Americká levice se hádá o zdravotnictví. Přežije příští dva roky?

Aktuální spor o to, jak v době pandemie dosáhnout státem hrazeného zdravotnictví, ilustruje nová úskalí, kterým čelí americká levice poté, co posílila ve volbách do Kongresu.

Začalo to poměrně nevinně, když americký komik Jimmy Dore na konci listopadu vyzval skupinu levicových zastupitelů v dolní komoře v čele s Alexandrií Ocasio-Cortez (AOC), aby si vynutili hlasování o reformě Medicare For All. Doreho logika je poměrně jednoduchá. Spojené státy se nacházejí uprostřed pandemie a kvůli děravému americkému systému zdravotního pojištění přichází miliony Američanů v tu nejhorší chvíli o zdravotní pojištění navázané na zaměstnání. V aktuálních volbách do Kongresu se navíc smrskla většina demokratů v dolní komoře, ale o místa přišli především středoví demokraté, zatímco levice o chlup posílila. K tomu všemu je Medicare For All (dále jen M4A) – tedy reforma zdravotnictví prosazovaná například Berniem Sandersem, která by zavedla státem hrazené zdravotní pojištění pro všechny Američany – momentálně mimořádně populární. Podle některých průzkumů sahá její podpora mezi demokraty až k devadesáti procentům, ale i mezi republikány tuto reformu podporuje podle některých průzkumů až polovina dotázaných.

Podle Doreho by tedy měli AOC a spol. sehnat dostatek hlasů svých levicových kolegů a vydírat jimi šéfku demokratů v dolní komoře Nancy Pelosi. Ta se totiž i po fiasku v letošních volbách do Kongresu uchází bez vyzyvatele o znovuzvolení předsedkyní dolní komory. Levice by podle Doreho měla trvat na tom, že pro Pelosi nebude na začátku ledna hlasovat, pokud jí neslíbí, že nechá celou dolní komoru hlasovat o M4A. AOC v nedávném rozhovoru pro web The Intercept dokonce řekla, že si myslí, že by Pelosi z předsednického postu měla odstoupit. Zároveň ale přiznala, že se nedomnívá, že by demokraté měli připraveného uchazeče, který by ji nahradil.

Vztah mezi středem a levým křídlem demokratů je komplikovaný. V určitých ohledech jsou to v podstatě dvě strany, které jsou nuceny žít pod jednou střechou.

V tuto chvíli je naprosto jasné, že by návrh M4A nenašel dostatečnou podporu ani v dolní komoře. To ale podle Doreho a jeho zastánců nevadí a není to ani cílem. Tím má být donutit demokratické zastupitele jít takzvaně s kůží na trh. V dolní komoře je momentálně 118 lidí, kteří se podepsali pod návrh na M4A, jejž předloni formálně vznesla zastupitelka Pramila Jayapal. Podle tohoto počtu by tedy M4A měla podporovat přibližně polovina demokratů v dolní komoře. Zcela jisté to ale není. V Senátu například obdobný návrh podepsala i nastupující viceprezidentka Kamala Harris, ale od té doby strávila celé demokratické primárky bojem proti němu. Jimmy Dore si tedy myslí, že by vynucené hlasování oddělilo zrno od plev a jasně by ukázalo, kteří zastupitelé návrh opravdu podporují. Těm ostatním by pak levice pohrozila, že je za dva roky v primárkách sesadí novými vyzyvateli.

Od začátku prosince stihla tahle debata eskalovat natolik, že Jimmy Dore ve své show vykřikuje, že AOC a ostatní, kterým se jeho nápad nepozdává, jsou zaprodanci establishmentu. Sama AOC na jeho výzvu zareagovala poté, co Doreho návrh na Twitteru podpořil fotbalista L.A. Chargers Justin Jackson. „Pokud AOC a celá squad neudělá to, co navrhuje Jimmy Dore, a neodmítnou propůjčit svoje hlasy ke znovuzvolení Pelosi, dokud nebude hlasováno o Medicare For All, bude to velmi vypovídající,“ tweetoval Jackson. AOC oponovala s tím, že levice sice skutečně má požadovat ústupky od vedení demokratů a že to i dělá, ale v jiné sféře. Zmiňovala například boj za zvýšení federální minimální mzdy na 15 dolarů nebo zrušení takzvaného PAYGO pravidla, podle něhož musí všechny zákony obsahovat návrhy, z čeho budou placeny. Brzy po této výměně se o postupu hádala takřka celá americká levice a dělicí linie přitom nebyly vůbec jasně čitelné.

Půjdou demokraté skutečně s kůží na trh?

V twitterovych hádkách může snadno zapadnout, že na několika základních věcech se vesměs všichni nalevo shodují. Třeba na tom, že je zcela správné vytvářet tlak na levicové politiky, aby za podobné levicové návrhy skutečně bojovali. Nebo na tom, že situace uprostřed pandemie, kdy miliony Američanů přicházejí o zdravotní pojištění, je skutečně správným momentem, kdy tlačit na zavedení veřejně hrazeného zdravotního pojištění.

Část levice však nesouhlasí s tím, že by toto vynucené hlasování bylo správným postupem. Problémů je tu hned několik. Jedním z nich je předpoklad, že by hlasování skutečně donutilo zastupitele jít s kůží na trh, co se týče podpory pro M4A. V současné situaci je naprosto nepředstavitelné, že by M4A prošlo Senátem, a to i kdyby demokraté vyhráli obě zbývající křesla v Georgii. Ano, v ten moment by měli tu nejtěsnější možnou většinu v Senátu. I když se ale republikáni snaží strašit tím, že v takové situaci demokraté jako AOC ovládnou Kongres, je to naprostý nesmysl. Z logiky věci dává těsná většina v Senátu největší moc do rukou těm nejkonzervativnějším demokratům, jako jsou například Kyrsten Sinema z Arizony nebo Joe Manchin ze Západní Virginie. A představa, že tito dva budou jen tak hlasovat pro M4A je naprosto zcestná.

To vše dělá z případného hlasování v dolní komoře čistě demonstrativní akt. Můžeme se jistě bavit o tom, že by to mohlo být užitečná i tak, rozhodně by se ale „neoddělila zrna od plev“. Nancy Pelosi by klidně mohla část zastupitelů, kteří by se báli o křesla, nechat hlasovat pro M4A, i kdyby pro návrh v „ostrém“ hlasování ve skutečnosti nebyli. A to s vědomím, že i kdyby návrh náhodou prošel dolní komorou, senátem M4A rozhodně neprojde. Navíc je krajně nepravděpodobné, že by se návrh třeba jen zdaleka přiblížil potřebným 218 hlasům v dolní komoře.

Z toho vyplývá druhý problém. Vedení demokratů se nechce vystavovat hlasování proti poměrně populárnímu návrhu, a proto Pelosi hlasování o M4A dosud nezařadila do programu dolní komory. Co by ale způsobilo, kdyby k hlasování skutečně došlo a návrh neprošel? Odpůrci této reformy by pak mohli poukazovat na toto hlasování jako na důkaz, že M4A je nerealistický návrh, který nemá šanci na úspěch. A to nezní jako pozitivní posun v boji za spravedlivější zdravotní systém.

Pak je tu problém s argumentem hrozby primárek v roce 2022. Ano, je tu celá řada průzkumů, z nichž vyplývá, že drtivá většina demokratických voličů podporuje M4A. Letošní primárky na druhou stranu s přehledem vyhrál Joe Biden, tedy kandidát, který svou kampaň v primárkách postavil na jednoznačném odporu proti M4A. Na jaře dokonce řekl, že kdyby mu jako prezidentovi přistál na stole Kongresem odhlasovaný návrh M4A, vetoval by ho. Neříkám, že se průzkumy o podpoře M4A nutně pletou, ale rozhodně je tu propast mezi podporou elektorátu a reálným dopadem na primárky.

Nesmyslně vyhrocená debata

Někteří kritici Doreho návrhu tvrdí, že jeho postup je svým způsobem postavený na hlavu. Levicové křídlo demokratů sice několik let sílí, ale stále mu chybí masově organizovaná podpora. Ano, celá řada organizací na ní pracuje, ale v žádném případě to není masová síla, která by byla schopná lusknutím prstů ztrestat své odpůrce v primárkách. Newyorský komentátor, socialista a tvůrce rozhlasového pořadu Behind the News Doug Henwood současnou kauzu výstižně shrnul s tím, že politici jako AOC mají být vystaveni tlaku, ale má na ně tlačit hnutí zespodu, nikoli celebrity jako Dore.

V aktuální kauze začíná Jimmy Dore postupně ujíždět. Jedna věc je tlačit na politiky a požadovat po nich, aby opravdu jednali. Dore ale celou debatu vyhrotil natolik, že vše vidí černobíle, a když ho posloucháte, máte pocit, že v AOC spatřuje doslova nepřítele, což je při pohledu na složení amerického Kongresu úplně absurdní (pokud mu tedy skutečně jde o prosazení M4A). Jeho odtržení od reality na konci minulého týdne dobře ilustroval jeden moment jeho show, kdy kritizoval AOC za to, že hlasovala pro jarní balík ekonomické podpory v reakci na koronavirus, takzvaný CARES Act. Dore nadával na to, že to byl, kulantně řečeno, nedokonalý balík, který neposkytl řadovým Američanům dost podpory, zatímco korporátní Americe přiřknul stovky miliard s minimálními podmínkami. V tom má pravdu, ale jeho kritika AOC je v tomto ohledu nejen mimo, ale přímo lživá. AOC totiž na jaře hlasovala symbolicky proti CARES Actu a tento její symbolický krok podle mě vypovídá o problémech americké levice daleko více než vylhaná verze, kterou Jimmy Dore prezentoval (byť patrně omylem). O tom, co reálně pokazila levice v Kongresu, podle mě dobře mluví Matthew Stoller z progresivní organizace American Economic Liberties Project. Ten ve zkratce tvrdí, že americká levice v tuto chvíli naprosto selhala proto, že nechápe, jak funguje moc v Kongresu. Reagovala podle něj pomalu, nejednotně a nechala se naprosto vyšachovat. AOC pak nezbývalo nic jiného než gesto hlasování proti balíku, na jehož podobu neměla ona ani její kolegové takřka žádný vliv. Nejde přitom o ochranu AOC před kritikou, ale o správnou diagnózu problému.

Trumpovo zmrtvýchvstání

V něčem se však levice v Kongresu možná alespoň maličko poučila a zkouší to v současnosti jinak. Aktuálně se totiž řeší nová vlna podpory. Republikánský senátor za Missouri Josh Hawley, který se jednoznačně snaží převzít žezlo ekonomického populismu po Trumpovi, se spojil s Berniem Sandersem a začali požadovat, aby v novém balíku byly i další šeky na 1200 dolarů. Ještě před víkendem to vypadalo, že jejich tlak možná vyjde, i když to spíše vypadalo na šeky na 600 dolarů. Pak se ale proti tomu razantně ozval republikánský senátor za Wisconsin Ron Johnson. Do toho všeho se najednou probudil Donald Trump ze svého povolebního blouznění a tiskem proběhly zvěsti, že je pro šeky v minimální úrovni 1200 dolarů. Ideálně by prý dokonce chtěl, aby šlo o šeky na 2000 dolarů. Kdyby něco takového navrhnul před volbami, možná by je neprohrál. Teď však mají jeho prohlášení reálně velmi malou váhu a na republikány v Senátu má minimální páky. Trump později vyhrožoval vetováním Kongresem schváleného nového balíku mimo jiné kvůli nedostatečným šekům. O osudu balíku se momentálně v Kongresu bojuje i v souvislosti s jiným Trumpem vetovaným balíkem stimulujícím výdaje na obranu. Definitivně se rozhodne pravděpodobně v prvním lednovém týdnu.

Kromě vcelku jistého znovuzvolení Nancy Pelosi předsedkyní dolní sněmovny řeší v povolebním období demokraté také nominace k jednotlivým výborům v Kongresu. Výbory mají velkou moc nad tím, o jakých zákonech se reálně hlasuje a v jaké podobě doputují do samotné sněmovny. Zastupitelé mohou navíc zazářit v jednotlivých slyšeních. Právě nové zastupitelky jako AOC nebo Katie Porter v uplynulých dvou letech zviditelnily nejen sebe, ale i klíčové návrhy, které prosazují právě pomocí záznamů z těchto slyšení. Reálně ale nad nominacemi vládne pevnou rukou vedení strany. Právě AOC směřovala do jednoho z nejvlivnějších výborů Energy and Commerce. Nominace AOC k tomuto výboru byla posvěcená kongresmanem Jerrym Nadlerem, který má velmi blízko k Nancy Pelosi. Nikdo jiný se o post původně neucházel. Minulý týden ale oznámila svou kandidaturu newyorská zastupitelka Kathleen Rice. Ta patří k nejkonzervativnějším demokratům a v roce 2018 byla dokonce proti nominaci Nancy Pelosi na post předsedkyně sněmovny – Rice ji ale oponovala zprava. Nejde tedy o žádného miláčka současného demokratického vedení. Je ale krásně vidět, jak rozdílně se vedení demokratů chová k „neposlušným“ zastupitelům nalevo a k těm napravo.

Rice v nominaci podpořil Hakeem Jeffries, další newyorský zastupitel a předseda demokratického klubu v dolní sněmovně, který je jedním z horkých kandidátů na nástupnictví Nancy Pelosi, až jednou odstoupí z předsednického postu. Následovalo tajné hlasování mezi demokraty a Rice porazila AOC 46 ku 13. Podle zdrojů časopisu American Prospect měl hrát v celé kauze roli zmiňovaný rozhovor AOC pro web The Intercept, v němž řekla, že by měla Nancy Pelosi odstoupit. V tuto chvíli není rozhodnuto zdaleka o všech místech u jednotlivých výborů a posílené levé křídlo určitě bude schopné získat řadu z nich, ale případ Energy and Commerce je velkým neúspěchem a vcelku jasným varovným signálem ze strany středových demokratů.

Dvě strany pod jednou střechou

Pozice levicových demokratů bývá často přirovnávána k nástupu Tea Party před deseti lety. K tomuto přirovnání se uchyluje vcelku značná část komentátorů, jež respektuji, a párkrát jsem ho použil i já. Ta paralela je jasná. Tea Party tlačila na umírněnější republikány zprava a mnoho z nich buďto dotlačila více doprava, nebo je v primárkách porazila. Zároveň je tu ale podstatný rozdíl. Zatímco kandidáti Tea Party víceméně tlačili republikány do silnějšího, extrémnějšího boje za postoje, které už ve straně byly, vztah mezi středem a levým křídlem demokratů je daleko komplikovanější. V určitých ohledech bych se nebál říct, že jsou to v podstatě dvě strany, které jsou nuceny žít pod jednou střechou a jejich zájmy jsou často protichůdné.

Z toho vyplývá rozhořčení Jimmyho Doreho a jiných, když vidí, jak se AOC a další chystají bez velkého povyku znovu hlasovat pro Nancy Pelosi. Proč volit levicové demokraty, když ti pak stejně podporují středové vedení? Na druhou stranu je nutné si uvědomit obtížnou pozici těchto levicových kongresmanů. Stojí před určitou „hlavou dvacet dva“. Jejich pozice je teď silnější než kdy dřív a není divu, že jejich voliči a podporovatelé očekávají, že by měli tuto pozici proměnit v něco hmatatelného. Zároveň jsou ale ve straně, jejíž vedení je ovládáno středovými politiky a cesta k reálným hmatatelným výsledkům často vede přes spolupráci s nimi, přesně jak ukazuje kauza s AOC a jejím nejmenováním do vlivného výboru. Neznamená to, že by se s těmito zastupiteli mělo jednat v rukavičkách a že by se po nich neměly požadovat hmatatelné výsledky. Je ale absurdní očekávat, že to s sebou neponese drsné rozepře ohledně taktiky a strategie.

V tuto chvíli je jasné, že následující dva roky budou o dost jiné než ty dva uplynulé. Opozice vůči Bidenovi bude pro americkou levici jiný oříšek než opozice vůči Trumpovi a bude vyžadovat vcelku delikátní tanec na špičce jehly. A je naprosto nevyhnutelné, že se během něho levice dopustí mnoha přešlapů. A jestli těch přešlapů bude až moc, neměli by politici, kteří se jich dopustí, být znovu zvoleni. Jak před pár dny trefně poznamenala Amber Frost v podcastu Chapo Trap House: „Neměli bychom o politicích přemýšlet jako o lidech hodných obdivu, ale jako o nástrojích k dosažení určitého cíle.“

Autor je redaktor Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies