Foto ODS, flickr.com (CC BY 2.0)
Vážená paní Němcová, vážení pánové Stehlíku, Žantovský, Drápale, Aschenbrennere, Fialo, Bendle, Vomáčko, Třetino, Klaško, Krausi, Šimetko, Buriane,
postoupili jste do druhého kola senátních voleb. Ač mnozí z vás kandidují proti liberálním kandidátům s dlouhou historií aktivit proti současnému premiérovi a prezidentovi, tváříte se nyní jako největší obránci liberální demokracie proti autoritářské hrozbě symbolizované jmény Babiš a Zeman. Ve skutečnosti jsou tyto vaše deklarace zcela nevěrohodné. Z hlediska evropské politiky jste totiž kandidáty polské autoritářské strany Právo a spravedlnost, oproti níž představují Babiš a Zeman pouhý slabý odvar.
Polští spojenci ODS jsou stranou, proti níž v Polsku demonstrují podobní lidé, jací u nás protestují proti Babišovi.
Strana, za niž kandidujete a jejíž převaze v antibabišovském táboře se snažíte napomoci, je hodnotám liberální demokracie cizí právě tak jako Babiš se Zemanem, anebo ještě více. Je to strana založená dlouholetým dvojencem Miloše Zemana Václavem Klausem, mužem, jemuž listina lidských práv a svobod „zaplevelovala“ ústavu a který po letech předsednictví a čestného předsednictví ODS (a částečně už i během něho) skončil jako ikona a podporovatel krajní pravice. Je to strana, která se např. ústy Alexandra Vondry vyslovuje proti environmentálním aktivistům a ústy svého senátního kandidáta Františka Stárka požadovala „evropské Guantánamo“, tedy mučírnu masivně porušující lidská práva zadržených. Je to strana s dlouhou historií „euroskeptických“ postojů, tedy ve skutečnosti útoků na Evropskou unii ve jménu silných národních států a nedostatečně regulovaných trhů. Je to strana, která na senátní úrovni dlouhodobě spolupracuje s Ivem Valentou, vydavatelem rasistické stoky jménem Parlamentní listy, jež jsou pokládány za hlavního šiřitele putinovské propagandy v Česku. Ve druhém kole jej teď podpořil i předseda Senátu a známý protičínský hrdina z ODS Miloš Vystrčil.
Především ale ODS dává jasně najevo svůj postoj k současným ohrožením demokracie různými podobami autoritářství tím, že je v EU členkou frakce Evropských konzervativců a reformistů. Nejen, že do této frakce patří španělská krajně pravicová strana Vox. Největší zastoupení v této frakci má polská vládnoucí strana Právo a spravedlnost, kterou cudnější hlasy označují za konzervativně nacionalistickou, méně úzkostné pak rovnou za autoritářskou.
Právo a spravedlnost je strana, která hned po svém zvolení zaútočila na nezávislost soudů a také si podřídila veřejnoprávní média, z nichž učinila hlásnou troubu své propagandy. Je to strana, jejíž předseda Kaczyński i další politici líčí Evropskou unii jako jakési pohanské království zmaru a civilizačního úpadku, ovládané „ideologií genderu“ a „ideologií LGBT“. Je to strana, jejíž prezidentský kandidát Duda vyhrál volby s rétorikou nesnášenlivosti vůči gayům a lesbám, kteří jsou v dnešním Polsku napadáni homofoby i policií. Současné Polsko je zemí, nad níž se opakovaně vznáší hrozba zbavení hlasovacích práv v rámci EU podle článku 7 Lisabonské smlouvy. Evropská komise totiž považuje tamní útoky na demokracii a právní stát za natolik závažné, že si zasluhují výjimečnou sankci. (Podrobně si o polské situaci lze přečíst třeba v řadě článků Veroniky Pehe, která ji záslužně mapuje.)
Polští spojenci ODS jsou stranou, proti níž v Polsku demonstrují podobní lidé, jací u nás protestují proti Babišovi. Bojí se toho samého – ztráty demokracie a omezení lidských práv. A navíc ještě nacionalistického konzervativního autoritářství a fundamentalistické bigotnosti, což nám přece jen od Babiše nehrozí. Tím nechci hrozbu Babiše zlehčovat, je ale nebezpečný jinak než klasičtí autoritáři: především jako vstup oligarchy a moci velkých peněz do politiky. Politika ODS je přitom vůči moci velkých peněz přátelská, Babišův vliv je produktem transformace po česku, a tedy do značné míry politiky této strany.
Spolupráce ODS s polskými autoritáři má dopad i na český veřejný život. Když Milion chvilek pro demokracii protestoval proti volbě Stanislava Křečka veřejným ochráncem práv a varoval před následováním polského a maďarského scénáře, jali se politici ODS Vondra a Zahradil peskovat české odpůrce autoritářství a vysvětlovat jim, že polská a maďarská situace je něco opravdu, ale opravdu jiného. V tom také měli pravdu, ale jinak, než to říkali: ve srovnání s Kaczyńským a Orbánem se Babiš stále ještě přes všechny své přešlapy, střety zájmů a autoritářské tendence chová jako demokrat a proevropský politik. Politici ODS zde kvůli svým stranickým zájmům přispívali k matení české veřejné debaty a k dezorientaci české veřejnosti ve vztahu k dění v sousední zemi.
Deset jednoduchých otázek
Vážení senátní kandidáti za ODS (i když opravdu vážit si z vás dokážu bohužel pouze Vladimíra Lábuse Drápala za jeho dlouholetou aktivitu v alternativní kultuře), když jeden z vašich protikandidátů Hampl upozornil na to, co politicky reprezentujete na evropské úrovni (bohužel to udělal až příliš korektně a nekonkrétně), zahrnula jej jeho protikandidátka Miroslava Němcová bolestínskými řečmi o tom, že kampaň by měla být slušná. Zamezovat politické kritice poukazem ke slušnému vychování je hodně primitivní depolitizující strategie a opravdu by vám neměla projít. Jste politici – zkuste tedy prosím mluvit politicky, ne ublíženě. Jste kandidáti české pobočky polských autoritářů z Práva a spravedlnosti a jako takovým bych vám rád položil několik jednoduchých otázek:
- Jak se stavíte k tomu, že ODS je ve společném europoslaneckém klubu s polskou konzervativně autoritářskou stranou Právo a spravedlnost?
- Pokud s tím nesouhlasíte, už jste se proti tomu vyslovili? Vyslovíte se proti tomu uvnitř strany, nebo veřejně?
- Budete v senátu sledovat i útoky na demokracii a porušování lidských práv v sousedních zemích, včetně Polska? Budete na ně upozorňovat a varovat před nimi?
- Nedomníváte se, že jste ve vztahu k porušování lidských práv a útokům na demokracii v Polsku v podobném střetu zájmů, jako je Andrej Babiš ve vztahu k demokracii v Česku? Síla Práva a spravedlnosti je bezprostředním zájmem politické strany, která vás poslala do senátního klání – zároveň je ale v přímém rozporu se zájmy svobody a demokracie v Polsku i v celé Evropě.
- Co konkrétního jako senátoři uděláte pro šikanované polské gaye a lesby, co uděláte proti Zahradilovi a Vondrovi?
- Jaký postoj zaujmete k manželství pro všechny?
- Jak se budete stavět k přijímání uprchlíků?
- Jak se budete stavět ke snaze konzervativních představitelů české katolické církve omezit svobodu veřejnoprávních médií posíláním agresivních antiliberálních aktivistů do mediálních rad?
- Těšíte se na spolupráci s vydavatelem Parlamentních listů Ivem Valentou? Jak se stavíte ke kooperaci ODS s tímto zkompromitovaným mužem?
- Co uděláte proti vlivu velkých peněz na politiku, což je skutečný kořen Babišova úspěchu?
Budu opravdu a zcela upřímně zvědav, co na tyto otázky odpovíte. Věřím, že před nimi neuhnete. Osobně setrvávám v přesvědčení, že pokud by vás občané volili jako své reprezentanty a mysleli si při tom, že se tím vyjadřují za liberální demokracii proti autoritářství, bylo by to asi stejně chytré jako volit v Praze ODS po zkušenosti s Pavlem Bémem. Voliči by tím projevili politickou inteligenci houpacího koně. Pevně věřím, že je to ani nenapadne.
S pozdravem
Ondřej Slačálek
Autor je politolog a novinář.