Zachrání Piráti „tradiční demokratické strany“?

Pravice, kterou chce svým odchodem sešikovat Kalousek, se bez Pirátů neobejde. Opačně to ale platit nemusí.

Miroslav Kalousek odchází od příštího roku – aspoň na čas – z vysoké politiky a oznámil, že už nebude kandidovat do Sněmovny. Jeho oběť má prospět vyššímu politickému dobru v podobě sjednocené demokratické pravice, která by mohla konkurovat hnutí ANO premiéra Andreje Babiše.

Opozice zachraňuje sama sebe

Ve volbách v roce 2017 získala čtveřice konzervativních a liberálních pravicových uskupení ODS, TOP 09, KDU a STAN (po volbách nakrátko spojených v tzv. demokratickém bloku) v součtu skoro 1,4 milionu hlasů, z čehož po přepočtu hlasů na mandáty vyšlo 43 poslanců, oproti 1,5 milionu hlasů pro Babiše, ze kterých mělo ANO 78 poslanců. Teoretické uvažování o tom, kdo s kým by (ne)mohl vytvořit společnou kandidátku, se tak stalo jednou z kratochvílí, které pravicové opozici zbyly. Preference se k ní zatím příliš nepřelévají.  ODS se sice od posledních voleb, ve kterých skončila jako druhá, snažila profilovat jako vůdčí opoziční síla, ale voliči to svou přízní nijak neocenili. Přes úspěchy ODS v komunálních a senátních volbách si nejspíš strana v příštích volbách do Sněmovny oproti těm posledním o moc nepolepší.  Po sedmi letech v opozici se sice ODS vyhoupla na 12 procent, ale tam zůstává a větší skok už nečeká asi ani sám Petr Fiala.

I Kalousek, který středové Piráty označuje za progresivní levici, moc dobře ví, že protibabišovskou vládu bez Pirátů pravicové strany nesestaví. Jenže naopak to neplatí.

Zbytek (nejspíš už bývalého) demokratického bloku na tom není líp. Rozhodnutí nekandidovat v příštích sněmovních volbách oznamuje Kalousek ve chvíli, kdy jeho TOP 09 v preferencích dlouhodobě sotva dosahuje na pět procent, a nejlepší bývalý ministr financí by se tak poslancem v příští Sněmovně nemusel stát, ani kdyby sebevíc chtěl. Pro TOP 09 je předvolební koalice v podobě společné kandidátky nejspíš jedinou šancí, jak mít poslaneckou Sněmovnu jistou i po příštích volbách.  Snaha o porážku Babiše je tak zároveň spojená se snahou menších stran zachránit samy sebe.

Přitom právě ODS a ještě KDU-ČSL by podle Kalouska měly společně s TOPkou vytvořit volební blok. Toto uskupení by navazovalo na pravicovou koalici z dob vlád Topolánka a Nečase. Šlo by vlastně o retro, atraktivní pro ty, kterým se žilo za jejich vlády dobře, a kteří v Babišovi cítí ohrožení polistopadového vývoje. Před nástupem ANO běžně viděli podobné nebezpečí v ČSSD a po jeho nástupu si ani nedali moc práce svou rétoriku modifikovat a oligarchické ANO nazývají prostě „levicovým hnutím“. „Antibabiš“ v tomto podání je především touhou po návratu k „tradiční demokracii“ devadesátých a nultých let, na jejichž konci v roce 2009 vznikla i TOP 09 jako marketingový projekt na záchranu pošramocené pravice.

Kalouskův vysněný blok by v tuto chvíli spojoval strany, které od předešlých voleb příliš neposílily a nedokázaly využít pobyt v opozici k vytvoření atraktivního plánu. Výraznějším mluvčím opozice bylo minimálně v posledním roce spíše občanské uskupení Milion chvilek pro demokracii než straničtí lídří konzervativní pravice. Jejich několikaleté neúspěšné působení ukazuje, že o pouhý návrat před Babiše zdaleka nestojí tolik lidí, aby to vytvořilo zásadní politickou sílu. Pravicová vize České republiky je – přes Fialův vědoucí výraz při bafání z dýmky v propagačních materiálech ODS – především vize vlády bez Babiše. Odchod jednoho výrazného politika k tomuto projektu ale voliče přitáhne dost těžko.

Expertní image Pirátů

Z opozičních stran jsou to jenom Piráti, kteří dokážou od svého vstupu do Sněmovny v roce 2017 vytrvale a takřka bez zakolísání nabírat popularitu. Poslední průzkum společnosti Kantar jim přisoudil dokonce 18 procent. Piráti jako jediní dokázali těžit i z koronakrize, kdy byli vidět a slyšet zejména při kritice netransparentních vládních nákupů zdravotnických materiálů. Díky Pirátům také prošla státní pomoc pro „dohodáře“, čímž vyvrátili další z Babišových pečlivě pěstovaných mýtů a ukázali, že premiérovi na „našich lidech“ zase tak moc nezáleží. Babiš je pak nemohl snadno zaškatulkovat jako ty, kteří jenom vládě hází klacky pod nohy.

Pirátská protibabišovská rétorika se od té Fialovy zásadně odlišuje. A nejde jen o to, že Pirátská strana může těžit i z toho, že není zatížena skandály z minulosti. Piráti netouží zachovat „business as usual“, jen bez zdivočelého oligarchy v politice. Premiéra konfrontují spíše skrze nekompetenci jeho samotného i jeho ministrů a místo estébackého uchvatitele státu ho často a rádi vykreslují jako nekompetentního zloděje, který na lidi jednoduše kašle. Tento narativ ohrožuje Babišovu image mnohem víc než pohádka o estébákovi či oligarchovi na trůně. Samotní Babišovi voliči totiž nemusí mít o jeho osobě zas tak velké mínění. Jen věří, že záležitosti státu zvládá lépe než konkurence. Jejich volba nemusí být důsledkem zmatenosti, ale naopak může být naprosto racionální. Piráti ale dokáží vedle Babiše a jeho ministrů působit kompetentněji a zakládají na tom svou expertní image. Sebevědomím oplývající Piráti navíc přiznávají, že usilují i o voliče ANO. S ANO je spojuje protikorupční étos i důraz na nekompetentnost „tradičních“ politiků a byl by nesmysl, kdyby se tohoto vzdávali jen proto, že si toto téma pro sebe přivlastnil oligarcha vlastnící přes svěřenecký fond vlivná média.

Kdo dnes touží po návratu české „tradiční demokracie“, tedy pravostředových liberálů a konzervativců, ten se ve svých koaličních kalkulacích bez Pirátů obejít nemůže. Strana, která vznikla jako protikorupční, tedy proti všem „tradičním demokratickým“ a hlavně zkorumpovaným stranám, tak má společně se Starosty paradoxně největší koaliční potenciál. Při uzavírání předvolebních koalic byli zatím Piráti skeptičtí a věrní svému antiestablishmentovému odkazu, který spolupráci se stranami zapojenými do zkorumpovaných struktur zapovídá. Přesto v krajských volbách testují spolupráci se STAN, a předvolební blok tedy v tuto chvíli zcela nezatracují.  Tradiční demokratické strany, které by svým odchodem rád podpořil Kalousek, se ale k vládnutí bez Babiše mohou dostat jen díky Pirátům, kteří do Sněmovny pronikli díky jejich poměrně ostré kritice. I Kalousek, který středové Piráty označuje za progresivní levici, moc dobře ví, že protibabišovskou vládu bez Pirátů pravicové strany nesestaví. Jenže naopak to neplatí. Piráti oslovují i lidi, kteří jsou se situací v Česku dlouhodobě nespokojení, a jejich manévrovací možnosti jsou mnohem větší. Piráti nakonec mohou prokázat větší fantazii než matador a počtář Kalousek a českou demokracii chvíli zachraňovat i jinak než jako pravicový projekt pro vyšší střední třídu a oligarchie.

Autor je redaktor Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies