Turismus jako nástroj normalizace okupace. Jak cestovat po Izraeli informovaně a eticky?

Návštěva Izraele znamená nejen nezapomenutelný cestovatelský zážitek, ale také řadu morálních dilemat. Která místa jsou povinnou zastávkou a kterým je lepší se vyhnout?

Poznejte Izrael – zemi stvoření: na takový slogan láká izraelská vláda zahraniční turisty. Jenom v roce 2019 přijelo víc než čtyři a půl milionu návštěvníků. Míří do Jeruzaléma, Tel Avivu, ale i do Betléma, Jericha nebo na pláže k Mrtvému moři. Přestože se mnoho navštěvovaných míst nachází na palestinských územích, profitují z turismu hlavně izraelské společnosti. Některé turistické atrakce jsou přímo provozovány osadnickými organizacemi. Muslimské historické a kulturní dědictví je soustavně potlačováno. Ostatně kdo z těch, kteří navštívili Izrael, mluví o návštěvě Haram al-Šaríf (a ne Chrámové hory) nebo města al-Chalíl (a ne Hebronu)?

Turistická návštěva Izraele znamená palčivé morální dilema. Je totiž snadné procházet se po pláži v Haifě, a zapomenout přitom na fakt, že o pár desítek kilometrů dál je na stísněném prostoru uvězněno dva milióny Gazanů, že každou noc izraelští vojáci násilně vniknou do domovů palestinských rodin pod záminkou preventivních opatření, nebo že zrovna teď mohou být na Západním břehu demolovány domy či káceny olivovníky patřící Palestincům.

Jeden výlet, dvě slunečná města

Zatímco při cestování narážíme na všudypřítomný příběh o vzniku Izraele, odkazy na historii do roku 1948, kdy bylo většinové obyvatelstvo tvořeno Palestinci, jsou očím návštěvníků skryty. Jejich stopy se nicméně dají vysledovat, když člověk ví, kam se dívat. Stovky palestinských vesnic, které byly v roce 1948 srovnány se zemí, lze najít třeba v opunciových hájích. Tato rostlina, která se dříve používala místo plotů, bývá často to jediné, co po opuštěných a zdemolovaných vesnicích zbylo. Izraelská nezisková organizace Zochrot (hebrejsky Vzpomínání) vytvořila mimo jiné aplikaci iNakba (Nakba znamená varabštině „katastrofa“ a Palestinci tímto slovem nazývají události roku 1948), kde je možné vyhledat všechny dnes již neexistující vesnice v interaktivní mapě, podívat se na staré i současné fotky a přečíst si krátkou historii, která končí destrukcí. Rozhodně stojí za to některou z již neexistujících vesnic navštívit, třeba Iqrít poblíž hranic s Libanonem. Dnes z ní zbyl už jen kostel.

Pokud se chystáte do Izraele, můžeme vám dát jedinou radu – dávejte pozor, jak a kam cestujete. Pro cizince je často těžké nepodílet se na porušování lidských práv i mezinárodního práva.

Two sunny cities, one break – Tel Aviv and Jerusalem,“ hlásá pražská tramvaj polepená odshora až dolů reklamou na výlet do Izraele. Navštivte Tel Aviv a jeho dnes už značně gentrifikovanou hipsterskou čtvrť Jaffa, v jejíchž zrekonstruovaných starých arabských domech předělaných na kavárny se dnes prodává humus a drahé pivo. Jaffa bývala starobylé arabské město, ze kterého byly vyhnány desetitisíce původních obyvatel a dodnes vyháněni jsou. Teď je považovaná za součást Tel Avivu, založeného na začátku dvacátého století židovskými imigranty.

