Biden versus Trump: jak hodnotit prozatímní průběh sčítání hlasů?

Přinášíme anketu k současnému vývoji amerických prezidentských voleb. Jak se k dosavadním výsledkům staví někteří odborníci a odbornice a co můžeme očekávat dál?

Matěj Schneider, redaktor Alarmu, autor podcastu Redneck

V tuto chvíli stále není jasné, kdo volby vyhraje, realistickou šanci mají oba kandidáti (i když Trumpova se dle všeho ztenčuje). Donald Trump vcelku dle očekávání (ostatně sám avizoval, že to udělá) oznámil, že vlastně už vyhrál, ale v tomto drzém gestu ho nepodpořil ani jeho viceprezident Mike Pence. Podle očekávání se velmi táhne dopočítávání hlasů v některých klíčových státech. Pozornost se teď soustředí především na Michigan, Nevadu, Severní Karolínu a Georgii. Jakkoliv není jasné, kdo volby vyhraje a může to být ještě velké drama (obzvlášť jestli se Trump nebude krotit, respektive jestli ho nebude krotit jeho okolí), už teď lze říct pár základních poznatků.

Z dosavadních výsledků je jasné, že odhady v letošních volbách opět podcenily Donalda Trumpa a o budoucím prezidentovi rozhodne relativně málo hlasů.

Je jasné, že Spojené státy rozhodně nemají jednoznačně plné zuby Trumpa. Zdá se, že snaha o přetažení takzvaných „umírněných“ republikánů se demokratům příliš nevyvedla a drtivá většina registrovaných republikánů skutečně volila Trumpa. Naprostým fiaskem je pak výsledek demokratů u hispánských voličů. Například na Floridě Trump získal téměř polovinu jejich hlasů. Přitom nedostatečná komunikace s hispánskými voliči byla něco, před čím opakovaně Bidenův tým varoval Bernie Sanders a jeho šéf hispánské kampaně Chuck Rocha (Sandersovi se mezi Latinos naopak díky skvělé práci Rocha v primárkách velmi dařilo). Neslavně pro demokraty vypadají také volby do Kongresu: dolní komoru, zdá se, udrží, ale v Senátu většinu nezískají. I kdyby tedy nakonec Biden zvítězil, měl by v mnohém omezené možnosti.

Anna Pospěch Durnová, politoložka

Letošní prezidentské volby v USA – ať už dopadnou jakkoliv – znovu oživují palčivou otázku po roli informací a informovanosti veřejnosti v demokratických společnostech. Rostoucí vliv sociálních médií a nové technologické možnosti hodnocení, zpracování a sdělování informací obecně změnily pravidla demokratické hry. Především přinesly novou dynamiku toho, na základě čeho se rozhodujeme ve volbách. To, jak přistupujeme k informacím a jak je zpracováváme, přitom úzce souvisí se sociálními, kulturními a ideologickými faktory. V americké společnosti – a nejen v té americké – tyto okolnosti vytvořily argumentační protiklad mezi na fakta orientovanou urbánní a progresivní elitou a špatně informovanou, příliš emotivní veřejností. Tento protiklad se na amerických volbách podepsal: ovlinil vnímání regulací okolo pandemie covid-19 a ovlivňuje i vnímání legitimity výsledků voleb. Pandemie a s ní související karanténní a distanční opatření přinesly nebývalý podíl poštovních hlasů. Tyto hlasy nejenže zpožďují vyhlášení výsledků, ale především představují nečekané zvraty v mediálních vizualizacích výsledků voleb, protože hlasy jsou posílány v různých frekvencí podle toho, v jakém pořadí jednotlivé státy hlasy počítají a po jakých částech je posílají. Všechno je najednou jiné a pro leckoho až příliš komplexní. Trumpovy výpady proti podezřele zdlouhavému hlasování této situace využívají, když z komplexního procesu dělají perfidní a proti Trumpovi zaměřený čin příznivců demokratů. Zároveň tyto výpady ukazují, že podstatnou součástí americké polarizace je přístup k informacím.

Kateřina Smejkalová, politoložka

Prozatímní volební výsledky především ukazují, že se v USA nepodařilo za poslední čtyři roky udělat v podstatě nic proto, aby se překonala hluboká polarizace země. Potvrzuje se, na co se zleva během posledních měsíců často poukazovalo: Joe Biden je kandidát, který na to nikdy neměl. Očividně nestačí slibovat návrat ke „staré dobré slušné politice“ z dřívějška, kterou ztělesňuje, protože právě ta je pro protistranu tím, s čím chtějí za každou cenu skoncovat, i kdyby jen symbolicky. Vývoj je proto nepřekvapivý. Příčiny rozkolu západních společností teprve začínáme chápat –  jako jejich prapůvod se postupně ukazuje materiální i symbolické zanedbání širokých vrstev obyvatelstva do té míry, že s gustem vypovídají jakýkoli dosavadní konsensus, a to není nic, co by se dalo jednoduše napravit. I kdyby se tak nakonec Joe Biden prezidentem stal, nebude to vítězství, po kterém by bylo možné si oddechnout. Pro Trumpovy fanoušky je jeho vítězství či prohra hluboce identitní otázkou, což nutně vyvolá odpovídajícím způsobem razantní odezvu. A o Bidenově schopnosti překlenout příkopy lze přitom velmi pochybovat – už jen z hlediska toho, co ztělesňuje symbolicky.

