Foto Gentletouch 1954 (CC BY-SA 3.0)
Na stěně malého bytu ve španělské vesničce Pareja visí obrázek dřevěného domku mezi palmami kdesi ve Venezuele. Je to vzpomínka rodiny, která byla nepříznivou ekonomickou situací nucena opustit původní domov. Reportáž o tom, jak na španělském venkově začínají nový život rodiny z jiných částí světa, přinesl britský deník Guardian.
Ve Španělsku žije 90 procent (tedy 42 milionů) lidí ve městech, která tvoří 30 procent rozlohy země.
V listopadu minulého roku Ángel Márquez a jeho žena Zaida Varillas se svými pěti dětmi opustili Venezuelu, kde příjmy rodiny učitelů klesly za posledních pár let na deset dolarů měsíčně, a vydali se do Madridu. Ve Venezuele, kterou zároveň s nimi opustily více než čtyři miliony dalších lidí, už jim výplata nestačila ani na jídlo. Dnes společně se dvěma dalšími venezuelskými rodinami žijí v obci Pareja ve španělském regionu Castilla – La Mancha.
Kopcovitá Pareja je součástí venkovské oblasti, které se začalo přezdívat „prázdné Španělsko“. Vesnička je malebná a s dlouholetou historií, ale trpí vylidňováním. Mladí lidé odsud odcházejí, a tím se narušuje demografická rovnováha, obce přicházejí o pracovní sílu, zužuje se nabídka obchodů i služeb a pro nedostatek dětí se zavírají i školy. Ve Španělsku žije 90 procent (tedy 42 milionů) lidí ve městech, která tvoří 30 procent rozlohy země. Socialisty vedená španělská vláda kvůli tomu dokonce založila nový úřad – ministerstvo pro demografické otázky.
Venezuelské rodiny nově zalidňují španělský venkov díky malé nevládní organizaci Města s budoucností, která propojuje vylidněnou oblast Castilla – La Mancha s příchozími migranty. Organizace vznikla v lednu a nyní pracuje s osmi rodinami a 35 jednotlivými přistěhovalci. Mnoho z nich je z Venezuely, ale jsou mezi nimi také lidé z Kolumbie, Peru, Hondurasu, Guatemaly, Ukrajiny, Mali nebo Nigérie.
Rodina Ángela Márqueze a Zaidy Varillas si svůj nový domov pochvaluje. Oba odmítli brát dávky státní pomoci, Ángel Márquez pracuje jako údržbář pro radnici a Zaida Varillas pečuje o starší občany vesnice. Také místní jsou rádi. „My tady potřebujeme lidi, mladé. Už si tady nehrají žádné děti,“ říká například Antonio Ridruejo, řidič náklaďáku a starousedlík, který žije v Pareje celý svůj život. „Kdybychom tady neměli žádné děti, museli bychom zavřít školy a město by bylo mrtvé. Když nemáte mladé lidi, nemáte nic,“ dodává.