Foto genderphotos.vice.com (CC BY-NC-ND 4.0)
Bojí se cestovat do některých zemí, mají problémy při pořizování „lítačky“, na úřadech nebo u lékařů. Někteří z nich jsou zvyklí reagovat až na čtyři různá jména. Proces změny pohlaví v Česku má několik specifik. Aby lidem změnu genderové identity úřady uznaly, musejí si dvakrát změnit jméno a s ním všechny dokumenty, rozvést se a nakonec projít sterilizací. Někteří lidé ale operaci, při které přijdou o reprodukční orgány, nechtějí. Řešit by to měl pozměňovací návrh, který budou poslanci projednávat v září.
Sterilizace nebo prokázání neplodnosti už není podle dat mezinárodní organizace Transgender Europe pro uznání změny pohlaví vyžadována ve většině evropských zemí.
„Já zatím patřím k těm, kdo tu operaci nechtějí,“ říká například Lenka Králová, která začala s procesem změny pohlaví před devatenácti měsíci a deset měsíců bere hormonální léky. „Slyšela jsem už o mnoha případech, kdy se to nepovedlo… A mou identitu jako identitu ženy přece neutváří jen to, co mám v kalhotách,“ vysvětluje fešná elegantní žena, která musí mít v oficiálních dokladech zatím stále napsáno Tomáš a u pohlaví písmeno M. Aby šířila povědomí o problematice transgender osob v Česku, začala Lenka nedávno s kamarádem Janem točit videa na youtubový kanál V tranzu.
Jednadvacetiletý Jan má také strach z rizik spojených s operací, a tak má i on v občanském průkazu a cestovním pasu stále ženské jméno i pohlaví. A z toho také pramení obavy z jeho milovaného cestování. „Nemohu se vydat do zemí, které mě zajímají jak osobně, tak profesně. Ty země často nejsou přátelské vůči trans lidem, a tak mám strach z napadení nebo zatčení. Přitom jediné, co mě outuje, jsou právě doklady – jinak na mně lidé nepoznají, že jsem trans,“ říká Jan. Během našeho rozhovoru slyším přes telefon hlubší mužský nebo chlapecký hlas. Jan si nechal odstranit ženská ňadra a už ve Velké Británii, kde studuje vzdělávání se zaměřením na školství v rozvojových zemích, začal navštěvovat lékaře a od té doby také bere mužské hormony.
Státem nucená sterilizace
Transgender lidé trpí takzvaným genderovým nesouladem. To, kým se cítí být, ať už mužem či ženou, není v souladu s jejich fyzickým pohlavím. Když chtějí oficiálně pohlaví změnit, projít takzvanou tranzicí, musí v Česku podstoupit lékařská vyšetření, nechat se rozvést, žít určitý čas s genderově neutrálním jménem, projít hormonální léčbou a své rozhodnutí obhájit před komisí ministerstva zdravotnictví. Proces změny pohlaví je zakončen operací, při které lékaři vyjmou reprodukční orgány. Teprve poté si mohou translidé definitivně změnit jméno a údaj o pohlaví v dokladech.
Poslanecký pozměňovací návrh k novele zákona o matrikách, který připravili Ondřej Profant (Piráti) a Barbora Kořanová (ANO), chce tato pravidla změnit. K tranzici by podle něj stačilo potvrzení od lékařů. Oficiální změna jména a pohlaví by byla možná bez operace. Se zjednodušením tranzice počítá pozměňovací návrh k novele zákona o matrikách, kterou mají poslanci v blízké době projednávat. „Změnit tuhle věc by nebylo nijak organizačně složité, nestálo by to stát žádné peníze a někomu to přitom může velmi pomoci,“ upozorňuje Profant.
Podobnou změnu už se snažil prosadit také bývalý ministr spravedlnosti Robert Pelikán, ale vytrvale ji blokovali čeští biskupové v čele s Dominikem Dukou, Úřad na ochranu osobních údajů a hlavně ministerstvo vnitra. Ministerstvo pod vedením Jana Hamáčka argumentovalo tím, že kdyby byla umožněna změna pohlaví bez sterilizace, docházelo by ke zmatkům: například muž, který se narodil jako žena, by mohl porodit dítě. Problémy na úřadech by prý mohlo způsobit i to, že v Česku se liší rodná čísla mužů a žen. Takové případy ale existují tak jako tak, protože transgender lidé mohou mít děti z období před tranzicí, skutečný důvod je tedy spíše ideologický. „Spousta politiků má konzervativní předsudky proto, že si myslí, že to občané očekávají,“ říká Profant.
Roli v tom, že jsou Piráti k tématu transgender lidí vnímaví, zřejmě hraje i skutečnost, že Bára Soukupová z organizace Transparent s Profantem profesně spolupracuje v Poslanecké sněmovně.
Na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj podpořila návrh Profanta a Kořanové část poslanců za ANO, Piráti a někteří poslanci za ODS a STAN. Proti byli všichni poslanci KSČM a SPD. Zajímavé je, že přestože jde o společný návrh poslance Pirátů a poslankyně za ANO, někteří poslanci hnutí ANO na výboru hlasovali proti. „Mluvil jsem s několika poslanci za ANO, kteří byli proti, ale nechtěli ani slyšet žádné argumenty, byli proti bez debaty. Vlastně mi připadalo, že jim bylo až nepříjemné se o tom tématu i jen bavit,“ popisuje Profant.
Potíže na úřadech, ve škole i u lékařů
„Přijdu na poštu, vystojím frontu a předložím paní na přepážce doklad k balíku, který si jdu vyzvednout. Po chvíli se na druhé straně pošty otevře okénko a jiná pracovnice přede všemi zvolá: ‚Pane Prokopič, balíček,‘“ popisuje Králová. Její zkušenost potvrzuje i Bára Soukupová z organizace Transparent. „Nedávno mi kvůli zmatkům nechtěli vydat lítačku,“ říká Soukupová.
Komplikace a paradoxy, které transgender osobám přináší dlouhý proces tranzice, dobře ilustruje příběh, který vyprávěla Georgie Hejduková během jedné přednášky v rámci festivalu Prague Pride. Když procházela procesem tranzice, udělalo se jí zle a nechala se hospitalizovat v psychiatrické léčebně. Na uzavřeném oddělení byla se ženami, následně na samostatném pokoji, ale když měla přejít na terapeuticky zaměřené oddělení, sdělili jí, že nemůže být přesunuta na ženský pokoj, protože je muž. Hejduková byla v té době podle dokladů skutečně ještě mužem, ale podle platných pravidel měla v době tranzice žít rok jako žena, aby jí komise ministerstva zdravotnictví schválila změnu pohlaví. Nemohla tedy ani na mužský pokoj a nakonec odešla na revers.
Podle údajů ministerstva zdravotnictví, které loni zveřejnil server Aktuálně.cz, lidí po tranzici v Česku přibývá. V roce 2013 doporučila odborná komise k operaci 47 lidí, v roce 2018 jich bylo 117. Ne každý chce však změnu pohlaví zakončit operací. „Každá tranzice je individuální a někteří translidé nechtějí nebo třeba i z lékařských důvodů nemohou podstoupit operaci,“ vysvětluje Soukupová.
Sterilizace nebo prokázání neplodnosti už není podle dat mezinárodní organizace Transgender Europe pro uznání změny pohlaví vyžadována ve většině evropských zemí. Kromě Česka sterilizaci požadují jen Slovensko, Finsko Lotyšsko a některé balkánské země: Rumunsko, Bulharsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Albánie, Kosovo, Severní Makedonie, Černá Hora. Naši partneři v EU Chorvatsko, Slovinsko a Řecko už ji nevyžadují.
Česko porušuje mezinárodní právo
V roce 2017 Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že úřední změnu pohlaví nelze podmiňovat podstoupením chirurgického zákroku nebo provedením sterilizace. Taková pravidla jsou podle soudu ve Štrasburku v rozporu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Česká republika je členem Rady Evropy a smluvní stranou Úmluvy. Tím, že zákony nejsou v souladu s institucemi a úmluvami, ke kterým se Česká republika zavázala, riskuje porušování mezinárodního práva. Na Česko už byla také podána hromadná stížnost k Evropskému výboru pro sociální práva (orgán Rady Evropy), který podpořil názor Evropského soudu pro lidská práva.
Problematický je také fakt, že lidé v Česku se před tranzicí musí povinně rozvést, pokud jsou ženatí nebo vdaní. To vychází z faktu, že manželství je u nás právně definováno jen jako svazek muže a ženy a nelze ho ani převést na registrované partnerství. Mnoho lidí přitom během tranzice nemění sexuální orientaci a se svým partnerem by ve společném vztahu chtěli pokračovat. Podle odborníků však stát nucením k rozvodu dává ještě jednu ránu navíc rodinám, které už tak procházejí náročným obdobím. Tento problém by mohla vyřešit novela zákona o manželství pro všechny, která ale leží v Poslanecké sněmovně už přes dva roky.
Autorka vystudovala žurnalistiku.