Návštěva Jeruzaléma s jeho neuvěřitelně komplexní historií i současností je samozřejmě povinnost. Spousta věcí však běžným návštěvníkům pod vrstvou dominantní propagandy zůstane skrytá. Začneme procházkou Starým městem. Celá čtvrť jeruzalémského Starého města (známá jako Marocká), která stávala před Zdí nářků, byla po šestidenní válce srovnána se zemí, aby bylo posvátné místo lépe přístupné. Když se z těchto míst vydáte směrem k Damašské bráně, dojdete do muslimské čtvrti, kde stojí na každém rohu checkpoint, který kontroluje procházející Palestince. Každoročně jsou jich tu zadrženy stovky – někdy na pár minut, někdy na pár hodin, někdy na několik dní. V této čtvrti je víc než jinde možné si všimnout domů ověšených izraelskými vlajkami. Jedná se o domy, z nichž byli v poslední době z různých důvodů palestinští obyvatelé vytlačeni a nahradili je izraelští osadníci.

V Jeruzalémě stojí za návštěvu i památník a muzeum holokaustu Jad Vašem. Celá strastiplná cesta nesporně hodnotnou expozicí, popisující zrůdnost evropského holokaustu na příkladu nespočtu osobních příběhů, končí na prostorné terase s výhledem do krajiny. Ta nese tiché poselství: podívejte, tady jsou Židé konečně v bezpečí. Paradoxem je, že právě na tomto místě došlo k jednomu z nejznámějších masakrů palestinských civilistů v roce 1948 ve vesnici Dejr Jásin. Z té se dodnes nezachovalo nic.

Pokud byste chtěli spatřit další doklad palestinského exodu, zajeďte na severní okraj Jeruzaléma, kde se nachází vesnice jménem Lifta. Z té zbyly jen opuštěné domy uprostřed houštiny opuncií, protože všichni původní obyvatelé byli vyhnáni.

Pár kilometrů na východ od Jeruzaléma se táhne pět metrů vysoká betonová zeď. Ta odděluje Izrael od okupovaného Západního břehu Jordánu (neboli v izraelském narativu Judey a Samaří). Pro Palestince a pro Izraelce žijící na opačné straně zdi platí zcela jiná pravidla. Existují tu vedle sebe dva světy naprosto oddělené ve všech sférách života, od dopravní infrastruktury po zákony, tedy apartheid ve své čisté podobě. Na palestinské obyvatelstvo se vztahuje vojenské právo, zatímco na Izraelce žijící na okupovaném území v osadách vystavěných v rozporu s mezinárodním právem platí civilní zákony. Palestinská populace trvale žije pod vojenskou okupací. Když se vydáte za zeď třeba do Betléma podívat se na místo, kde se měl narodit Ježíš, může se vám stát, že v domě vedle hotelu, kde budete spát, proběhne v noci vojenský zátah, během nějž izraelští vojáci zatknou palestinské dítě.

Z Betléma kroky turistů tradičně vedou na východ k jordánským hranicím. Kdo by se nechtěl nechat nadnášet vodou Mrtvého moře? Existuje několik luxusně vybavených pláží, kam se za poplatek můžete vydat. Problém je, že ty na Západním břehu patří k židovským osadám. Zaplacením vstupného tak přímo podporujete existenci těchto osad, které jsou součástí postupné kolonizace okupovaného území. Izrael totiž Západní břeh postupně anektuje, staví na nich své osady a Palestince se různými způsoby snaží přimět k tomu, aby se odstěhovali. Třeba tak, že jim nedává stavební povolení na stavbu nových domů nebo rekonstrukce.

Ukradené vykopávky a Airbnb v osadách

Pro cizince je proto v Izraeli těžké nepodílet se na porušování lidských práv i mezinárodního práva. Hranice mezi Izraelem a okupovaným palestinským územím se pro návštěvníka stírají, separační zeď se pro turisty pomalu stává pouhou atrakcí a překračování checkpointů už nikoho nezarazí. Turismus je jedním z nejlepších nástrojů, jak tvrdou vojenskou okupaci v očích mezinárodního společenství normalizovat.

Součástí problému jsou i zahraniční společnosti jako Airbnb, Trip Advisor nebo Booking.com, které propagují ubytování nebo turistické atrakce v Izraeli přesto, že se ve skutečnosti nacházejí v ilegálních izraelských osadách na palestinském území.

Pokud se chystáte do Izraele, můžeme vám dát jedinou radu – dávejte pozor, jak a kam cestujete. Jako turista se zahraničním pasem navíc máte možnost proplouvat volně mezi oběma světy – toto privilegium je Palestincům i Izraelcům upřeno. Palestinci nesmějí vstoupit do do Izraele (včetně východního Jeruzaléma) bez patřičného povolení a Izraelcům je zákonem zakázán vstup na okupované území (kromě osad). Každopádně je potřeba začít mluvit o tom, jak cestovat po Izraeli a Palestině eticky a tak, aby člověk před problémy nezavíral oči.

Applied Research Institute uvádí, že každý rok kvůli okupaci a nedodržování dohod z Osla ze strany Izraele přichází palestinská ekonomika až o deset miliard dolarů. Omezení tak dopadají i na turistický sektor, který se na HDP Palestiny podílí pouze dvěma procenty, což je v porovnání s okolními zeměmi nejméně (v Jordánsku je to devatenáct procent, v Egyptě jedenáct, v Libanonu čtyři). V praxi vypadá omezení například tak, že v roce 2015 bylo vydáno pouze 42 povolení pro palestinské průvodce, zatímco pro izraelské je v platnosti téměř osm tisíc povolení.

V Oblasti C, která je pod plnou civilní i vojenskou správou Izraele a tvoří 60 procent území Západního břehu, se nacházejí desítky kulturních, přírodních i archeologických památek. Možnost turistického rozvoje těchto míst je ale velmi omezená. Izraelská civilní správa nevydává Palestincům potřebná povolení pro stavbu turistické infrastruktury. Finance nezbývají ani na údržbu či propagaci památek pod palestinskou samosprávou, takže jsou takřka bezvýhradně odkázány na rozpočty zahraničních donorů.

Mizivá propagace, chybějící infrastruktura a mnohdy i špatný stav památek stojí za nízkým zájmem turistů, kteří snadno dají přednost turistickým atrakcím štědře financovaným osadnickými trusty a fondy. S tím souvisí i fakt, že si Izrael činí výhradní nárok na archeologická naleziště na okupovaném palestinském území (od roku 1967 bylo izraelskými archeology odkryto již 980 nalezišť) nebo jiná významná místa spojená s židovskou historií (například Ráchelin hrob u Betléma, tunely ve Starém městě Jeruzaléma nebo lokalita Nebi Samu’el). Podle agentury UNESCO bylo víc než dvě stě památek „zabaveno“ nelegálními osadami a dalších tisíc bylo samotnou výstavbou osad zničeno.

UNESCO také vyzývá Izrael, aby přestal s vykopávkami ve Starém městě, které poškozují svatá místa Jeruzaléma. Hojně navštěvované tunely Starého města nebo biblické Davidovo město v Jeruzalémě byly financovány přímo osadnickými organizacemi a jednostranný doprovodný výklad vyzdvihuje pouze židovskou historii místa. V Jeruzalémě si turista často neuvědomí, že navštěvuje nejen místa na anektovaném území, ale i atrakce přímo napojené na osadníky. Například osadnická organizace Elad, která stojí za násilným vystěhováváním palestinských rodin z domovů ve východním Jeruzalémě, vede v Jeruzalémě také turistické archeologické centrum Město Davidovo. Skrz toto centrum má rovněž vést kontroverzní lanovka na Olivovou horu. Příjem z vašeho vstupného pak půjde přímo osadníkům.

Pokud tedy chcete cestovat do Izraele, vybavte se především informacemi. Jinak by se vám mohlo stát, že cestou do rozděleného Hebronu nastoupíte do osadnického autobusu nebo že přespíte přes Airbnb v domě, který byl před nedlouhou dobou protiprávně zabaven. Anebo že se vydáte do muzea stojícího na místě, kde staletí stával palestinský hřbitov.

Autorky monitorovaly porušování lidských práv v Palestině a Izraeli s křesťanským programem EAPPI.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies