Minulý týden položila developerská společnost Sekyra Group základní kámen Smíchov City, čtvrti, která se už léta plánuje na území mezi Smíchovským vlakovým nádražím a autobusovým nádražím Na Knížecí. Stavět se bude první etapa projektu, která potrvá přes dva roky. První blok má vyrůst na křižovatce ulic Za Ženskými domovy a Nádražní a bude v něm 195 bytů.
Už od začátku na prezentacích čtvrti, organizovaných Institutem pro plánování a rozvoj hlavního města Prahy, panuje především atmosféra uznání. Zdůrazňuje se, jak pečlivě byl budoucí distrikt navržen. Nebudou v něm olbřímí monobloky, jaké jsou vidět například na vizualizaci jiné budoucí pražské čtvrtě Bubny-Zátory, ale dům po domu budovaná bloková zástavba. Čtvrť také nenavrhovalo jen jedno architektonické studio, ale hned několik kanceláří, které si jednotlivé části projektu rozdělily. Stavět se bude také nový dopravní uzel. Několikapatrový terminál, který vznikne na místě současného nádraží, má sloužit všem, ať už přijedou vlakem, metrem, autobusem, autem nebo na kole. Čtvrť má být důkazem, že se město dokáže s developery domluvit na složitém projektu, který bude po letech působit jako přirozeně rostlé město – jeho stavba bude také rozložena na dvanáct let. Až bude hotová, má zde tři tisíce lidí bydlet a devět tisíc pracovat. Zároveň má veřejnosti dokázat, že developer může být „hodný“ a přinášet městu, jak se říká, „přidanou hodnotu“. Současný náměstek pro územní rozvoj často zdůrazňuje, že Praha dřív s developery neuměla jednat. Teď už to prý umí líp.
Napravený hříšník
Luděk Sekyra, zamlada funkcionář Socialistického svazu mládeže, v devadesátých letech právník se zaměřením na restituce, známý Romana Janouška nebo Františka Mrázka, je dnes podle Forbesu 54. nejbohatším Čechem. Podle serveru Neovlivní je jedním z nejvlivnějších lobbistů v Praze i na celostátní úrovni a kněz Tomáš Halík jej nazývá „napraveným hříšníkem“, jaký prý je „potěchou kněžského srdce“. Dřív média spíš vypočítávala politiky, díky kterým získával zakázky, dnes je častěji prezentován jako filantrop a developerský vizionář. Ať už chápeme Smíchov City (ale i jeho další projekty Rohan City a Žižkov City) jako velké dědictví, které chce Praze zanechat nebo jako životní obchodní projekt, který ho na žebříčku Forbesu posune o pár příček výš, způsob informování veřejnosti o smíchovském novém distriktu je úplně absurdní – stačí se podívat na kontext. Většinu evropských měst dnes postihuje krize bydlení a Prahu obzvlášť, průměrný nájem je tu 335 korun za metr čtvereční a koupě průměrného bytu vyjde na šest milionů korun. Jak do toho všeho zapadne nová Sekyrova čtvrť?
V momentě, kdy v Praze chybějí byty a nájmy jsou vyšší než ve městech západní Evropy, se staví čtvrť, kde si pro své rodiny koupí byt pár milionářů a zbytek bude vydělávat investorům.
Zprávy papouškují, co je slyšet ze Sekyra Group, z vedení města a městské části. Všude se jen vypočítávají parametry čtvrti, která podle Sekyry „nemá obdoby“. Podle starostky Prahy 5 Renaty Zajíčkové (ODS) developer „odvedl příkladnou urbanistickou práci“ a náměstek pro územní rozvoj Petr Hlaváček (Spojené síly pro Prahu) tvůrcům čtvrti rovnou gratuluje. V předvolebních debatách bylo sice vedle dopravy bydlení největším tématem, Hlaváčkova stranická kolegyně Hana Marvanová slibovala, že bydlení udělá opět dostupným pro pražskou střední třídu, a čím dál víc politiků si začíná uvědomovat, že ceny bytů a nájmů nesníží to, že developeři budou víc stavět. O bytech v plánované nové čtvrti se ale dočteme pouze to, že si Sekyra pochvaluje, jak dobře se prodávají. To bohužel není moc dobrá zpráva, určující totiž je kdo byty kupuje.
Moc hezká čtvrť
Jak říká Petr Hlaváček, na to, aby byly ve Smíchov City dostupné byty, to tam bude „moc hezký“. Hospodářské noviny uvádějí, že bytové jednotky tu nepůjdou pod 5,5 milionu. Sám Sekyra se k tomu rozsáhleji vyjadřuje v roztomile devótním rozhovoru, ve kterém moderátorku víc zajímá, proč celý projekt tak dlouho trvá a jestli v něm bude nějaký nový Tančící dům, než realita bydlení Pražanů. Zatímco po minulé krizi v nultých letech měli prý v Sekyra Group pár let problém sehnat kupce pro byty v Rezidenci Korunní, tentokrát má Sekyra i přes epidemii koronaviru podstatnou část bytů, které vzniknou v první fázi výstavby, už udanou. Média uvádějí různá čísla, někde je to 40 procent, někde dokonce 60 procent, Sekyra sám v rozhovoru uvádí, že prodej „běží podle plánu“. V momentě, kdy dodává, že je to prý díky vyšší dostupnosti hypoték a tomu, že střední vrstva zbohatla a byt je pro „řadu zájemců, zejména mladých, statusová záležitost“, vzpomene si poprvé moderátorka na zdejší výšku cen bydlení a připomene Sekyrovi, že většina střední třídy si v Praze byt určitě nekoupí. Na to developer odpovídá, že jsou tu také investoři. „Řada z nich chce mít uloženy prostředky v materiálních aktivech. Takže my nejsme závislí jenom na těch, kdo chtějí byty využívat pro vlastní bydlení, byty se kupují i na investici a následně se budou pronajímat,“ říká Sekyra.
Samozřejmě. Petr Hlaváček sice ještě loni tvrdil, že procento investičních bytů je v Praze malé, město neovlivňuje – a jeho strana pak zablokovala možnost zjistit jejich počet. Developeři se ale nikdy netajili tím, že stavět byty je dnes velmi lukrativní a vůbec s tím přitom nemusí souviset funkce bydlení. Přesněji řečeno, leckdo v nich bydlet může, vzhledem k cenám se ale v případě Smíchov City skutečně bavíme jen o lidech, kteří fungují v jedné vysoko plovoucí bublině. V momentě, kdy v Praze chybějí byty a nájmy jsou vyšší než ve městech západní Evropy, se staví čtvrť, kde si pro své rodiny koupí byt pár milionářů a zbytek bude vydělávat investorům. Ti je nechají prázdné nebo je pronajmou za nájem dostupný tak maximálně pro korporátní zaměstnance, kteří stráví pár let v Praze a pak se přesunou do jiného evropského velkoměsta.
Ve městě sice dnes žije 30 procent lidí v nájmu, Spojené síly pro Prahu však zastupují voliče, kteří bydlí ve vlastním, mají byty a auta a chtějí je používat. Projevit solidaritu se zbytkem v jejich rejstříku chybí, a tak si ani ostatní dvě koaliční strany příliš nevyskakují, co se nápadů na řešení bytové krize týče. A pokud jde o Sekyru, neříká nikdo nic. Představa, že by se někdo právě s ním měl snažit vyjednat alespoň nějaký počet cenově dostupných bytů, je asi naivní. Přesto, že radnice měst v západní Evropě v poslední době s developery jednají především o sociálním i dostupném bydlení. Pražský náměstek pro územní rozvoj se těší na novou hezkou čtvrť. Že nová hezká čtvrť dnes znamená další zvýšení cenové hladiny pro celé město, nikdo neřeší.
Magorova Oáza
Pro kontext se přitom stačí rozhlédnout po Evropě. V Londýně socioložka Saskia Sassen, která se specializuje na jev financializace bydlení, provádí novináře kolem luxusních komplexů kompletně v majetku společností, jimž vydělávají na trhu. Bývají prázdné. Ceny bydlení v posledních letech stouply po celé Evropě, a že se dnes do bydlení investuje masivně a mění to vzhled měst, není žádným tajemstvím. Jen v Praze pořád část lidí žije ve světě, kde „nová hezká čtvrť“ znamená pokrok. Pro pár lidí ano, pro část obyvatel však může znamenat razantní zchudnutí a pro část stěhování pryč. Dávat za nájem více než třetinu platu není dlouhodobě udržitelné.
Na vychýlenost veřejné debaty o nových čtvrtích jsme v Praze zvyklí. Vyjádření občanských spolků z Prahy 5 média necitují, politici by je stejně smetli ze stolu s poukazem na věčné potížisty a také na to, že na Smíchově přece proběhlo participativní setkávání s občany. Na fakt, že veškeré informace o bytové situaci interpretují u nás developeři a banky, upozorňoval nedávno kolektiv Paměť města. Občané v médiích slyšet nejsou. Absurditu situace pak dokonává Sekyrův úsměv, když moderátorce zdůrazňuje, jak si developerská společnost uvědomuje důležitost zachování zdejšího genia loci, tvořeného prý lidmi, jako byl Ivan Martin Jirous, který vysedával na Smíchovském nádraží v restauraci Oáza. Důkazem, že společnost postupuje citlivě, je prý zachování „kulturní sportovny“ na Radlické, což je industriální budova, ve které dva kluci před pár lety zřídili tělocvičnu a kulturní prostor, kde si poslechnete kapelu a dáte chai latte. Co by na to řekl Magor, se dá představit dost snadno.
Téměř děsivé je nahlédnout Smíchov City ještě jednou v kontextu celého města. Jen minulý týden se současně začal v Karlíně stavět projekt jiného developera, Trigemy – podle návrhu Davida Černého. Kromě Sekyrových tří čtvrtí se chystají také Bubny-Zátory, kde vlastní většinu pozemků CPI Radovana Vítka (tam má bydlet 25 tisíc lidí a pracovat jich tu má ještě víc). V samotném centru vznikne distrikt Masaryčka česko-slovenské skupiny Penta. Vypočítat menší projekty těchto i dalších velkých společností by vyšlo na několik řádků. O něco méně děsivé by to bylo v případě, že by si město uvědomovalo, že jedním z největších úkolů je umět vyjednávat s developery tak, aby jejich projekty byly prospěšné pro celé město. U nás jsme zatím stále ve fázi devótnosti či paniky. Jak se bude v průběhu desetiletí Praha měnit, je pořád do určité míry otevřená otázka, neměly by na ni však odpovídat jen velké společnosti, které primárně zajímá vlastní zisk.
Autorka je redaktorka Alarmu.