Buďme sourozenci, ne jen sousedy. Papežova encyklika míří na dogmata neoliberalismu

Papež František kritizuje moderní otroctví i mezilidské odcizení. Vyzývá ke spravedlivějšímu rozdělení majetku a solidaritě s uprchlíky.

Když papež František rozepsal zásadní církevní dokument, který se měl týkat sociálních otázek, zastihla ho při psaní pandemie covid-19. Otázky ekonomické nejistoty a vykořisťování, které plánoval zvednout, jsou tak v době vydání encykliky ještě palčivější. Pandemie podlomila zdánlivé ekonomické jistoty a ukázala neschopnost vzájemné spolupráce.

Papež se tradičně zastává uprchlíků a migrantů, pracujících a poněkud vlažným způsobem také žen. Kritizuje neoliberální ekonomiku, která přináší jistoty jen bohatým a mocným, a odhaluje tvář globalizace, které přes rozmach „sociálních sítí“ mnohdy spíš znejišťuje, než aby budovala spojenectví.

Po lásce klima, po klimatu solidarita

První encyklika papeže Františka byla namířená do církevních řad a volala po lásce. Ve druhé se pokusil oslovit všechny lidi dobré vůle, aby se začali zajímat o stav planety, a vyslovil podporu snahám o klimatickou spravedlnost. Nyní se pustil do kritiky nerovného rozdělení majetku a stavění zdí ve společnosti. Kritizuje moderní otroctví, celosvětový hlad a nesolidární systém, který podle něj není možné nadále udržovat. Fratelli tutti je citát z výroku Františka z Assisi, který je možné přeložit jako „všichni (jsme) bratři“. V první větě encykliky nicméně papež upozorňuje, že jde také o sestry. Podtitul encykliky zní „O bratrství a sociálním přátelství“. Bratrství bylo také jedním z esel francouzské revoluce a před papežem ho jako ideál ekonomiky propagoval například Rudolf Steiner.

V encyklice Laudato si papež František kritizoval zvrácený antropocentrismus; nyní si bere na paškál individualismus.

Soukromé vlastnictví nemá být vždy bráno jako nezcizitelné právo – to ovšem není v sociálním učení katolické církve žádná novinka. Od první sociální encykliky Rerum novarum patří k církevnímu učení, že vlastnictví zavazuje a velký majetek má sloužit ku prospěchu společnosti. Ve Fratelli tutti je nově kritizován celý systém, který je nutno změnit. Tuto šanci jsme podle papeže měli už po ekonomické krizi v roce 2008, ale nevyužili jsme ji. Glorifikace volného trhu nám podle papeže nedokáže zajistit bezpečí. Odsuzuje také teorii „prokapávání“ bohatství, která obhajuje daňové úlevy pro velké firmy, a označuje ji za „magickou víru“ a jedno z dogmat neoliberalismu. Finance „ušetřené“ pro velké společnosti se nikdy nedostanou až do kapes lidí, kteří zde pracují na spodních příčkách.

Papež František upozorňuje na to, že miliony lidí stále žijí v podmínkách podobných otroctví a je s nimi nakládáno jako s věcmi. Jsou vykořisťováni na mnoha úrovních a zároveň psychicky deptáni a systematicky připravováni o vědomí vlastní hodnoty. Jedním z hlavních cílů politiky by mělo být podle papeže Františka ukončení hladu. Jídlo není surovina, se kterou je možná spekulovat – a zvlášť ne ve světě, kde miliony nemají co jíst a zároveň se obrovské množství jídla vyhazuje. Papež se vyslovuje pro takovou společnost, kde se o sebe staráme jako v rodině a snažíme se budovat jeden velký domov. Součástí solidarity má být vždy i subsidiarita, tedy přesvědčení, že lidé se dokáží na nižších úrovních rozhodovat sami. Také charita se má proto zbavit snahy řídit lidské životy, ale spíš nabízet druhým dostatek podpory.

Společnost propojená sociální sítěmi podle papeže utváří spíše sousedství než bratrství, vede k růstu vnitřní nejistoty a ztěžuje budování dlouhodobých stabilních přátelství. Kromě celospolečenských problémů pojmenovává papež František také nefunkční mechanismy uvnitř lidské mysli. V encyklice Laudato si papež František kritizoval zvrácený antropocentrismus; nyní si bere na paškál individualismus. Ten se samozřejmě projevuje i v ekonomickém systému zaměřeném na výkon a na soutěž.

Uprchlíci, ženy a novodobí otroci

Značnou pozornost věnuje papež uprchlíkům a migrantům – jejich přijetí podle něj brání populistická a liberální politika. Státy ovládané touto politikou také odmítají přispívat k mezinárodní solidaritě a podpořit chudé země, ze kterých migranti přicházejí. (Tento popis velmi přesně vystihuje odmítavý postoj k migrantům a nízkou míru mezinárodní solidarity naší země.) Papež se také otevřeně zastává žen, zvlášť těch, které jsou vystavené násilí – ačkoli společnost tvrdí, že muži a ženy mají stejnou důstojnost a rovná práva, v praxi mají ženy daleko menší šanci se svých práv domoci. Kritizuje politiku založenou na pouhém zalíbení se mase a zároveň zdůrazňuje, že každá země může mít vlastní způsob vlády a že by nemělo docházet k samoúčelnému smazávání rozdílů. A konečně, vyzývá k většímu sebevědomí – nejen jednotlivce, ale i celé kultury.

Kritici vyčítají papeži jeho zmínky o ekonomii. Podle Samuela Gregga už neexistuje mnoho neoliberální ekonomů, kteří by věřili v to, že všemocná ruka trhu všechny ochrání. Naopak prý i neoliberální ekonomové uznávají, že je nutné řídit se morálkou, která zajistí druhým přístup ke zdrojům, které potřebují. Dodává, že i v době pandemie covid-19 spolu spousta lidí stále obchoduje napříč kontinenty. Papež ale upozorňuje na „ty zbývající“, na které se zapomnělo. V boji proti modernímu otroctví a za úplné odstranění nukleárních zbraní pak dochází k podobným závěrům jako OSN.

Encyklika se svým obsahem řadí mezi politické encykliky a její velmi aktivní přístup ke změně mocenských vazeb v současném světě jistě vzbudí v některých církevních kruzích rozruch. V debatě expertů deníku La Croix zazněly převážně příznivé reakce – papež se podle expertů „umí postavit za chudé“, „je radikálně solidární zcela v duchu evangelia“ a „poráží populisty na jejich vlastním poli, když dokáže přesně vystihnout mechanismy, které vynechávají chudé“.

Autorka je teoložka.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies