Fvck_Kvlt. Foto Peter Sit
„Zabijem sa, počuješ, zabijem, zabijem, zabijem sa,“ skanduje dav v úvodu koncertu slovenského rappera jménem Fvck_Kvlt. Hlas znějící do klaustrofobického beatu je až démonicky zpomalený, jako by šlo o vnitřní nabádání k tomu se vším skončit. Slyšet něco takového na letním festivale je odzbrojující zážitek – běhá z toho mráz po zádech. Není to ovšem propagace dobrovolného odchodu ze světa, jak by se někomu mohlo zdát. „Každý môj release je vysporiadanie sa s niečím, čo ma núti rozkopávať výlohy a podpaľovať smetiaky. Či už sú to celospoločenské problémy alebo iba moje sračky. Hudba je mi terapeutom,“ říká Denis Bango neboli Fvck_Kvlt: „Ak sa v nej dokáže nájsť aj ďalší človek, som tomu dvojnásobne rád. Predsa len tá hudba je k ničomu, ak by som ju robil čisto len a len pre seba.“
Tísňové volání
Fvck_Kvlt zachycuje souboj s depresemi a vystihuje pocit mnoha mileniálů, o nichž se někdy píše jako o generaci terapie nebo generaci antidepresiv. Undergroundový rapper podle songu Zabijem sa! pojmenoval svoji druhou nahrávku, která patří k tomu nejlepším, co letos na česko-slovenské rapové scéně vzniklo. Ve třinácti skladbách se vystřídají známější jména jako Boy Wonder, Idea nebo Karlo z Milion+, ale hlavním vypravěčem je Fvck_Kvlt. Smutných rapperů na česko-slovenské scéně navíc přibývá a není náhoda, že k žánru přicházejí od hardcore punku jako osmadvacetiletý Denis Bango.
Rap dříve vypovídal o sebevědomí, penězích a svalech, dnes v něm jde o pochyby, utlumovací prášky a shrbená záda.
Slavnější rappeři by se od Banga mohli učit: beaty si sám produkoval a perou se v nich inspirace temným memphiským soundem, crunkem, boom bapem nebo moderním trapem. K tomu celou desku sám nahrál, zmixoval a vydal. Konfesní rap Fvck_Kvlt vykresluje jednotlivé fáze života s depresí v dnešním Slovensku, kde je stále náročnější sehnat peníze na nájem, o moc ve vládě se perou klerofašisti a „kde je tak ťažké mať niekoho rád“. Zabijem sa! je naštvaná deska, ale stejnou měrou jde o tísňové volání.
Cobainovy děti
Rap dříve vypovídal o sebevědomí, penězích a svalech, dnes v něm jde o pochyby, utlumovací prášky a shrbená záda. Globálními hitparádami posledních pět let hýbali depresivní rappeři jako Lil Peep nebo Lil Uzi Vert, z nichž se první zmíněný předávkoval Xanaxem, a temné nálady se musely časem ozvat také u nás. Oba rappery pokládá Bango za velkou inspiraci: „Lil Peep možno viac, aj keď Uzi Vertov najväčší hit Xo Tour Llif3 patrí medzi tie tracky, ktoré si dokážem pustiť desaťkrát za sebou a ani na sekundu ma neomrzia. Najviac ma však asi nakopávala vždy svätá trojica Bones, Ghostemane a Suicideboys. Konkrétne Bonesa som sledoval takmer od jeho úplných začiatkov.“ Stejně jako ona trojice rapperů má i Fvck_Kvlt kořeny v undergroundu.
O Lil Peepovi se po jeho smrti koncem roku 2017 psalo jako o Kurtu Cobainovi pro 21. století a v jeho beatech byly slyšet ozvuky kytar a grunge. Cobain se stal pro smutné rappery největším vzorem a hrdinou, protože kdysi do rockové hudby vnesl nový typ citlivosti. „Práve Nirvana v obrovskej miere ovplyvnila nás, čo sme sa narodili okolo doby, kedy Cobain zomrel, a spoznali sme Nirvanu neskôr už ako absolútny kult. Zanechala nám odkaz, že je ok hovoriť o tých nepekných veciach, čo sa nám dejú v hlavách. A že nás je veľa. Že nie sme v tom sami,“ vysvětluje Bango, který se k rapu dostal přes devadesátkový grunge. Nejprve před pěti lety začal opatrně tvořit beaty a starat se o cizí věci jako producent, ale souběžně hrál na kytaru a zpíval v trnavské punkové kapele The Wilderness a působí v ní dodnes. Nabaloval na sebe další lidi se stejným přístupem a začala se tvořit jeho Kvlt Crew, kam se počítají rappeři Inšpektor Nádej, Edúv syn nebo DJ a rapper Žakhéles.
Debutová deska Kvlt Teachings vyšla v roce 2019. „Potreboval som vyventilovať nejaké nedoriešené veci z predošlého životného obdobia a ako jedinú schodnú cestu som videl vyprodukovať si album, inak by to so mnou išlo viac z kopca, než to ide obvykle,“ vzpomíná Denis Banga. Ve videoklipu k tracku Depersonal Fvck_Kvlt a Edúv syn vypadají, jako by právě přišli z punkového koncertu: na sobě mají džísky s nášivkami, trika s blackmetalovými logy, dlouhé vlasy ji zakrývají obličej: „Necítim nič,“ rapují, „len hustotu vzduchu a totálny cringe, začnite lynch, dajte ma dolu, ja som v úplnej piči.“ Jakkoli to může znít ironicky, Bangovu tvorbu dobře vystihuje track nazvaný Ráno sa zobudím a stále som mileniál žijúci v kapitalizme.
Kytary a rap
„Jediné, čo je pre mňa niečo ako skok, je to, že nestojím na pódiu s gitarou. Nemožnosť skryť sa za nástroj a humbug, ktorý robia ostatní spoluhráči. Čo sa týka tvorby, vždy som vedel, že sa na niečo podobné raz dám. Mal som to kdesi vzadu v hlave uložené,“ říká Denis Banga. Punk považuje za přístup, nikoli hudební žánr a hranice mezi styly jsou podle něho propustné. Do beatů Fvck_Kvlt schovává odkazy na power violence kapelu Sheeva Yoga, posthardcoristy Thema 11 nebo na hypnotickou kytarovou hudbu skupiny Tomáš Palucha.
Rap se s punkem prolínal od osmdesátých let, kdy Public Enemy nosili rockerské kožené bundy a do beatů přimíchávali kytarové riffy a některé boční projekty newyorských Sonic Youth byly ovlivněné rapem (Chuck D z Public Enemy hostoval dokonce na jedné jejich desce). Postupem času docházelo k umělému fúzování s pochybnými výsledky (za všechny stačí vzpomenout Limp Bizkit), ale postupem času se zrodil nový typ rappera, jako je zmiňovaný michiganský rodák Bones, který dělá trap s blackmetalovou estetikou – provokuje tričkem Burzum a k tomu vypadá jako hlavní hrdina z filmu Vrána. Ke zmatení stylů napomohly digitální platformy jako Soundcloud, kde už na kořenech hudby tolik nezáleží – ve virtuálním prostředí se hranice subkultur rozmazávají a hudebníci přirozeně přepínají mezi styly. „Ľudia si jednoducho uvedomili, že pogo a moshpity sú ďaleko zábavnejšie než postávanie na mieste a mávanie rukou vo vzduchu,“ vyjmenovává Denis Banga, co se od sebe navzájem můžou rap a punk naučit.
Také na česko-slovenské scéně přibylo rapujících hardcoristů a pankáčů: Ghettoblaster (dnes vystupující spíš jako Císařpancíř) hraje na kytaru a zpívá v noisepunkové kapele Nusle Sound System, maniakální rapper Násilník dříve zpíval ve Wasted Whatever, GG Stalin z rapové crew Hyenxxx hraje v Šelo Savore a ostatně i Edúv syn vystřídal několik skupin (v Erikajemoja hrál na baskytaru a zpíval a několik textů této kapely dokonce přerapoval). Do rapu si hardcoristé berou DIY přístup a dobrovolné outsiderství, ale také politiku a světonázor. Nezajímá je „gucci bag“ plný peněz jako domácí rapový mainstream. Největší drip, což je v trapovém slangu vyjádření stylu a způsobu života, je pro ně držet se svých ideálů, jak ostatně prohlašuje Fvck_Kvlt na nové desce: „Jebať na money, tie sa pominú, ideály nezomrú.“ V tracku Panika zas provolává: „Syn anarchie, zvádzam boj so svetom aj so sebou, pod červeno-čiernou vlajkou, to je môj kroj.“
Deníky deprese
A je tu ještě jedna spojnice s hlučnou kytarovou hudbou – v osmdesátých letech se objevila nálepka emo hardcore označující americké kapely, které do žánru vnesly texty o vlastních pocitech, zranitelnosti a nejistotách. Zpěvák emohardcorových Rites of Spring tehdy dokonce fanoušky při koncertech vyzýval, ať klidně brečí. To samé by se dalo říct o hudbě Fvck_Kvlt. Album Zabijem sa! navozuje stav, který prožívá člověk s depresemi. A někomu, kdo takovými problémy netrpí, může pomoct vcítit se do kůže druhého. „Nestíhaš spracovať to čo cítiš. Vieš len, že nekráčaš, iba sa priestorom šíriš, ľudia prechádzajú okolo, pýtaš sa, kto sú,“ potichu zpívá Fvck_Kvlt v tracku Chlapec a přechází do šeptání: „Povedz mi, čo mam spraviť, keď sa nechceš o tom baviť.“
Fvck_Kvlt ale naštěstí nesklouzává k přílišné sebelítosti. Deprese je cítit až fyzicky a deska působí jako rapová verze deníků amerického spisovatele Williama Styrona Viditelná temnota s podtitulem Memoáry šílenství. „Zoufalství, k němuž jakýmsi zlovolným úskokem dohání nemocný mozek v něm přebývající psýcha, se začne podobat Ďábelským útrapám člověka uvězněného v přetopené místnosti,“ popisoval Styron svůj boj s nemocí. Pocitu deníkovosti navíc přidávají útržky hlasových zpráv z messengeru.
Na rozdíl od jiných tuzemských smutných rapperů Fvck_Kvlt odhaluje kořeny svých depresí. Není to ploché vylíčení stavů jako u populárního rappera Victora Sheena, pro kterého je svět jen šedý, a nikdy se nedozvíme proč. Rap Fvck_Kvlt je sycen hmatatelnou deziluzí a rezignací. Dokáže své pocity lépe pojmenovat a vnímat je v širších souvislostech – deprese pro něj jsou politický problém. Vyrůstal v době, kdy se na Slovensku doháněl Západ, a dnes na vlastní kůži pociťuje, že kapitalistický systém je výhodný jen pro malé procento lidí. A je to příběh celého bývalého východního bloku. K nejsilnějším momentům nové desky patří Boom, skladba s oldschoolovým zvukem, v níž Fvck_Kvlt vyjmenovává, co jeho generaci zbylo po takzvaném konci dějin, který ve skutečnosti nenastal: boomerství, nacionalismus, prekarizované džoby, antidepresiva, ukradená budoucnost. „Čítal som Fukuyamu, boj už je vraj za nami, tí, čo to nedali, majú zostať za bránami,“ rapuje Fvck_Kvlt.
Navzdory veškerému zmaru v druhé půlce alba Zabijem sa! několikrát probleskne i naděje, například v R&B tracku Homecoming II: Oh, ten strach: „Neviem popísať, čo sa deje, som zlý básnik, mojím umením je každé ráno vstať (a nezblázniť sa). Je to dlhý boj.“ Se svými fanoušky se baví o problémech a navzájem si dodávají odvahu: „Niečo na koncertoch, niečo cez správy… Normálne ako ľudia, ktorí majú podobné skúsenosti a radi o tom hodia reč s niekým, o kom vedia, že to pochopí.“
Autor je hudební publicista.