Zdražování jízdného? Město se zbaví jediného trumfu ve hře o Prahu zdravou a ekologickou

Postupným zdražováním hromadné dopravy, které chce v koalici prosazovat Praha sobě, by si město do budoucna ztížilo možnost snižovat počet aut.

Pražská MHD je drahá, stojí městský rozpočet stále víc, a tak přicházíme s logickým řešením: budeme si ji muset zaplatit na jízdném. Tak vyznívá vysvětlení plánu zvýšit jízdné od předsedy uskupení Praha Sobě Jana Čižinského, náměstka pro dopravu Adama Scheinherra a náměstka pro oblast rozpočtu Pavla Vyhnánka. Podrobně v médiích i na Facebooku vysvětlují, jak na tom MHD je, a zdůvodňují tím záměr zdražit roční kupon od 1. ledna 2021 o 365 korun a každý další rok o stejnou částku.

Jednadvacáté století?

Na podobné plány u nás část společnosti slyší – pochopitelně ta, která má platy srovnatelné s průměrem západních velkoměst. Zní to totiž rozumně. Chceme-li kvalitu, musíme si ji zaplatit, ozývá se. Nic není zadarmo a tak dále. O tom, jak pronášet rázné výroky, díky kterým člověk vypadá jako ztělesnění selského rozumu v hezkém obleku, by Miroslav Kalousek mohl vyprávět. Pražská MHD je navíc mimořádně kvalitní. „Celý svět nám ji může závidět a potvrdí to každý, kdo v MHD cestoval v jiných metropolích na zeměkouli,“ píše na svém facebookovém profilu náměstek Vyhnánek. Má pravdu.

Každé město je jiné a každé potřebuje vlastní recept, jak se vyvíjet. Praha však zatím ohledně počtu aut projíždějících denně metropolí, kvality vzduchu a možností alternativního pohybu po městě dělá zoufale málo.

O to víc nás, fanoušky „vstupu Prahy do 21. století“ (o kterém mluví náměstek pro dopravu, když postupně oznamuje plány na zklidnění automobilové dopravy na Smetanově nábřeží a přilehlých oblastech), těšilo, že je (relativně) levná. Snadno dostupná a kvalitní veřejná doprava je totiž jeden z mála trumfů, možná dokonce jediný, který by mohla Praha položit na stůl v momentě, kdy by se skutečně rozhodla usilovat o zmiňovaný vstup do dalšího století. Ne nenápadnými bočními dvířky za hartusení koaličních partnerů, jako tomu bylo v případě pokusného uzavření jízdního pruhu na Smetanově nábřeží, ale hlavním vchodem a bez pochybností.

Při oznamování svého logického plánu na zdražování jízdného zapomněla Praha Sobě vylíčit širší obraz hlavního města v souvislostech onoho vstupování do klubu úspěšných světových měst s vizí. Těch, které chrání zdraví svých obyvatel, chtějí zajistit dobré podmínky pro život všem a nechovají se, jako by neexistovala klimatická změna. Bez dobré a přitom levné hromadné dopravy Praha v onom hypotetickém revolučním momentu nebude mít na čem stavět. Zatím jí vládnou auta, jejichž počet ve městě se zvyšuje a mohou jezdit bez mýtného až do centra, ve kterém je jen miniaturní pěší zóna. Na kole se dá pohodlně jezdit pouze v některých čtvrtích a podpora cyklistické dopravy rozhodně není na pořadu dne. Vizi, na které by se vedení alespoň částečně shodlo, město nemá. Po letech definovaných korupcí a totálním nezájmem o koncepční přístup se teď potácí od jednoho dílčího pokusu o progresivní politiku k druhému.

Rozpočet nenafoukneš

Praha Sobě, která se zmiňovanými pokusy spolu s Piráty přichází, si tak pod sebou dobrovolně řeže větev a tvrdí, že nemá jinou možnost. Aniž by současně konstatovala o kolik chce zdražit parkovné a kolik by si město vydělalo zavedením mýtného. Neslyšeli jsme nic o možnostech carsharingu nebo bikesharingu, ani o tom, jak zdražování jízdného zapadá do koncepce proměny města. Natož o kompenzačních krocích, které by zajistily, že cestování v kvalitní MHD bude do budoucna pro obyvatele výhodnější než projet město autem. Místo toho jsme se dozvěděli jen dvě věci: že MHD je pro město neúnosně drahá a rozpočet není nafukovací.

Potřeba snížit počet aut ve městě jako by neexistovala. V Paříži slaví po vyhraných volbách starostka ohánějící se pojmem „patnáctiminutového města“, v Madridu mají už druhý rok centrum města pro auta uzavřené a seznam dalších měst, která si uvědomují klimatickou krizi, se prodlužuje. Praha má zatím jen plán zdražit MHD a experiment na nábřeží, kvůli kterému se koalice rozhádala.

Praha jako hub pro všechny

Velkou výhodou českého hlavního města je (jak rád upozorňuje i náměstek pro rozvoj Petr Hlaváček, aniž by ovšem jeho odbor na zachování této hodnoty pracoval), že v něm stále ještě bydlí různí lidé, tedy nejen ti bohatší. A to navzdory cenám bytů a nájmů, které rostou mnohem rychleji než mzdy, navzdory špatně placené práci v mnoha odvětvích, i navzdory koronavirové krizi. Že může mít zdražení jízdného vliv na životy lidí pracujících za minimální mzdu, popsala Saša Uhlová. Neměli bychom si ale představovat jen špatně placené dělníky. Jízdné je vedle nájmu jedním z hlavních faktorů, které určují, zda může město fungovat jako hub pro nejrůznější příchozí.

Důvodem, proč koncem loňského roku zazvedlo Kansas City bezplatnou hromadnou dopravu, byl předpoklad, že na tom město vydělá – tamější politici věří, že nová možnost snadného pohybu po městě bude zásadním přínosem pro lidi z marginalizovaných komunit. Největší město na světě, kde se jezdí zdarma, estonský Tallinn, nemá sice čísla, která by dokázala, že opatření změnilo život nezaměstnaným, zato se v něm během devíti měsíců od zavedení bezplatné dopravy snížil počet řidičů aut o 15 procent a městská hromadná doprava zaznamenala téměř stejný nárust počtu pasažérů. Před dvěma lety pak Estonsko zavedlo bezplatné cestovaní hromadnou dopravou po celé zemi.

Každé město je jiné a každé potřebuje vlastní recept, jak se vyvíjet. Praha však zatím ohledně počtu aut projíždějících denně metropolí, kvality vzduchu a možností alternativního pohybu po městě dělá zoufale málo. V případě radniční Prahy Sobě jsme měli donedávna naději, že je ochotná to změnit. Plán na zdražení jízdného však ukazuje, že strana nemá koncepci rozvoje města, v jejímž rámci by mohla problém nedostatku financí na dopravu řešit. Svůj záměr postavila na analýze zpracované organizátorem pražské dopravy, společností Ropid, spolu s poradenskou společností Deloitte. Možná si měla zadat větší studii, která by zohlednila i jiné možnosti než zdražování, a k práci mohla přizvat i jiné partnery, například expertní organizace, které se věnují alternativní dopravě ve městě nebo klimatické změně. Takto se zdá, že chce raději pokračovat cestou dílčích pokusů a omylů.

Autorka je redaktorka Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies