výsledku.
Každou architektonickou soutěž v ČR totiž musí schválit Česká komora architektů (ČKA), přičemž ta musí proběhnout dle konkrétních pravidel, mezi něž patří například podmínka, že nadpoloviční většina členů komise, jež z dostupných návrhů vybírá ten nejvhodnější, musí být nezávislá na vyhlašovateli soutěže a jeho orgánech rozhodujících o využití výsledku soutěže. Porotci samozřejmě musí mít vzdělání, které předmětu dané soutěže odpovídá. A pokud o to zadavatel, v tomto případě město Most, požádá, ČKA s mu výběrem vhodných odborníků pomůže. Pakliže je vše v pořádku, vydá ČKA „prohlášení regulérnosti“, čímž stvrdí, že je daná soutěž připravena v souladu s pravidly o vyhlašování a řízení architektonických soutěží. Tímto způsobem je zajištěna potřebná odbornost a transparentnost.
Tento postup je zároveň dle Víta Holého jediným procesem, který zajistí, že město nekoupí „zajíce v pytli“, neboť má možnost porovnat více návrhů a vybrat z nich ten nejvhodnější, a to nejen z estetického, ale i z ekonomického, funkčního, energetického a urbanistického hlediska.
Pochybnosti kolem Repre
Důvodem k uspořádání architektonické soutěže není jen dosažení estetické úrovně, jak je někdy mylně, až pejorativně vykládáno, ale také nákladové efektivity a vysoké kvality ve všech dalších ohledech. A v neposlední řadě, jak uvádí sama Česká komora architektů, přináší architektonická soutěž i jiný, esenciálně důležitý prvek: transparentnost. O to méně pochopitelné je, že vedení města architektonickou soutěž nevyužilo právě pro plánovanou rekonstrukci budovy Repre. Její uspořádání bylo na místě nejen kvůli tomu, o čem hovoří architekt Holý, ale pomohlo by také rozptýlit pochybnosti odborné i laické veřejnosti, která v současném postupu vidí zkázu této unikátní, pozdně modernistické stavby. Politik, stejně jako kdokoli z nás, zákonitě nemůže být odborníkem na všechno, a proto by se ani neměl snažit zaujímat role, ve kterých logicky nemůže být dobrý. Měl by se spíše chovat jako manažer a využívat efektivně všechny dostupné zdroje, tedy nejen finanční, ale i ty odborné, jimiž jsou profesionálové v oboru architektura a urbanismus. Koneckonců, co může být pro manažery města (radnici) snazšího než přenechat tuto práci relevantním odborníkům, z jejichž návrhů by ten nejlepší vybrala nezávislá komise? Využití osvědčeného, transparentního a jasně definovaného procesu by radnici poskytlo klidné svědomí v tom, že pro rozvoj města udělala to nejlepší. Dokonce by takové rozhodnutí šlo dobře marketingově využít, neboť se vedení města může zaštítit „postupem řádného hospodáře“, jež efektivně využívá zdroje, ale i nejnovější odborné poznatky. Tedy pokud jím skutečně chce být.
Než dojde ke krokům, které tuto budovu a její prostranství nenávratně poškodí, má vedení města stále čas na to, aby přehodnotilo své rozhodnutí vložit osud budovy Repre do rukou litvínovské firmy Artech. Ukazuje se totiž, že tato zakázka dalece přesahuje znalosti a zkušenosti této firmy. Ta dokonce na danou práci nezaměstnává jediného kvalifikovaného pracovníka (tj. architekta).
Krize a zrušená soutěž
Od únorové diskuse se situace zásadně změnila. Město nejprve posunulo vyhlášení architektonické soutěže na Budovatelku na září 2020, posléze se v souvislosti s koronavirovou pandemií rozhodlo soutěž odložit na neurčito. Podle vyjádření primátora Mostu Jana Paparegy na zastupitelstvu 25. června 2020 není jasné kdy a zda vůbec bude architektonická soutěž pokračovat. Argumentem mosteckého vedení je nutnost omezit výdaje kvůli ekonomické recesi a očekávanému poklesu příjmů do městské kasy. Je však otázka, zda je takové rozhodnutí správné. Až osmdesát procent nákladů by totiž mohlo být pokryto z dotací EU, a tak se opoziční zastupitelé na zasedání minulý týden oprávněně tázali, zda je skutečně nutné od architektonické soutěže ustupovat.
Vedení města očekává, že zrušením soutěže nejprve ušetří téměř dva miliony korun za její organizaci a v následujícím roce pak nebude muset platit zhruba patnáct milionů za projektovou dokumentaci. Peněz však moc reálně neušetří, protože stejně hodlá utratit dvanáct milionů za nový asfaltový koberec, který bude položen mezi budovou Centralu a Priorem. Ale hlavně mosteckou kasu tímto krokem připraví o možnost získat stovky milionů z evropských fondů, které by Budovatelku mohly výrazně proměnit a oživit, což kus nově položeného asfaltu určitě nedovede.
Toto rozhodnutí se tedy ani s přihlédnutím ke koronavirové pandemii nezdá být příliš moudré. Dle vyjádření architektky a odbornice na revitalizace sídlišť Jany Kubánkové by město naopak mělo architektonickou soutěž dokončit a mít projekt rekonstrukce Budovatelky připraven takzvaně v šuplíku. Ačkoli ještě nejsou známy přesné parametry dotačního titulu, je podle architektky jisté, že EU ve svém operačním programu zaměřeném na veřejná prostranství peníze rozdávat bude. Pokud Most nebude mít svůj projekt připraven, může si o dotacích a kýžené proměně Budovatelky jenom nechat zdát. „Jestli město s vyhlášením architektonické soutěže bude čekat až na dobu, kdy bude moci podávat přihlášku, bude už pozdě. Připravenost je to, co odděluje úspěšné od neúspěšných,“ říká Kubánková.
Ani ekonomická recese by přitom neměla být důvodem k odložení architektonické soutěže a následné rekonstrukce. „V ekonomických krizích by se město mělo soustředit na projektovou přípravu, aby mohlo další vlny ekonomického růstu vhodně využít a včas realizovat své rozvojové vize a projekty. Proměna hlavní městské třídy je přesně to, co má potenciál rozproudit místní ekonomiku a přinést jak podnikatelské příležitosti, tak i sociální oživení,“ vysvětluje architektka.
Přeměna třídy Budovatelů je zkrátka důležitý projekt s velkým přesahem, jež nás může o něco blíže posunout k evropským standardům a zvýšit místním kvalitu života. Odborníci v tomto mají dávno jasno. Otázka však zní, jakou pozici zaujmou ti, kdo mají moc.
Autor vystudoval sociologii se zaměřením na analýzu a tvorbu veřejných a sociální politik, pracuje jako projektový vedoucí. Žije v Mostě.