Zdroje vlastněné družstvy a obcemi? Vláda zdržuje zákon urychlující cestu k energetické demokracii

Na projednání v Poslanecké sněmovně čeká zákon o podporovaných zdrojích, který by mohl pomoci rozvoji obecních obnovitelných zdrojů energie. Kvůli změně klimatu jsou akutně potřeba.

Obnovitelným zdrojům se v Česku dvakrát nedaří. Ačkoli jde o klíčový nástroj pro řešení klimatické krize, po přemrštěných dotacích pro solární elektrárny se podpora obnovitelných zdrojů energie úplně zařízla. Výstavba větrných elektráren se od roku 2014 téměř zastavila a ty malé solární rostou spíš okolnostem navzdory. Šanci významně pohnout kormidlem by měla aktuálně navrhovaná novela zákona o podporovaných zdrojích. Ta už je sice „papírově“ zařazená do programu Poslanecké sněmovny, bez pokynu ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka k rychlejšímu projednání však na ni do konce volebního období nemusí dojít.

K prosazení podpory obnovitelných zdrojů je třeba čelit velkým korporacím, kterým demokratizace energetiky nehraje do karet.

Získávání energie z obnovitelných zdrojů by mohlo znamenat přechod na energetiku vlastněnou lidmi – domácnostmi, obcemi nebo družstvy, což se popisuje jako energetická demokracie. Právě to je opomíjený a přitom zásadní důvod, proč na západ od nás obnovitelné zdroje tak kvetou a mají podporu veřejnosti. Ta z nich totiž má sama prospěch. V Česku na její zavedení budeme muset více tlačit zdola.

Raději drahé jádro než soláry pro lidi

Moc jiných šancí, jak se vyhnout klimatickému rozvratu, než rozvíjet obnovitelné zdroje totiž nemáme. Jaderné elektrárny se staví nejméně patnáct let, emise ale potřebujeme snižovat hned, abychom měli šanci zastavit změnu klimatu v bezpečných mezích. Obnovitelné zdroje energie by mohly vzniknout  mnohem rychleji, od doby solárního boomu výrazně zlevnily a vyšly by výrazně levněji než energie z jádra.

Novelu o podporovaných zdrojích v Poslanecké sněmovně nikdo dál neposouvá. Nabízí se srovnání s takzvaným nízkouhlíkovým zákonem, jenž v podstatě spočívá ve vyčlenění obrovské sumy peněz na stavbu jaderné elektrárny – tento zákon je totiž šitý na míru dostavbě Dukovan. Přestože vznikl později než zmíněná novela, je v procesu projednávání dál. Navzdory tomu, že jde o mnohem dražší, pomalejší a těžkopádnější cestu ke snižování emisí.

Zároveň i sama novela o podporovaných zdrojích obsahuje některé nesmysly. Například v ní chybí podpora pro nově instalované solární panely, které mají u nás největší potenciál. Mimoto novela nesmyslně seřezává podporu pro již postavené solární elektrárny tak, že by se je už nevyplatilo provozovat. Všechny ostatní druhy obnovitelné energie přitom zákon zahrnuje.

Levnější a čistší?

Může se zdát paradoxní, že neustále zlevňující obnovitelné zdroje potřebují podporu. Energie ze solárních či větrných elektráren je totiž levnější než výroba energie z jiných zdrojů při srovnání ceny z nově postavených elektráren. Elektřina z již postavených starých a uhelných elektráren, které znečišťují životní prostředí, je však levnější než elektřina z nově postavených solárních nebo větrných elektráren, a právě proto obnovitelné zdroje potřebují podporu.

Dalším důvodem je, že fosilní infrastrukturu stát masivně dotuje jinými způsoby, které se sice nepromítnou do ceny energie, ale stejně zatíží státní rozpočet  – aktuálním příkladem jsou například miliardové státní investice do železniční přepravy uhlí. A v ceně fosilních zdrojů samozřejmě nejsou zahrnuty nevyčíslitelné škody, které způsobují.

V době ekonomických turbulencí při koronaviru by investice do obnovitelných zdrojů dávaly dvakrát větší smysl. Kam jinam investovat než do odvětví, které může zajistit budoucnost. Výroba energie z obnovitelných zdrojů je výhodná i z hlediska zaměstnanosti. V Česku by tak sektor obnovitelných zdrojů mohl zaměstnat více lidí, než kolik jich propustí celá uhelná energetika.

Chybějící hnutí

Jenže jak to udělat, aby to nedopadlo jako minule a z provozování solárních parků neprofitovaly jen investiční společnosti? Jeden z aspektů je přiměřeně nastavená podpora, což je víceméně technická záležitost. Klíčovým faktem je ale také to, že obnovitelné zdroje ze své decentralizované povahy vybízejí k tomu, zbavit se staré těžkotonážní energetiky, závislé na velkých elektrárnách a ovládané korporacemi a státními molochy.

V Česku však chybí hnutí zdola, které by se za demokratizaci energetiky postavilo, a možná proto se větrníkům a solárům tolik hází klacky pod nohy. K prosazení podpory obnovitelných zdrojů je totiž třeba čelit velkým korporacím, kterým samozřejmě demokratizace energetiky nehraje do karet. Například české uhelné firmy šíří o obnovitelných zdrojích zavádějící informace.

Chybějící tlak veřejnosti můžeme pozorovat i na tom, že oborové svazy hájící obnovitelnou energii spolu nespolupracují na prosazení lepších podmínek pro všechny formy obnovitelných zdrojů. Přitom bylo by to bylo třeba pro vyrovnání tlaku polostátních gigantů a korporací, které si osedlávají politiky, aby rozhodovali v jejich zájmu.

Situace v oblasti obnovitelných zdrojů je možná podobná situaci s uhlím před prolomením limitů těžby uhlí. Poté, co se lidé dokázali spojit a nadchnout, vzniklo protiuhelné a klimatické hnutí a zcela přerámovalo debatu. Uhlí už není nezpochybnitelný zdroj, který s námi bude věčně (nebo minimálně do té doby, než se vytěží poslední hrouda), naopak – ministr životního prostředí vyhlašuje konec doby uhelné.

Něco podobného bychom urgentně potřebovali v oblasti obnovitelných zdrojů. Hnutí za obnovitelné zdroje má velký potenciál, ale jednotliví aktéři bohužel příliš nespolupracují a nejsou vidět ani slyšet. Co se týče tuzemské obecní energetiky, jen podle registru licencí energetického regulačního úřadu je u nás asi sto obcí, které mají licenci na provozování energetického zdroje.

Demokratická energetika

Třeba ve vsi Karle postavili větrnou elektrárnu, která jim přináší peníze do obecní kasy. V desítkách obcí mají soláry na budovách škol nebo obecních úřadech. Dokonce jsou u nás i tři obce s vlastní vodní elekrárnou a v Děčíně je teplárna, která vytápí domy ve městě teplou vodou z podzemního jezera. Slibně vypadá také koalice obcí usilujících o obecní energetiku.

Obecní energetika je ideální příklad toho, jak by rozvoj obnovitelných zdrojů mohl vypadat – je nad nimi demokratická kontrola, zisk z jejich provozu neplyne spekulantům ani do zahraničí, ale regionu, může zajišťovat pracovní místa (a to i v malých obcích) a být smysluplnou investicí, která se obcím vyplatí.

Schválení novely zákona o podporovaných zdrojích a prosazení podpory pro solární zdroje v rámci ní by pro obecní energetiku znamenalo možnost dalšího rozvoje. Pokud ale chceme energetiku založenou na obnovitelných zdrojích a energetickou demokracii, musíme si je vybojovat sami. Organizovanou sílu peněz fosilních korporací a polostátních koncernů lze těžko přemoci jinak než organizovanou silou lidí.

Autor je environmentalista a klimatický aktivista.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies