Foto facebookový profil Andreje Babiše
Ačkoliv se Česko právě nachází v jednom z nejkomplikovanějších obdobích svých dějin a pandemie koronaviru vstupuje doslova do každé myslitelné oblasti, proběhly krajské a senátní volby relativně bez problémů. Volby, u kterých mnozí komentátoři neironicky predikovali, že kvůli nouzovému stavu ani nebudou – aby tím z Andreje Babiše definitivně udělali totalitáře – se nakonec uskutečnily.
Oproti předchozím letům probíhaly vícero dní. Už ve středu volili na takzvaných drive-in stanovištích lidé v karanténě. Část z dalších nakažených pak využila možnosti příjezdu speciální komise s přenosnou schránkou. Ve volebních místnostech vládla tvrdá hygienická opatření. Už po prvním dni se účast pohybovala na stejných číslech jak před čtyřmi lety. Na českou volební pasivitu tak koronavirus neměl de facto žádný dopad. Dalo by se říct, že k volbám přišli ti samí lidé, co jindy.
Sólisti za každou cenu
Nechybělo moc a z prvního kola postupovali do Senátu hned dva kandidáti. Kromě stávajícího děčínského senátora Zbyňka Linharta (STAN), který ve svém okrsku pohodlně zvítězil, se na přímý vstup do Senátu blýskalo i stálici ODS Miroslavě Němcové. Tu nakonec od úspěchu v prvním kole dělilo necelé procento a půl, takže se za týden utká se současným senátorem Václavem Hamplem. Ten to měl ve svém okrsku poměrně těžké. Kromě Němcové proti němu kandidovalo až moc politiků s velmi podobným programem.
Politika se zkrátka neodehrává jen ve velkých městech, jak mají někteří liberální komentátoři často pocit. Teprve větší snaha o pochopení regionálních problémů může vést k pochopení samotného fenoménu Babiš.
Podobně tomu bylo i v Brně, kde nakonec těsně postupuje kandidát ODS Roman Kraus a také bývalá veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová kandidující za Zelené a další malá uskupení. Právě její výsledek byl však do poslední chvíle nejasný. Podobně jako u Hampla tomu „napomohl“ i fakt, že v obou obvodech postavili svého (nepříliš výrazného) kandidáta i Piráti. Zatímco v pražském obvodu stála kandidatura Roberta Veverky voliče málem samotné druhé kolo, v Brně se pirátské hlasy pro Jiřího Kadeřábka tříštily s hlasy městských liberálů volících Annu Šabatovou. Té hrozilo, že se nakonec do druhého kola neprobojuje a v Brně se bude rozhodovat mezi kandidáty ANO a ODS.
Snaha sólovat bez kompromisu o Pirátské straně leccos vypovídá. Strana je pod vedením Ivana Bartoše na koni a tyto volby to jen potvrzují. Piráti tak chtějí své velké sebevědomí viditelně demonstrovat. Jenomže stavění pirátských kandidátů proti osobnostem s velmi podobným politickým zaměřením je kontraproduktivní a do jisté míry také nevyspělé. V Brně se navíc za Piráty táhne kauza, kdy si tým Jiřího Kadeřávka zaregistroval doménu Anny Šabatové a pak to ještě bohorovně obhajoval na sociálních sítích s tím, že chtěl bývalé ombudsmance vlastně pomoct. Nakonec se ale zachoval galantně, vyjádřil radost nad úspěchem Anny Šabatové a momentálně s ní vyjednává o přepuštění vlastních reklamních ploch v její prospěch. I nadále bude důležité pozorovat, jak se Piráti postaví k druhému kolu senátních voleb a komu vysloví podporu. Velkorysost by mohla přinést ovoce i jim samotným.
RIP ČSSD, RIP KSČM, RIP Trikolóra
Debakl „levicových“ stran – i tak by se dal shrnout jeden z výsledků voleb. Očekávali to všichni, s největší pravděpodobností i předseda sociálních demokratů Jan Hamáček, který se alespoň v poslední chvíli nechal nafotit v červeném svetru, aby dal voličům vzpomenout na období své největší slávy. Nezabralo to. Sociální demokraté doplácejí na účast ve vládní koalici, ve které už dva roky hrají roli Babišových podržtašek. Nedaří se jim nastolovat vlastní témata a vymezit se proti premiérovi-oligarchovi taky nemůžou, a tak jim nezbývá, než poslušně plnit přání ANO. Výsledek? Brutální ztráta mandátů. Kdysi nejsilnější levicová strana u nás upadá a může za to i její neschopnost oprostit se od krajských mafiánských struktur. O tom vypovídá třeba způsob, jakým zařízli zamýšlenou společnou kandidátku Lepšího Severu v Ústeckém kraji. Namísto toho šli socani sami za sebe a na jedno z čelních míst postavili Paroubkova muže a ex-lídra DSSS pro Liberecký kraj Petra Bendu. A jak to dopadlo? Ztrátou všech deseti mandátů a vypadnutím ze zastupitelstva. Lepší Sever získal čtyři mandáty. Výmluvnější trest od voličů snad ani přijít nemohl.
O poznání lépe se vedlo ČSSD tam, kde kandidovali v koalici. Především pokud šlo o koalice se stranou Zelených jako například ve Zlínském nebo Královéhradeckém kraji. Tento na západě relativně běžný model by v jiném vesmíru mohl sociální demokracii inspirovat. Se Zelenými totiž můžou hájit klimatickou i sociální politiku naráz. Nejspíš se z toho ale Jan Hamáček nepoučí a bude úpadek ČSSD dál prohlubovat.
Svým způsobem tak sociální demokracie jen s několikaletým zpožděním opisuje strategii ODS. Alespoň nějaká (a v řadě případů velmi pofidérní) moc ve vládě je dnes pro ČSSD víc, než budoucnost strany samotné. Obdobně jsou na tom komunisté, které z politické mapy vytlačují agresivnější hráči, jako je Okamurova SPD. Právě v krajích však donedávna disponovali alespoň nějakou reálnou mocí, což se postupně mění. Vidět to lze znovu na Ústeckém kraji, kde měli komunisté posledních osm let hejtmana Oldřicha Bubeníčka. Letos se rozhodl nekandidovat a odejít do politického důchodu. Volební zisk KSČM se zde smrsknul na směšných šest procent a vyhrálo hnutí ANO s 25 procenty. Komunisté se pak nedostali ani do zastupitelstev Karlovarského nebo Jihomoravského kraje. Za prohru tento volební výsledek označil i Jiří Dolejš.
Naprosté „vyluxování“ levicových hlasů však Babišově ANO nepřineslo kýženou hegemonii, ale spíš pravý opak. Ve Středočeském kraji je nová koalice bez hejtmanky Jaroslavy Pokorné Jermanové jasná na první pohled. Přestože obhájila stejný počet mandátů jako před čtyřmi lety, do zastupitelstva se nedostali sociální demokraté a komunisté, s nimiž do této chvíle vládla.
Radikální nevýhru slaví také Václav Klaus mladší, který uspěl jen ve Zlínském kraji. Zde byl ale v koalici s hazardním magnátem Ivem Valentou. Pokud o Praze dříve platilo, že by zde vyhrála i tenisová raketa Václava Klause, pak o Uherském Hradišti lze říct, že by tu uspěla i šála Iva Valenty. O Klause zde tedy vůbec nejde. Na to, kolik siláckých řečí a peněz Klaus junior do těchto voleb vložil, je to absolutní výsměch. Definitivně se tak po uskupení Hlavu vzhůru ukazuje, že lidé o další volební projekt rodiny Klausů nestojí.
Andrej Babiš slaví Pyrrhovo vítězství
Krajské volby tak svědčí především o dvou věcech. Voliči Andreji Babišovi odpustí prakticky vše. Na krajské úrovni jim příliš nevadí symbol nepotismu a nekompetence (hejtmanka Jermanová ve Středočeském kraji) ani symbol neviditelnosti a šedivosti (hejtman Šimek v Jihomoravském kraji). Na vládní úrovni mu pak odpustí i půlbiliónový schodek, jarní lockdown, nezvládnutý začátek druhé vlny a další restriktivní opatření. Oproti předchozím krajským volbám v roce 2016 neztratil prakticky žádné mandáty, naopak jich ještě pár přidal.
Pro Andreje Babiše je to však do značné míry Pyrrhovo vítězství. Dostal se do pozice Jiřího Paroubka – sice vítězí, avšak ne tak přesvědčivě, aby se bez něj (respektive bez hnutí ANO) následné koalice neobešly. S výjimkou Karlovarského, Ústeckého a především Moravskoslezského kraje se mohou bez ANO relativně bez problémů obejít. Ve čtyřech krajích pak hnutí ANO dokonce skončilo druhé, respektive třetí.
A co dál?
Otázkou zůstává, jaké koalice skutečně vzniknou. Krajská politika je mimo hledáček novinářů i většiny občanských aktivistů. Politici si zde mohou dovolit mnohem větší levárny. Velkou roli tu hrají osobní vazby, ale i další (zejména finanční) faktory. Opoziční strany a hnutí se musí mít obzvláště na pozoru, aby opět nezklamaly křehkou důvěru, kterou do nich voliči vložili. Pokud se některé z nich rozhodnou přibrat ANO, ačkoliv bude připadat v úvahu i jiná stabilní varianta, bude to po mnohaletých proklamacích z celostátní úrovně o odstavení Andreje Babiše od moci další podraz, který by se jim u voleb do Poslanecké sněmovny škaredě vymstil. Něco takového nastalo záhy po sečtení hlasů ve Zlínském kraji, kde se dohodla koalice ANO, Piráti, ODS a ČSSD s jediným cílem – odstavit dosavadního hejtmana Čunka a jeho plán nové nemocnice za osm miliard. Na celostátní úrovni se však bude takový handl obhajovat dost těžko.
Pro opoziční strany může být povzbuzením, že projekty koalic opozičních stran se do jisté míry osvědčily. Teprve čas navíc ukáže, na kolik budou různě poslepované zastupitelské kluby stabilní a zda budou hlasovat jednotně. Žábu spolkla především dříve dominantní ODS: ta hned v několika krajích kandidovala s TOP 09 nebo s KDU-ČSL, takže se zbytečně netříštily síly. Ale ruku na srdce, výsledky ODS, ať už samotné nebo v rámci koalic, neodpovídají pravidelným siláckým prohlášením Petra Fialy, že bude příštím premiérem.
Budoucí premiér Ivan Bartoš
S ohledem na výsledky ve většině krajů to spíš vypadá na hypotetického premiéra Ivana Bartoše. A tím se dostáváme k druhému zásadnímu zjištění těchto voleb: pozici lídra opozice potvrdili právě Piráti. Kandidovali všude samostatně a lze s jistotou říct, že v jejich případě voliči skutečně věděli, jakou „značku“ volí. V Olomouckém kraji dokonce mohou sahat po křeslu hejtmana.
Dalším vítězem voleb je bezesporu hnutí STAN. Vyhráli hned ve dvou krajích – ve Středočeském a naprosto s přehledem pak v „půtovském“ Libereckém kraji. Zamýšlené spojení sil Pirátů a STANu do příštích sněmovních voleb, o němž se v kuloárech mluví čím dál častěji, by se mohlo stát první reálnou silou, která se přiblíží aspoň na dohled Babišovým výsledkům. Vidle by do toho mohlo vrátit sebevědomí STAN a Pirátů, které by zamýšlené spojenectví dokázalo zničit stejně jako v případě koalice KDU-ČSL a STAN před třemi lety.
Andrej Babiš, respektive jeho marketingový a volební tým, má do příštích voleb o čem přemýšlet. Svým dryáčnickým stylem nakonec tolik hlasů nezískali. Na druhou stranu je ovšem nutné říct, že minimálně pravicová opozice – ODS a TOP 09 – nedokázaly ani z naprostého rozkladu státu, kterého jsme při koronavirové pandemii svědky, vytěžit podstatné body. Po téměř sedmi letech v opozici je to tristní výsledek, i když se oba lídři, jak Markéta Pekarová-Adamová, tak Petr Fiala, snaží přesvědčit voliče o opaku.
Někdy se říká, že jsou krajské a senátní volby přípravou na volby do Poslanecké sněmovny. Je to tak ale jen části: dlouhodobě se těší menší voličské účasti i mediální pozornosti. Debaty o budoucnosti demokracie v Česku se totiž opakovaně smrskávají pouze na vládní/opoziční perspektivu a opomíjejí řadu významných faktorů, které jsou pro kvalitu života lidí v Česku určující a jednoduché logice dobra a zla se prostě vzpírají. Mnozí by si určitě přáli, aby se Babiš i v těchto volbách stal republikovým zlosynem, ovládl Senát a pak ho třeba zrušil. Jenže to se neděje: možná proto, že je mu horní komora parlamentu prostě jedno, možná proto, že ví, že na ni jednoduše nemá.
Tak jako tak bychom si z pandemických voleb měli odnést do budoucnosti jediné: politika se zkrátka neodehrává jen ve velkých městech, jak mají někteří liberální komentátoři často pocit. Teprve větší snaha o pochopení regionálních problémů může vést k pochopení samotného fenoménu Babiš a otevřít dveře i jiné než moralizující kritice. Jak ukazují výsledky Pirátů a STANu, nějaké místo tu pro ni je.
Autoři jsou političtí komentátoři.