Petr Boháček, analytik Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky

Stejně jako v roce 2016 i letos demokraté ukázali, že středová politika není funkční. Když se snažíte zaujmout obě strany, nakonec nezaujmete nikoho. Cesta k porážce Trumpa ale vede skrze střední třídu mimo města. A té demokraté nic nenabídli. Nedokázali jí vysvětlit, co může získat, jen co může ztratit. Bez jasné a jednoduché vize toho, co levicová politika může přinést, jako je dostupné zdravotnictví či školství, lidé mimo města vnímají demokraty jen jako protistranu. Biden je v tomto případě nebyl ničím jiným, než Antitrumpem.

Dalším zajímavou věci je naprostá ztráta Latinos. Vzhledem narůstající důležitosti této demografické skupiny v USA je otázkou, jak ji dokáže levice zaujmout do budoucna. Lidé, kteří vzali svůj život do vlastních rukou a emigrovali, budou pravděpodobně tíhnout spíše k pravici. Na hlasování také mohl mít vliv koronavirus. Pokud většina těchto lidí pracuje v kuchyni, na farmě či na dalších špatně placených místech, musí chodit do práce aby se uživili, a nemohou se spoléhat na nějakou státní podporu v době pandemie. U nich pak určitě lépe rezonovala Trumpova politika, že se kvůli pandemii nesmí zavírat ekonomika.

Anna Kárníková, ředitelka Hnutí Duha

Dosavadní průběh amerických voleb dál prohlubuje mou obavu, že v rozdělených společnostech nebude možné dělat urgentně potřebné kroky k ochraně klimatu. Politické reprezentace zatím evidentně nenacházejí recept, jak štěpení společnosti bránit, a příkopy se stabilizují a prohlubují. USA jsou v tom napřed, ale trend je podobný i v dalších zemích, včetně Česka. Pokračování politiky Donalda Trumpa v ochraně klimatu potvrdí význam Evropské unie jako lídra globálních snah o ochranu klimatu a jako hlavního vyjednávacího partnera Číny. V Evropě bude třeba dále pokračovat v nastavených ambicích a nenechat se zviklat ekonomickými zájmy na statu quo, jak jsme to viděli na nedávném hlasování v Evropském parlamentu o podobě Společné zemědělské politiky na dalších sedm let (která tvoří třetinu rozpočtu EU).

Daniel Zeman, politický komentátor

Volby jsou asi nejpřekvapivější pro Trumpa, který si dlouhé měsíce připravoval půdu pro své dnešní prohlášení o tom, že volby jsou zmanipulované, ačkoliv existuje nemalá šance, že může vyhrát na hlasy i volitele. Jinak to ovšem překvapivé není takřka v ničem – demokraté nenabídli žádnou vizi a po zásluze teď tahají očima sloupky nahoru a jsou rádi za každý drobek.

Jan Beneš, amerikanista

Jedná se o zklamání pro demokraty, kteří doufali v to, že volby smetou. Spíš to vypadá na další minimálně dva roky zablokované legislativy a vládnutí prezidenta skrz dekrety. Volby jsou obrovským zklamáním pro progresivní křídlo demokratů a minimálně pro Afroameričany, protože k reformám nedojde. Co čekat? Pokud budou výsledky z Michiganu, Pensylvánie a Wisconsinu hodně těsné, Trump je napadne a zpochybní započítání a platnost korespondenčních hlasů.

Štěpán Drahokoupil, externí pedagog v Ústavu politologie FF UK

Z dosavadních výsledků je jasné, že odhady v letošních volbách opět podcenily Donalda Trumpa a o budoucím prezidentovi, stejně jako už párkrát, rozhodne relativně málo hlasů. Připomeňme, že v roce 2016 vyhrál Trump díky sto tisícům hlasů, které získal ve Wisconsinu, Michiganu a Pensylvánii. Pro kontext: celkem hlasovalo téměř 130 milionů Američanů. V těchto zmíněných státech „rezavého pásu“ v posledních volbách překvapivě vyhrál Trump a právě zde si dokázal i letos udržet velmi dobré výsledky. Od roku 1992 se na tyto státy mohli demokraté spolehnout, ale to se teď mění.

Už teď je sice jasné, že Biden vyhraje na celkový počet hlasů, ale může mu stejně jako Clintonové (2016) a Goreovi (2000) utéct vítězství ve Sboru volitelů, kde nezíská potřených 270 hlasů. Demokraté vyhráli na počty hlasů v pěti ze šesti prezidentských voleb od roku 2000. Ale křeslo v Bílém domě získal pouze dvakrát Barack Obama, a nyní uvidíme, jak dopadne jeho někdejší viceprezident. Každopádně současné nastavení není pro demokraty příznivé. Nejspíše tak uvidíme pokračování debaty o reformě volebního systému, které však dávám minimální šanci. Celý průběh voleb je a bude velká zatěžkávací zkouška pro demokratické instituce: přestože se stále sčítají hlasy, Trump se již prohlásil za vítěze voleb a zpochybnil další sčítání. Několik dní před volbami veřejně podpořil útok svých podporovatelů, kteří se v Texasu pokusili vytlačit autobus Bidenovy kampaně ze silnice. A vzpomeňme na Trumpovo heslo z roku 2016 „Lock her up“, a tedy výzvu k uvěznění jeho oponentky. Takové chování známe spíše z autoritářských režimů než z demokratických států. Trump tím potvrzuje důležitost rozdělení mocí ve státě, kdy jednotlivé instituce jsou schopny čelit takovým autoritářským osobnostem. A americké instituce nyní procházejí skutečně zatěžkávací zkouškou.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies