Kellner má Novu. Nadvláda oligarchů nad Českem po krajských volbách zdaleka nekončí

Koronavirová krize prověřila možnosti státu, další krize nás ale čekají. A pro miliardáře, jako je Kellner, jsou krize především příležitostmi.

Ani šestnáct milionů nepomohlo Trikolóře Václava Klause mladšího v krajských volbách k ničemu jinému než k trapasu a fiasku. Smát se ale neúspěšnému ultrapravičákovi, který bývá spojován s penězi nejbohatšího Čecha Petra Kellnera, můžeme jenom chvilku. I kdyby Kellner snad Trikolóře z jeho hlediska drobné peníze dal a ukázalo se, že to bylo k ničemu, může mu to být upřímně jedno. Evropská komise v nákupu mediální společnosti CME Kellnerovou PPF „nevidí problém“, takže se nejbohatší Čech stává majitelem TV Nova, nejsledovanější televize v Česku. Stejně jako Andrej Babiš Mafru považuje i Kellner Novu především za výhodnou investici. Aspoň v tom mu můžeme věřit.

Díky cestě na Tchaj-wan nebývale populární Miloš Vystrčil po volbách do krajů a do senátu, jehož je předsedou, pro Český rozhlas vyslovil několik málo principiálních tezí o významu voleb a pojistce demokracie, dal na Facebook fotku Václava Havla a nahrál videopodporu pro miliardáře Iva Valentu. Občanská demokratická strana neváhala ani vteřinu a Vystrčilův tchajwanský morální kredit okamžitě využila k podpoře uherskohradišťského krále hazardu, který by tam rád obhájil křeslo senátora, a který ve svém Zlínském kraji nasypal do konkurenční Trikolóry tolik peněz, až se jí díky koaliční spolupráci se Soukromníky podařilo získat jednoho krajského zastupitele. Vystrčil Valentovi na videu upřímně poděkoval za to, co všechno udělal dobrého pro české živnostníky.

Lidé všude na světě budou čelit stále se kumulujícím krizím a často nebudou mít dost času se regenerovat. Multimiliardáři, kteří vidí v každé krizi příležitost, tak budou mít kumulovanou permanentní příležitost.

ODS, jejíž předseda Petr Fiala považuje „oligarchizaci politiky za stejně nebezpečnou jako socialistickou cestu“, má v přístupu k oligarchům, kteří se nejmenují Babiš, ve skutečnosti docela velkorysý přístup. Sčítat po volbách hlasy „proti oligarchii“ a zahrnout české partnery polského ultrakonzervativního Práva a spravedlnosti je zkrátka nesmysl. Hodí se to sice pravicovým stranám, které tak můžou oprášit protikomunistickou rétoriku, ale problému v podobě stále větší nadvlády superbohatých nad veřejným a politickým děním nás to nezbaví. Personifikovat Babiše jako jediného reprezentanta moci oligarchie nad Českem je zamlčování většího problému.

Jak bude po smrti ČSSD?

Reakce opozice a komentátorů na výsledky krajských voleb se příliš nelišily od těch před dvěma lety po komunálních volbách, kdy se rovněž mírně jásalo nad relativním neúspěchem oligarchické kliky Andreje Babiše. Letošní volby tak měly opět ukázat, že Babiš je (snad) porazitelný. V komunálních i krajských volbách přitom hnutí ANO v absolutních číslech oproti těm předchozím (komunální 2014, krajské 2016) neztratilo, ale naopak mírně získalo. Co se mění, je Babišova voličská základna a koaliční potenciál. Pravicové a liberální opozici se podařilo Babiše vytlačit k elektorátu, který v minulosti z velké části volil levicové strany. Tímto posunem zároveň ANO natolik oslabilo ČSSD a KSČM, až se v řadě krajů ocitlo bez spojenců z parlamentní politiky. Tato situace se nemusí u voleb do sněmovny zopakovat. Mluví se sice o porážení Babiše, ale katastrofa ve skutečnosti postihla především sociální demokracii a komunisty. Bez ohledu na to, jak šíleně a fašisticky se ČSSD v řadě krajů projevuje, její vymazání oligarchickou strukturou situaci nijak nepomůže. Místopředseda sociální demokracie Roman Onderka deklaroval bezradnost vlastní strany s upřímností, jaká běžně v politice nebývá k vidění, když prohlásil, že ČSSD je na tom špatně ve vládě i mimo ni.

Zničení ČSSD může znamenat i to, že levicoví voliči budou do budoucna reprezentování buď Babišovým, nebo jiným politickým kartelem. Po krajských volbách můžou opoziční strany sestavovat vítězné koalice bez ANO především díky tomu, že v nich ČSSD i KSČM propadly. Podobný propad těchto stran ve sněmovních volbách přitom potřebují k porážce ANO i na celostátní úrovni. Ani spojenectví s Milošem Zemanem by pak Babiše jako předsedu vlády nemuselo zachránit, což by nejspíš vyústilo v jeho odchod z politiky a následný rozpad hnutí ANO. Je dost nepravděpodobné, že by vyprázdněný prostor po hnutí ANO (1,5 milionu voličů) zabrali Piráti, STAN, Zelení nebo nějaká „moderní ekologická levicová strana“, zvlášť pokud se do té doby završí postupná (sebe)destrukce ČSSD. Mnohem spíš se do tohoto prostoru nahrnou další projekty domácích oligarchů nebo politických podnikatelů vyrostlých na troskách ANO.

Kellnerovi strašáci

Způsob, jakým bude Kellner skrze Novu chtít působit na českou společnost, se zatím nedá odhadnout. Hodnoty, k nimž se hlásí, už ale ukázal ve výročních zprávách PPF. V roce 2019 se nejvíc bál rovnostářství (což je od nejbohatšího Čecha celkem fér), „ideologie individuální nárokovosti“ a relativizace tradičních hodnot. V roce 2020 pak Kellner ve stejném dokumentu napsal, že každá krize je příležitost. To ale platí jen pro superbohaté, jako je on sám. V USA jen během několika měsíců koronavirové pandemie miliardáři jako Jeff Bezos ještě rychleji bohatli, zatímco se zbytek země urychleně propadal do chudoby. Snižování mezd a škrty, které začínají v USA i Evropě, ponesou střední a nižší třídy, nikoliv lidi jako Kellner, kteří ve výročních zprávách úvěrových společností hájí poctivou práci a tradiční hodnoty. Pro ně je to naopak příležitost ještě víc expandovat na úkor veřejného. Co všechno si Kellner pod „příležitostí“ představuje, se teprve uvidí. Je možné, že znovu podpoří Institut Václava Klause a přes média si jen pohlídá, aby mu ideologie nárokovosti nekazila úvěrový byznys. V případě nutnosti má ve vyvolávání nenávisti například vůči Romům TV Nova celkem bohaté zkušenosti, a o tom, jak na uprchlíky, se může přiučit od ještě dryáčničtější Primy.

I Babiš kdysi při nákupu Mafry mluvil především o skvělé investici, která mu nemá přinést nic jiného než zisk z prodeje. Označovat ale dnes plátky z Mafry za stranické noviny hnutí ANO by byl velký eufemismus. Stranické bylo Právo lidu za první republiky a stranické jsou dnes Pirátské listy. MF Dnes, Lidové noviny a další tituly jsou zoligarchizovaná média a slouží zájmům majitele agrochemického komplexu. Členům hnutí ANO přitom nemusí ve skutečnosti nijak pomáhat – naopak, pokud by ohrožovaly majitele, můžou je pomáhat sundat. Babišova média posloužila svému majiteli v klíčových kauzách několikrát a pomohla mu ke klidnému vládnutí i k oslabování ČSSD především v éře Sobotkova premiérství. Ze začátku také ignorovala protesty Milionu chvilek a nedávno neváhala v čase pandemie vydávat články o hrůzném romském ghettu v Brně na Cejlu.

Tímto způsobem ale Kellner postupovat nemusí. Do politiky se sám zapojí jen těžko, na to má lidi. Stačí si vzpomenout na Zdeňka Bakalu, jehož média dlouhá léta nepsala o kauze spojené s privatizací bytů OKD, a můžeme mít celkem dobrou představou, jak takzvaná oligarchizace médií vypadá v praxi. S tím rozdílem, že Bakala je oproti Kellnerovi, co se týče velikosti majetku, jenom snaživý živnostník a Kellnerovy zájmy zahrnují i vazby na Rusko a Čínu. Samotný úvěrový byznys typu Homecredit je přímo spojený se špatným fungováním veřejných služeb a s masovou chudobou. Je tedy celkem jedno, jaké budou další konkrétní zájmy Petra Kellnera v České republice, bohatě si vystačí s jediným, a tím je nedotknutelnost soukromého vlastnictví. Do té se ve spolupráci s českou pravicí snadno vejde i udržování fosilního průmyslu, nezdaněný kapitál i zisky korporací.

Budování nedůvěry

Otřesení důvěry společnosti vůči médiím, ke kterému jejich oligarchizace nutně vede, je problém především pro novináře. Miliardářským majitelům, kteří si skrze média kupují vliv na společnost, vadit nemusí. Nárůst nedůvěry, informační chaos a nejistota je naopak svět, který úzké vrstvě superbohatých vyhovuje. Nejbohatšími lidmi planety financované think-tanky a cinknuté „vědecké instituce“ dlouhodobě a záměrně budují nedůvěru k vědeckému konsensu o příčinách klimatické krize a neváhají do pravděpodobně největší dezinformační kampaně v dějinách lidstva cpát miliardy dolarů. V periferním Česku si celkem snadno vystačí s využíváním toho, co na tomto poli už udělali Američané, a toto pak tlačit přes média. Časopis Reflex donutil odejít svoji vlastní novinářskou legendu J. X. Doležala, kterému se nelíbilo, jak idiotsky časopis psal o klimatické krizi. Majitel časopisu uhlobaron Daniel Křetínský nežije ve znečištěných oblastech severních Čech, Bakala nemusí čelit nenávisti lidí na Ostravsku, které podvedl a připravil o vlastní bydlení. Pro Kellnera jsou dluhy chudých na vysoký úrok účetní položkou, nikoliv realitou, která znemožňuje rodinám aspoň přežívat a tlačí je do bídy bez přívlastků.

Společnosti všude na světě budou čelit stále se kumulujícím krizím, z nichž často nebudou mít dost času se regenerovat. Multimiliardáři, kteří vidí v každé krizi příležitost, tak budou mít kumulovanou permanentní příležitost. Média v jejich moci můžou vždycky nalít do společnosti další dávku xenofobie a rasismu. Daně z majetku, které jsou klíčové pro omezení jejich moci, zatím vůbec nejsou v Česku na stole. Omezení moci oligarchů se bez nich ale neobejde. „Pan Valenta má neomezené finanční prostředky a vlastní média, která mu dávají veškerý servis, včetně jeho Parlamentních listů,“ popsal jeho senátní protikandidát Josef Bazala realitu politického duelu s lokálním finančním bossem. Je samozřejmě optimistické, že Piráti stále dokáží bez velkého byznysu za zády konkurovat konglomerátu s nekonečným přísunem peněz. Pokud se ale nezačne s velmi přímým omezování moci a majetku superbohatých, budeme jen odkládat svou vlastní prohru, která v kumulujících se krizích při vlastnictví klíčových médií politickými nepřáteli nevyhnutelně přijde.

Autor je redaktor Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies