Foto Petr Zewlakk Vrabec
Mikuláš Minář se před dvěma lety během několika málo týdnů ocitl na špici české občanské společnosti a odsud vyzval na souboj Andreje Babiše. Babiš výzvu nepřijal a Minář ani Milion chvilek pro demokracii nezvládli přijít s ničím, co by oligarchu výrazněji ohrozilo, takže jim nezbylo nic jiného než na svých demonstracích postupně utahat sami sebe.
Ducha listopadu 1989, ke kterému se především v prvních měsících a na prvních velkých akcích chvilkaři dokola odvolávali, se jim nakonec probudit tak docela nepodařilo a trvalejší organizaci na způsob sociálního hnutí budovat buď nechtěli, nebo neuměli. Přesto jejich činnost v regionech a pravidelná účast aktivistů z různých koutů republiky na pražském pódiu a naopak účast chvilkařských špiček na náměstích po celé republice ukázala velikost a celorepublikový rozměr odporu k Andreji Babišovi a znemožnila odpůrcům nálepkovat antibabišismus jako pražskou zpovykanost nebo záležitost několika nespokojenců.
Občanské ANO
Novým Minářovým cílem je nyní „odblokovat“ českou politiku. Jeho odchod z občanské iniciativy a úmysl založit politické hnutí je, pokud to Minář myslel s Babišem vážně, pochopitelný krok. Spíš než z vypočítavosti a zneužití nezištné občanské aktivity k vlastnímu politickému zviditelnění je na místě podezírat Mináře z velikášství a přecenění vlastního významu. Pohoršená reakce na Minářův plán ze strany menších pravicových opozičních stran, které Minářovi vyčítají tříštění sil, ukazuje spíš, že Minář má ve své kritice opozice pravdu. Podle něj nic nenasvědčuje tomu, že by opozice měla Babiše příští rok ve volbách do poslanecké sněmovny porazit. Za dva roky činnosti Milionu chvilek pro to nic moc neudělala a preference dlouhodobě ukazují, že Babiš nejspíš zůstane u moci i po dalších volbách. Za této konstelace je pak pro Mináře logické to zkusit nějak jinak – a to i s rizikem, že tím poškodí malé pravicové liberální strany, ke kterým má politicky nejblíže.
Minářovo budoucí hnutí chce sázet na širokou síť aktivistů či podporovatelů, kteří by přesvědčovali v rozhovorech lidi napříč republikou. Otázkou ale zůstává, co jim budou nabízet.
Minářovo zatím bezejmenné hnutí chce lovit jinde než mezi příznivci liberální pravice a plánuje se zaměřit přímo na voliče Andreje Babiše, kterým chce nabídnout v podstatě to stejné, co jim nabídl před sedmi lety Babiš – jen bez Babiše. Minář v rozhovorech zmiňuje sociologické výzkumy, které umožňují cílit na specifické voličské segmenty. Plánuje také pracovat s kvalitním politickým marketingem a rád by přesvědčil současné příznivce hnutí ANO, kteří často vidí Babišovy chyby, ale na současné politické scéně nevidí lepší alternativu. V tomto ohledu je důležité i další klíčové slovo, které Minář používal na DVTV, a tím jsou „kompetence“. Nový politický projekt by měl být nejen marketingově atraktivní a zacílený na sociologicky zadefinované skupiny, ale také by měl nabízet kompetentní vládnutí, které bylo pod zkratkami o „manažerských rozhodnutích“ a „selském rozumu“ také Babišovou devízou. Stačí si vzpomenout na hesla jako „Vládnou nám nemehla“, a vidíme, že Minář opravdu plánuje oživit étos hnutí ANO, jen tentokrát na „opravdovém“ občanském principu. Podle redaktora deníku N Prokopa Vodrážky, který s ním vedl rozhovor a mluvil o jeho projektu ve studiu N, chce jeho hnutí sázet především na širokou síť aktivistů či podporovatelů hnutí, kteří by přesvědčovali v rozhovorech lidi napříč republikou. Otázkou ale zůstává, co jim budou v rozhovorech nabízet.
Nový Babiš, nebo Prchal?
Další věc, kterou má Minář společnou se začínajícím Babišem, je neochota mluvit o ideologických otázkách nebo konkrétních politických receptech. Místo toho staví na velkém vyprávění o směřování země a demokracie. Milion chvilek a zejména Mikuláš Minář se od začátku zaštiťovali v havlovské tradici zejména morálkou v politice a z těchto pozic se vymezovali i vůči Andreji Babišovi. Problémem Česka je podle nich zejména oligarchizace, čímž myslí Babišův rostoucí vliv na státní správu. Andrej Babiš před sedmi lety do politiky vstoupil nejen s naštvaným boucháním do stolu a řečmi o tom, že už toho rozkrádání bylo dost, ale také s pokusem, alespoň rétoricky proklamovaným, oživit revolučního ducha roku 1989. On i jeho tehdejší spolupracovníci mluvili o novém Občanském fóru, jakkoli to dnes zní už zcela absurdně, i když Věra Jourová tomu možná věří dodnes. Minář ale do politiky nevstupuje s postsocialistickým korporátem, ale jako demokratický start-up. I on chce zásadně zacloumat českou politikou, což má, kromě mnoha jiných, jeden zásadní háček – Mikuláše Mináře. Ačkoliv sám sebe může vnímat jako někoho, kdo stojí mimo politický establishment, jeho vysněné cílové skupiny voličů s ním tento pocit vůbec nemusejí sdílet. Pokud má Minář skutečně plán na kampaň, která v Česku ještě nebyla, mohl by se spíš než Andrejem Babišem v novém hnutí stát Markem Prchalem (a nikdo by o tom neměl vědět).
Díky svému dost obecnému pojmenovávání problémů v České republice mohl Milion chvilek pod svůj prapor svolávat lidi s dost širokým názorovým rozpětím. Zprofesionalizovaná organizace, kterou za tímto účelem „parta študáků“ vybudovala, je spíš politický startup, jehož největší silou se stala schopnost svolat v Česku naprosto nevídané množství lidí. Nepostavili se nijak k žádnému konfliktnějšímu tématu, jako je přijímání uprchlíků nebo klimatická krize. Celou dobu zůstávali především opatrní.
Autor je redaktor Alarmu.