Foto Martin Vorel, LibreShot
Americká filmová akademie rozšiřuje pravidla, podle nichž se budou od roku 2024 kvalifikovat snímky ucházející se o Oscara za nejlepší film, a v Česku máme jasno: je to cesta do pekel, degenerace, nevídaná cenzura a kádrování, které z klání o Oscary udělají tendenční přehlídku filmů, jimž se bude přikazovat, kdo v nich má hrát a o čem mají být. Budou teď muset ve filmech z mužských věznic hrát jedině černošské trans ženy pohybující se na vozíku? A kde se nová pravidla vůbec vzala?
94 procent bělochů, 74 procent mužů
O tom, že se připravují nové standardy, se mluvilo už na letošním online festivalu v Cannes, kde byla představena iniciativa pro rovnost a inkluzi Aperture 2025. Ta navázala na již existující A2020 Initiative, započatou v přelomovém roce 2016. Právě tehdy se totiž podruhé za sebou mezi dvaceti herci a herečkami nominovanými na Oscara neobjevil nikdo jiné než bílé barvy pleti a hnutí #OscarsSoWhite, kritizující Akademii coby skupinu privilegovaných starých bílých mužů odtržených od reality, nabralo na síle.
Při bližším zkoumání nominovaných filmů za posledních dvacet let by jich novými kritérii neprošlo jen naprosté minimum.
Vedení Akademie se rozhodlo konečně jednat a stanovilo si za cíl zvýšit počet členů z nedostatečně zastoupených etnických a rasových menšin. Ukázalo se, že Akademie je tvořena z 94 procent bělochy a ze 76 procent muži. Tvářit se, jako by mezi nominovanými a homogenním složením Akademie neexistovala žádná spojitost, už zkrátka nešlo. Dva roky nato se přidala iniciativa Action: The Academy Women’s Initiative jako reakce na hnutí #MeToo a sílící debatu o nedostatečném zastoupení žen ve filmovém průmyslu. Čísla se od té doby opravdu trochu pohnula: počet členek Akademie se zdvojnásobil a počet členů z etnických a rasových menšin ztrojnásobil. Pro ženy to však stále znamená pouhých 33 procent a v rámci rasových a etnických menšin jen 19 procent z téměř 10 tisíc členů.
Letošní uvedení nových kritérií tedy rozhodně nebylo žádnou rychloakcí, ale součástí dopředu oznámené systémové změny, které předcházel několik let trvající pozvolný proces, provázený diskuzemi, zřizováním specializovaných pracovních skupin a také spoluprací s Britským filmovým institutem (BFI). Právě tam podobná pravidla vznikla už před rokem a letos se poprvé ceny BAFTA rozdávaly filmům, které pravidly již musely projít. Vítězem se stal válečný film 1917 režiséra Sama Mendese a to, že snímek z první světové války se dvěma bílými mužskými protagonisty a bílým režisérem musel splnit dvě ze čtyř kritérií podporujících rovnost příležitostí, v únoru kupodivu nikoho nezajímalo.
Kritéria BFI Diversity Standards, ze kterých nyní Americká akademie vychází, jsou přitom přísnější než ta oscarová. Základ je však stejný: jsou zde čtyři hlavní okruhy standardů, z nichž pro kvalifikování musí film splnit alespoň dva. Zatímco u britské verze ale musí k získání každého standardu snímek splnit hned několik podbodů, oscarová verze pravidel byla evidentně rozvolněna, a k získání standardu je potřeba často splnit jen jeden jediný. Obě sady kritérií přitom pracují s termínem podreprezentovaných skupin, mezi něž řadí ženy, rasové a etnické menšiny, LGBTQ+, lidi s kognitivním či fyzickým postižením a lidi s poruchou sluchu nebo neslyšící.
Oscarové standardy jsou potom následující: první se týká zastoupení na plátně a zobrazených témat. K jeho získání stačí splnit pouze jedno ze tří kritérií. Buď je jedna z hlavních nebo významných vedlejších postav z rasové či etnické menšiny, nebo je 30 procent všech ostatních hereckých představitelů alespoň z jedné z podreprezentovaných skupin, anebo se podreprezentované skupině věnuje přímo dějová linka filmu. Druhý standard se týká štábu a stačí splnit opět jen jedno kritérium: buď obsadit alespoň dvě kreativní vedoucí pozice lidmi z podreprezentovaných skupin, přičemž jednu z nich někým z etnické či rasové menšiny, nebo zaměstnat někoho z etnické menšiny v jakýchkoli šesti dalších pozicích, anebo by měl být celý filmový štáb tvořen z 30 procent lidmi z jakékoli podreprezentované skupiny. Třetí standard vyžaduje, aby snímek umožnil lidem z podreprezentovaných skupin (mezi nimiž by neměly chybět etnické menšiny) placené stáže a tréninkové programy. A konečně poslední standard se věnuje zastoupení v PR, marketingu a distribuci a jeho splnění je podmíněno obsazením několika vedoucích pozic lidmi z podreprezentovaných skupin (a alespoň jedním zaměstnancem z etnické menšiny).
Dosavadní pravidla? 38 stran podmínek!
Zastoupení podreprezentovaných skupin se tedy nemusí týkat obsazení ani tématu a v podstatě je možné přihlásit do soutěže homofobní snímek obsazený výhradně bílými muži a oslavující rasismus – stačí, když necelou třetinu štábu budou tvořit ženy a v placených stážích se objeví jeden jediný příslušník z etnické menšiny. Nebo je představitelné i toto: výlučně mužský štáb i obsazení projde bez problémů, pokud budou čtyři muži ve vyšších kreativních a marketingových pozicích jiné než bílé barvy pleti. Ženy v takovou chvíli naprosto netřeba.
Při bližším zkoumání nominovaných filmů za posledních dvacet let by jich novými kritérii neprošlo jen naprosté minimum. Ze sta nejvýdělečnějších filmů roku 2019 by se jich kvalifikovalo 71 bez problému a 95 by vyhovovalo alespoň jednomu ze čtyř standardů. Navíc představa, že doteď se mohl do soutěže přihlásit v podstatě jakýkoliv film, který si na Oscary troufl, a celé klání tedy probíhalo jen na základě hodnocení uměleckých kvalit, je naprosto zcestná. Dosavadní pravidla čítají 38 stran a neprojde přes ně například žádný snímek, který se daný rok nehrál alespoň sedm dní za sebou v některém z losangeleských komerčních kin v hlavním promítacím čase mezi šestou a desátou hodinou večerní.
Na soutěžní filmy se tedy vždy vztahovala určitá kritéria a jejich rozšíření o pravidla pro větší inkluzivitu navíc stejně už velká většina hollywoodských snímků splňuje. Nabízí se tak otázka, proč tedy něco takového vůbec vyžadovat oficiální cestou? První odpověď je nasnadě: Americká filmová akademie je soukromá organizace a jako taková si může na soutěžní filmy uvalovat jakákoli kritéria, která si zamane. Rozšíření pravidel lze ale brát také jako symbolické gesto: Akademie se poslední dobou potýká s velkou kritikou, sledovanost oscarového večera upadá a prestiž cen je v ohrožení. Vstřícný krok směrem k dlouho přehlíženým menšinám, i když v docela vágní formě, jí může alespoň částečně napravit reputaci.
O čem se nemluví
Málo se však mluví o tom, že s novými pravidly přichází především větší transparentnost: s vítěznými filmy se často pojily spekulace, zda jen nesplňují politickou objednávku a nepsaná hyperkorektní pravidla. Teď ta pravidla známe, ukázalo se, že jsou velmi lehce splnitelná a od roku 2024 nemusíme pochybovat o tom, že je bude splňovat všech deset filmů v hlavní kategorii, a žádný snímek tak nebude „v nevýhodě“.
Koneckonců, filmy na základě podobných oficiálních regulí už nějakou dobu vznikají. Výkonný ředitel studia Paramount Jim Gianopulos zavedl vnitřní pravidla pro větší diverzitu už před dvěma lety. Podle něj to filmový průmysl může jedině obohatit, ve všech smyslech toho slova. „Polovina publika jsou ženy!“ připomíná Gianopulos a naráží tak na smutný fakt, že se na plátně muži objevují stále ve více než dvojnásobné přesile a od roku 2007 nedošlo v podstatě k žádnému nárůstu počtu žen.
Nová pravidla jsou to nejmenší, co se dá udělat, aby se při tvorbě (některých) filmů na opomíjené skupiny společnosti alespoň trochu myslelo. Kéž by měla takovou moc, jakou jim český internet přikládá. Cesta k opravdové diverzifikaci filmového průmyslu bude ještě dlouhá. Žádná revoluce se nekoná. Jih proti Severu může stále zvítězit, staří bílí muži zabírají většinu Akademie, lidé s postižením tvoří jen dvě procenta a LGBTQ+ lidé dokonce jen 1,5 procenta všech postav na plátnech. Pokud to považujete za ideální status quo, můžete spát klidně. Doufejme, že jen prozatím.
Autorka pracuje ve filmovém marketingu a dramaturgii.