Sjezd britských labouristů: bez priorit a bez hlasování

Konference Labour Party měla být ukazatelem, kam se strana vydá po odchodu Jeremyho Corbyna z vedení. To se ale nestalo.

Britská Labour Party se každé září schází na politické konferenci, kde tato největší západoevropská strana hlasuje o svých programových prioritách. Tentokrát se však konference obešla bez priorit i bez hlasování. Přes odůvodnění této výjimky koronavirovou pandemií má absence hlasování svého jasného vítěze. Tím je tento rok nově zvolený předseda strany Keir Starmer. Online formát celé události totiž ušetřil Starmera kritiky ze strany těch, kteří mu vyčítají nezáživný přednes a příliš formální image, zatímco absence debat a programových hlasovaní ho zbavila nutnosti vyjadřovat se k plnění programových bodů, na jejichž základě byl zvolen lídrem strany.

Otázkou zůstává, zda Starmer vyčkává, až si sami konzervativci pod sebou podřežou větev, nebo jestli spíše čeká, až členové jeho strany zapomenou na sliby, na jejichž základě ho zvolili předsedou.

Deset programových bodů bylo přímo postaveno na manifestu Jeremyho Corbyna z roku 2017 a byly také základem pro širokou elektorální koalici, která Starmera v dubnu zvolila předsedou. Starmer dokázal zaujmout jak pravicové křídlo strany svým distancováním se od Corbyna, tak levicové křídlo, kterému slíbil výše zmíněné body. Jeho kandidatura proto byla popisována jako „corbynismus bez Corbyna“. Požadavky pravice Starmer naplnil odstraněním Corbynových spojenců Rebeccy Long BaileyNadii Whittome ze stínového kabinetu. Zraky levicového křídla se tak upíraly k letošní konferenci v naději, že po půl roce upozaďovaní Corbynových spojenců se konečně dostane i na slibovaný programový corbynismus. Konference se ale nesla v duchu strohých předpřipravených projevů, které namísto představování ideologických a programových alternativ pouze kritizovaly neschopnost současné konzervativní vlády pod vedením Borise Johnsona. Spíše než svým obsahem byla konference zajímavá nepřítomností témat a postav, jež jsou na britské levicové scéně důležité.

Bez odborů a debaty o rasismu

Nejdůležitějším aktérem, který chyběl na zářijové konferenci, byla odborová hnutí. Ta jsou tradičně jedním z hlavních pilířů Labour Party. Jejich členové tvoří skoro třetinu registrovaných stoupenců strany a jejich příspěvky do stranického rozpočtu tvořily během posledních pěti let největší položku od jednotlivých dárců. Vztahy mezi vedením strany a odbory jsou ale od zvolení Keira Starmera na bodu mrazu. I přes sliby o posílení pozice odborů se Starmer již zvládl dostat do konfliktu jak s učitelskými odbory (NEU), tak s hlavním dárcem strany, odborovým hnutím Unite. Tento spor vyvrcholil letos v srpnu, kdy předák Unite a Corbynův spojenec Len McCluskey doporučil svému hnutí přehodnotit výši příspěvků do stranické kasy. Není tak divu, že se Starmer snaží odborová hnutí upozadit a zaměřuje se spíše na majetné dárce, některé ještě z let Tonyho Blaira. Zda se Starmer v budoucnu plánuje usmířit s odbory, není jasné. Na letošní konferenci tak ale rozhodně neučinil.

Relativně vlažně se konference věnovala tématu institucionálního rasismu a protestům Black Lives Matter (BLM). Ačkoli témata rasové nerovnosti nechyběla, byla redukována na akademickou debatu o relevantnosti termínu BAME (Black, Asian and Minority Ethnic), který se v Británii tradičně používá pro označení nebělošské populace. S ohledem na Starmerovy předešlé výroky na adresu BLM hnutí není divu, že se aktuální vedení strany snaží tématu vyhýbat. Nejenže v červnu Starmer odsoudil odstranění bristolské sochy obchodníka s otroky Edwarda Colstona, navíc ještě označil celé BLM hnutí za „pouhý moment“. Přestože se za svou reakci následně omluvil, neochota se k problematice vyjádřit je patrná. Důvodem je snaha získat zpět na svou stranu sociálně konzervativnější voliče klíčových obvodů, které Labour ztratila v minulých volbách. Téma BLM v nich údajně nerezonuje tak, jako ve velkých městech. Také se ale zdá, že strana nemá zameteno před vlastním prahem. Nové vedení se sice snaží důsledně vyrovnat s obviněními z antisemitismu, BAME aktivisté se však obávají, že přílišný důraz na antisemitismus může vést k upozadění ostatních antidiskriminačních témat.

Nízká laťka

Na rozdíl od zmíněných témat, která si lze vyložit jako odklon od tradičních labouristických hodnot, debata o brexitu na letošní konferenci nikomu nechyběla. Jakkoli je možné Keira Starmera kritizovat z mnoha stran, je nutné podotknout, že s jeho postojem k brexitu je většina strany spokojená. V článku pro Sunday Telegraph dal Starmer najevo své rozhořčení nad prodlužujícím se vyjednáváním a vyzval Borise Johnsona, aby už konečně „vyřešil brexit“ (Get Brexit done) – použil tak Johnsonovo vlastní heslo z minulých voleb. To představuje významný posun od Starmerovy podpory opakování brexitového referenda, které minulý rok stálo stranu hlasy těch voličů, kteří si EU přáli opustit. Soudě podle konferenčního sloganu „Nové vedení“ (New Leadership) si pravděpodobně i sám Starmer přeje raději zapomenout na svou roli stínového ministra pro brexit ještě pod „starým vedením“, kdy jako architekt pozice pro setrvání v Unii připravil stranu o hlasy v klíčových okrscích. Ve světle jeho bývalých názorů na brexit tak Starmerův závěrečný patriotický proslov působil poněkud křečovitě.

Přes své mnohé nedostatky zářijová konference dobře vystihla atmosféru ve straně po prvním půlroce Starmerova vedení. Ani vnitrostraničtí skeptici nemohou lídrovi labouristů vyčítat, že zklamal očekávání, která ovšem svou opatrností a vyčkáváním nastavil velmi nízko. Je ale nutné podotknout, že ve světle diletantství současné konzervativní vlády nemusí být tento přístup od věci. Otázkou zůstává, zda Starmer vyčkává, až si sami konzervativci pod sebou podřežou větev, nebo jestli spíše čeká, až členové jeho strany zapomenou na sliby, na jejichž základě ho zvolili předsedou.

Autor je člen Labour Party, žije v Londýně.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies