Foto Gugerell (CC0 1.0)
Večer v pondělí 2. listopadu bylo v celé Vídni nebývale rušno – to kvůli blížícímu se lockdownu. Poklidnou atmosféru však krátce po dvacáté hodině přerušil Kujtim Fejzulai střelbou do nic netušících kolemjdoucích. Fejzulai zavraždil čtyři lidi a dalších dvaadvacet zranil. Záběry na střílejícího muže, zasaženého policistu i na následné pročesávání centra Vídně po zuby ozbrojenými policisty, kteří se proplétají skupinami vystrašených Vídeňanů, šokovaly i lidi, kteří byli v tuto dobu v relativním bezpečí. Takto brutální útoky se Vídni dlouho vyhýbaly a málokdo v rakouské metropoli si podobnou situaci dokázal představit. Ministr vnitra Karl Nehammer ještě i druhý den vyzýval lidi, aby nechodili ven, pokud nemusí, nákupní centra a metro hlídali těžce ozbrojení policisté a děti nešly do školy. Mimo centrum města však nebylo poznat, že bezpečnostní složky stále ještě provádějí razie a hledají komplice atentátníka. Po celém městě bylo sice cítit lehké napětí, avšak šok, který útok způsobil, na sobě nikdo nenechal znát. Vídeň má pověst klidného města, kde se dobře žije, ale nic zásadního se tu neděje. Ani brutální útok nedokázal město změnit.
Radikalizace společnosti se zatím nekoná
Útok se odehrál krátce po volbách do vídeňského zastupitelstva, které potvrdily Vídeň jako baštu sociálních demokratů. Krajně pravicová FPÖ, která začala v Rakousku ztrácet podporu po ibizském skandálu, neuspěla ani v jednom z vídeňských obvodů, dokonce ani v Simmeringu, kde dosud vládla. FPÖ, která vedla křečovitě vypjatou a kulturně rasistickou kampaň, v níž kladla do protikladu symboly „muslimského a křesťanského světa“ (nikáb a kostel), ztratila rekordní počet voličů. Zřejmě i kvůli tomu, že nepochopila, že strašení tzv. migrační krizí v době globální pandemie a rostoucí nezaměstnanosti už nefunguje.
Fejzulai nebyl uprchlíkem, který by přišel do Evropy s úmyslem zabíjet. Byl to obyvatel Vídně, jenž se tu narodil a celý život zde žil.
Reakce představitelů FPÖ na útok však byly podobně jako u ostatních politiků relativně střídmé. Ani oni se nepokusili naskočit na potenciální vlnu protimuslimského rasismu. Současný rakouský kancléř Sebastian Kurz (ÖVP) explicitně odmítl rámovat útok jako součást civilizačního konfliktu mezi „muslimským“ a „křesťansko-židovským“ světem. Místo toho označil atentát za útok na „lidi, kteří věří v mír“. Jediný, kdo situace zneužil k další eskalaci napětí, byla identitářská organizace „Rakušané“. Jejich čtvrteční pochod centrem města však zablokovali vídeňští antifašisté a antifašistky. Až na tuto událost to zatím nevypadá, že by útok radikalizoval nebo rozděloval rakouskou společnost.
Naopak ukázal útok vzájemnou solidaritu obyvatel Vídně. Protože policie neprodyšně uzavřela centrum města, nemohli se někteří lidé dostat zpátky do svých domovů. Mnozí Vídeňané jim tak nabízeli útočiště v hotelech a domácnostech až do ranních hodin, kino Votiv promítalo filmy na přání, protože jeho návštěvníci nemohli odejít, a bubeník Martin Grubinger navázal na koncert ve Vídeňském koncertním sále mnoha přídavky. Tyto malé akty solidarity se staly symbolem podpory a jednoty Vídeňanů. Muslimské organizace přesto vyjádřily obavu z možných islamofobních útoků, ke kterým může v podobných situacích dojít. Jaký bude mít útok dopad na rakouskou společnost dlouhodobě, lze zatím ale těžko odhadnout.
O svéráznou reakci, ze které se rychle stal twitterový hashtag, se postaral neznámý obyvatel Vídně, který na útočníka z okna zakřičel: „Schleich di du Oaschloch!“ („Vypadni ty hajzle!“). Nadávka „hajzl“ se tak stala sdíleným označením pro útočníka s cílem oslabit kult hrdiny a jeho zviditelnění na úkor obětí. Islamističtí teroristé však pravděpodobně nestojí o zviditelnění mezi Evropany a usilují spíš o upevnění mučednické role pachatele mezi islamisty. Morální a jednoznačné odsouzení ale alespoň mnohým lidem umožňuje lépe se vyrovnat s prožitým traumatem a šokem.
Objevila se však i kritika tohoto přístupu. Šéfredaktor rakouského týdeníku Falter upozornil na to, že nadávka nikdy nemůže nahradit kvalitní analýzu útoku. Jedině porozumění může vést k revizi bezpečnostních opatření a lepší prevenci. Kvůli rezignaci na pochopení toho, co se stalo, pak nenávist může zasáhnout nesprávné cíle. Fejzulai totiž nebyl uprchlíkem, který by přišel do Evropy s úmyslem zabíjet. Byl to obyvatel Vídně, jenž se tu narodil a celý život zde žil. Lidé s migračním pozadím tvoří páteř vídeňské infrastruktury, a útok dvacetiletého teroristy tak nelze jednoduše redukovat na „civilizační střet“, který by byl nevyhnutelným důsledkem setkání dvou neslučitelných kultur.
Kdo za to může?
Šok v rakouské společnosti způsobila zpráva, že se útočník v červenci neúspěšně pokusil nakoupit na Slovensku munici do své zbraně. Tuto informaci zveřejnilo slovenské ministerstvo vnitra, které ji již v červenci rakouským bezpečnostním složkám předalo. Indicie o připravovaném útoku tedy existovaly, což vyvolává pochybnosti o tom, zda tuto informaci bezpečnostní složky dobře vyhodnotily. V reakci na to oznámil Nehammer vytvoření komise, která by měla tato pochybení vyšetřit. Upozornil ale i na činnost svého předchůdce Herberta Kickla, člena FPÖ, který byl během svého působení v čele ministerstva vnitra zapleten do politického omezování činnosti Úřadu na ochranu Ústavy. Jedná se přitom o instituci, jejímž cílem je právě kontrola extremismu. Kicklova snaha o omezení její činnosti souvisí pravděpodobně s blízkými vztahy, které má FPÖ s krajně pravicovou scénou.
Dalším možným pochybením je fakt, že Fejzulai byl propuštěn předčasně z vězení, protože se účastnil rakouského deradikalizačního programu, na který kladou místní úřady silný důraz. Cílem programu je, aby se odsouzení teroristé zřekli nenávistné ideologie a mohli se plnohodnotně zapojit do společnosti. Celý program má mimo jiné zabránit riziku radikalizace ve vězení. Účastnil se ho i Fejzulai, jak ale uvedl Nehammer, podařilo se mu pravděpodobně pracovníky neziskové organizace Derad obelstít. Z toho důvodu již nebyl dále Úřadem na ochranu Ústavy sledován. Spoluzakladatel spolku Derad, Moussa Al-Hassan Diaw, však uvedl, že útočníka nikdy nepovažoval za zcela deradikalizovaného. Jak je tedy možné, že byl předčasně propuštěn, aniž by byl dál úřady sledován? Jeho obhájce Nikolaus Rast nicméně předčasné propuštění nepovažuje za chybu a vyjádřil pochybnost nad tím, že by odpykání celé délky trestu útoku zabránilo. Problémem, na který poukazují pracovníci deradikalizačního programu, je fakt, že jakmile je osoba označena za deradikalizovanou, není jí již věnována žádná pozornost, což může vést k nové radikalizaci. Aktuální případ ukazuje, že ačkoliv mohou být tyto programy částečně úspěšné v prevenci, nemohou vést k úplnému zastavení teroristických útoků.
Výzkumu radikalizace a deradikalizace mládeže se věnuje také Institut pro sociologii práva a kriminality. Podle jeho analýz se část mladých islamistů radikalizuje v mešitách, přestože Rakousko zakázalo jejich zahraniční financování, aby předcházelo zahraničnímu vlivu islamistů. Hlavním médiem rekrutování přívrženců Islámského státu nicméně nadále zůstává internet a k radikalizaci dochází i ve vězení. Důvodem je zřejmě to, že většina islamistických ideologických vůdců, kteří představují pro mladé teroristy autoritu, si ve vězení odpykává dlouholeté tresty a komunikaci se spoluvězni nelze zcela zabránit.
Jaké jsou však důvody radikalizace mladých Rakušanů s migračním pozadím? Podle výzkumu zmiňovaného institutu je nejsilnější motivací rovnostářská příslušnost ke komunitě věřících (Umma). Mladí islamisté často přišli z válečných oblastí, jejich rodiče nejsou do rakouské společnosti dobře integrovaní a někteří se i setkali s nenávistnými útoky okolí kvůli svému původu. Pocity odcizení a problémy s identitou vedou k tomu, že jsou náchylní uvěřit ideologickým vůdcům, kteří jim nabízejí smysl života, pocit sebeurčení a vzájemné solidarity v komunitě věřících. Kromě toho jim islamistická ideologie umožňuje legitimizovat jejich násilné chování.
Je ale jasné, že přes možná pochybení policie i systému deradikalizace, za útok může jedině sám útočník a jeho komplicové. Že Fejzulai nejednal sám, dokazuje už jeho výjezd s komplicem na Slovensko a ovšem také razie a zatýkání v Rakousku, Švýcarsku a Německu. Útok „osamělého vlka“ je podle odborníků spíše mýtus. Jak byl do útoku zapleten zbytek rakouské islamistické komunity, je však dosud nejasné.
Dvě strany mince
Psychologický rozbor pachatelů nedokáže nenávistnou ideologii, která stojí za brutálními teroristickými útoky, dostatečně vysvětlit. Při pohledu na hlavní prvky islamistické ideologie (ale i na psychologické profily sympatizantů islamistických organizací) nelze nevidět jasné analogie s krajně pravicovou ideologií. Jak fašismus, tak islamismus reagují na nedostatky moderní společnosti. Jejich přitažlivost spočívá v „rovnostářské“ národní či náboženské komunitě. Pracují s představou jasně odlišitelného nepřítele a jednoznačného dobra a zla. Jak islamisté, tak krajně pravicoví extremisté pracují s obrazem nevyhnutelného civilizačního konfliktu, který je možné řešit pouze násilím.
Zpočátku byla za cíl útoku označena blízká synagoga. Přestože se tato spekulace nepotvrdila, v úvahu zpočátku připadaly jak islamistické, tak krajně pravicové motivace útoku. Antisemitismus je společným ideologickým prvkem jak islamistů, tak krajní pravice. To, že má islamismus blízko ke krajní pravici i v praxi, ostatně dokazuje skandál okolo rakouského Úřadu na ochranu Ústavy z roku 2018. Podle současného ministra vnitra Nehammera, předchozí zásahy Herberta Kickla (FPÖ) do Úřadu na ochranu Ústavy, jeho reorganizace a zabavení souborů s informacemi o pravicových extremistech poškodily činnost tohoto úřadu natolik, že se nemohl dostatečně věnovat předcházení islamisticky motivovaných trestných činů. Je paradoxní, že pondělní útok islamisty dost možná ulehčilo politické angažmá krajně pravicového politika, který patří ke straně, která islamismem ráda straší.
Útok, který minulý týden otřásl Vídní, ukázal na mezery v systému rakouské justice i na mezery v prevenci tohoto typu kriminality. Pravděpodobně však nikdy nebude existovat systém, který by dokázal každému podobnému útoku zabránit. Islamismus je nenávistná ideologie, která se objevuje po celém světě (většina islamistických útoků se neodehraje v Evropě) a využívá nedostatky moderní společnosti k mobilizaci sympatizantů. Islamismus představuje snahu o zničení všeho, co neodpovídá jeho černobílému vidění světa. Rakouská společnost však pondělním útokem rozhodně oslabena nebyla.
Autor studuje historickou sociologii na FHS UK.