Chadwick Boseman symbolizoval emancipaci Afroameričanů

Zemřel výrazný afroamerický herec Chadwick Boseman, který se proslavil zejména snímkem Black Panther. Za svou krátkou kariéru se stihl stát vzorem, k němuž vzhlížely statisíce lidí. 

Předčasné úmrtí amerického herce Chadwicka Bosemana je ve Spojených státech vnímáno natolik intenzivně, až si musíme v Česku klást otázku, proč vlastně. Mnohé z filmů, v nichž účinkoval, k nám ani nepřišly do kin a jeho průlomový snímek, Black Panther, se zde setkal spíše s rozporuplným přijetím. Schopný a nadějný herec, který měl ještě hodně před sebou – jistě, ale co přesně se za těmi reakcemi skrývá?

Bosemanova veřejná rétorika se podobala jeho přístupu k rolím – byla neotřelou směsicí idealismu, otevřenosti a hrdého sebevědomí.

Při pohledu na sociální sítě vidíme, že kondolují nejen jeho herečtí kolegové a kolegyně, režiséři, ale i občanští aktivisté, a dokonce exprezident Obama. Vedle těchto osobností však nalezneme i desetitisíce tweetů nebo statusů často velmi mladých lidí. Nejedná se přitom o klasické truchlení za oblíbeným hereckým vzorem, jakého jsme obvykle svědky. Přestože Bosemanova kariéra netrvala příliš dlouho, stal se pro afroamerickou komunitu institucí, ztělesněním moderního amerického černocha, který je hrdý na svůj původ a odmítá se nechat většinovou společností zařazovat do stereotypních škatulek.

Dláždění cesty minoritním superhrdinům

To se ostatně potvrdilo hned u jeho první role. Boseman byl v roce 2003 obsazen do nekonečné soap opery All My Children. V jedné z epizod hrál mladého člena gangu, který měl ohrožovat jednu z hrdinek (těhotnou bělošku) nožem. Bosemanovi se charakter nezamlouval a producentům své námitky sdělil. Následoval vyhazov a role byla v dalších epizodách přeobsazena. Vyvíjela se pak podle klasického schématu, kdy je člen minority napraven dlouhodobou a soustavnou péčí bohatého bílého bělocha, který ho pak dokonce adoptuje. Podobný paternalismus vůči mladým černochům je součástí americké televizní zábavy odnepaměti a udržuje představy o nutnosti laskavého, avšak přísného dohledu na tyto problémové mladíky. Začínající herci se s takovými rolemi potýkají neustále, jen málo jich ovšem projeví podobnou odvahu jako Boseman, který se odmítl na této hře podílet, ačkoli to mohlo jeho kariéru pohřbít v samém zárodku. Nestalo se tak a následující dekádu se profiloval jako schopný herec vedlejších rolí v dramatických seriálech.

V roce 2013 pak debutoval na filmovém plátně v životopisném snímku o Jackiem Robinsonovi, prvním černochovi, který hrál v nejvyšší baseballové soutěži. Poté si zahrál ještě další dvě významné osobnosti afroamerické historie – průkopníka soulu Jamese Browna a prvního černošského soudce Nejvyššího soudu Thurgooda Marshalla. Největší slávu mu však přinesla titulní role Black Panthera ve stejnojmenné adaptaci marvelovských komiksů a ve třech dalších filmech z tohoto univerza. Rolí krále Wakandy T’Chally se navíc zařadil vedle ikon, které si předtím zahrál – stal se prvním černošským hercem v hlavní roli ve filmu, který vydělal přes miliardu dolarů. Ba co víc, vydláždil tím cestu i ostatním „minoritním“ superhrdinům ve snímcích, jež jsou v současnosti připravovány.

Představitel ideálních černochů podle představ komunity

Čím si vysvětlit tak ohromnou popularitu Black Panthera? T’Challa se stal pro Afroameričany symbolem emancipace a svobody, které se jim v USA nedostává. Fiktivní subsaharská Wakanda, v níž T’Challa vládne, je technologicky extrémně vyspělou zemí, která ovšem po celou svou existenci skrývá před světem svůj pravý potenciál. Jinak by skončila vydrancovaná jako zbytek Afriky. Wakanda zpodobňuje alternativní realitu „Co by, kdyby?“. Co by se stalo, kdyby miliony Afričanů neskončily v otroctví? Co by se stalo, kdyby africké státy nepadly za oběť evropským kolonizátorům a vyvíjely se přirozenou cestou? Bosemanův T’Challa je amalgámem všech těchto úvah a snů. Na papíře zdánlivě nereálný a obtížně uchopitelný archetyp chytrého a morálně pevného hrdiny, který si je zárověň vědom, že musí ke světu přistupovat otevřeně. Ukazuje se to právě v poslední scéně Black Panthera, kdy před zraky ohromených politiků z celého světa odhalí pravou tvář své zdánlivě zaostalé země.

Boseman pocházel z poměrně chudých poměrů: matka byla zdravotní sestrou, otec pracoval v továrně. V dětství si zažil to, čím procházejí miliony Afroameričanů a co vyústilo v nedávné masové demonstrace, které se rozhoří s každým dalším projevem nespravedlnosti, diskriminace a latentní segregace, jež jsou v americkém systému zakořeněny. Boseman se svými názory na tuto problematiku netajil a otevřeně o problémech černochů v USA hovořil i při propagačních turné s novináři.

Bosemanova veřejná rétorika se podobala jeho přístupu k rolím – byla neotřelou směsicí idealismu, otevřenosti a hrdého sebevědomí. Na rozdíl od jiné černošské legendy amerického filmu Sidneyho Poitiera, jenž byl mnohými kritizován za hraní ideálních černochů, jak si je představují běloši, Boseman hrál ideální černochy podle představ samotné komunity. Přičteme-li k tomu zjištění, že po celou dobu, co byl na vrcholu kariéry, mluvil a pracoval s vidinou blízké smrti, vyvstává před námi obraz kulturní ikony, jejíž pravý význam doceníme až s dalšími léty.

Autor je publicista.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies