Foto James Gathany, Judy Schmidt, USCDCP, pixnio.com
Ve středu 18. listopadu ohlásila německá firma BioNTech spolu se svým americkým partnerem Pfizer, že jejich vakcína proti nemoci covid-19 jako první na světě splnila všechny podmínky k nouzovému použití, a tudíž ji zbývá jen schválit a dostat k pacientům. Přes čtyřicet tisíc zdravých lidí napříč věkovými skupinami a etniky dostalo dvě dávky vakcíny a téměř všichni nepociťovali žádné vedlejší efekty, jen u pár procent z nich se objevily například krátkodobé bolesti hlavy či pocity únavy. Stejný počet lidí dostal nefunkční placebo a u obou skupin se sledoval přirozený výskyt onemocnění covid-19. Mezi těmi, kteří dostali skutečnou vakcínu, bylo osm lidí, u kterých se rozvinula nemoc se symptomy, zatímco z těch, co dostali placebo, onemocnělo 162. Lze proto odhadovat, že vakcína alespoň krátkodobě radikálně snižuje šanci onemocnění při vystavení novému koronaviru. Podobné výsledky ohlásila v předběžném sběru dat i americká firma Moderna.
Privatizace vakcínových zisků
Celý průlom by nebyl možný bez rychlé mecenášské podpory organizací, jako je třeba mezinárodní Koalice pro inovace pro epidemickou připravenost (Coalition for Epidemic Preparedness Innovations – CEPI), podporovaná například Billem Gatesem. Ta od roku 2017 po celém světě financovala řadu pilotních projektů, díky nimž by mohla být vyvinuta léčiva a vakcíny na nové nemoci tohoto typu. Proto BioNTech i Moderna sází na metodu očkování, která ještě nikdy předtím nebyla použita v komerčních vakcínách pro lidi. Další z favoritů běhu za novou vakcínou, AstraZeneca, sice používá metodu o něco prověřenější, ale také relativně novou; není například používána v žádném široce dostupném očkování. Epidemie nového koronaviru SARS-CoV-2 je tedy svého druhu vědeckou revolucí v přímém přenosu. Byrokratické a finanční překážky byly výzkumníkům odklizeny z cesty a k rozvoji vakcín dochází „rychlostí vědy“.
V české společnosti roste nedůvěra běžných lidí ve státní instituce a jen málo nasvědčuje tomu, že by ji vláda Andreje Babiše dokázala po svých mnoha debaklech získat.
I to má ale své stinné stránky. Například Lékaři bez hranic varují před netransparentností, s jakou se v současnosti veřejné finance lijí do soukromých biotechnologických firem. Ty totiž dostaly na vývoj vakcín proti covidu z kapes daňových poplatníků pobídky a investice dohromady přesahující deset miliard eur. Například Moderna sice přislíbila, že svoji vakcínu nebude patentovat a bude sdílet své postupy, ale může to vždy dopadnout tak, že nezveřejní dost na to, aby vakcínu dokázal vyrobit kdokoli jiný. Společnost AstraZeneca také sice slíbila, že z pandemie nebude profitovat, ale její konec si zjevně definuje sama. V jejích kontraktech se totiž objevuje červenec 2021 jako okamžik, od kterého se vakcína bude prodávat za ziskovou cenu. Cesta z pandemie tak bude možná probíhat podle tradiční scénáře: po kolektivizaci nákladů přijde privatizace zisků.
Další úskalí s sebou přináší nová očkovací metoda firem BioNTech a Moderna. Spočívá v obdivuhodném technologickém výkonu, který je založen na tom, že se zvláštním trikem podaří buňkám „podsunout“ materiály, pomocí nichž pak cvičí imunitní systém celého těla. K pochopení tohoto mechanismu je potřeba si něco málo říct o tom, jak funguje DNA a jeho obvyklé napadení virem.
Recepty na papírku
DNA je knihovna receptů na proteiny, ze které si můžou buněčné mechanismy některý z receptů „opsat na papírek“ a podle něj si protein vyrobit. Naše buňky pak svému okolí reportují, na čem zrovna pracují tím, že na svém povrchu prezentují úlomky zrovna vyrobených proteinů. Akce viru spočívá v tom, že pronikne do buňky, přepíše její DNA a díky tomu ji donutí udělat mnoho jeho dalších kopií. Nejen díky prezentovaným úlomkům na povrchu buňky si toho však časem všimne náš imunitní systém a vycvičí různé typy bílých krvinek, které se naučí rozeznávat a likvidovat samotný virus i nakažené buňky.
V čem tedy spočívá trik vakcín společností Moderna a BioNTech? Používají nadějnou metodu, která byla do praxe přivedena až řadou technologických pokroků poslední dekády. V jejím jádru je schopnost do buněk dopravit „papírky s recepty“, které imitují ty, jež si buňka sama opsala z vlastní DNA. Když je imitace dostatečně přesvědčivá, začne naše buňka podle těchto papírků bezelstně vyrábět proteiny. Na „papírku“, takzvané mRNA, je v tomto případě recept na neškodný kousek viru, a nejedná se tudíž tak úplně o to samé jako při opravdové infekci. Buňka však na svém povrchu prezentuje ty samé úlomky, jako kdyby byla opravdu nakažená, a díky tomu se náš imunitní systém na nákazu vycvičí nanečisto. Když pak dorazí skutečný virus, čeká na něj již sjednocená imunitní fronta, která jej rychle rozpozná a zahubí, než dokáže napáchat větší škody.
Z popisu posledních dvou odstavců by se mohlo zdát, že je vyhráno, ale problém bývá samozřejmě v detailech. Jedním z nich je například i to, že mRNA je značně nestabilní, a nemusí se tak do buňky včas dostat. Samotný imunitní systém je také na cizí RNA poměrně háklivý a okamžitě jej eliminuje. Vhodně navržený kousek mRNA je proto potřeba správně „zavařit“ například do mikroskopických tukových částic, aby se „papírek s receptem“ uvolnil až v ten správný okamžik, a musí se obměnit jeho molekulární struktura, aby unikl radarům imunitního systému.
Také samozřejmě není jasné, na jak dlouho „výcvik“ pomocí mRNA vydrží, zveřejněná data BioNTechu a Moderny vypovídají o ochraně v řádu týdnů, kromě několika holých čísel jsou však jakékoli další detaily neveřejné. Ač se to nezdá pravděpodobné, pořád by to mohlo být i tak, že „výcvik“ nestačí na víc než třeba pár měsíců ochrany před covidem-19. Otevřenou otázkou pro ukončení epidemie je i to, jestli a na jak dlouho jsou očkovaní při vystavení viru SARS-CoV-2 infekční.
Mražený debakl?
Další problém tkví v tom, že mRNA vakcíny nejsou extra stabilní. Verze společnosti Moderna musí být skladována při minus dvaceti pěti stupních a ta od BioNTechu dokonce při minus sedmdesáti stupních. Představa, že by se za těchto podmínek podařilo během následujícího roku doručit do rozvojových zemí třeba miliardy dávek této vakcíny, se nezdá být moc realistická.
A problém nebude jen v rozvojových zemích, i česká situace bude komplikovaná. Česká zdravotnická infrastruktura v normálních časech průběžně očkuje na různé choroby maximálně několik procent obyvatel za rok. Nejvyšší „očkovací průtok“ je na chřipku, na kterou se ročně očkuje asi šest procent obyvatel, a toto procento se nedaří zvyšovat. Pro úplný návrat k normálu by však bylo potřeba proti novému koronaviru proočkovat až desetinásobek lidí, tedy přibližně šest milionů. K tomu bude nutná bezprecedentní logistická a informačně-mediální operace, jejíž rychlost a hladkost určí, jak rychle budeme moci ukončit protiepidemická opatření.
Po zkušenosti z přípravy na předchozí dvě vlny epidemie koronaviru si ale lze představit, že současná vláda na jaře zajistí předražené mrazáky pouze na zlomek vakcín, které pro nás vyjednala a zaplatila Evropská komise. Zbytek se bude improvizovaně skladovat v neadekvátních podmínkách a postupně ztratí svoji efektivitu, další část bude ukradena a prodána do zahraničí či nelegálně poskytnuta za úplatek lidem, kteří ji vůbec nepotřebují. Velká část společnosti nebude vědět, kam přesně si pro očkování zajít a zda na něj mají nárok, a jiní zase v opojení dezinformacemi a konspiračními teoriemi „hrdinně“ vakcínu odmítnou.
Nastane léto a my je opět překlepeme díky snížené síle nového koronaviru, zatímco bohatší a vzdělanější část společnosti si sečte dvě a dvě a z vlastní iniciativy si zaplatí očkování již komerčně dostupnou vakcínou. Nastane podzim a my se s hrůzou probudíme ke zjištění, že proočkovaných je třeba jen dvacet procent společnosti a covid-19 stále řádí a kosí lidi po tisících. „Lepší“ lidé a zdravotníci však už budou vakcínou chráněni a nemocí budou trpět hlavně běžní chudí a neinformovaní lidé, kteří „si za to můžou sami“. Takže už to vlastně nebude považováno vládnoucí třídou za problém, stejně jako tomu je v řadě dalších případů.
Anebo to tak nebude – záleží jen na nás. V české společnosti však roste nedůvěra běžných lidí ve státní instituce a jen málo nasvědčuje tomu, že by ji vláda Andreje Babiše dokázala po svých mnoha debaklech získat. Očkování proti novému koronaviru bude představovat její poslední šanci skončit toto vládní období s alespoň trochou důstojnosti.
Autor je občasný publicista a teoretický fyzik.