Zbraně pro všechny: to přece nemůže dopadnout špatně…

V České republice postupně zjišťujeme, na co všechno lidé vlastně nemají právo. Jedno právo nám ale přibude: právo na obranu se zbraní. Jak ho využijeme?

Ústava se v Česku nemění každý den. Ale když už se tak stane, obvykle to médii i mezi lidmi propluje bez většího zájmu. Přímá volba prezidenta? Většina lidí pokrčila rameny. Dobrá, uvidíme, jak to dopadne. Víme, jak to dopadlo. A stejně dobře bezesporu dopadne i vládou přijatý senátní návrh, který navrhuje doplnit Listinu základních práv a svobod o právo bránit sebe či život jiného člověka se zbraní. Těžko si teď vzpomenu na zbytečnější věc, kterou by bylo potřeba zahrnout do Ústavy, ale dejme tomu. Institut nutné sebeobrany evidentně není dostačující, je to tedy nutné zahrnout do nejdůležitějšího zákona země. Jsme sice šestá nejbezpečnější země na světě, to jo. Ale můžeme být první! A každý přece ví, že cesta k tomu vede skrze co největší počet zbraní mezi lidmi.

Miliony ozbrojených žen

Vládní rozhodnutí bylo překvapivé. Sice je v Česku asi tři sta tisíc držitelů zbrojního průkazu, ale zbraně u nás nejsou prakticky žádné téma. Občas se vydá statistika, že zbraní ve společnosti přibývá, lidé na to naroubují uprchlíky a tím debata končí. Zbraně v Česku zkrátka nikoho nezajímají – i o Mariánském sloupu na Staroměstském náměstí se na sociálních sítích a v hospodách pohádalo víc lidí než o právo bránit se se zbraní.

Češi teď mají unikátní příležitost nemít poprvé v historii holé ruce. To přece nemůže dopadnout špatně.

V dalších týdnech by se z toho nicméně mohlo stát další bojiště kulturní války – jako ostatně ze všeho. A to je velká příležitost. Ať už jste liberál, konzervativec, pravičák nebo levičák, a ať už si myslíte o zbraních ve společnosti cokoliv, stůjte si za tím! Můžete si všímat, jak je to v jiných zemích, vyslechnout si názory odborníků… Jenže my jsme Češi, pionýři slepých uliček! Hoďme to všechno za hlavu a podporujme právo na obranu se zbraní. Pokud to projde, bude to naše základní právo a svoboda, a to platí pro všechny. Doslova! Jako první by se proto měly ozbrojit ženy – tedy všechny ženy.

Ročně je v Česku znásilněno přes sedm tisíc žen. Devět z deseti žen přitom znásilnění vůbec nenahlásí. A jen dvě procenta pachatelů soud potrestá. Ale představte si, že mají všechny ty ženy zbraň a brání se. A je úplně jedno, zda se bude jednat o manžela, přítele, nadřízeného nebo výjimečně úchyla v parčíku. Jen si to představte – sedm tisíc potrestaných násilníků. A miliony ozbrojených žen, které si jsou jisté svým bezpečím.

To jsme si nedomluvili

A pojďme dál. Vyzbrojovat se samozřejmě mohou i lidé z řad menšin, kteří si připadají ohroženi. Kdekdo může samozřejmě namítnout, že vůbec ohroženi nejsou, že si jen vymýšlejí, ale už jim nezabrání, aby se ozbrojili. Protože na to budou mít Ústavou garantované právo. Už se tedy nebude stávat, že by chuligáni napadli homosexuála jdoucího po ulici. Dotyčný gay je zkrátka zastřelí. Anebo to skončí přestřelkou, protože chuligáni si také pořídí zbraň, ale to už je vedlejší. To samé se týká i transgender lidí, Vietnamců a muslimů, samozřejmě. Možná se někteří ze zastánců navrhovaného zákona trošku cukají, nevím, nechci jim křivdit, ale ano, bude se to vztahovat i na muslimy.

Nejlepší na konec: představte si, že by se začali ozbrojovat i Romové. „Jo, to bude platit i pro ně? Ale to jsme si nedomluvili…“ Opět, nechci být škodolibý, možná se mýlím. Třeba budou zastánci navrhovaného zákona rádi. Představuju si, jak by se na to tvářil iniciátor petice za ústavní právo na držení zbraně Bohumil Straka, který z pozice brněnského zastupitele před dvěma lety hystericky brojil proti krátkodobému nastěhování několika romských rodin do jeho sousedství a vytvářel atmosféru lynče. Ale pozdě bycha honiti, nejeden Rom má v paměti šílená devadesátá léta, kdy je neonacisté při spanilých jízdách vraždili a vypalovali jim domy. Mohou tedy začít vznikat i sousedské domobrany s po zuby ozbrojenými Romy. Protože na to budou mít Ústavou garantované právo a jistý nejmenovaný pan ombudsman bude moci jen uznale pokývat hlavou, jak skvěle se začlenili do společnosti.

Zbraně jsou ovšem poměrně drahá věc. Zlí jazykové by mohli namítnout, že si je mohou dovolit jen vysokopříjmové skupiny, elity. Naštěstí stačí, aby třeba v Open Society Foundation George Sorose vypsali grantové programy na nákup pušek, automatů a munice. Zahrnout se do toho může i výcvik zmíněných domobran. To víte, Ústavou garantované právo. Jako bych slyšel někoho říkat: „No moment, žádná taková!“ Ale to se mi určitě jenom zdálo, přece byste neupírali lidem jejich Ústavou garantované právo!

A kdo nedosáhne na zbraň od Sorose, bude si ji moci třeba koupit na splátku u Home Creditu. Noblesní pan Kellner nejlépe ví, že pokrok je tvořen těmi, kdo třímají zbraň, nikoliv těmi, kdo se musí bránit holýma rukama. Češi teď mají unikátní příležitost nemít poprvé v historii holé ruce. To přece nemůže dopadnout špatně.

Autor je publicista.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies