Foto European People's Party (CC BY 2.0)
V žebříčku svobody tisku, kterou každoročně sestavují Reportéři bez hranic, se letos Maďarsko umístilo na 89. místě. Jedná se o druhé nejhorší umístění ze zemí Evropské unie, hůř na tom je už jen Bulharsko. Ještě v roce 2010, kdy se strana Fidesz Viktora Orbána dostala podruhé k moci, zaujímala přitom země v žebříčku 23. místo. (Česká republika je v současnosti čtyřicátá, jednu příčku nad Itálií.) Dramatický propad svobody tisku v Maďarsku tak lze jednoznačně přičíst čím dál efektivnější vládní kontrole médii. Vládě se nyní podařilo získat kontrolu nad Indexem, jedním z nejčtenějších internetových deníků. Po odvolání šéfredaktora nezbylo osmdesáti členům a členkám redakce než podat výpověď a odejít.
Svoboda slova v orbánovském státě
V průběhu deseti let dokázal režim Viktora Orbána finančně a politicky ovládnout většinu celostátních i regionálních médií v zemi. Například populární internetové noviny Origo hrají od roku 2014 na provládní strunu. Do té doby bylo Origo vlastněno telekomunikační společností Magyar Telekom. Přestože se vláda pokoušela vyjednat s vysokými činiteli Magyar Telekomu určitý vliv nad obsahem Origa, nezávislosti redakce pozbyla až po několikerých obměnách na postu šéfredaktora a konečně pak tím, že Magyar Telekom prodal Origo společnosti New Wave Media, která má prokazatelné vazby na vládní stranu Fidesz. Příklad Origa může sloužit jako ukázka toho, jakým způsobem vláda nad médii postupně nabývala kontroly.
Index byl důležitý pro každého, protože média veřejné služby se v Maďarsku stala hlásnými troubami režimu. Index tak zastupoval jejich roli, a to s řádově nižším rozpočtem.
Postupné akvizice médií Orbánovými spojenci ovšem premiérovi nestačily. V roce 2018 vznikla Středoevropská tisková a mediální nadace (KESMA) s cílem „zachránit maďarskou novinářskou kulturu“. Během jediného odpoledne jí bylo odevzdáno okolo pěti set médií (včetně Origa) a nyní nadace sdružuje televizní stanice, zpravodajské weby, rozhlas i regionální periodika. Fakt, že mnozí podnikatelé svá média v hodnotě milionů eur nadaci darovali, napovídá tomu, že jejich mediální byznys byl ve vleku politických, nikoli obchodních zájmů. V současné době je v KESMA sdruženo přibližně 80 procent sdělovacích prostředků, což nadaci činí největším mediálním konglomerátem v zemi. Její vznik byl napaden některými maďarskými poslanci, kteří podali stížnost k Ústavnímu soudu. Podle nich je KESMA v rozporu s antimonopolním zákonem a ohrožuje pluralitu sdělovacích prostředků. Ústavní soud však letos v červnu jejich stížnost zamítl a v odůvodnění potvrdil vládní linii, podle níž vznik a působení nadace jsou v souladu s veřejným zájmem.
Nedostatečnou mediální komunikaci Orbán považoval za důvod svých dřívějších politických proher, a proto pro něj budování mediálního impéria v posledních letech představuje jednu z priorit. O tom svědčí i obrovské státní kampaně, které představují 15–20 procent veškeré inzerce, což z maďarského státu činí největšího zadavatele reklamy v zemi. Vedle samotných propagandistických kampaní známých jako „národní konzultace“ s sebou přímá finanční a politická režimní kontrola nad médii nese i subtilnější ideologickou rovinu a maďarská média se stala tu více, tu méně bulvárními echy oficiálních stanovisek Orbánovy vlády.
Jedním z mediálních podnikatelů byl i někdejší Orbánův příznivec Lajos Simicska. Kromě tištěného deníku Magyar Nemzet měl podíly v televizních a rozhlasových stanicích. V roce 2015 se Simicska s Orbánem politicky rozešel a Magyar Nemzet se stal opozičním médiem. O tři roky později bylo nicméně vydávání deníku z finančních důvodů zastaveno. Podobný osud stihl největší opoziční tištěný deník Népszabadság poté, když v roce 2016 na vládu napojená společnost koupila rozhodující podíl v nakladatelství, které Népszabadság vydávalo. Redakci byl v návaznosti na to zamezen vstup na pracoviště. Ze dne na den tak zaměstnanci přišli o práci a noviny zanikly.
Jedni z posledních
Orbánova strana Fidesz vládne už třetí volební období a nezávislých médií v zemi za tu dobu už moc nezbylo. Tím nejkvalitnějším a nejčtenějším byl bezesporu Index, který po více než dvaceti letech profesionální internetové žurnalistiky pravděpodobně zanikne. Po měsíci krizového stavu, kdy redakce upozorňovala své čtenáře na vývoj směřující k ohrožení její nezávislosti, byl Laszló Bodolaiem, předsedou nadace Magyar Fejlődésért Alapítvány, jež Index vlastní, odvolán šéfredaktor Szabolcs Dull. Odvolání předcházely personální změny v představenstvu Indexu i ve firmě, jež spravuje reklamní příjmy serveru. V návaznosti na Dullovo odvolání se redakce 24. července odhodlala k nekompromisnímu kroku a přes osmdesát zaměstnanců dalo výpověď. „Pokud není možné zachovat nezávislost tisku, je třeba vstát a odejít. S Orbánem nelze dělat kompromisy. Nejen proto, že on za to nestojí, ale také proto, že je to stejně beznadějné. Zaměstnanci Indexu nejsou revolucionáři. Jsou to občané v nejistotě, kteří měli dost důvtipu na to, aby jim došlo, že není instance, na kterou by se mohli obrátit,“ okomentoval dění v redakci filosof Gáspár Miklós Tamás.
Dění okolo Indexu a hromadný odchod novinářů přivedlo v ten samý den do ulic Budapešti asi deset tisíc lidí. Protestující pochodovali kolem úřadu premiéra a neminuli ani sídlo redakce Indexu, kterou poctili potleskem. S ohledem na tyto protesty se patří dodat, že mezi čtenáře Indexu se dle průzkumu řadí stejnou měrou jak Orbánovi skalní odpůrci (11 procent), tak jeho příznivci (taktéž 11 procent). Podle Martina Bukovicse, novináře ze serveru azonnali.hu, je třeba chápat širokou společenskou podporu Indexu jdoucí napříč politickým spektrem ve smyslu služby veřejnosti: „Index byl důležitý pro každého, protože média veřejné služby se stala hlásnými troubami režimu. Index tak zastupoval jejich roli, a to s řádově nižším rozpočtem.“ Lászlo Bodolai, předseda nadace, pod níž Index spadá, zůstává ve věci odvolání šéfredaktora Szabolcse Dulla neústupný. Navíc se již na uvolněná místa ženou novináři jako Imre Tevan, který dlouhá léta pracuje pro Origo a s Orbánovým režimem zjevně nemá sebemenší problém. Konec Indexu, jak jej tamní veřejnost zná, tak zasazuje další ránu skomírající maďarské demokracii.
Autorka je historička.